Wikipedie

Zubrnice

obec v okrese Ústí nad Labem v Ústeckém kraji
(přesměrováno z Zubrnice (část obce))

Zubrnice (německy Saubernitz) jsou obec o celkové rozloze 674,18 ha[4] s rozsahem poloh přibližně 230 až 650 m n. m. v krajinné oblasti Českého středohoří,[5] v rámci administrativně správním v okrese Ústí nad Labem náležejícím do Ústeckého kraje na území České republiky.[6] Žije zde 223[1] obyvatel.

Zubrnice
Pohled na obec od jihu, na obzoru televizní vysílač Ústí nad Labem – Buková hora
Pohled na obec od jihu, na obzoru televizní vysílač Ústí nad Labem – Buková hora
Znak obce ZubrniceVlajka obce Zubrnice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecVelké Březno
Obec s rozšířenou působnostíÚstí nad Labem
(správní obvod)
OkresÚstí nad Labem
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°38′58″ s. š., 14°13′14″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel223 (2024)[1]
Rozloha6,74 km²[2]
Nadmořská výška290 m n. m.
PSČ400 02
Počet domů85 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduZubrnice 38
400 02 Ústí nad Labem 2
podatelna@obeczubrnice.cz
StarostaTomáš Pernekr
Oficiální web: www.obeczubrnice.cz
Zubrnice na mapě
Zubrnice
Zubrnice
Další údaje
Kód obce568384
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zástavba mezi kopci, nejnižší polohy obce se nachází v údolí Lučního potoka, nejvyšší na severozápadním svahu pod vrcholem Buková hora (686,1 m n. m.). Obec (obecní úřad) leží asi třináct kilometrů východně od centra okresního města Ústí nad Labem (Mírové náměstí).[7]

Část zástavby vsi středověkého původu (doložena v roce 1352) s řadou cenných příkladů lidové architektury, v roce 1995 prohlášena vesnickou památkovou rezervací.[8] V roce 1988 otevřena veřejnosti expozice lidových staveb pod názvem Soubor lidové architektury Zubrnice, od 11. prosince 2018 pod názvem Muzeum v přírodě Zubrnice je součástí Národního muzea v přírodě.[9]

Historie

editovat

Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1352.[10] V letech 1977 až 1988 z podnětu bývalého Okresního vlastivědného muzea v Ústí nad Labem výstavba expozice lidové architektury v přirozené krajině, lidově označovaná „skanzen”. Některé vesnické stavby obnoveny a doplněny přenesenými z míst, kde jim hrozil zánik, zejména z východní části Českého středohoří.

Od roku 1976 organizovalo muzeum v bývalém Československu letní brigády pro studenty při různých stavebních akcích.[11] Muzeum v přírodě veřejnosti otevřeno v roce 1988, jedná se o jedno z nejmladších v České republice, představujících lidovou architekturu a další sbírkové předměty.[12] V 90. letech navázalo muzeum spolupráci s Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.[zdroj?]

Obyvatelstvo

editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 429 obyvatel (z toho 201 mužů), z nichž bylo jedenáct Čechoslováků, 416 Němců a dva cizinci. Kromě dvou evangelíků se hlásili k římskokatolické církvi.[13] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 472 obyvatel: sedmnáct Čechoslováků, 453 Němců a dva cizince. Až na sedm evangelíků a 23 lidí bez vyznání byli římskými katolíky.[14]

Vývoj počtu obyvatel a domů[15]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 399 450 501 423 439 429 472 226 228 235 201 136 162 162
Domy 69 73 73 73 76 74 75 62 68 44 40 35 50 51

Části obce

editovat

Pamětihodnosti

editovat
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Zubrnicích.

V urbanisticky i krajinářsky jedinečně umístěné obci v kopcovité krajině Českého středohoří se nachází soubor hodnotné zástavby lidové architektury, vedle sebe stojí stavby roubené, hrázděné i zděné. 

Ve středu obce, s dominantou kostela sv. Maří Magdalény, zachováno několik historických roubených stavení, tvoří jádro muzea v přírodě. Interiérové i exteriérové expozice prezentovány například objekty:

Barokní studna

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Barokní studna (Zubrnice).

Barokní studna na osmiboké podezdívce se šindelovou stříškou, chráněná jako kulturní památka.[16] Původní stavba z roku 1695, která pochází ze Střížovic, části města Chlumce u Ústí nad Labem, byla prvním objektem, přemístěným do zubrnického skanzenu.

Dům čp. 46 z Loubí

editovat

Patrový roubený komorový dům s velmi starým jádrem, v jedné ze stěn pískovcový kvádr – vyryté vročení 1700, původně výměnek usedlosti čp. 46 v Loubí, od roku 1965 kulturní památka. V letech 1994 až 1995 na původním místě rozebrán a v letech 2010 až 2012 postaven v expozici muzea v přírodě (zázemí muzea, pokladna, využíván jako víceúčelové vzdělávací centrum).[17] V Loubí patřil nejbohatším sedlákům (vykonávali dědičně funkci rychtářů). Na nádvorní stěně spočívá na stropních trámech pavlač, neobvykle vedená pod zadním štítem i po druhé straně domu (toto provedení bylo k 1. lednu 2017 jediným známým případem).[zdroj?]

Kaple Nejsvětější Trojice

editovat

Malá sakrální stavba s hrázděnou lodí při silnici do Lovečkovic, na místo přemístěna v roce 1992 ze zaniklých Žichlic (okres Teplice), věžička bez zvonu, od roku 1964 kulturní památka.[18]

Kostel svaté Maří Magdalény

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Kostel svaté Máří Magdaleny (Zubrnice).

Sakrální stavba na místě původně gotického kostela (dokladován ve 14. století) na návrší v obci, v letech 1723 až 1739 barokně upraven českým architektem a stavitelem italského původu, Octavio Broggio (1670–1742), od roku 1963 kulturní památka.[19] Věž i sanktusník kostela bez zvonu, v lucerně věže dva litinové hodinové cymbály. V minulosti zvon z roku 1601 od Matouše Voříška, zvon z roku 1739 a dva malé zvony v sanktusníku.[20]

Mlýn čp. 27 Týniště

editovat

Vodní mlýn s mlýnicí z 18. století, od roku 1978 kulturní památka.[21] Objekt v roce 1976 získalo bývalé Okresní vlastivědné muzeum v Ústí nad Labem, pozdější zřizovatel muzea v přírodě. Jedná se o nejmladší a také nejmenší mlýn z více než 20 mlýnů vystavěných na Lučním potoku. Postaven na horní vodu, tzn. voda teče na mlýnské kolo shora. Voda z náhonu odtékala do nádrže s ústím do náhonu pily v sousedství mlýna. Na jednom z pilířů vročení 1803, stavba pravděpodobně zahájena v roce 1758 po prodeji pozemku na stavbu vodního mlýna.[22]

V objektu vodního mlýna několik neobvyklých věcí, původní dřevěný komín (vymazaný hlínou a plevami), také kamna s přikládáním paliva z předsíně (k zamezení znečištění hlavní síně). V mlýně a jeho okolí se natáčela pohádka Dešťová víla.[zdroj?]

Mlýn čp. 28 Týniště

editovat

Na původních základech vodního mlýna čp. 28 na katastrálním území Týniště (vodní mlýn na mapě stabilního katastru označen „Schelmühle”) postaven roubený patrový mlýn čp. 59 s trojpatrovou lomenicí, přenesený z Homole u Panny, uvnitř rekonstruovaný mlecí mechanismus, tzv. umělecké složení mlýna, přenesené z Hamrů u Hlinska.[23] Objekt tzv. industriálního dědictví (technického stavitelství) v roce 2002 prohlášen Ministerstvem kultury České republiky za kulturní památku.[24]

Původní mlýn v Týništi patřil k největším a nejstarším mlýnům na Lučním potoce. V roce 1628 jej zakoupil Šimon Klein, u mlýna také pila a olejna (písemná zmínka z roku 1710). Roku 1828 zachvátil komplex staveb požár, následně mlýn rozšířen a postaven z cihel (první „nedřevěný” mlýnem v lokalitě), v roce 1851 dobudovány pila a olejna. Mlýn a olejna ukončily provoz před rokem 1924, pila v roce 1948 a v roce 1968 objekty zbořeny (místo pro vodárnu).[zdroj?]

Vesnická škola čp. 26

editovat

Zděná patrová budova z roku 1863 na místě dřevěné přízemní školy z roku 1768, v objektu expozice vesnické školy z poloviny 20. století (situována do období krátce po druhé světové válce), od roku 1993 památkově chráněn,[25] v roce 1997 expozice otevřena veřejnosti.

Vesnický obchod čp. 74

editovat

Expozice v rozsáhlé usedlosti, tzv. vesnický obchod provozovaný od konce 19. století do počátku padesátých let 20. století, době odpovídá vnitřní vybavení,[26] například původní krámská skříň, velké zásobníky na kávu aj., od roku 1985 objekt kulturní památkou.[27]

Zemědělská usedlost čp. 61

editovat

Rozsáhlá venkovská usedlost z konce 18. století, situována na návsi, od roku 1978 kulturní památka.[28] Základem patrový dům se zděným přízemím, roubeným patrem a se sušárnou chmele, tzv. chmelařský dům z roku 1808, s typickými větracími štěrbinami ve střeše (umožňovaly sušit chmel na dvou půdních podlažích). Součástí komplexu unikátní horkovzdušná sušárna ovoce, bezdýmová a s přenosnými lískami poslední funkční svého druhu v Českém středohoří. V areálu také roubený špýchar z Lukova, kůlna na vozy z Řepčic a hrázděná stodola ze Suletic.[29]

Železniční stanice čp. 25 Týniště

editovat

Budova železniční stanice z roku 1890, od roku 1985 kulturní památka (industriální dědictví),[30] součást od roku 1998 památkově chráněné železniční trati Velké Březno – Lovečkovice.[31] Malé nádraží s budovou železniční stanice je zhruba 300 m vzdálené na jihozápad od zubrnické návsi, katastrálně náleží k Týništi.[32]

V roce 1996 v obvodu železniční stanice otevřena první expozice historie místní dráhy Velké Březno – Lovečkovice – Verneřice/Úštěk, na části trati od roku 2010 částečný provoz historických železničních vozidel,[33] dráha vlečky s názvem Místní dráha Velké Březno – Úštěk (železniční trať Velké Březno – Lovečkovice – Verneřovice / Úštěk). Nádraží se objevuje ve filmu Rebelové (režisér Filip Renč).[34]

Další stavby

editovat

Fotogalerie

editovat
  •  
    Vodní mlýn čp. 27
  •  
    Zubrnická náves ze silnice II/260 (směr od Leštiny)
  •  
    Pohled k vesnici od severu, ze svahu nad Zubrnickým potokem (zemědělské objekty)
  •  
    Kostel sv. Maří Magdalény
  •  
    Kaple Nejsvětější Trojice
  •  
    Střed obce, přístup do Muzea v přírodě Zubrnice

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ Územně identifikační registr ČR: obec Zubrnice [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-05. 
  5. ↑ Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Přírodní poměry: Geomorfologie – České středohoří (geomorfologický celek) [online]. [cit. 2019-02-25]. Aplikace dostupná za určitých technických podmínek.. Dostupné online. 
  6. ↑ Český úřad zeměměřický a katastrální. Základní mapa ČR: kompozice Zubrnice, Týniště [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. 
  7. ↑ Turistická mapa: Zubrnice – Ústí nad Labem [online]. Mapy.cz [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. 
  8. ↑ Národní památkový ústav České republiky. Památkový katalog: vesnická památková rezervace Zubrnice [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. 
  9. ↑ Ministerstvo kultury České republiky. Ministr kultury spojil čtyři muzea v přírodě v ČR [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-23. 
  10. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 418, 419.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  11. ↑ Obec Zubrnice, muzeum lidové architektury [online]. [cit. 2019-02-26]. Oficiální webové stránky obce. Dostupné online. 
  12. ↑ Zubrnice, webová prezentace skanzenu [online]. [cit. 2019-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-24. 
  13. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 200. 
  14. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 390. 
  15. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-03-08]. Kapitola Okres Ústí nad Labem. Dostupné online. 
  16. ↑ Národní památkový ústav. Památkový katalog: studna, původně označená barokní studna [online]. [cit. 2019-10-14]. Název barokní studna uveden na původním evidenčním listu kulturní památky. Dostupné online. 
  17. ↑ Národní památkový ústav. Památkový katalog: dům – původně výměnek čp. 46 v Loubí [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. 
  18. ↑ Národní památkový ústav. Památkový katalog: kaple Nejsvětější Trojice [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. 
  19. ↑ Národní památkový ústav. Památkový katalog: kostel sv. Maří Magdalény [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. 
  20. ↑ LUKSCH, V. Památky okresu Litoměřice I. Rukopis, Státní okresní archiv Litoměřice se sídlem v Lovosicích.
  21. ↑ Národní památkový ústav. Památkový katalog: areál vodního mlýna [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. 
  22. ↑ Muzeum v přírodě Zubrnice. Mlýn Týniště čp. 27 [online]. [cit. 2019-02-26]. Webové stránky muzea, původně Souboru lidové architektury Zubrnice. Dostupné online. 
  23. ↑ Muzeum v přírodě Zubrnice. Transfer budovy vodního mlýna a uměleckého složení [online]. [cit. 2019-02-26]. Webové stránky původního Souboru lidové architektury Zubrnice. Dostupné online. 
  24. ↑ Národní památkový ústav. Památkový katalog: mlýn z Homole u Panny [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. 
  25. ↑ Národní památkový ústav. Památkový katalog: škola [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. 
  26. ↑ Muzeum v přírodě Zubrnice. Vesnický obchod čp. 74 [online]. [cit. 2019-02-26]. Webové stránky, původně Souboru lidové architektury Zubrnice. Dostupné online. 
  27. ↑ Národní památkový ústav. Památkový katalog: usedlost [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. 
  28. ↑ Národní památkový ústav. Památkový katalog: usedlost čp. 61 [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. 
  29. ↑ Muzeum v přírodě Zubrnice. Zemědělská usedlost čp. 61 [online]. [cit. 2019-02-26]. Webové stránky, původně Soubor lidové architektury Zubrnice. Dostupné online. 
  30. ↑ Národní památkový ústav. Památkový katalog: železniční stanice [online]. [cit. 2019-02-26]. Objekt čp. 25, Týniště (obec Zubrnice). Dostupné online. 
  31. ↑ Národní památkový ústav. Památkový katalog: železniční trať Velké Březno – Lovečkovice [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. 
  32. ↑ Turistická mapa: Zubrnice [online]. Mapy.cz [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. 
  33. ↑ Zubrnická museální železnice [online]. [cit. 2019-02-26]. Dostupné online. 
  34. ↑ HORÁČEK, Aleš. Nadšenci se snaží obnovit trať u Zubrnic, zloději jim ji rozkrádají. iDNES.cz [online]. 2011-02-02 [cit. 2018-07-22]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zubrnice&oldid=24084322“