Otevřít hlavní menu

Polyxena z Lobkovic

česká šlechtična
(přesměrováno z Polyxena z Pernštejna)

Polyxena z Lobkovic, rozená z Pernštejna[1] (* 1566, † 24. května 1642) se narodila jako devátý potomek nejvyššího kancléře Vratislava z Pernštejna řečeného „Nádherný“, držitele řádu Zlatého rouna, a jeho manželky, španělské dámy Marie Maxmiliány Manrique de Lara y Mendoza.

Polyxena z Lobkovic, rozená z Pernštejna
POlyxena.jpg
Narození 1566 nebo 1567
Úmrtí 24. května 1642 (ve věku 75–76 let)
Místo pohřbení klášter kapucínů
Manžel(ka) Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic (od 1603)
Vilém z Rožmberka
Děti Václav Eusebius Popel z Lobkovic
Rodiče Vratislav II. z Pernštejna a Marie Manrique de Lara y Mendoza
Příbuzní Jan V. z Pernštejna a Maxmilián z Pernštejna (sourozenci)
Ferdinand August z Lobkowicz (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Vratislav II. z Pernštejna
matka Marie Manrique de Lara
I. manžel Vilém z Rožmberka
II. manžel Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic
syn Václav Eusebius Popel z Lobkovic
bratr Jan V. z Pernštejna
synovec Vratislav Eusebius z Pernštejna
neteř Anna z Pernštejna
neteř Frebonie z Pernštejna
Malá Polyxena z Lobkovic se svou matkou Marií de Manrique de Lara y Mendoza

Paní z Rožmberka a paní z LobkovicEditovat

Roku 1587 se jedenadvacetiletá Polyxena provdala za Viléma z Rožmberka, jenž tehdy zastával úřad nejvyššího purkrabí a byl asi o třicet let starší, a stala se jeho čtvrtou a poslední manželkou. Díky manželství se vznešeným a bohatým Rožmberkem mohla Polyxena zažívat „přerod z bystré a krásné dívky v pozoruhodnou, cílevědomou dámu, oplývající šarmem a společenskou ctižádostí“ [2] a také si začít užívat bohatství a podporovat své chudé pernštejnské příbuzné.

I toto čtvrté Rožmberkovo manželství zůstalo bezdětné a nepřineslo Vilémovi tolik očekávaného dědice. Již v době své nemoci se však Vilém staral o další Polyxenino zabezpečení a postoupil jí k doživotnímu užívání výnosné roudnické panství. Po Vilémově smrti († 1592) získala mladá vdova vyrovnáním se švagrem Petrem Vokem Roudnici nad Labem do dědičné držby. Polyxena požívala úcty, respektu a vážnosti nejvyšší společnosti. Karel starší ze Žerotína jí v dopise napsal, že „jakž místem, tak i smyslem všecky jiné paní v Čechách předcházeti ráčí“.

 
Svatební mince Viléma a Polyxeny

Roku 1597 zemřel Polyxenin bratr Jan, císařský generál (při obléhání pevnosti Rábu v Uhrách mu dělová koule z tureckého děla utrhla hlavu a levou ruku i s ramenem). Jan V. z Pernštejna po sobě zanechal tři děti – Annu, Frebonii a Vratislava Eusebia – a jejich teta, mladá vdova Polyxena se po pár letech stala jejich poručnicí a hospodařila tak nejen v Roudnici, ale i na pernštejnském panství Litomyšl; nutno podotknout, že velmi úspěšně.

 
Polyxena z Pernštejna, pečeť z roku 1625

Druhé manželství uzavřela 23. listopadu 1603 s nejvyšším kancléřem Lobkovicem. Lobkovic nebyl příliš majetný, byl však vzdělaným a uznávaným politikem a hlavou české katolické šlechty. Roku 1609 se z tohoto harmonického manželství narodil jediný syn Václav Eusebius Popel z Lobkovic, předek všech současných příslušníků rodu Lobkoviců.

Věrná katoličkaEditovat

 
Polyxena z Lobkovic ochraňuje ve svém domě královské místodržící Slavatu a Martinice, svržené z oken královského hradu v Praze roku 1618 (obraz od Václava Brožíka, olej na plátně, 87×146 cm)

Lobkovic nepodepsal Rudolfův majestát a společně s manželkou byl nadšeným příznivcem volby Ferdinanda Štýrského. Polyxena poskytla ve svém pražském domě azyl i Slavatovi a Martinicovi, obětem pražské defenestrace. Pomáhala finančně manželkám účastníků odboje a vyhnancům.

Po porážce stavovského povstání paní z Lobkovic skupovala levná panství zkonfiskovaná jeho účastníkům. Podařilo se jí nakoupit s manželovým svolením statky za 350 tisíc zlatých.

Věrná katolička roku 1628 (v roce manželovy smrti) věnovala klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné v Praze vzácnou voskovou sošku ze své domoviny – Pražské Jezulátko (Polyxenina matka ji dostala jako svatební dar od své matky při sňatku do Čech). Podporovala jezuity, kapucíny, františkány a karmelitány. Premonstrátům věnovala stříbrnou sochu sv. Norberta, jezuitům zahradu a v Roudnici založila kapucínský klášter a v přilehlém kostele rodinnou hrobku.

Polyxenina katolická víra vyvolala protireformační působení na jejích statcích. Potlačila povstání na panství Litomyšl, kde byl poddanými zbit a vyhnán katolický děkan a stejně tak v Roudnici, kde byly zabrány katolické kostely a vyhlášena náboženská svoboda. Na panství Vysoký Chlumec, kde údajně působili i kalvínští kněží, povolala Polyxena proti kacířům jezuitské misie.

Zemřela v požehnaném věku 76 let a je pochována společně s manželem v kapucínské lobkovické rodinné hrobce v Roudnici nad Labem.

Sama se titulovala Polyxena, "z Boží milosti kněžna z Lobkovic, rozená z Pernštejna, paní na Roudnici nad Labem".

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. RYANTOVÁ, Marie. Polyxena z Lobkovic, rozená z Pernštejna, a její hospodářská činnost. In: VOREL, Petr. Pernštejnové v českých dějinách. Pardubice: Východočeské museum v Pardubicích, 1994. S. 105–114.
  2. Josef Janáček: Ženy české renesance, Brána Praha 1996, ISBN 80-85946-25-4

LiteraturaEditovat

  • JANÁČEK, Josef. Ženy české renesance. 3. vyd. Praha: Brána, 1996. 224 s. ISBN 80-85946-25-4. 
  • MAREK, Pavel. Svědectví o ztrátě starého světa : manželská korespondence Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a Polyxeny Lobkovické z Pernštejna. České Budějovice: Historický ústav Jihočeské univerzity, 2005. 713 s. ISBN 80-7040-804-9. 
  • NĚMEC, Bohumír. Rožmberkové : životopisná encyklopedie panského rodu. České Budějovice: Veduta, 2001. 111 s. ISBN 80-903040-0-1. 
  • PÁNEK, Jaroslav. Vilém z Rožmberka. Politik smíru. Praha: Brána ; Knižní klub, 1998. 315 s. ISBN 80-85946-86-6. 
  • RYANTOVÁ, Marie. Polyxena z Lobkovic. Obdivovaná i nenáviděná první dáma království. Praha: Na­kla­da­tel­ství Vy­še­hrad, 2016. 528 s. ISBN 978-80-7429-851-6. 
  • STLOUKAL, Karel, a kol. Královny, kněžny a velké ženy české. Praha: Vilímek, 1940. 592 s. 
  • VOREL, Petr. Páni z Pernštejna : vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha: Rybka Publishers, 1999. 318 s. ISBN 80-86182-24-X. 

Externí odkazyEditovat