Zakarpatská oblast
Zakarpatská oblast (ukrajinsky Закарпатська область, rusínsky Закарпатьска область, maďarsky Kárpátontúli terület, běžněji Kárpátalja), též zvaná Zakarpatská Ukrajina, je nejzápadnější oblast Ukrajiny, víceméně shodná s někdejší Podkarpatskou Rusí. Obyvatelé jsou převážně Ukrajinci a Rusíni, kteří hovoří rusínštinou; ukrajinskou administrativou jsou však pokládáni za Ukrajince. Významnou menšinou jsou dále Maďaři, tvořící asi osminu obyvatelstva a koncentrovaní na jihozápadě u hranic s Maďarskem. Hlavním městem je Užhorod, sekundárním centrem Mukačevo. Kraj je poměrně turisticky přitažlivý, především pro milovníky dobrodružnějších horských túr. Je to jediná ukrajinská oblast, která sousedí se čtyřmi různými státy.
| Zakarpatská oblast Закарпатська область (Zakarpatska oblasť) | |
 | |
 vlajka | |
| Geografie | |
|---|---|
.svg) Zakarpatská oblast na mapě Ukrajiny | |
 Slepá mapa s vyznačením hranic rajónů | |
| Hlavní město | Užhorod |
| Souřadnice | 48°24′36″ s. š., 23°17′24″ v. d. |
| Rozloha |
12 777 km2 23, místo v rámci Ukrajiny km² |
| Časové pásmo | +3 |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel |
1 241 887 (2 006) 17, místo v rámci Ukrajiny |
| Hustota zalidnění | 98 obyv./km² |
| Jazyk | ukrajinština (oficiální), rusínština, maďarština[1], romština, rumunština, ruština |
| Národnostní složení | Ukrajinci 80,5 %, Maďaři 12,1 %, Rusíni 0,8 %, Rumuni, Rusové, Romové, Slováci |
| Náboženství | řeckokatolické a pravoslavné křesťanství |
| Správa regionu | |
| Nadřazený celek |
 Ukrajina |
| Druh celku | oblast |
| Podřízené celky | 13 rajónů |
| Vznik | 1946 |
| předseda oblastní administrace | Hennadij Moskal |
| předseda oblastní rady | Ivan Baloha |
| Mezinárodní identifikace | |
| Telefonní předvolba | +380-31 |
| Označení vozidel | AO, KO |
| Oficiální web |
www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obsah
DějinyEditovat
Od 10. století až do počátku 20. století bylo území Zakarpatské oblasti součástí uherského státu. V letech 1919/1920–1938 patřilo usnesením mírové smlouvy saint-germainské a trianonské meziválečnému Československu, roku 1938 bylo jihozápadní pohraničí připojeno k Maďarsku, které pak v letech 1939-1944 okupovalo celou oblast, než ji obsadil Sovětský svaz. Zakarpatská oblast v současné podobě byla ustavena 22. ledna 1946. Její hranice se mírně liší od hranic Podkarpatské Rusi v rámci ČSR, která nezahrnovala mj. město Čop a obce Ašvaň, Batva, Galoč, Komárovce, Malé Slemence, Palaď, Palov, Rátovce, Surty, Šalamúnová, Téglás.
GeografieEditovat
Oblast hraničí na západě se Slovenskem, na jihu s Maďarskem a Rumunskem, na severu krátce s Polskem a na severovýchodě s Lvovskou a Ivanofrankivskou oblastí. Oblast se zvedá od Panonské nížiny na jihozápadě k vrcholkům Karpat na severovýchodě; na východní hranici oblasti stojí nejvyšší hora Ukrajiny Hoverla (2061 m). Nejvýznamnější řekou je Tisa, která pramení nedaleko Rachova a tvoří značnou část jižní hranice oblasti (s Rumunskem a Maďarskem). Další důležitější řeky – Uh (Už), Latorica, Rika, Tereblja a Teresva – patří vesměs do jejího povodí.
Krajní bodyEditovat
Krajními body oblasti jsou: na západě 9° 22'E, 48° 27'N 1,5 km od obce Solomonovo na hranici se Slovenskem. Na východě 24° 37'E, 4° 48'N na hřebeni Čornohora 12 km od vsi Luhy v Rachovském okresu. Na severu 22° 35'E, 49° 5'N; na jihu 24° 18'E, 47° 53'N. Geometrický geografický střed Zakarpatí se nachází v blízkosti hory Kuk ve Svaljavském okresu.
Administrativní členěníEditovat
Zakarpatská oblast se od svého vzniku (mimo přechodné změny v 60. letech) dělí na 13 rajónů. 5 měst oblastního významu (viz níže) je spravováno městskou radou podléhající přímo oblastní radě.
Města a obceEditovat
V Zakarpatské oblasti je 11 měst, 19 sídel městského typu a 579 vesnic. Následující tabulka podává přehled všech měst a větších sídel městského typu (kurzívou). Tučně jsou vyznačena města oblastního významu. Vesnice nejsou v přehledu zahrnuty, byť některé mají více než 5000 obyvatel (např. Ilnycja či Koločava, jež byly v minulosti sídly městského typu).
DopravaEditovat
Přes Zakarpatskou oblast vstupuje na Ukrajinu několik důležitých silničních a železničních tahů ze střední Evropy.
ŽelezniceEditovat
Železniční síť Zakarpatí je určena jednak hornatým reliéfem, jednak někdejší příslušností k Uhrám, kdy byly tratě směrovány od Budapešti. Z toho důvodu například největší města Užhorod a Mukačevo nejsou železnicí propojeny přímo, ale značnou oklikou.
Hlavní magistrálou je elektrifikovaná dvoukolejná železniční trať Lvov – Stryj – Čop ze Lvova (Lvovská oblast) přes Volovecké sedlo a Mukačevo do Čopu, která je součástí 5. panevropského dopravního koridoru; z Čopu vedou frekventované hraniční přechody na Slovensko (Čierna nad Tisou) a do Maďarska (Záhony). Ukrajinské železnice zde provozují rychlíky do různých koutů Ukrajiny, do Moskvy a několika středoevropských měst[3] a je zde velmi silná nákladní doprava. Z Čopu dále vychází trať do Užhorodu (kde jsou ukončeny některé rychlíky z vnitrozemí), pokračující údolím Uhu přes Perečín a Užocký průsmyk dále směrem na Lvov.
Další osou je jednokolejová neelektrifikovaná železniční trať Baťovo – Královo nad Tisou, na kterou navazuje trať Královo nad Tisou – Chust – Teresva – Solotvina – Velký Bočkov (poslední není v provozu od r. 1995); úsek Teresva (obec) – Trebušany vede peáží přes rumunské Sighetu Marmației, přičemž osobní i většinou nákladní doprava je v peážním úseku v současnosti zastavena, a osobní vlaky tak končí na jedné straně v Solotvině, na druhé v Rachově; úsek Rachov – Jasiňa – Ivanofrankivská oblast je tak izolovanější. Dále jsou v provozu odbočky z Králova nad Tisou do Ďakova s hraničním přechodem do rumunského Halmeu, z Baťova do maďarského Eperjeske, z Užhorodu do slovenských Maťoviec (víz Železniční trať Užhorod – Haniska pri Košiciach), a úzkorozchodná trať v okolí Iršavy.
SilniceEditovat
Síť hlavních silnic je podobná železniční síti, napojuje však i Mižhirjský okres, který železnici nemá. Mezinárodní silniční tahy se křižují v západní části oblasti, s uzly v Užhorodě a Mukačevu. Oblastí prochází evropská silnice E50 (Košice -) Užhorod - Mukačevo - Latorka (dále Stryj - Ternopil), s větví E471 do Lvova. V Užhorodě se napojuje E573 vedoucí přes Čop z Debrecína. Souběžně s E50 vede evropská silnice E58, která se v Mukačevu odpojuje spolu s E81 přes Berehovo a Výlok směr Rumunsko.
Meziměstské autobusové linky jezdí poměrně často a na východě oblasti jsou dostupnější a využívanější než železnice, která se uplatňuje spíše v okolí Užhorodu a Mukačeva. Existuje několik přímých autobusových linek spojujících Zakarpatí s Československou republikou přes hraniční přechod Užhorod/Vyšné Nemecké. V provozu je několik hraničních přechodů do Maďarska a od roku 2007 rovněž do Rumunska (v Solotvině).[4] V Užhorodě funguje také menší letiště.
Zakarpatí je jedinou oblastí Ukrajiny a Užhorod jediným oblastním městem, kde není v provozu tramvajová ani trolejbusová síť. Městské dopravy se v posledních letech zhostily hlavně maršrutky.
Turistické zajímavostiEditovat
|
|
|
ReferenceEditovat
- ↑ Maďarština je uznávána jako oficiální jazyk v sedmi obcích Mukačevském okresu.
- ↑ Odhad k roku 2006.
- ↑ Ukrzaliznycja: Jízdní řád pro stanici Čop-pas.
- ↑ BBC Romanian – Preşedinţii Băsescu şi Iuşcenko deschid podul peste Tisa
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zakarpatská oblast ve Wikimedia Commons - Zakarpatská oblast – informace + fotografie přírody i místních obyvatel
- Zakarpati.cz – aktuální i historické materiály o Zakarpatí
- Zakarpatská Ukrajina v zimě – fotogalerie a informace
- Zakarpatská Ukrajina – horská turistika – fotogalerie
- Ukrajinské Karpaty na www.karpaty.net
- Půl čtvrté – filmový dokument o životě v Rachovském okresu
- Karpatia – všeobecné aktuální informace o Zakarpatí i Ukrajině, katalog ubytování
- Slovník Zakarpatská slova
