Otevřít hlavní menu

Encovany jsou zámek ve stejnojmenné vesniciPolepokrese Litoměřice. Vznikl přestavbou gotické tvrze v šestnáctém století. Po roce 1673 proběhla částečná barokní přestavba a další drobné úpravy probíhaly v osmnáctém a devatenáctém století. Zámek je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Encovany
Stav v roce 2013
Stav v roce 2013
Základní informace
Sloh renesanční
Architekt Antonio della Porta
Výstavba přelom 14. a 15. století
Přestavba 1563–1602, po roce 1673
Současný majitel Byblos
Další majitelé Lobkovicové
Poloha
Adresa Encovany, Polepy, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Encovany
Encovany
Další informace
Rejstříkové číslo památky 26054/5-2019 (PkMISSezObr)
Web www.zamekencovany.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

HistorieEditovat

 
Vstupní portál
 
Věž

Encovany od roku 1335 patřily chotěšovskému klášteru, který byl jejich majitelem až do roku 1563, ale po většinu doby se nacházely v zástavním držení různých šlechticů. Gotická tvrz zde vznikla snad již roku 1335[2] nebo až na přelomu čtrnáctého a patnáctého století.[3] První písemná zmínka o ní pochází až z roku 1508.[2]

V Encovanech vzniklo po roce 1511 letní sídlo chotěšovských premonstrátek. V postě roku 1533 strahovský opat Jan při vizitaci zjistil takový pokles kázně, že po marných pokusech zavést opět disciplínu požádal tepelský opat, bezprostřední nadřízený chotěšovského konventu, přímo krále o zakročení. Po ukončení vyšetřování nařídil král Ferdinand I. Encovany roku 1543 zastavit a roku 1563 prodat. Tak zanikl majetek chotěšovského kláštera na území litoměřické diecéze.[4]

Zástavním majitelem se od roku 1543 stal místokancléř Českého království Osvald Zejdlic ze Šenfeldu, který o dvacet let později klášteru vyplatil 8750 kop grošů, a vytvořil tak samostatné panství. Osvald zemřel roku 1589 a o několik týdnů později ho následovala jeho manželka Lukrecie z Wittennu. Manželé byli pohřbeni v hrušovanském kostele Narození Panny Marie a správy panství se ujal jediný syn Rudolf Zejdlic ze Šenfeldu.[2]

Noví majitelé na místě staré tvrze zahájili stavbu renesančního zámku, která proběhla v letech 1563–1602,[2] nebo již v první polovině šestnáctého století.[3] Rudolf zemřel v roce 1602 a panství získal sňatkem s vdovou Ludmilou, rozenou Vratislavovou z Mitrovic, zemský sudí Ladislav Zejdlic ze Šenfeldu. Během českého stavovského povstání se přidal na stranu českých stavů, za což neušel císařskému trestu. Jeho majetek byl po bitvě na Bílé hoře v roce 1623 zkonfiskován. Krátce ho ovládl v roce 1631 při saském vpádu do Čech, ale později musel odejít do Pirny, kde roku 1632 zemřel. Zámek byl, poté co jej kněžna Polyxena Lobkowiczová z Pernštejna již v roce 1623 řádně zakoupila, připojen k lobkovickému roudnickému panství.[2]

Architekt Antonio della Porta vypracoval projekt přestavby encovanského zámku pro Václava Eusebiua Popela z Lobkowicz, ale na jeho podkladě byly doplněny pouze arkády severního a východního křídla.[3] Na zámku pak sídlily místní panské úřady a do roku 1923 zde bydleli lobkovičtí úředníci. Potom zámek sloužil, mimo jiné, také jako depozitář Zemědělského muzea v Praze.[2]

Po roce 2000 bylo do oprav zámku investováno více než deset miliónů korun. V roce 2013 byla dokončena kompletní rekonstrukce střechy. Od roku 2014 byl zámek na prodej s vyvolávací cenou 11,9 miliónů korun.[5] K roku 2017 je nabízen za 11,4 milionu.[6]

Stavební podobaEditovat

Zámeckou budovu tvoří čtyři křídla postavená okolo obdélného dvora. Podobu gotického sídla neznáme, ale z část renesanční stavby se zachovala v jihozápadním nároží, ve kterém stojí také schodišťový přístavek, kam byla přenesena ostění dvou pozdně gotických portálků s profilovaným a přetínaným ostěním a šroubovanými patkami.[3][7] Ostatní křídla s jihovýchodní věží byla postavena v období vrcholné renesance. Okna v průčelí jsou usazena v renesančních ostěních a nároží zdůrazněna omítkovým kvádrováním. Do dvora se vjíždí z jižní strany půlkruhově sklenutou bránou s pravoúhlém bosovaném rámu s brankou pro pěší. Nádvoří je v přízemí východního a severního a druhém patře severního a západního křídla lemované arkádami. Původně bývaly arkády i v prvním patře, ale později byly zazděny.[3] Přízemní místnosti a některé prostory v první patře jsou zaklenuté hřebínkovými nebo valenými klenbamilunetami.[7] V interiéru věže a prvního patra jihozápadního nároží se dochovaly fragmenty renesančních maleb.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-06-13]. Identifikátor záznamu 137206 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c d e f ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Encovany – zámek, s. 112–113. 
  3. a b c d e f ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. A–M. Svazek 1. Praha: Libri, 2003. 504 s. ISBN 80-7277-099-3. Kapitola Encovany, s. 166–170. 
  4. MACEK, Jaroslav. 950 let litoměřické kapituly. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. ISBN 978-80-7195-121-6. S. 211. 
  5. Chcete zámek v Encovanech? Připravte si 11,9 milionu. Deník.cz [online]. 2014-05-22. Dostupné online. 
  6. https://www.svoboda-williams.com/prodej/historicky-objekt/detail/21407-encovany
  7. a b POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech. A/J. Svazek I. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Encovany, s. 343. 

LiteraturaEditovat

  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Litoměřicko a Žatecko. Svazek XIV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 446 s. Kapitola Tvrze v okolí Úštku, s. 113. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat