Wikipedista:Vážkozpytec/Pískoviště

Tento článek je o českém básníkovi, prozaikovi a publicistovi. O českém zpěvákovi pojednává článek Viktor Dyk (zpěvák).
Dr. Viktor Dyk
Viktor Dyk.jpg
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1925
Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1925 – 1931
Stranická příslušnost
ČlenstvíStátoprávní pokrok. str.
Čs. národní demokracie

Narození31. prosince 1877
Pšovka u Mělníka
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. května 1931 (ve věku 53 let)
Lopud
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců Jugoslávie
Národnostčeská
ChoťZdenka Hásková
Příbuzníbratr Ludvík Dyk
synovec Viktor Kripner
babička Marie Patrovská
Alma materUniverzita Karlova

Viktor Dyk (31. prosince 1877 Pšovka u Mělníka[1]14. května 1931 Lopud[2])[3] byl český básník, prozaik, dramatik, publicista a nacionalistický politik, v mládí jeden z představitelů tzv. generace anarchistických buřičů, později nacionalisticky orientovaný autor.

ŽivotEditovat



 
Rodný dům Viktora Dyka


 
Dyk v roce 1899


Politická činnostEditovat

S politickou činností šla ruku v ruce i jeho tvorba politická, nejmarkantnější příklad lze nalézt v knize Prohrané kampaně (1914), v níž shrnuje svou prozaickou a lyrickou předvolební a povolební činnost v období parlamentních voleb roku 1911, nebo v poválečném období, kdy se jeho lyrika zaměřovala především na útoky útoků proti politickým oponentům. Obětování literární tvorby politickému pamfletismu je patrné například z básně Svatá aliance, v níž kritizoval účelové vytvoření předvolebního kartelu. Zneužívání veršů k potírání oponentů Dykovi vytýkal například F. X. Šalda. Podle něj Dyk utvořil z poezie služku politiky a divil se tomu, že jako nacionalista tělem a duší, nedokázal svou básnickou činnost adresovat především národu, ale že jí především vracel rány politickým protivníkům, kteří napadali národně demokratickou stranu, jejímž byl členem.[4][5]

Život vedle politiky a literaturyEditovat

V roce 1928 se po sedmadvacetileté známosti oženil se spisovatelkou a novinářkou Zdenkou Háskovou. Jeho synovcem byl předválečný diplomat Viktor Kripner, sám autor několika básnických sbírek.

Viktor Dyk byl vášnivým a uznávaným šachistou, členem Českého spolku šachovního. Blízce se přátelil s prvním českým velmistrem Oldřichem Durasem a také mu věnoval několik básní, včetně jedné, kterou napsal v němčině.[6] Několik záznamů Dykových partií (mj. právě s Durasem a s Richardem Rétim) se dochovalo a jsou k dispozici i na internetu.[7]

 
Pohřební průvod dne 20. května 1931 před Vinohradským divadlem

Smrt a pohřebEditovat

V této souvislosti je často připomínána jeho báseň Soumrak moře[8] ze sbírky Devátá vlna,[9] kterou podle některých názorů předpověděl svou smrt.


CitátyEditovat

Šablona:Tegor

DíloEditovat

Dyk často využíval aforistickou úsečnost, satiru a pravidelný rytmický verš. Jeho díla zpravidla obsahují jasnou pointu, využíval paradoxy.

Počátek jeho literární tvorby je spojen se značnou skepsí, která pramení z potlačení omladinářských bouří v první polovině 90. let. Sbírky jsou spojovány s tvorbou skupiny soustředěné kolem Moderní revue.

PoezieEditovat

  • Od brány pekelné (1897, latinsky A porta inferi, raná subjektivní lyrika, název podle latinského žalmu zpívaného při pohřbu)
  • Síla života (1898)
  • Marnosti (1900)
  • Satiry a sarkasmy (1905, politická satirická poezie)
  • Milá sedmi loupežníků (1906, lyrickoepická poema (balada), formou dialogu, kult síly a vášně, vliv romantismu a anarchismu)
  • Pohádky z naší vesnice (1910, politická satirická lyrika)
  • Giuseppe Moro (1911)
  • Zápas Jiřího Macků (1916)
  • Noci chiméry (1917, subjektivní lyrika)
  • Buřiči a smíření (1918) Dostupné online – obsahuje oddíly Buřiči, Milá sedmi loupežníků, Giuseppe Moro
  • Devátá vlna (1930, melancholie, předtucha smrti)

Následující čtyři sbírky patří do tzv. válečné tetralogie, jejímž hlavní myšlenkou je národní (státní) samostatnost. Dyk se nechal inspirovat 1. světovou válkou. Vyzývá k odvaze. Vyjadřuje také obavy o osud národa a varuje před zradou.

„Opustíš-li mne, nezahynu.
Opustíš-li mne, zahyneš!“

(z básně Země mluví ze sbírky Okno)

PrózaEditovat

  • Stud (1900, povídka)
  • Hučí jez a jiné prózy (1903)
  • Konec Hackenschmidův (1904, román z cyklu "Akta působnosti Čertova kopyta")
  • Prosinec (1906, román z cyklu "Akta působnosti Čertova kopyta")
  • Prsty Habakukovy (1906, román)
  • Píseň o vrbě (1908, sbírka povídek)
  • Příhody (1911, sbírka povídek)
  • Krysař (1915, novela, která čerpá ze staroněmecké pověsti. Ve shodě s romantismem ji Dyk obměňuje motivem milostné deziluze.). Dostupné online
  • Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova (1923, povídka neúplně čas. 1915, dopsáno 1922; dvě původní zkonfiskované kapitoly, po 1915 ztracené a autorem pro knižní vydání nepoužité, až posmrtně 1931–32)
  • Tichý dům (1921, povídka)
  • Zlý vítr (1922, sbírka povídek, psáno 1905)
  • Prsty Habakukovy (1925, román)
  • Můj přítel Čehona (1925, povídka)
  • Dědivadelní hra (1927, povídka pro ml.)
  • Holoubek Kuzma (1928, povídka)
  • Soykovy děti (1929, román)

Politická literaturaEditovat

  • Ad usum pana presidenta republiky (1929 – kniha kritizující politiku Beneše, Masaryka a celé skupiny okolo „Hradu“)
  • O národní stát (vydáno posmrtně v letech 19321938, 7 svazků, soubor Dykovy politické publicistiky z let 19171931)

DramaEditovat

  • Epizoda (1906, i prem.)
  • Posel (1907 i prem., divadelní hra, změn. vyd. 1922, 1. díl zamýšlené a neuskutečněné dramatické trilogie)
  • Zmoudření Dona Quijota (1913, prem. 1914, výrazný vliv symbolismu, zmoudření = ztráta iluzí, smrt)
  • Veliký mág (1914, prem. 1915, divadelní hra)
  • Zvěrstva (1919, i prem., divadelní hra)
  • Ondřej a drak (1919, prem. 1920, divadelní hra); v roce 1981 zpracováno jako rozhlasová hra, rozhlasová úprava: Lída Naarová, režie: Vladimír Tomeš[10]
  • Revoluční trilogie (1921, sbírka divadelních heromán; Ranní ropucha prem. 1908, Figaro prem. 1917, Poražení prem. 1911, prem. celku 1917)
  • Napravený plukovník Švec (1929, divadelní hra; Zastává se v ní Rudolfa Medka)

PamětiEditovat

  • Vzpomínky a komentáře (1927)

LibretaEditovat

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. jh. Viktor Dyk mrtev. Literární noviny. 1931-06, roč. 5, čís. 10, s. 1. Dostupné online. 
  3. Parlamentní zastoupení Čsl. národní demokracie v III. voleném Národním shromáždění, Národní listy, 10. 11. 1929, s. 1.
  4. {{ch : 1918-1945 | v|davatel = =orst | |ísto = =raha | rok = 2010|| počet str=n | 1390 | =sb| = 978-=0-721-5391-6}}
    • {{Ci|ace mono=ra|ie | příjme=í = Tomeš | jméno = Josef ||odkaz n= autora|= Josef Tome= | spo|uautoři = a k=l.|| titul = Český biog|afický=slovník XX. sto}}
  5. Šablona:A–J
  6. PROKOP, F. J.: Duras vítězí, Praha, 1944
  7. [g=&sort=&q=&issn=&title=&keywords=&author=%22Dyk%2C+ The chess games of Viktor Dyk]
  8. Soumrak moře na Wikizdrojích
  9. Devátá vlna na Wikizdrojích
  10. Viktor Dyk: Ondřej a drak na stránkách Českého rozhlasu

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat