Čermníky

zaniklá obec v okrese Chomutov, zatopená v 60. letech 20. století při výstavbě vodní nádrže Nechranice

Čermníky (německy Tschermich) jsou zaniklá vesniceokrese Chomutov. Stávaly devět kilometrů východně od Kadaně při ústí Lužického potoka do řeky Ohře. Zanikly v roce 1967 zatopením v důsledku výstavby vodní nádrže Nechranice.

Čermníky
Letecký snímek vesnice z 50. let 20. století
Letecký snímek vesnice z 50. let 20. století
Lokalita
Charakterzaniklá vesnice
ObecBřezno
OkresChomutov
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Katastrální územíBřezno u Chomutova (37,3 km²)
Nadmořská výška253 m n. m.
Čermníky
Čermníky
Další údaje
Zaniklé obce.cz7
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název editovat

Jméno vesnice je odvozeno z příjmení významného obyvatele ve významu osada Čermníkovy rodiny, Čermníků a ve čtrnáctém století se vyskytovalo pouze v jednotném čísle. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Czirmnicze (1330), Czrmnicze (1437), Czrmnik (1453–1459), „w Czermiku“ (1543), „w Czermiczy“ (1547), „v Czyrmjku“ (1606), Tschürmig, Cžermik nebo Cžermut (1787), Čermíky a Tschirmich (1848 a 1854).[1]

Historie editovat

Okolí Čermníků bylo osídleno už v pravěku. Nejstarší nálezy pocházejí ze sklonku středního paleolitu.[2] V místech asi padesát metrů jižně od vesnice bylo povrchovými sběry keramiky doloženo sídliště ze střední až pozdní doby hradištní.[3]

První písemná zmínka o Čermníkách pochází z roku 1330 ve spojení … in Czirmnicze medietatem ville.[1] Vesnice bývala rozdělena mezi více majitelů, ale zprávy o nich jsou jen fragmentární. Roku 1472 zde stával panský dvůr v držení Mikuláše Czedliczera, jehož pravděpodobný zeť Mates Eberle část svého majetku v Čermníkách prodal městu Kadaň a část odkázal svým dětem s podmínkou, že nechají městský díl zapsat do zemských desek. Město jej poté spravovalo jako jeden ze svých šosovních dvorů a roku 1547 o něj přišlo za účast na stavovském povstání. Jinou část vsi zdědil Beneš z Veitmile († 1496), který ji v roce 1479 prodal grünhainskému klášteru. Po zániku kláštera roku 1536 jeho majetek v Čermníkách spravovala královská komora, která jej také zastavila a později prodala. Roku 1608 ji koupilo město Chomutov, přičemž v jeho dílu oceněném na 5 188 kop a dvacet grošů žilo sedm poddaných.[4]

Po třicetileté válce nebyla vesnická stavení v dobrém stavu. Podle berní ruly v nich žili tři sedláci a dva chalupníci. Sedláci měli třináct potahů, devět krav, deset jalovic, 23 ovcí a čtrnáct prasat. Chalupníkům patřila jen jedna kráva, jedna jalovice a jedno prase. Pole byla popsána jako úrodná, ale významným zdrojem obživy bylo i rybářství. Také v pozdějších staletích přetrvával zemědělský charakter vesnice a na polích se pěstovaly kromě obilnin také brambory, řepa a v devatenáctém století také chmel.[4]

Čermníky leží na okraji pětipeské hnědouhelné pánve,[5] a uhlí se u vesnice těžilo už v šestnáctém století.[4] Zdejší uhelná sloj je rozdělena jílovitými proplástky do čtyř souvrství. Uhlí má navíc malou výhřevnost a obsahuje mnoho popela. Přesto zde v polovině devatenáctého století vznikly čtyři doly: František, Bedřich Jan, Karel a Terezie. Zanikly nejpozději v sedmdesátých letech devatenáctého století během hospodářské krize. Koncem téhož desetiletí byl otevřen už jen důl Oskar, který dodával uhlí pouze na lokální trh. U vesnice také vyvěral hořce chutnající sirnatý pramen, který v okolí vývěru vytvářel sintrové usazeniny.[5]

Z let 1842–1854 se dochovaly zprávy o zdejším kamenečném dole Marie Terezie a huti, které navázaly na starší tradici výroby kamence z Čachovic.[6] V devatenáctém století se u vsi v malém množství těžila také nekvalitní železná ruda a v panském lomu se mimo jiné v letech 1738–1752 lámal kámen používaný při stavbě březenského kostela.[4]

Na konci devatenáctého století stál u vesnice mlýn provozovaný až do padesátých let dvacátého století. Kromě něj zde byl jen jeden obchod a živnost provozovalo pět řemeslníků. Za první republiky fungovalo u mlýna pekařství a vesnice měla vlastní chudobinec.[4] Během druhé světové války dopadly dne 12. září 1944 na stráň v sousedství vesnice bomby shozené při bombardování, ale nezpůsobily žádné školy. Po válce byl v Čermníkách internační tábor pro Němce, kteří pracovali v kamenolomu a později se museli vystěhovat do Německa.[4] Čermníky zanikly v roce 1967 zatopením vodou vodní nádrže Nechranice.[7]

Přírodní poměry editovat

 
Čermíkit z vesnice v Mineralogickém muzeu v Bonnu

Čermníky stávaly v Mostecké pánvi[8] na pravém břehu Ohře u jeho soutoku s Lužickým potokem v nadmořské výšce okolo 253 metrů a jejich katastrální území měřilo 389 hektarů.[4] Místo, kde vesnice stávala, se nachází v jihozápadní části katastrálního území Březno u Chomutova zaplavené vodou nechranické přehrady v Mostecké pánvi.[8]

V roce 1853 podle vesnice pojmenoval Franz von Kobell minerál čermíkit (německy tschermigit),[9] jehož typová lokalita ležela v jejím katastrálním území.

V okolí vesnice se nacházely fosilní zbytky rostlin. Jejich nejstarší popis pochází z roku 1840, ale rozsáhlý výzkum proběhl v letech 1963–1965 v souvislosti s budováním nechranické přehrady. Zejména východně od vesnice byly z hornin slojového souvrství žatecké facie a jílů nadložního souvrství chomutovské facie získány vzorky přibližně sedmdesáti druhů třetihorních rostlin z období spodního miocénu (svrchní akvitán až spodní burdigal, resp. svrchní eger až spodní eggenburg). Druhové složení fosilií odpovídalo přechodné oblasti mezi deštnými pralesy a opadavými listnatými lesy teplejších oblastí mírného podnebného pásu.[10]

Obyvatelstvo editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 161 obyvatel (z toho 83 mužů), z nichž bylo třináct československé a ostatní německé národnosti. Všichni patřili k římskokatolické církvi.[11] Při sčítání lidu v roce 1930 měla vesnice 174 obyvatel. Kromě jedenácti Čechů a dvou lidí s neuvedenou národností byli všichni Němci. Jeden z nich byl evangelík, dva židé, jeden bez vyznání a ostatní se hlásili k římskokatolické církvi.[12]

Vývoj počtu obyvatel a domů[13]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950
Obyvatelé 173 183 157 160 130 161 174 86
Domy 28 30 28 32 32 31 31 22

Obecní správa a politika editovat

Po zrušení patrimoniální správy se Čermníky roku 1850 staly samostatnou obcí, kterou zůstala až do roku 1960, kdy byla připojena jako část obceLibouši. Roku 1963 už ve vsi nikdo nežil a její katastrální území bylo připojeno k obci Březno.[4]

Při volbách do obecních zastupitelstev konaných 22. května 1938 v Čermníkách žilo 87 voličů. Volby však neproběhly, protože kandidátní listinu podala pouze Sudetoněmecká strana, která se tak automaticky stala vítězem voleb.[14]

Pamětihodnosti editovat

Ve vesnici stávala socha Piety z první poloviny osmnáctého století.[15] U silnice do Čachovic stával dvůr s jednopatrovým panským domem označovaným jako zámeček z první třetiny osmnáctého století. Dominantou zámecké budovy bývala oválná střední část s průčelím zdobenými dvojicí pilastrůvolutovými hlavicemi.[4]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. Heslo Čermníky, Tschermich, s. 284–285. 
  2. SMRŽ, Zdeněk. Archeologický výzkum v údolí Lužického potoka na Kadaňsku. Památky, příroda, život. 1984, roč. 16, čís. 2, s. 34. 
  3. PEKSA, Vojtěch; CRKAL, Jiří. Středověké osídlení v povodí Lužického potoka na Kadaňsku. Archeologie západních Čech. Plzeň: Západočeské muzeum, 2020, roč. 11, čís. 1–2. ISSN 1804-2953. ISBN 978-80-7247-179-9. 
  4. a b c d e f g h i BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska. Díl III. Pod vodami vodní nádrže Nechranice. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1995. 34 s. Kapitola Čermníky, s. 12–15. 
  5. a b BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 96, 143–144, 155. Dále jen Dějiny hornictví. 
  6. Dějiny hornictví, s. 76.
  7. BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1995, roč. 27, čís. 2, s. 44. ISSN 0231-5076. 
  8. a b CENIA. Katastrální mapy, II. vojenské mapování, geomorfologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2020-11-10]. Dostupné online. 
  9. ANDRLE, Michal. 8 nejslavnějších mineralogických lokalit aneb Kam v Česku za kameny?. 21. století [online]. 2011-06-22 [cit. 2020-11-10]. Dostupné online. 
  10. BŮŽEK, Čestmír. Třetihorní květena z oblasti nechranické přehrady. Památky, příroda, život. 1974, roč. 5, čís. 1–2, s. 13–16. 
  11. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 209. 
  12. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 98. 
  13. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Chomutov. Dostupné online. 
  14. RŮŽEK, Vlastislav. „Přijde den“ (Es Kommt der Tag…). Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 10, 14. ISSN 0231-5076. 
  15. Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Čermníky, s. 182. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat