Wikipedie

Zdenka Baldová

česká divadelní herečka, filmová herečka, herečka a herečka

Zdenka Baldová, rozená Zdeňka Balašová, provdaná Hilarová (20. února 1885 Česká Třebová[1] – 26. září 1958 Praha[2]), byla česká herečka, manželka režiséra Karla Hugo Hilara.

Zdenka Baldová
Zdenka Baldová
Zdenka Baldová
Rodné jménoZdeňka Balašová
Narození20. února 1885
Česká Třebová
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. září 1958 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
ChoťKarel Hugo Hilar
Podpis
Zdenka Baldová – podpis
Umělecké ceny
národní umělec (1955)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Z. Baldové a K. H. Hilara na Vinohradském hřbitově

Život

editovat

Začínala hrát již během svých studií na průmyslové škole v různých ochotnických souborech (např. v žižkovském Pokroku), v roce 1907 [3] byla přijata do Městského divadla na Královských Vinohradech, což je dnešní Divadlo na Vinohradech. Zde se seznámila i se svým manželem, za něhož se v roce 1922 provdala. Karla Hugo Hilara následovala i při jeho odchodu do Národního divadla (1922), zde působila prakticky až do své smrti.

Svou hereckou kariéru začala jako představitelka naivních dívek, později milovnic. Vystupovala i jako subreta v operetách, často hrála v konverzačních hrách. Díky vlivu svého manžela se postupně stala nejprve výbornou realistickou herečkou, teprve po jeho smrti v roce 1935 se začala proměňovat ve velmi výraznou, osobitou a temperamentní komickou herečku, jež byla schopna i satirické hyperboly a šťavnatého naturalismu.

V Národním divadle proslula i mezi svými hereckými kolegy svými přeřeknutími a jevištními brepty, které ve svých humoristických knihách posléze natrvalo zachytil její mladý herecký kolega Bohumil Bezouška.

Divadelní a filmové role (výběr)

editovat
  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Obvykle tvořila své role realisticky, později pod vlivem svého manžela i částečně expresionisticky.[zdroj?] Na vrcholu její herecké dráhy dostala její komika hlubší význam, hrála např. v ruských klasických hrách (Výnosné místo, Tekla Ivanovna, Gogolovy hry).

Od roku 1921 působila i ve filmu, jednalo se i o vynikající rozhlasovou herečku. Hrála např. ve filmové verzi hry Morálka paní Dulské (1958), což byla její patrně vůbec nejznámější a nejhodnotnější filmová role (zároveň i role poslední – týden po premiéře filmu zemřela).

Proslavila se též jako teta Pa ve filmu Eva tropí hlouposti.

Ocenění

editovat

Citát

editovat
„ Tajemství úspěchu Zdenky Baldové je velmi prosté: je v ní elementární komik. Baldová ovládá vzácné umění vyvolati nejprostšími prostředky nejsilnější komický efekt. Říká často docela krotké a nevzrušené věty, jež úmyslně zbaví všeho, co by je mohlo zatěžovat anebo nadnášet, a je i v gestu a výrazu obličeje velmi střídmá. A přece její projev má vždy zcela bezpečný účinek u publika. Je v ní někdy – zvláště v molièrovských postavách – ženský klown, který však nikdy nenadnáší a nepřekresluje...Humor Zd. Baldové má vitální základnu: je to humor rebelaisovské plnokrevnosti a prostoty. “
— Joža Götzová[4]

Galerie

editovat
  •  
    Zdenka Baldová jako Lilith (Čapkové: Adam Stvořitel, 1927 Národní divadlo)
  •  
    Zdenka Baldová a Hugo Haas (Letraz: Miláček, 1935 Stavovské divadlo)
  •  
    Zdenka Baldová ve filmu Rozina sebranec, 1945

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1879-1893 v České Třebové , sign.3078, ukn.1128, str.218. Dostupné online
  2. ↑ Zemřela národní umělkyně Zdeňka Baldová. Rudé právo. 17. 9. 1958, s. 1. Dostupné online. 
  3. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  4. ↑ Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 30

Literatura

editovat
  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 35
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 81, 87, 97, 111, 127–8, 137, 148, 156, 215, 238, 248, 336
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 118, 233, 303
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 72, 207, 246, 276, 325–6
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 231, 244, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 159, 169, 170, 217, 235, 251
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 207, 247–8, 382, 412, 455, 495, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 19, 95, 111, 322.
  • Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 16, 163
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 103, 222, 226, 231–2, 235, 262, 345, 430, 440, ISBN 80-207-0419-1
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 35–36.
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 30, obraz. část 24–6
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 114, 374–6, 412, 427, 433
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 76, 77, 102, ISBN 80-204-0493-7
  • Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 5
  • Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 118, 122, 168, 210, 236, 266–7
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 42, 48, 79, 94, 116, 181, 190
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 29, 74, 133, 135–6, 359, 469, 499, 588, 609, 646, 658
  • Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883–1963, Orbis, Praha, 1964, str. 36, 81
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 16–7
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 190, 204, 229, 231–2
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 58–9, 74, 80, 101–2, 179
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 27. 
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 30–2, 114, 201
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 204–5, 251
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 14–5, 19, 31, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Olga Spalová: Sága rodu Budilova , Odeon, Praha, 1978, str. 335, 339
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 42. 
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 73, 110, ISBN 80-85837-35-8
  • Běla Veselá: Žena v českém umění dramatickém, vyd. Topičova edice, Praha, 1940, str. 179, 181
  • Jindřich Vodák: Tři herecké podobizny, Melantrich, Praha, 1953, str. 145, 150, 154, 187
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 2. sešit : B–Bař. Praha: Libri, 2005. 154–264 s. ISBN 80-7277-252-X. S. 198–199. 
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 97, 146, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdenka_Baldová&oldid=24278001“