Otevřít hlavní menu

Národní muzeum v přírodě

příspěvková organizace Ministerstva kultury České republiky

Národní muzeum v přírodě je příspěvková organizace Ministerstva kultury České republiky,[1] organizuje sbírku nemovitých i movitých dokladů týkajících se dějin lidové kultury, národopisu, řemesel a zemědělství, spravuje sbírkové předměty národopisného charakteru a v přirozené krajině umístěné objekty lidové architektury a technického stavitelství, představuje lidovou kulturu českých, moravských a slezských regionů a národopisných oblastí ve specializovaných expozicích Hanáckého muzea v přírodě, Muzea v přírodě Vysočina, Muzea v přírodě Zubrnice a Valašského muzea v přírodě.[2]

Národní muzeum v přírodě
Stavby lidové architektury z národopisné oblasti Horácko v expozici Veselý Kopec
Stavby lidové architektury z národopisné oblasti Horácko v expozici Veselý Kopec
Údaje o muzeu
Stát ČeskoČesko Česko
Město Rožnov pod Radhoštěm
Adresa Národní muzeum v přírodě
Palackého 147
Rožnov pod Radhoštěm
756 61
Zakladatel Ministerstvo kultury České republiky
Založeno 11. prosince 2018
Zaměření národopisné, expozice lidové kultury, života na venkově apod.
Objekty Hanácké muzeum v přírodě
Muzeum v přírodě Vysočina
Muzeum v přírodě Zubrnice
Valašské muzeum v přírodě
Zeměpisné souřadnice
Poznámky Národní muzeum v přírodě se organizačně člení na čtyři muzea v přírodě (viz objekty)
Webové stránky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Muzejní instituce sídlí v Rožnově pod Radhoštěm (shodně se sídlem Valašského muzea v přírodě) v okrese Vsetín, náležejícím do Zlínského kraje, vznikla zřizovací listinou schválenou ministrem kultury dne 11. prosince 2018[1] na základě Koncepce rozvoje muzejnictví v České republice na období let 2015 až 2020,[3] činnost řídí generální ředitel.

Organizačně se člení na složky s názvy Hanácké muzeum v přírodě (původně Soubor staveb lidové architektury v Příkazích[4]), Muzeum v přírodě Vysočina (původně Soubor lidových staveb Vysočina[5]), Muzeum v přírodě Zubrnice (původně Soubor lidové architektury Zubrnice[6]) a Valašské muzeum v přírodě.[7] Původní tři soubory charakteru muzejní instituce byly převedeny ze správy Národním památkovým ústavem.[2]

Expozice s objekty regionální lidové architektury (hospodářské, obytné, sakrální a jiné stavby) a také technického stavitelství (například vodní hamry, mlýny, pily nebo sušky chmele, lnu, ovoce, apod.), včetně sbírkových předmětů z oblasti života na venkově. V rámci regionálních expozic představován folklór národopisných oblastí (lidové tradice, zvyky, řemesla, atd.), ve speciálním programu také umělecké soubory lidového umění, ukázky řemeslné výroby aj.

Tradiční lidová kultura dokumentuje národopisné a geograficky navazující oblasti, z národopisných Haná (Hanácké muzeum v přírodě), Horácko (Muzeum v přírodě Vysočina, zahrnuje též geograficky navazující regiony Chrudimsko a Litomyšlsko), Valašsko a také část národopisné oblasti s názvem Těšínské Slezsko (Valašské muzeum v přírodě), z krajinných oblastí České Středohoří, včetně geograficky navazujících lokalit severozápadních Čech (Muzeum v přírodě Zubrnice).

Národní charakter muzea zvýrazněn v názvu, v České republice další muzejní instituce tohoto typu tvoří Národní muzeum, vzniklé v roce 1818, Národní technické muzeum z roku 1908 (pokračovatel původně Českého průmyslového muzea, v roce 1862 založeného Vojtou Náprstkem) a Památník národního písemnictví, v roce 1952 vzniklý pod názvem Památník národní kultury.

Obsah

Evropské počátky venkovních expozicEditovat

Historie venkovních expozic s účelově vytvářenými sbírkami z oblasti lidové kultury sahá do 19. století, v českém významu muzea v přírodě celosvětově označované za tzv. muzeum pod širým nebem (v angličtině open-air museum). Za historicky první expozici lidových staveb v prostředí přírody se prezentuje Sbírka krále Oscara II (v originálním znění Kong Oscar IIs Samling) z roku 1881, v roce 1882 veřejně zpřístupněná. Do roku 1890 obsahovala pět původních dřevěných staveb lidové architektury (kostel a obytná stavení), přenesených z různých míst Norska.

 
Kostel ze Sbírky krále Oscara II. v Norsku, ústřední stavba první expozice pod širým nebem (v angličtině open-air museum) ve významu českého muzea v přírodě. Fotografie z let 1880 – 1990, autor Axel Lindahl (1841 – 1906), švédský fotograf norské krajiny (ze sbírek Norského lidového muzea v Oslu)

Původním záměrem norské sbírky bylo posílení vazby mezi panovníkem a národy, Oscar II. (1829 – 1907) v letech 1872 až 1907 švédský a současně v letech 1872 až 1905 také norský král. Skupinu staveb na podnět královského komorníka (Chamberlain Christian Holst) soustředil ve své letní residenci, v současnosti lokalita u norského hlavního města Oslo (dříve též Christiania nebo Kristiania). V roce 1907 sbírka začleněna do Norského lidového muzea (v norštině Norsk Folkemuseum).[8]

Norskou sbírkou lidových staveb inspirován švédský učitel a folklorista Artur Immanuel Hazelius (1833 – 1901), v roce 1872 zakladatel švédské Skandinávské etnografické sbírky (v originálním znění Skandinavisk etnografiska samlingen), od roku 1880 pod názvem Severské muzeum (ve švédštině Nordiska museet).[9] V roce 1891 založil venkovní expozici ucelených souborů lidové architektury, druhou ve skandinávských zemích, první rozsahem prezentace lidové kultury, krojů, tradičních řemesel a chovu zvířat (zoologická zahrada), v současnosti délkou existence nejstarší muzeum tohoto typu na světě.[10]

Ve Švédsku umístěna expozice na území švédského hlavního města Stockholm, na ostrově Djurgården, v lokalitě s pomístním jménem Skansen (ve švédštině obecné slovo skans- ve významu českého hradby, též starším označením šance neboli opevnění, -en = tzv. určitý člen, kladený za podstatné jméno).[11] Podle místa nazváno muzeum a zoologická zahrada, Skansen celosvětově populární, archetyp (typický příklad) pro expozici umístěnou venku neboli muzeum pod širým nebem (v českém významu muzea v přírodě). Obecné švédské slovo „skansen” (v písemné podobě skanzen) lidově přejato pro označení podobného typu muzea, z hlediska významu slova však nesprávné.

Nejstarší venkovní expozici Skansen ve Švédsku a také v Aarhus v Dánsku navštívil v rámci cesty po skandinávských zemích i český výtvarník Alois Jaroněk (1870 – 1944), později spolutvůrce Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Muzeum v Aarhus v roce 1914 otevřeno veřejnosti pod názvem Staroměstský dům, v současnosti muzeum Den Gamle By (česky Staré Město) zahrnuje městské domy ze 16. až 19. století z různých částí Dánska.[12] V současnosti v Evropě více jak dva tisíce venkovních expozic charakteru muzea v přírodě.[13]

České zeměEditovat

 
Část expozice lidové architektury na Jubilejní zemské výstavě v Praze (rok 1891), fotografie z časopisu Pestrý týden, autor Rudolf Bruner-Dvořák (1864 – 1921), představitel fotografické reportáže v českých zemích (fotokopie pořízená v roce 2007)

Ve střední Evropě ovlivnila společnost v českých zemích v roce 1891 konaná Jubilejní zemská výstava v Praze, v souvislosti se společenskými událostmi v popředí zájmu české veřejnosti národní tradice a kultura. Architekt a stavitel Antonín Wiehl (1846 – 1910), též konzervátor ochrany památek v Praze a jeden z tvůrců systému památkové péče v Čechách, pro výstavu navrhl objekt s názvem Česká chalupa.[13] Na přípravě etnografické (národopisné) expozice českého venkova se podílela propagátorka českého a moravského folkloru, historička umění Renáta Tyršová (1854 – 1937), dcera Miroslava Tyrše (1832 – 1884), spoluzakladatele organizace Sokol.

Expozice českého venkova inspirovala rakouského arcivévodu Ludvíka Salvátora Toskánského (1847 – 1915), cestovatele a zájemce o etnografii, majitele renesančního zámku v Přerově nad Labem. Bývalou přerovskou kovárnu a rychtu nechal v roce 1895 upravit na národopisnou expozici tzv. staročeské chalupy, náleží mezi první tohoto typu na území dnešního Česka.[13] Objekt od roku 1967 v areálu vzniklého Polabského národopisného muzea, v průběhu 20. století s orientací sbírek na lidovou architekturu a kulturu středního Polabí (v současnosti součást Polabského muzea v Poděbradech).

Odborný zájem veřejnosti o český venkov se projevil v roce 1895 založením Národopisné společnosti českoslovanské a ve stejném roce konanou Národopisnou výstavou českoslovanskou v Praze, události jsou někdy označované za počátek vzniku specializovaných expozic typu muzea v přírodě v českých zemích. Národopisná výstava českoslovanská představovala také soubor lidových staveb s názvem Valašská dědina (v ní populární například hospoda Na posledním groši), expozici navrhl slovenský architekt Dušan Jurkovič (1868 – 1947), z ateliéru architekta Michala Urbánka ve Vsetíně.[13]

Valašskou expozicí ovlivněn výtvarník Bohumír Jaroněk (1866 – 1933) z Malenovic (v současnosti část Zlína), nadšenec a propagátor lidové tvorby, v roce 1911 v Rožnově pod Radhoštěm spoluzakladatel Musejního a národopisného spolku (v letech 1911 až 1926 předseda). V roce 1913 vznikl  projekt na záchranu několika staveb lidové architektury ve městě, záměrem bylo přemístit objekty do samostatného areálu a vytvořit muzeum v přírodě (v důsledku událostí spojených s První světovou válkou však realizace až v roce 1925, viz část Historie – Valašské muzeum v přírodě).[7]

HistorieEditovat

Původní expozice byly založené v rozmezí 30. až 90. let 20. století v bývalém Československu, charakteristickým rysem uspořádání neboli rozmístění (kompozice) objektů lidové architektury a technického stavitelství v tzv. přirozené krajině (podobně při budování přírodně krajinářského parku). Nemovité kulturní památky a sbírkové předměty v expozicích muzea mapují historii českého národa z hlediska lidové kultury a života na venkově. Rozšiřováním sbírek vznikala postupně muzea v přírodě zprostředkovávající návštěvníkům odborné informace a pohled na významnou část kulturní minulosti obyvatel na území České republiky.[13]

Valašské muzeum v příroděEditovat

 
Mezi první objekty přenesené z náměstí v Rožnově pod Radhoštěm do vznikajícího Valašského muzea v přírodě patří původní stavba z roku 1750, tzv. Billův měšťanský dům

V roce 1925 založeno v Rožnově pod Radhoštěm na východní Moravě, v severní části národopisné oblasti Valašsko, zakladatel Musejní a národopisný spolek. Expozice budována v krajině Západních Beskyd, u řeky Rožnovská Bečva protékající údolím Rožnovské brázdy (lokalita od roku 1973 v Chráněné krajinné oblasti Beskydy), v současnosti z hlediska administrativně správního v okrese Vsetín náležejícím do Zlínského kraje.[14]

Podnět k založení muzea v přírodě Bohumír Jaroněk (1866 – 1933) a jeho bratr Alois Jaroněk (1870 – 1944), oba výtvarníci, v roce 1909 přibyli do Rožnova pod Radhoštěm, založili umělecko-řemeslnou dílnu (předměty s lidovými motivy z Valašska, malování keramiky a porcelánu), také tvorba gobelínů jejich sestrou Julií Jaroňkovou (1864 – 1945), textilní výtvarnicí, po smrti Bohumíra též činná ve Valašském muzeu v přírodě.

V roce 1911 založen Musejní a národopisný spolek, činnost vrcholila v rámci příprav valašského folklorního festivalu Valašský rok, v roce 1925 přemístěny do lázeňského parku v Rožnově pod Radhoštěm dva objekty z náměstí, radnice a měšťanský tzv. Billův dům z poloviny 18. století a také několik malých lidových staveb. Do přírodního areálu, později nazvaného Dřevěné městečko, například v roce 1928 přemístěna ze 16. století pocházející Vaškova hospoda a v roce 1933 dobudována kopie fojtství z Velkých Karlovic (v objektu dne 11. prosince 2018 podepsána zřizovací listina Národního muzea v přírodě).[1]

V 50. letech 20. století v rámci muzea projekt rekonstrukce sídelního celku, v lokalitě Stráň postupně 40 lidových staveb v expozici Valašská dědina. Muzeum od roku 1954 ve správě Krajského muzea v Gottwaldově (v současnosti Zlín), od roku 1960 náleželo pod Okresní národní výbor ve Vsetíně v Severomoravském kraji a v letech 1971 až 1990 muzeum řízeno Odborem kultury Severomoravského krajského národního výboru v Ostravě.

V roce 1982 veřejnosti zpřístupněna třetí část muzea v přírodě nazvaná Mlýnská dolina, v rámci urbanismu venkovských sídel představující technické stavitelství, například hamernické, mlynářské, pilařské a valchařské objekty a technologická zařízení. Technické stavby umístěny u vodního náhonu, voda přiváděna dřevěnými koryty k vodním kolům zprovozněných zařízení, například k lisování oleje, mletí obilí, plstění sukna, řezání dřeva, zkujňování surového železa, k výrobě železářských předmětů a nářadí. Realizace také tzv. živého muzea v podobě ovocnářských a rostlinných výpěstků z oblasti Valašska a Matochovy usedlosti s mnoha druhy hospodářsky chovaných zvířat.

Ve správě muzea dvě dřevěné stavby na Pustevnách (sedlo v nadmořské výšce 1018 m v Moravskoslezských Beskydech), na katastrálním území obce Prostřední Bečva. Postaveny ve stylu lidové secese, typické bohatým dekorem charakteristickým pro oblast Valašska, podle návrhu slovenského architekta Dušana Jurkoviče (1868 – 1947), výstavbu zadal turistický spolek s názvem Pohorská jednota Radhošť (založena v roce 1884, Frenštát pod Radhoštěm). Původně objekty tzv. útulen s názvy Libušín, turistická jídelna (pojmenovaná podle české kněžny Libuše) a Maměnka, turistická ubytovna, otevřeny dne 6. srpna 1899 veřejnosti (v letech 1995 až 1999 obnovené na podnět Valašského muzea v přírodě).[7]

Od roku 1990 zřizovatelem Ministerstvo kultury České republiky, ve Valašském muzeu v přírodě soubor památkově chráněných objektů národní kulturní památkou.[15] V roce 2017 celkem 122 zaměstnanci, 133 000 sbírkových předmětů, 302 000 návštěvníků a náklady 95 392 683 Kč.[1]

S účinností od 11. prosince 2018 součástí Národního muzea v přírodě jako organizační složka pod názvem Valašské muzeum v přírodě,[2] v roce 2018 v expozicích 353 292 návštěvníci (od roku 2002 nejvyšší návštěvnost),[7] muzeum specializované na národopisnou oblast Valašsko a část národopisné oblasti s názvem Těšínské Slezsko.

Muzeum v přírodě VysočinaEditovat

 
Venkovská usedlost z počátku 17. století, tzv. Pilnovo stavení v expozici Veselý Kopec, bylo prvním objektem zpřístupněným v Muzeu v přírodě Vysočina

V roce 1972 první expozice v malé vesnici Veselý Kopec v obci Vysočina ve východních Čechách, zakladatel Luděk Štěpán (1932 – 2017), dobrovolný konzervátor kulturních památek v okrese Chrudim. Expozice pod původním názvem Soubor lidových staveb a řemesel Vysočina budována od konce 60. let 20. století v krajinné oblasti Železných hor u řeky Chrudimky (od roku 1970 v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy).[16]

Od roku 1982 s názvem Soubor lidových staveb Vysočina a sídlem ve Svobodných Hamrech (část obce Vysočina) profesionalizované muzeum, orientované na národopisnou oblast Horácko (zejména část České Horácko) a geograficky navazující regiony (Chrudimsko, Litomyšlsko, Poličsko). V roce 1989 rozšířena správa o lidové stavby venkovských domů v centru města Hlinsko, v části urbanistického celku Betlém (od roku 1995 památková rezervace Hlinsko – Betlém),[17] od roku 1997 sídlo muzea, z hlediska administrativně správního v okrese Chrudim náležejícím do Pardubického kraje.

Původně osada Veselý Kopec charakteristická pro tzv. pasekářské osidlování krajiny, jediná na místě dochovaná zemědělská usedlost z počátku 17. století obnovená (tzv. Pilnovo stavení čp. 4, označované jako poloselský grunt), zpřístupněna nejprve tzv. tkalcovská světnice a stodola, na pozemku  také roubený haltýř nad pramenem vody (v oblasti jeden z posledních dochovaných).[5]

Postupně do expozice Veselý Kopec přemístěny další památkové objekty lidové architektury a technického stavitelství z oblasti Českomoravské vrchoviny. Ve správě muzea objekt vesnické památkové zóny Svobodné Hamry (obnovený vodní hamr s mlýnicí) a původně také opravovaný venkovský zámek s renesanční dispozicí, v letech 1982 až 1997 sídlo muzea (v rámci restituce vrácen do soukromého vlastnictví).[13]

Soubor lidových staveb Vysočina kulturní památkou od roku 2003,[18] v letech 2003 až do 10. prosince 2018 součástí Národního památkového ústavu, od roku 2013 v rámci Územní památkové správy na Sychrově. V roce 2017 celkem 16 zaměstnanců, 11 000 sbírkových předmětů, 74 792 návštěvníci a náklady 9 799 485 Kč.[1]

S účinností od 11. prosince 2018 součástí Národního muzea v přírodě, útvar pod názvem Muzeum v přírodě Vysočina, specializované na národopisnou oblast Horácko a geograficky navazující regiony, Chrudimsko a Litomyšlsko.[2]

Muzeum v přírodě ZubrniceEditovat

 
Vodní mlýn v expozici Muzea v přírodě Zubrnice; v roce 1976 získalo a objekt čp. 27 obnovilo tehdy Okresní vlastivědné muzeum v Ústí nad Labem, pozdější zřizovatel Souboru lidové architektury Zubrnice

V roce 1988 vzniklo pod názvem Soubor lidové architektury Zubrnice v severních Čechách, v lokalitě mezi národopisnými oblastmi Pojizeří na východě, Polabí na jihu a Západních Čech (v trojúhelníku tvořeném městy Ústí nad Labem, Česká Lípa a Litoměřice), na katastrálním území obce Zubrnice,  z hlediska administrativně správního v okrese Ústí nad Labem náležejícím do Ústeckého kraje.[19]

Expozice budována od roku 1977 v krajině Podkrušnohoří, v údolí Lučního potoku mezi kopci Českého středohoří (od roku 1976 v Chráněné krajinné oblasti České středohoří). Prvním objektem hospodářská usedlost čp. 61 s roubeným patrem (původně rychta) z roku 1808,[20] ve stavení teplovzdušné zařízení sušárny chmele, součástí muzea také teplovzdušná sušárna na ovoce, z roku 1863 pocházející škola a dům čp. 74 s vesnickým obchodem.[6]

Vesnice založená ve středověku (zmínka v roce 1352), na návsi původně gotický kostel sv. Maří Magdaleny ze 14. století (v letech 1723 až 1739 barokně přestavěn), u kostela přenesená obecní studna se zvoničkou z roku 1695, hřbitovní a smírčí kříže, náhrobky. Objekty dochovaných staveb lidové architektury a doplněné přenesenými objekty tvoří od roku 1995 vesnickou památkovou rezervaci (roubené, hrázděné a zděné stavby).[21] Krajina s pozemky postupně rekonstruovaná do podoby z 1. poloviny 19. století, na Lučním potoce v části Týniště (obec Zubrnice) například obnoven vodní mlýn čp. 27 (na rekonstrukci spolupracovalo i Valašské muzeum v přírodě a Luděk Štěpán, zakladatel Souboru lidových staveb Vysočina), na původních základech postavený dřevěný vodní mlýn čp. 28, přenesený z Homole u Panny,[22] umělecké složení mlýna z Hamrů u Hlinska.[23]

Soubor lidové architektury Zubrnice od roku 2003 do 10. prosince 2018 součástí Národního památkového ústavu, od roku 2013 v rámci Územní památkové správy v Praze. V roce 2017 celkem 7 zaměstnanců, 7 000 sbírkových předmětů, 20 207 návštěvníků a náklady 3 863 760 Kč.[1]

S účinností od 11. prosince 2018 součástí Národního muzea v přírodě, útvar pod názvem Muzeum v přírodě Zubrnice, specializované na krajinnou oblast České Středohoří, včetně geograficky navazujících lokalit severozápadních Čech.[2]

Hanácké muzeum v příroděEditovat

 
Špaletová stodola statku v Hanáckém muzeu v přírodě, hliněná lidová architektura kolem roku 1840, zdivo tzv. vepřovice

V roce 1990 založeno pod názvem Soubor staveb lidové architektury v Příkazích na Moravě, v severní části národopisné oblasti Haná (mezi městy Olomouc a Litovel). Expozice budována v krajině Hornomoravského úvalu, na okraji Středomoravské nivy s meandrující řekou Moravou, na katastrálním území obce Příkazy, z hlediska administrativně správního v okrese Olomouc náležejícím do Olomouckého kraje.[24]

Základem muzea v přírodě hospodářská usedlost, s průčelím obytného stavení v řadové zástavbě návsi (tzv. Kameníčkův grunt čp. 54).[25] Hanácký statek z roku 1875 v místě starší zástavby (zmiňována roku 1770). V rámci tzv. ulicové vesnice středověkého původu památkově chráněné roubené, hliněné a zděně stavby typické pro oblast Hané.

Soubor staveb dokladem hliněného stavitelství, součástí také ovocná zahrada na pozemku s hliněnými zídkami z 1. poloviny 19. století. Venkovské objekty pochází z roků 1799 až 1950, dostavěny špaletové stodoly, jedna uvnitř upravena na multifunkční sál pro kulturní program. Od roku 1995 vesnická památková rezervace,[26] též lidově nazývaná „Hanácké skanzen”.[4]

Soubor staveb lidové architektury v Příkazích od roku 2003 do 10. prosince 2018 součástí Národního památkového ústavu, od roku 2013 v rámci Územní památkové správy v Kroměříži. V roce 2017 celkem jeden zaměstnanec, 1 000 sbírkových předmětů, 5 337 návštěvníků a náklady 2 020 162 Kč.[1]

S účinností od 11. prosince 2018 součástí Národního muzea v přírodě, útvar pod názvem Hanácké muzeum v přírodě, specializované na národopisnou oblast Haná.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g Ministerstvo kultury České republiky. Ministr kultury spojil čtyři muzea v přírodě v ČR [online]. [cit. 2019-01-23]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f Národní muzeum v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm [online]. [cit. 2019-01-23]. Základní údaje o příspěvkové organizaci Ministerstva kultury České republiky. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-23. 
  3. Ministerstvo kultury České republiky. Koncepce rozvoje muzejnictví v České republice [online]. [cit. 2019-01-23]. Dostupné online. 
  4. a b Soubor staveb lidové architektury v Příkazích [online]. [cit. 2019-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-23. 
  5. a b Soubor lidových staveb Vysočina, expozice Veselý Kopec [online]. [cit. 2019-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-28. 
  6. a b Soubor lidové architektury Zubrnice [online]. [cit. 2019-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-24. 
  7. a b c d Valašské muzeum v přírodě [online]. [cit. 2019-01-23]. Dostupné online. 
  8. Norsk Folkemuseum, Oslo [online]. [cit. 2019-01-24]. Norské muzeum kulturní historie, součástí je Sbírka krále Oscara II.. Dostupné online. 
  9. Nordiska museet, Stockholm [online]. [cit. 2019-01-24]. Severské muzeum, založeno v roce 1873, Švédsko. Dostupné online. 
  10. Skansen, friluftsmuseum, Stockholm [online]. [cit. 2019-01-24]. Skansen, muzeum pod širým nebem (friluft-museum) ve Švédsku. Dostupné online. 
  11. KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1981. 816 s. Heslo skansen, s. 659. 
  12. Den Gamle By, open-air museum [online]. [cit. 2019-01-24]. Staré Město, muzeum v přírodě, město Aarhus v Dánsku. Dostupné online. 
  13. a b c d e f VOJANCOVÁ, Ilona; KŘIVANOVÁ, Magda, a kol. Soubor lidových staveb Vysočina. 1. vyd. Chrudim: Národní památkový ústav, územní památková správa na Sychrově, 2016. 120 s. ISBN 978-80-905871-8-2. Vydání podpořily: Ministerstvo kultury ČR, Pardubický kraj, Obec Vysočina, Vodárenská společnost Chrudim, a. s.. 
  14. Seznam.cz. Valašské muzeum v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm [online]. Mapy.cz [cit. 2019-01-26]. Turistická mapa. Dostupné online. 
  15. Národní památkový ústav. Valašské muzeum v přírodě [online]. [cit. 2019-01-26]. Památkový katalog, č.1000158768. Dostupné online. 
  16. Seznam.cz. Muzeum v přírodě Vysočina, obec Vysočina a město Hlinsko [online]. Mapy.cz [cit. 2019-01-26]. Turistická mapa. Dostupné online. 
  17. Národní památkový ústav. Památková rezervace Hlinsko – Betlém [online]. [cit. 2019-01-26]. Památkový katalog, ÚSKP č. 1098. Dostupné online. 
  18. Národní památkový ústav. Soubor lidových staveb Vysočina – Veselý Kopec [online]. [cit. 2019-01-26]. Památkový katalog, č. 1000122408. Dostupné online. 
  19. Seznam.cz. Muzeum v přírodě Zubrnice, obec Zubrnice [online]. Mapy.cz [cit. 2019-01-26]. Turistická mapa. Dostupné online. 
  20. Národní památkový ústav. Hospodářská usedlost, kulturní památka [online]. [cit. 2019-01-26]. Památkový katalog, č. 1000155196. Dostupné online. 
  21. Národní památkový ústav. Zubrnice, vesnická památková rezervace [online]. [cit. 2019-01-26]. Památkový katalog, č. 1000084313. Dostupné online. 
  22. Národní památkový ústav. mlýn z Homole u Panny, kulturní památka [online]. [cit. 2019-01-26]. Památkový katalog, č. 1000453604. Dostupné online. 
  23. mlýn Zubrnice, technologické vybavení [online]. [cit. 2019-01-26]. Databáze vodních mlýnů. Dostupné online. 
  24. Seznam.cz. Hanácké muzeum v přírodě, Příkazy [online]. Mapy.cz [cit. 2019-01-26]. Turistická mapa. Dostupné online. 
  25. Národní památkový ústav. venkovská usedlost čp. 54, kulturní památka, obec Příkazy [online]. [cit. 2019-01-26]. Památkový katalog, č. 1000140347 (Kameníčkův grunt). Dostupné online. 
  26. Národní památkový ústav. Příkazy, vesnická památková rezervace [online]. [cit. 2019-01-26]. Památkový katalog, č. 1000084329. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Národní muzeum v přírodě, organizační členění