Místokancléř

Místokancléř byl vysoký úředník české kanceláře, později české dvorské kanceláře, která byla centrálním výkonným úřadem pro všechny obory veřejné správy kromě financí. Byl zástupcem nejvyššího kancléře,[1] který ho také vybíral.

Místokancléři byli vybíráni především z vrstev vzdělaných představitelů nižší šlechty a erbovních měšťanů. Disponovali značnou možností vlastního úředního a nezřídka i významného politického rozhodování. Na rozdíl od nejvyššího kancléře docházel místokancléř do úřadu zpravidla denně.[1] Pod ním pracovali sekretář české expedice a sekretář německé expedice. Dalšími zaměstnanci české kanceláře byli taxátoři, registrátoři, expeditoři a koncipisté.

Místokancléři byli v častém styku s českým králem, protože mu předkládali k podpisu vyřízenou královskou úřední agendu.[1]

Služné se u místokancléřů v předbělohorské době bylo relativně vysoké, pohybovalo okolo 200–400 kop grošů ročně, nebylo však vypláceno pravidelně. Zpožděné služné bylo potvrzováno formou státních dluhopisů.[1][2]

Seznam místokancléřů Českého královstvíEditovat

Seznam sekretářů české expediceEditovat

Seznam sekretářů německé expediceEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d BŮŽEK, Václav. Rytíři renesančních Čech. Praha: Akropolis, 1995. 160 s. ISBN 80-85770-28-8. S. 80. Dále jen Rytíři renesančních Čech. 
  2. BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav, 1996. 240 s. ISBN 80-85268-54-X. S. 109. Dále jen Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. 
  3. a b MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl 1: hospodářská základna a královská moc. Praha: Academia, 1992. 344 s. ISBN 80-200-0300-2. S. 329. 
  4. a b c Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech, s. 105
  5. a b c d Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech, s. 106
  6. ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Encovany – zámek, s. 112–113. 
  7. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech, s. 57 a 106
  8. MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 617. Dále jen MAŤA, Petr. 
  9. MAŤA, Petr, s. 423
  10. MAŤA, Petr, s. 421 a 843
  11. MAŤA, Petr, s. 843
  12. a b c LEDR, Josef. Hrabata Chotkové z Chotkova a Vojnína. Studie rodopisná. Kutná Hora: Josef Ledr (vlastním nákladem), 1886. S. 51–52. 

LiteraturaEditovat

  • BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav, 1996. 240 s. ISBN 80-85268-54-X. 
  • HLEDÍKOVÁ, Zdenka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1. 
  • KILIÁN, Jan. Filip Fabricius z Rosenfeldu a Hohenfallu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2005. 438 s. ISBN 80-86829-09-X. 
  • MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl 1: hospodářská základna a královská moc. Praha: Academia, 1992. 344 s. ISBN 80-200-0300-2. S. 326–327. 
  • MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 333. 
  • PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 

Související článkyEditovat