Sanktusník

malá a štíhlá věžička nacházející se na hřebeni střechy presbytáře kostela obvykle zhruba nad hlavním oltářem

Sanktusník (sanktusová věž) je malá a štíhlá věžička nacházející se na hřebeni střechy presbytáře kostela obvykle zhruba nad hlavním oltářem, méně často (především u staveb z období pozdní gotiky) též na hřebeni střechy hlavní lodi nebo nad křížením lodí.

Sanktusník kostela svatého Martina ve Strážnici

CharakteristikaEditovat

Ve vížce je (případně původně byl) zavěšen malý zvon, používaný při zpěvu Sanctus a při pozdvihování, pro tento účel obsluhovatelný zevnitř kostela; odtud je odvozen i jeho název. Sanktusník coby architektonický prvek se objevuje již od 13. století. Zvláště v případě menších venkovských kostelů byl ve středověku jeho zvon často jediným kostelním zvonem. Později, zhruba od konce 15. století, začaly být s rozvojem kovolijectví a také se zvyšováním významu a bohatství měst u kostelů budovány mohutné, velmi často samostatně stojící zvonice s řadou velkých zvonů.

UžitíEditovat

 
Sanktusník v závěru kostela Namebevzetí Panny Marie v Praze. Sanktusník je užíván při všech mších (v r. 2022)

Ve 21. století už se v Česku sanktusníkový zvon užívá zřídka a na novějších kostelních budovách sanktusník nebývá vůbec stavěn. Stejná situace však nepanuje všude ve světě, například v Portugalsku je použití sanktusníkového zvonu běžné. Také tradiční katolíci užívají při vysluhování mše svaté podle misálu z roku 1962 sanktusník, je-li k dispozici.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • HEROUT, Jaroslav. Slabikář návštěvníků památek. 3. přepracované. vyd. Praha: Tvorba, s.r.o., 1994. ISBN 80-85386-92-5. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat