Zakarpatská oblast
Zakarpatská oblast (ukrajinsky Закарпатська область, rusínsky Закарпатьска область, maďarsky Kárpátontúli terület, běžněji Kárpátalja), též zvaná Zakarpatská Ukrajina, je nejzápadnější oblast Ukrajiny, víceméně shodná s někdejší Podkarpatskou Rusí. Obyvatelé jsou převážně Ukrajinci a Rusíni, kteří hovoří rusínštinou; ukrajinskou administrativou jsou však považováni za Ukrajince. Významnou menšinou jsou Maďaři, tvořící asi osminu obyvatelstva a soustředění na jihozápadě u hranic s Maďarskem. Hlavním městem je Užhorod, sekundárním centrem Mukačevo. Kraj je turisticky dosti přitažlivý, především pro milovníky dobrodružnějších horských túr. Je to jediná ukrajinská oblast, která sousedí se čtyřmi různými státy.
Zakarpatská oblast Закарпатська область (Zakarpatska oblasť) | |
![]() | |
| |
Geografie | |
---|---|
Hlavní město | Užhorod |
Souřadnice | 48°24′36″ s. š., 23°17′24″ v. d. |
Rozloha |
12 777 km2 23, místo v rámci Ukrajiny km² |
Časové pásmo | +3 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
Obyvatelstvo | |
Počet obyvatel |
1 258 155 (2 020) 17, místo v rámci Ukrajiny |
Hustota zalidnění |
![]() |
Jazyk | ukrajinština (oficiální), rusínština, maďarština[1], romština, rumunština, ruština |
Národnostní složení | Ukrajinci 80,5 %, Maďaři 12,1 %, Rusíni 0,8 %, Rumuni, Rusové, Romové, Slováci |
Náboženství | řeckokatolické a pravoslavné křesťanství |
Správa regionu | |
Nadřazený celek |
![]() |
Druh celku | oblast |
Podřízené celky | 6 rajonů (13 do r. 2020) |
Vznik | 1946 |
předseda oblastní správy | Igor Bondarenko [zdroj?] |
předseda oblastní rady | Ivan Baloha |
Mezinárodní identifikace | |
Telefonní předvolba | +380-31 |
Označení vozidel | AO, KO |
Oficiální web |
www |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
DějinyEditovat
Od 10. století až do počátku 20. století bylo území Zakarpatské oblasti součástí uherského království. V letech 1919/1920–1938 patřilo usnesením mírové smlouvy saint-germainské a trianonské meziválečnému Československu, roku 1938 bylo jihozápadní pohraničí připojeno k Maďarsku, které pak v letech 1939-1944 okupovalo celou oblast, než ji obsadil Sovětský svaz. Zakarpatská oblast v současné podobě byla ustavena 22. ledna 1946. Její hranice se mírně liší od hranic Podkarpatské Rusi v rámci ČSR, která nezahrnovala mj. město Čop a obce Ašvaň, Batva, Galoč, Komárovce, Malé Slemence, Palaď, Palov, Rátovce, Surty, Šalamúnová a Téglás.
GeografieEditovat
Oblast hraničí na západě se Slovenskem, na jihu s Maďarskem a Rumunskem, na severu krátce s Polskem a na severovýchodě s Lvovskou a Ivanofrankivskou oblastí Ukrajiny. Povrch se zvedá od Panonské nížiny na jihozápadě k vrcholkům Karpat na severovýchodě; na východní hranici oblasti se tyčí nejvyšší hora Ukrajiny Hoverla (2061 m). Nejvýznamnější řekou je Tisa, která pramení nedaleko Rachova a tvoří značnou část jižní hranice oblasti (s Rumunskem a Maďarskem). I ostatní významnější řeky – Uh (Už), Latorica, Rika, Tereblja a Teresva – patří do jejího povodí.
Krajní bodyEditovat
Krajními body oblasti jsou na západě 9° 22'E, 48° 27'N 1,5 km od obce Solomonovo na hranici se Slovenskem. Na východě 24° 37'E, 4° 48'N na hřebeni Čornohora 12 km od vsi Luhy v Rachovském okresu. Na severu 22° 35'E, 49° 5'N; na jihu 24° 18'E, 47° 53'N. Geografický střed Zakarpatí se nachází v blízkosti hory Kuk ve Svaljavském okresu.
Administrativní členěníEditovat
Zakarpatská oblast se od svého vzniku (mimo přechodné změny v 60. letech) do r. 2020 dělila na 13 rajonů. Pět měst oblastního významu (viz níže) spravují městské rady podléhající přímo oblastní radě.
Města a obceEditovat
V Zakarpatské oblasti je 11 měst, 19 sídel městského typu a 579 vesnic. Následující tabulka podává přehled všech měst a větších sídel městského typu (kurzívou). Tučně jsou vyznačena města oblastního významu. Vesnice nejsou v přehledu zahrnuty, i když některé mají více než 5000 obyvatel (např. Dovhe, Ilnycja či Koločava) a byly v minulosti sídly městského typu).
DopravaEditovat
Přes Zakarpatskou oblast vstupuje na Ukrajinu několik důležitých silničních a železničních tahů ze střední Evropy.
ŽelezniceEditovat
Železniční síť Zakarpatí je určena jednak hornatým reliéfem, jednak někdejší příslušností k Uhrám, kdy byly tratě směrovány od Budapešti. Z toho důvodu například největší města Užhorod a Mukačevo nejsou železnicí spojeny přímo, ale značnou oklikou.
Hlavní magistrálou je elektrifikovaná dvoukolejná železniční trať Lvov – Stryj – Čop ze Lvova (Lvovská oblast) přes Volovecké sedlo a Mukačevo do Čopu, která je součástí 5. panevropského dopravního koridoru; z Čopu vedou frekventované hraniční přechody na Slovensko (Čierna nad Tisou) a do Maďarska (Záhony). Ukrajinské železnice zde provozují rychlíky do různých míst Ukrajiny, do Moskvy a několika středoevropských měst[3] a je zde velmi silná nákladní doprava. Z Čopu vychází také trať do Užhorodu (kde jsou ukončeny některé rychlíky z vnitrozemí), pokračující údolím Uhu přes Perečín a Užocký průsmyk dále směrem na Lvov.
Další osou je jednokolejná neelektrifikovaná železniční trať Baťovo – Královo nad Tisou, na niž navazuje trať Královo nad Tisou – Chust – Teresva – Solotvina – Velký Bočkov (poslední není v provozu od r. 1995); úsek Teresva (obec) – Trebušany vede peáží přes rumunské Sighetu Marmației, přičemž osobní a většinou i nákladní doprava je v peážním úseku v současnosti zastavena a osobní vlaky tak končí na jedné straně v Solotvině, na druhé v Rachově; úsek Rachov – Jasiňa – Ivanofrankivská oblast je tak izolovanější. V provozu jsou také odbočky z Králova nad Tisou do Ďakova s hraničním přechodem do rumunského Halmeu, z Baťova do maďarského Eperjeske, z Užhorodu do slovenských Maťoviec (víz Železniční trať Užhorod – Haniska pri Košiciach) a úzkorozchodná trať v okolí Iršavy.
SilniceEditovat
Síť hlavních silnic je podobná železniční, napojuje však i Mižhirjský okres, který železnici nemá. Mezinárodní silniční tahy se křižují v západní části oblasti, s uzly v Užhorodě a Mukačevu. Oblastí prochází evropská silnice E50 (z Košic přes Užhorod, Mukačevo a Latorku směrem na Stryj a Ternopil), s větví E471 do Lvova. V Užhorodě se napojuje E573 vedoucí přes Čop z Debrecína. Souběžně s E50 vede evropská silnice E58, která se v Mukačevu odpojuje spolu s E81 přes Berehovo a Výlok směr Rumunsko.
Meziměstské autobusové linky jezdí poměrně často a na východě oblasti jsou dostupnější a využívanější než železnice, která se uplatňuje spíše v okolí Užhorodu a Mukačeva. Existuje několik přímých autobusových linek spojujících Zakarpatí s Českem a Slovenskem přes hraniční přechod Užhorod/Vyšné Nemecké. V provozu je několik hraničních přechodů do Maďarska a od roku 2007 rovněž do Rumunska (v Solotvině).[4] V Užhorodě je v provozu také menší letiště.
Zakarpatí je jedinou oblastí Ukrajiny a Užhorod jediným oblastním městem, kde není v provozu tramvajová ani trolejbusová síť. Městskou dopravu v posledních letech (po 2010) obstarávají hlavně maršrutky.
Turistické zajímavostiEditovat
|
|
|
ReferenceEditovat
- ↑ Maďarština je uznávána jako oficiální jazyk v sedmi obcích Mukačevském okresu.
- ↑ Odhad k roku 2006.
- ↑ Ukrzaliznycja: Jízdní řád pro stanici Čop-pas.
- ↑ BBC Romanian – Preşedinţii Băsescu şi Iuşcenko deschid podul peste Tisa
Externí odkazyEditovat
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Zakarpatská oblast na Wikimedia Commons
- Zakarpatská oblast – informace + fotografie přírody i místních obyvatel
- Zakarpati.cz – aktuální i historické materiály o Zakarpatí
- Zakarpatská Ukrajina v zimě – fotogalerie a informace
- Zakarpatská Ukrajina – horská turistika – fotogalerie
- Ukrajinské Karpaty na www.karpaty.net
- Půl čtvrté – filmový dokument o životě v Rachovském okresu
- Karpatia – všeobecné aktuální informace o Zakarpatí i Ukrajině, katalog ubytování
- Slovník Zakarpatská slova