Otevřít hlavní menu

Libouš (německy Liebisch) je zaniklá vesnice v okrese Chomutov. Nacházela se 4,5 km jihozápadně od Března ve výšce 288 m n. m.[1] Místo, kde vesnice stávala, se nachází v katastrálním území Březno u Chomutova. Libouš zanikla z důvodu rozšiřování hnědouhelného lomu Nástup v roce 1979.[2]

Libouš
Mariánský sloup z Libouše ve Vikleticích
Mariánský sloup z Libouše ve Vikleticích
Základní informace
Charakter sídla zaniklá vesnice
Počet obyvatel 0
Domů 0
Nadmořská výška 288 m
Lokalita
Obec Březno
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Březno u Chomutova (46,1 km²)
Zeměpisné souřadnice
Libouš
Libouš
Další údaje
Zaniklé obce.cz 44
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

NázevEditovat

Název vesnice byl odvozen z osobního jména Libúš. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: in Libuss (1368), de Libusse (1400), de Libausse (1485), na Libaussi (1606), Libaussi (1629), Libisch (1787) nebo Liebisch (1846).[3]

HistorieEditovat

Okolní krajina byla osídlena již v pravěku. V době bronzové se u vesnice nacházela dvě sídliště lidu knovízské kultury. Jedno z nich bývalo jihozápadně od vesnice, kde bylo nalezeno čtrnáct sídelních jam zahloubených do porcelanitového podloží. Kromě keramických střepů, hliněných závaží a kamenných mlýnků zde byly odkryty také pozůstatky lidských koster. Nedaleko byla nalezena skupina podobných objektů v prostoru štěrkovny mezi Libouší a Lužicí. Vzhledem k blízkosti obou lokalit je pravděpodobné, že obě byly součástí jednoho rozsáhlejšího sídliště.[4]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1368. Část vesnice tehdy patřila Radimovi z Mlýnce, který toho roku daroval čachovickému kostelu desátek ze svého liboušského majetku.[5] Roku 1387 je vesnice uváděna jako sídlo Litolta staršího z Portenu. Další zpráva pochází až z roku 1485, kdy byl majitelem panství místopísař Václav Baštín z Libouše, kterému vesnici vypálil a poddané zajal Mikuláš Šlik. Baštínova dcera dostala Libouš jako věno a vdala se za Karla z Doubravy, který vesnici okolo roku 1501 prodal Felixovi z Fictumu.[6] Od Felixova syna Hanuše panství koupil Volf ze Štampachu, který si zde nechal postavit tvrz. Volf zemřel roku 1553 a pohřben byl v Kralupech. Měl syny Linharta a Matyáše, z nichž Libouš zdědil Linhart, který ji spolu s částí Poláků odkázal synovi Janu Rejchartovi Štampachovi. Od jeho syna Zdislava Štampacha obě panství koupil roku 1629 hrabě Jindřich Šlik.[6] Tvrz v sedmnáctém století přestala sloužit jako panské sídlo a byla upravena k hospodářským účelům a později na sýpku.[5] Libouš byla v roce 1740 oddělena od Poláků a připojena k Ahníkovu.[7]

Těžba hnědého uhlí v okolí Libouše začala již na konci osmnáctého století, ale pro složitou geologickou stavbu uhelné sloje a nepříliš kvalitní uhlí nikdy nedosáhla velkého významu. V polovině devatenáctého století jsou odsud známy nákladnické doly Jan Antonín, Michal, Ferdinand, Václav, Františka, JosefProkop, které produkovaly maximálně 800 tun uhlí ročně a zanikly nejpozději během hospodářské krize po roce 1873. Významnější byly vrchnostenské doly Karel LeoAlžběta a menší nákladnický důl Anna (též Karel Anna). Důl Karel Leo byl otevřen v letech 1807–1908 asi 500 severně a severovýchodně od vesnice. Zaměstnával pět až deset horníků, kteří 40 m hlubokou šachtou těžili tři uhelné sloje o mocnosti 1,4–3 m. Za dobu existence dolu z něj bylo získáno asi sto tisíc tun uhlí. Důl Alžběta byl otevřen v polovině devatenáctého století a fungoval až do jeho posledního desetiletí. Jeho celková produkce byla také asi 100 000 tun. Důl Anna se nacházel na západním okraji vesnice od padesátých let 19. století, a přestože byl načas opuštěn, došlo k jeho obnově v letech 1897–1910. Pracovalo v něm až deset horníků, kteří dobývali dvě sloje, z nichž získali celkem asi padesát tisíc tun uhlí.[8]

ObyvatelstvoEditovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 138 obyvatel (z toho 67 mužů), kteří byli s výjimkou jednoho Čecha německé národnosti a všichni patřili k římskokatolické církvi.[9] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 164 obyvatel: devět Čechů, 153 Němců a dva cizince. Kromě jednoho evangelíka a jednoho člověka bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[10]

Vývoj počtu obyvatel a domů[11]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961
Obyvatelé 161 164 185 171 166 138 164 79 143
Domy 25 24 23 25 27 27 30 22 29

Obecní správa a politikaEditovat

Při volbách do obecních zastupitelstev konaných 22. května 1938 v Libouši žilo osmdesát voličů. Volby však neproběhly, protože kandidátní listinu podala pouze Sudetoněmecká strana, která se tak automaticky stala vítězem voleb.[12]

PamětihodnostiEditovat

Mariánský sloup z Libouše datovaný rokem 1716 stojí před kaplí svaté Anny ve Vikleticích.[13] U silnice do Bran bývala boží muka z roku 1690.[14]

ReferenceEditovat

  1. Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850–1970 (1. díl). Svazek 1. Praha: Federální statistický úřad, 1978. S. 458. 
  2. BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1995, roč. 27, čís. 2, s. 43. ISSN 0231-5076. 
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam změny (CH–L). Svazek II. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. S. 601. 
  4. LEHEČKOVÁ, Eva. Libouš. Výzkumy v Čechách. 1973. 1975, s. 88. Dostupné online [PDF, cit. 2017-12-03]. 
  5. a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Libouš – tvrz, s. 279. 
  6. a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Litoměřicko a Žatecko. Svazek XIV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 446 s. Kapitola Tvrze okolo Hasišteina, s. 140. 
  7. BINTEROVÁ, Zdena. Chbany. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 68 s. ISBN 80-239-4163-1. Kapitola Poláky, s. 19. 
  8. BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 122, 141–142. 
  9. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 209. 
  10. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 99. 
  11. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Chomutov. Dostupné online. 
  12. RŮŽEK, Vlastislav. „Přijde den“ (Es Kommt der Tag…). Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 10, 15. ISSN 0231-5076. 
  13. BINTEROVÁ, Zdena. Umělecké památky okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1979, roč. 11, čís. 1, s. 13–18. 
  14. Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Libouš, s. 257. 

Externí odkazyEditovat