Wikipedista:Vážkozpytec/Pískoviště
Dr. Viktor Dyk | |
---|---|
Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
Ve funkci: 1918 – 1920 | |
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1920 – 1925 | |
Senátor Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1925 – 1931 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Státoprávní pokrok. str. Čs. národní demokracie |
Narození | 31. prosince 1877 Pšovka u Mělníka Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 14. května 1931 (ve věku 53 let) Lopud Jugoslávie |
Národnost | česká |
Choť | Zdenka Hásková |
Příbuzní | bratr Ludvík Dyk synovec Viktor Kripner babička Marie Patrovská |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Viktor Dyk (31. prosince 1877 Pšovka u Mělníka[1] – 14. května 1931 Lopud[2])[3] byl český básník, prozaik, dramatik, publicista a nacionalistický politik, v mládí jeden z představitelů tzv. generace anarchistických buřičů, později nacionalisticky orientovaný autor.
Život
editovat
Politická činnost
editovatS politickou činností šla ruku v ruce i jeho tvorba politická, nejmarkantnější příklad lze nalézt v knize Prohrané kampaně (1914), v níž shrnuje svou prozaickou a lyrickou předvolební a povolební činnost v období parlamentních voleb roku 1911, nebo v poválečném období, kdy se jeho lyrika zaměřovala především na útoky útoků proti politickým oponentům. Obětování literární tvorby politickému pamfletismu je patrné například z básně Svatá aliance, v níž kritizoval účelové vytvoření předvolebního kartelu. Zneužívání veršů k potírání oponentů Dykovi vytýkal například F. X. Šalda. Podle něj Dyk utvořil z poezie služku politiky a divil se tomu, že jako nacionalista tělem a duší, nedokázal svou básnickou činnost adresovat především národu, ale že jí především vracel rány politickým protivníkům, kteří napadali národně demokratickou stranu, jejímž byl členem.[4][5]
Život vedle politiky a literatury
editovatV roce 1928 se po sedmadvacetileté známosti oženil se spisovatelkou a novinářkou Zdenkou Háskovou. Jeho synovcem byl předválečný diplomat Viktor Kripner, sám autor několika básnických sbírek.
Viktor Dyk byl vášnivým a uznávaným šachistou, členem Českého spolku šachovního. Blízce se přátelil s prvním českým velmistrem Oldřichem Durasem a také mu věnoval několik básní, včetně jedné, kterou napsal v němčině.[6] Několik záznamů Dykových partií (mj. právě s Durasem a s Richardem Rétim) se dochovalo a jsou k dispozici i na internetu.[7]
Smrt a pohřeb
editovatV této souvislosti je často připomínána jeho báseň Soumrak moře[8] ze sbírky Devátá vlna,[9] kterou podle některých názorů předpověděl svou smrt.
Citáty
editovatDílo
editovatDyk často využíval aforistickou úsečnost, satiru a pravidelný rytmický verš. Jeho díla zpravidla obsahují jasnou pointu, využíval paradoxy.
Počátek jeho literární tvorby je spojen se značnou skepsí, která pramení z potlačení omladinářských bouří v první polovině 90. let. Sbírky jsou spojovány s tvorbou skupiny soustředěné kolem Moderní revue.
Poezie
editovat- Od brány pekelné (1897, latinsky A porta inferi, raná subjektivní lyrika, název podle latinského žalmu zpívaného při pohřbu)
- Síla života (1898)
- Marnosti (1900)
- Satiry a sarkasmy (1905, politická satirická poezie)
- Milá sedmi loupežníků (1906, lyrickoepická poema (balada), formou dialogu, kult síly a vášně, vliv romantismu a anarchismu)
- Pohádky z naší vesnice (1910, politická satirická lyrika)
- Giuseppe Moro (1911)
- Zápas Jiřího Macků (1916)
- Noci chiméry (1917, subjektivní lyrika)
- Buřiči a smíření (1918) Dostupné online – obsahuje oddíly Buřiči, Milá sedmi loupežníků, Giuseppe Moro
- Devátá vlna (1930, melancholie, předtucha smrti)
Následující čtyři sbírky patří do tzv. válečné tetralogie, jejímž hlavní myšlenkou je národní (státní) samostatnost. Dyk se nechal inspirovat 1. světovou válkou. Vyzývá k odvaze. Vyjadřuje také obavy o osud národa a varuje před zradou.
- Lehké a těžké kroky (1915) Dostupné online
- Anebo (1917)
- Okno (1921)
- Poslední rok (1922)
„Opustíš-li mne, nezahynu.
Opustíš-li mne, zahyneš!“
(z básně Země mluví ze sbírky Okno)
Próza
editovat- Stud (1900, povídka)
- Hučí jez a jiné prózy (1903)
- Konec Hackenschmidův (1904, román z cyklu "Akta působnosti Čertova kopyta")
- Prosinec (1906, román z cyklu "Akta působnosti Čertova kopyta")
- Prsty Habakukovy (1906, román)
- Píseň o vrbě (1908, sbírka povídek)
- Příhody (1911, sbírka povídek)
- Krysař (1915, novela, která čerpá ze staroněmecké pověsti. Ve shodě s romantismem ji Dyk obměňuje motivem milostné deziluze.). Dostupné online
- Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova (1923, povídka neúplně čas. 1915, dopsáno 1922; dvě původní zkonfiskované kapitoly, po 1915 ztracené a autorem pro knižní vydání nepoužité, až posmrtně 1931–32)
- Tichý dům (1921, povídka)
- Zlý vítr (1922, sbírka povídek, psáno 1905)
- Prsty Habakukovy (1925, román)
- Můj přítel Čehona (1925, povídka)
- Dědivadelní hra (1927, povídka pro ml.)
- Holoubek Kuzma (1928, povídka)
- Soykovy děti (1929, román)
Politická literatura
editovat- Ad usum pana presidenta republiky (1929 – kniha kritizující politiku Beneše, Masaryka a celé skupiny okolo „Hradu“)
- O národní stát (vydáno posmrtně v letech 1932–1938, 7 svazků, soubor Dykovy politické publicistiky z let 1917–1931)
Drama
editovat- Epizoda (1906, i prem.)
- Posel (1907 i prem., divadelní hra, změn. vyd. 1922, 1. díl zamýšlené a neuskutečněné dramatické trilogie)
- Zmoudření Dona Quijota (1913, prem. 1914, výrazný vliv symbolismu, zmoudření = ztráta iluzí, smrt)
- Veliký mág (1914, prem. 1915, divadelní hra)
- Zvěrstva (1919, i prem., divadelní hra)
- Ondřej a drak (1919, prem. 1920, divadelní hra); v roce 1981 zpracováno jako rozhlasová hra, rozhlasová úprava: Lída Naarová, režie: Vladimír Tomeš[10]
- Revoluční trilogie (1921, sbírka divadelních heromán; Ranní ropucha prem. 1908, Figaro prem. 1917, Poražení prem. 1911, prem. celku 1917)
- Napravený plukovník Švec (1929, divadelní hra; Zastává se v ní Rudolfa Medka)
Paměti
editovat- Vzpomínky a komentáře (1927)
Libreta
editovat- Libreto k opeře Výlety pana Broučka od Leoše Janáčka (podle románu Svatopluka Čecha)
Galerie
editovat-
Viktor Dyk s manželkou Zdeňkou Háskovou na lázeňské kolonádě.
-
Viktor Dyk po roce 1900.
-
Památník Viktora Dyka na ostrově Lopud, kde se utopil. Snímek z roku 1981 před renovací.
-
Hrob Viktora Dyka, Olšanské hřbitovy.
-
Pamětní deska na domě v dnešní Dykově ulici, ve kterém Viktor Dyk v letech 1904 až 1931 žil.
-
Památník Viktora Dyka v Mělníku.
-
Středy u Dyků: zprava Zdenka Dyková, správce Zafouk, Jan Opolský, Viktor Dyk, František Kobliha, 1929.
-
Rodný dům Viktora Dyka.
-
Pamětní deska na rodném domě Viktora Dyka.
-
Babička Viktora Dyka, Marie Patrovská.
-
Hrob prarodičů Viktora Dyka, Františka Patrovského a Marie Patrovské na hřbitově v Rožďalovicích.
-
Zdeňka Hásková-Dyková, manželka Viktora Dyka.
-
Kresba Františka Gellnera, Viktor Dyk a literární kritik Arnošt Procházka.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ jh. Viktor Dyk mrtev. Literární noviny. 1931-06, roč. 5, čís. 10, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Parlamentní zastoupení Čsl. národní demokracie v III. voleném Národním shromáždění, Národní listy, 10. 11. 1929, s. 1.
- ↑ {{ch : 1918-1945 | v|davatel = =orst | |ísto = =raha | rok = 2010|| počet str=n | 1390 | =sb| = 978-=0-721-5391-6}}
- {{Ci|ace mono=ra|ie | příjme=í = Tomeš | jméno = Josef ||odkaz n= autora|= Josef Tome= | spo|uautoři = a k=l.|| titul = Český biog|afický=slovník XX. sto}}
- ↑ Šablona:A–J
- ↑ PROKOP, F. J.: Duras vítězí, Praha, 1944
- ↑ [g=&sort=&q=&issn=&title=&keywords=&author=%22Dyk%2C+ The chess games of Viktor Dyk]
- ↑ Soumrak moře na Wikizdrojích
- ↑ Devátá vlna na Wikizdrojích
- ↑ Viktor Dyk: Ondřej a drak na stránkách Českého rozhlasu
Literatura
editovat- Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 56–60.
- Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 615.
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 643–646.
- GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. – činohra. Praha : Šolc a Šimáček, 1941, str. 213–224
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 281–282.
- TOMEŠ, Josef. Viktor Dyk a T.G. Masaryk : dvojí reflexe češství. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 203 s. ISBN 978-80-7106-309-4.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 15. sešit : Dvořák–Enz. Praha: Libri, 2012. 467–610 s. ISBN 978-80-7277-504-0. S. 502–503.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vážkozpytec/Pískoviště na Wikimedia Commons
- Autor Viktor Dyk ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vážkozpytec/Pískoviště
- Osoba Viktor Dyk ve Wikicitátech
- Volně dostupná díla Viktora Dyka v digitální knihovně Kramerius NK ČR
- Veřejně dostupná díla Viktora Dyka v Digitální knihovně MZK
- Viktor Dyk: Básník, který nenáviděl českou prostřednost
- Rozhlasové adaptace vybraných děl k bezplatnému stáhnutí ve formátu mp3 na webu Českého rozhlasu
- A monument to Viktor Dyk by Serbian architect Nikola Dobrović on the island of Lopud
- Ukázky z díla