Kryštof Želinský ze Sebuzína
Kryštof Želinský ze Sebuzína na Břežanech, také Želenský ze Sebuzína[1][2] († listopad 1606[2][3][4][5] Břežany[2][4] nebo 1608[6][7]) byl český šlechtic z rytířského rodu Želinských ze Sebuzína. Na konci 16. století téměř deset let zastával vlivný úřad místokancléře Českého království. Byl posledním nekatolíkem, který měl v zemské správě předbělohorského období mezi nejvyššími zemskými úředníky rozhodující vliv.
Kryštof Želinský ze Sebuzína na Břežanech | |
---|---|
Nejvyšší mincmistr Českého království | |
Ve funkci: 4. ledna 1601 – 1606 | |
Panovník | Rudolf II. |
Nástupce | Hanibal z Valdštejna na Hostinném |
Místokancléř Českého království | |
Ve funkci: duben 1590 – září 1599 | |
Panovník | Rudolf II. |
Předchůdce | Osvald ze Šenfeldu |
Nástupce | v letech 1599–1601 neobsazen, poté Jindřich Domináček z Písnice |
Místopísař Českého království | |
Ve funkci: 1586 – 1590 | |
Panovník | Rudolf II. Českého království |
Předchůdce | Vilém Vostrovec z Karlovic na Radonicích |
Nástupce | Bohuslav z Michalovic na Rvenicích |
Stranická příslušnost | |
Členství | nekatolická strana |
Úmrtí | listopad 1606 nebo 1608 |
Místo pohřbení | Kostel svatého Mikuláše na Malé Straně |
Titul | rytíř, od 1597 panský stav |
Choť | I. Markéta Sadovská ze Sloupna († 1583) II. (1585) Magdalena Voděradská z Hrušova |
Děti | Jiří, Maxmilián, Gabriel Kryštof, Václav († 1626) |
Sídlo | (Dolní) Břežany |
Profese | písař, mincmistr, politik a státní úředník |
Náboženství | utrakvismus |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život a kariéra
editovatKryštof Želinský ze Sebuzína pocházel z rytířského rodu, který v polovině 16. století (1557) vlastnil jen drobný majetek v Litoměřickém kraji.[6] Jeho otcem byl snad Zdeněk Želinský ze Sebuzína.[2] Kryštof byl vzdělaný a ovládal několik jazyků.[2] Díky přímluvě a protekci Vratislava II. z Pernštejna (1530–1582) získal mladý Želinský úřednické místo v české komoře.[8]
Svými schopnostmi a znalostí řečí postoupil v kariéře a v letech 1586–1590 zastával úřad místopísaře.[9][10] V letech 1590–1599 byl místokancléřem Českého království. Měl značnou moc, protože v letech 1593–1597 a 1598–1599 nebyl obsazen post nejvyššího kancléře, tudíž Želinský de facto vedl českou kancelář. Hlavním spolupracovníkem v kanceláři byl Jan Milner (Mylner) z Milhausu (Milhauzu) jako první zemský sekretář.[11] Želinský vystupoval jako rozhodný politik protestantského vyznání (novoutraktvista radikálního směru; k téže konfesi se ostatně hlásil i Milner). Získal si naprostou důvěru císaře Rudolfa II. Na druhou stranu proti Želinskému intrikovala katolická strana, především apoštolský nuncius u císařského dvora Cesare Speciano (Speziano); cremonský biskup; v Praze v letech 1592–1597)[12] a úspěšnější Filippo Spinelli (arcibiskup v Kolossách/na Rhodu; do Prahy dorazil v roce 1599, v úřadě však už od 1598).[13] Podporovatelem katolické strany v Čechách byl také španělský vyslanec Don Guillén de San Clemente.[14] V roce 1597 byl Želinský povýšen do panského stavu a byl mu polepšen erb.[1] Po jmenování Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz (1568–1628) nejvyšším kancléřem v roce 1599 požádal Želinský o uvolnění z úřadu a katolická strana v Čechách zcela ovládla nejvyšší zemské úřady.
Od roku 1600[1] nebo 1601[3][5] byl českým nejvyšším mincmistrem, úřad představoval vysokou hodnost, ale měl zanedbatelný politický význam. V listopadu 1606 Kryštof Želinský zemřel a 18. března 1607 byl pohřben u kostela sv. Mikuláše na Malé Straně.[2][4]
„ | [1606] Okolo času památky sv. Martina [11. listopadu] umřel na Břežanech, sídle svém, pan Kryštof Želinský z Sebuzína, jsa nejvyšším mincmejstrem Království českého, jenž jse nemnoho s tím ouřadem zaneprázdňoval. Manželka jeho s dítkami pozůstalá, paní Mandalena, dcera nebožtíka pana Jiříka Voděradského z Hrušova na Dobřeni. Tělo jeho do Prahy přivezeno a potom léta 1607 dominica Oculi [18. března] v kostele farním sv. Mikuláše v Menším Městě pražském jest pohřbeno; nebo evanjelitského religionu byl a zůstával. | “ |
— Mikuláš Daczický z Heslowa[15] |
Mecenáš literátů
editovatByl uznávaný i v kruzích literárních, stal jedním z největších rytířských mecenášů předbělohorské knižní produkce. V roce 1591 mu dedikoval M. Václav Dasipodyus věčný kalendář, v roce 1593 Chaerinus Dialogus de Bethlemiticis, v roce 1595 Saphirides Carmen in laudem resurrectionis J. Christi, v roce 1600 Jan Campanus Vodňanský Charites a v roce 1604 (nebo 1605)[2] Nathanael Vodňanský z Uračova Theatrum mundi minoris, široký plac neb zrcadlo světa.[11]
Rodina a majetek
editovatPoprvé se oženil s Markétou Sadovskou ze Sloupna († 1583).[2] Podruhé se v roce 1585 oženil s Magdalenou Voděradskou z Hrušova, která přinesla do manželství statek Břežany u Prahy a v roce 1597 přikoupila Chotouň.[2] Břežany se staly Kryštofovým sídlem. Svou základnu v 90. letech 16. století rozmnožil koupí vesnic v okolí Prahy. V roce 1594 koupil Vestec (Vesce), Zdiměřice, Jirčany (Jerčany) a Štědřík. O tři roky později ještě Cholupice a Novou Libeň.[2]
V roce 1608, kdy Kryštof zemřel, jeho majetek tvořily tři tvrze (Břežany, Libeň a Chotouň), asi 25 vesnic, dvory a tři domy v Jílovém u Prahy.[6][7] Kryštofovým synům byl majetek po Bílé hoře zkonfiskován a rod se vysídlil z Čech.[1]
Z druhého manželství měl syny Maxmiliána (zemřel mlád), Gabriela Kryštofa a Václava († 1626).[2] Syn Jiří a Maxmilián studovali v letech 1602–1604 ve Zhořelci, Maxmilián byl navíc v roce 1606 zapsán ve Wittenbergu.[11]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d MYSLIVEČEK, Milan. Erbovník I. Praha: Horizont, 1993. ISBN 80-7012-070-3. S. 100.
- ↑ a b c d e f g h i j k Ottův slovník naučný, XXVII. díl (Vůz–Źyźkowski). Praha: Vydavatel a nakladatel J. Otto, 1908. Dostupné online. S. 774.
- ↑ a b PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 373. Dále jen Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků.
- ↑ a b c Pád Želinského, s. 304
- ↑ a b BŘEZAN, Václav. Životy posledních Rožmberků II. Praha: Svoboda, 1985. 532 (374–905) s. S. 791.
- ↑ a b c BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav, 1996. 240 s. ISBN 80-85268-54-X. S. 110. Dále jen Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech.
- ↑ a b BŮŽEK, Václav. Rytíři renesančních Čech. Praha: Akropolis, 1995. 160 s. ISBN 80-85770-28-8. S. 84. Dále jen Rytíři renesančních Čech.
- ↑ Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech, s. 102
- ↑ Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 375
- ↑ BOROVIČKA, Josef. Pád Želinského. Obsazení nejvyšších zemských úřadů v Čechách v letech 1597–1599. Český časopis historický. Historický klub, 1922, roč. 28, čís. 3–4, s. 282. Dále jen Pád Želinského. Dostupné online.
- ↑ a b c Pád Želinského, s. 283
- ↑ Pád Želinského, s. 280
- ↑ Pád Želinského, s. 295–296
- ↑ Pád Želinského, s. 294
- ↑ DAČICKÝ Z HESLOVA, Mikuláš. Prostopravda. Paměti. Praha: Městská knihovna v Praze, 2018. 581 s. (Stará česká literatura). Dostupné online. S. 457.
Literatura
editovat- BOROVIČKA, Josef. Pád Želinského. Obsazení nejvyšších zemských úřadů v Čechách v letech 1597–1599. Český časopis historický. Historický klub, 1922, roč. 28, čís. 3–4, s. 277–304. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- COJECO.CZ. Kryštof Želenský ze Sebuzína - CoJeCo.cz. www.cojeco.cz [online]. [cit. 2021-06-18]. Dostupné online.