Wikipedista:Jakubszánto/Pískoviště

Robot editovat

Šablona:Infobox sportovní liga Světový pohár v biatlonu je každoročně pořádaný vrcholný okruh závodů v biatlonu. Mužská část byla založena v sezóně 1977/78 a ženská se k ní připojila od sezóny 1982/83. Organizátorem poháru je Mezinárodní biatlonová unie (IBU).

Pozadí editovat

Každoročně je v rámci světového poháru pořádáno devět až deset akcí (podniků). První z nich se uskutečňuje v listopadu či prosinci a poslední probíhá v březnu. Závody se konají téměř každý víkend; jednotlivé soutěže však mohou probíhat již od středy nebo čtvrtka. Sezóna tak stejně jako u dalších zimních sportů zasahuje do dvou kalendářních let. Ženská sezóna 1986/87 nesla název Evropský pohár, ačkoli účast v něm nebyla teritoriálně omezena pouze na evropské biatlonistky.

Během každého podniku se běží tři mužské soutěže a stejný počet ženských; někdy k nim přibudou i smíšené štafety. Disciplíny konkrétního závodu jsou předem známy podle stanoveného harmonogramu. Soutěže mužských a ženských štafet se běhají čtyřikrát až šestkrát během jednoho sezónního cyklu, soutěže smíšených štafet jedenkrát až dvakrát. Dějišti konání jednotlivých podniků jsou až na výjimky evropská biatlonová sportoviště.

Vrcholné biatlonového akce – mistrovství světa a zimní olympijské hry – byly až do roku 2010 řazeny do kalendáře světového poháru a body zde získané se závodníkům připočítávaly do celkové klasifikace sezony. Od roku 2011 se takto započítává jen biatlonové mistrovství světa; olympijské hry s v současné době nezapočítávají vzhledem k menšímu množství sportovců, kteří v nich mohou za každou zemi startovat.

Nejlepší biatlonisté v mužské a ženské kategorii, kteří nasbírají nejvyšší počet bodů v celkové klasifikaci sezóny, získávají velký křišťálový glóbus pro vítěze ročníku. Vítězové jednotlivých disciplín jsou pak oceněni malými křišťálovými glóby.

Bodová klasifikace editovat

Bodová klasifikace od sezóny 2008/09:[1]

Bodování závodů ve sprintu, stíhacích závodů, vytrvalostních závodů, štafet a smíšených štafet
Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40.
Body 60 54 48 43 40 38 36 34 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
Bodování závodů s hromadným startem
Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30.
Body 60 54 48 43 40 38 36 34 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2

Body pro pořadí národů se přidělují jinak.[2]

Historická bodová klasifikace editovat

Bodová klasifikace mezi sezónami 2000/01 – 2007/08
Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30.
Body 50 46 43 40 37 34 32 30 28 26 24 22 20 18 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
Bodová klasifikace do sezóny 2000/01
Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.
Body 30 26 24 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Finanční odměny editovat

Disciplíny editovat

Vytrvalostní závod (závod jednotlivců) editovat

 
Andrea Henkelová při střelbě vleže, Antholz 2010
  • muži jedou 20 km, ženy 15 km, starty jednotlivých závodníků jsou odděleny třicetisekundovým intervalem,
  • celkem 5 okruhů s pořadím střelby L–S–L–S (L=vleže, S=vstoje),
  • délka okruhu pro muže činí 4 km, pro ženy 3 km,
  • za každou netrefenou ránu činí přirážka 1 minutu, ta je přičtena k výslednému běžeckému času.

Sprint editovat

  • muži jedou 10 km, ženy 7,5 km, starty opět v 30 sekundových intervalech,
  • celkem 3 okruhy se střelbou jedné položky L a jedné položky S,
  • za každou netrefenou ránu je nutné oběhnout jedno trestné kolo o délce 150 metrů,
  • délka okruhu pro muže je cca 3,3 km, pro ženy 2,5 km,
  • výsledek závodu má přímý vliv na pořadí startu do stíhacího závodu.

Stíhací závod editovat

 
Simone Hauswaldová při střelbě vstoje, Antholz 2010
  • muži jedou 12,5 km, ženy 10 km, startuje se podle tzv. Gundersenovy metody, tj. závodník vyjíždí v pořadí daném výsledkovou listinou sprintu s takovou ztrátou na prvního, jakou nasbíral v předchozím kvalifikačním závodě,
  • celkem 5 okruhů se s pořadím střelby L–L–S–S,
  • délka okruhu pro muže činí 2,5 km, pro ženy 2 km,
  • za každou netrefenou ránu je nutné oběhnout jedno trestné kolo o délce 150 metrů.

Závod s hromadným startem editovat

  • muži jedou 15 km, ženy 12,5 km; startují hromadně,
  • celkem 5 okruhů s pořadím střelby L–L–S–S,
  • za každou netrefenou ránu je nutné oběhnout jedno trestné kolo v délce 150 metrů,
  • délka okruhu pro muže je 3 km, pro ženy 2,5 km,
  • v závodě startuje 30 nejlepších závodníků světového poháru nebo mistrovství.

Štafeta editovat

  • každý stát je reprezentován jednou čtyřčlennou štafetou,
  • muži běží 7,5 km, ženy pak 6 km,
  • celkem 3 okruhy se střelbou v pořadí L–S pro každého člena štafety,
  • délka okruhu pro muže činí 2,5 km, pro ženy 2 km,
  • pokud závodník netrefí všech pět terčů, má k disposici 3 náhradní náboje, které musí dobíjet po jednom. Až pokud netrefí ani po dobití, musí absolvovat tolik trestných kol o délce 150 metrů, kolik netrefil terčů.
  • od roku 2005 existuje také smíšená štafeta tvořená dvěma ženami (opět 6 km) a dvěma muži (opět 7,5 km),
  • smíšenou štafetu zahajuje žena, poté běží muž, ten předá štafetu druhé ženě, finišmanem je pak druhý muž

Smíšený závod dvojic editovat

  • poprvé zařazen do programu SP v biatlonu v sezoně 2014/15 v Novém Městě na Moravě
  • každý stát reprezentují 2 závodníci - muž a žena; start je hromadný, první úsek zahajují ženy
  • ty obejdou dvě kola, během nichž absolvují dvě střelby (L-S)
  • bezprostředně po druhém odjezdu ze střelnice (již neběží další kolo) předají štafetu mužům, kteří také obejdou dva okruhy a dvě střelby (L-S)
  • muž předá okamžitě po druhé střelbě štafetu ženě, té samé, která závodila v prvním úseku, a ta znovu objede dva okruhy během nichž dvakrát odstřílí (L-S)
  • bezprostředně poté, co podruhé odstřílí, předá štafetu muži, který běžel v druhém úseku; ten opět objede dva okruhy, absolvuje dvě střelby (L-S), ale následně objede ještě jedno kolo a zamíří do cíle
  • závodní okruh měří 1,5 km; žena ho absolvuje vždy dvakrát, tudíž pro ni celková délka trati měří 6 km. Pro muže platí stejná pravidla s tím, že po druhé střelbě posledního úseku ještě jednou objede 1,5 km dlouhý okruh; délka jeho trati tak činí 7,5 km[3]
  • při každé střelbě má závodník k dispozici 3 náhradní náboje k dobíjení

Celková klasifikace editovat

Muži editovat

Sezóna vítěz 2. místo 3. místo
1977/78   Frank Ullrich (GDR)   Klaus Siebert (GDR)   Eberhard Rösch (GDR)
1978/79   Frank Ullrich (GDR)   Klaus Siebert (GDR)   Vladimir Barnačov (URS)
1979/80   Frank Ullrich (GDR)   Klaus Siebert (GDR)   Eberhard Rösch (GDR)
1980/81   Frank Ullrich (GDR)   Anatolij Aljabjev (URS)   Kjell Søbak (NOR)
1981/82   Frank Ullrich (GDR)   Matthias Jacob (GDR)   Kjell Søbak (NOR)
1982/83   Peter Angerer (FRG)   Eirik Kvalfoss (NOR)   Frank Ullrich (GDR)
1983/84   Frank-Peter Roetsch (GDR)   Peter Angerer (FRG)   Eirik Kvalfoss (NOR)
1984/85   Frank-Peter Roetsch (GDR)   Juri Kaškarov (URS)   Peter Angerer (FRG)
1985/86   André Sehmisch (GDR)   Peter Angerer (FRG)   Matthias Jacob (GDR)
1986/87   Frank-Peter Roetsch (GDR)   Fritz Fischer (FRG)   Jan Matouš (TCH)
1987/88   Fritz Fischer (FRG)   Eirik Kvalfoss (NOR)   Johann Passler (ITA)
1988/89   Eirik Kvalfoss (NOR)   Alexandr Popov (URS)   Sergej Čepikov (URS)
1989/90   Sergej Čepikov (URS)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Valerij Medvedcev (URS)
1990/91   Sergej Čepikov (URS)   Mark Kirchner (GER)   Andreas Zingerle (ITA)
1991/92   Jon Åge Tyldum (NOR)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Frank Luck (GER)
1992/93   Mikael Löfgren (SWE)   Mark Kirchner (GER)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)
1993/94   Patrice Bailly-Salins (FRA)   Sven Fischer (GER)   Frank Luck (GER)
1994/95   Jon Åge Tyldum (NOR)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Frode Andresen (NOR)
1995/96   Vladimir Dračev (RUS)[p. 1]   Viktor Majgurov (RUS)   Sven Fischer (GER)
1996/97   Sven Fischer (GER)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Viktor Majgurov (RUS)
1997/98   Sven Fischer (GER)   Ricco Groß (GER)   Raphaël Poirée (FRA)
1998/99   Sven Fischer (GER)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Frank Luck (GER)
1999/00   Raphaël Poirée (FRA)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Sven Fischer (GER)
2000/01   Raphaël Poirée (FRA)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Frode Andresen (NOR)
2001/02   Raphaël Poirée (FRA)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Pavel Rostovcev (RUS)
2002/03   Raphaël Poirée (FRA)   Vladimir Dračev (BLR)[p. 1]   Ole Einar Bjørndalen (NOR)
2003/04   Raphaël Poirée (FRA)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Ricco Groß (GER)
2004/05   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Sven Fischer (GER)   Tomasz Sikora (POL)
2005/06   Christoph Sumann (AUT)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Sven Fischer (GER)
2006/07   Michael Greis (GER)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Raphaël Poirée (FRA)
2007/08   Dominik Landertinger (AUT)   Dmitrij Jarošenko (RUS)   Martin Fourcade (FRA)
2008/09   Emil Hegle Svendsen (NOR)   Tomasz Sikora (POL)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)
2009/10   Emil Hegle Svendsen (NOR)   Christoph Sumann (AUT)   Ivan Čerezov (RUS)
2010/11   Tarjei Bø (NOR)   Emil Hegle Svendsen (NOR)   Martin Fourcade (FRA)
2011/12   Martin Fourcade (FRA)   Emil Hegle Svendsen (NOR)   Andreas Birnbacher (GER)
2012/13   Martin Fourcade (FRA)   Emil Hegle Svendsen (NOR)   Dominik Landertinger (AUT)
2013/14   Martin Fourcade (FRA)   Emil Hegle Svendsen (NOR)   Johannes Thingnes Bø (NOR)
2014/15   Martin Fourcade (FRA)   Anton Šipulin (RUS) Simon Schempp- Německo
2015/16   Martin Fourcade (FRA)   Anton Šipulin (RUS)   Johannes Thingnes Bø (NOR)
2016/17   Martin Fourcade (FRA)   Johannes Thingnes Bø (NOR)   Tarjei Bø (NOR)
217-2018   Johannes Thingnes Bø (NOR)   Martin Fourcade (FRA)   Tarjei Bø (NOR)
2018-2019   Johannes Thingnes Bø (NOR)   Emil Hegle Svendsen (NOR) Simon Schempp-Německo
2019-2020   Johannes Thingnes Bø (NOR) Simon Schempp-Německo   Martin Fourcade (FRA)


Štafeta mužů editovat

Sezóna vítězové 2. místo 3. místo
1992–93 kalendář bez štafetových závodů
1993/94
1994/95
1995/96
1996/97 Německo  Německo Norsko  Norsko Rusko  Rusko
1997/98 Německo  Německo
Norsko  Norsko
Rusko  Rusko
1998/99 Německo  Německo Rusko  Rusko Norsko  Norsko
1999/00 Norsko  Norsko Rusko  Rusko Německo  Německo
2000/01 Norsko  Norsko (189) Rusko  Rusko (173) Česko  Česko (167)
2001/02 Norsko  Norsko (238) Německo  Německo (230) Bělorusko  Bělorusko (202)
2002/03 Bělorusko  Bělorusko (319) Rusko  Rusko (318) Norsko  Norsko (298)
2003/04 Norsko  Norsko (176) Německo  Německo (174) Francie  Francie (172)
2004/05 Norsko  Norsko (200) Německo  Německo (181) Rusko  Rusko (178)
2005/06 Německo  Německo (200) Rusko  Rusko (184) Francie  Francie (169)
2006/07 Rusko  Rusko (196) Norsko  Norsko (189) Německo  Německo (178)
2007/08 Norsko  Norsko (196) Rusko  Rusko (192) Německo  Německo (175)
2008/09 Rakousko  Rakousko (276) Norsko  Norsko (254) Německo  Německo (247)
2009/10 Norsko  Norsko (228) Rakousko  Rakousko (210) Rusko  Rusko (205)
2010/11 Norsko  Norsko (216) Německo  Německo (199) Ukrajina  Ukrajina (163)
2011/12 Francie  Francie (198) Norsko  Norsko (190) Rusko  Rusko (189)
2012/13 Rusko  Rusko (305) Norsko  Norsko (302) Francie  Francie (296)
2013/14 Německo  Německo (194) Švédsko  Švédsko (194) Rakousko  Rakousko (191)
2014/15 Rusko  Rusko (311) Norsko  Norsko (308) Německo  Německo (305)
2015/16
v závorce je uveden počet bodů

Ženy editovat

Sezóna vítězka 2. místo 3. místo
1982/83   Gry Østviková (NOR)   Siv Bråtenová (NOR)   Aino Kallunkiová (FIN)
1983/84   Mette Mestadová (NOR)   Sanna Grønlidová (NOR)   Gry Østviková (NOR)
1984/85   Sanna Grønlidová (NOR)   Eva Korpelová (SWE)   Kaija Parveová (URS)
1985/86   Eva Korpelová (SWE)   Sanna Grønlidová (NOR)   Lise Melocheová (CAN)
1986/87   Eva Korpelová (SWE)   Anne Elvebakková (NOR)   Sanna Grønlidová (NOR)
1987/88   Anne Elvebakková (NOR)   Elin Kristiansenová (NOR)   Nadežda Alexjevová (BUL)
1988/89   Jelena Golovinová (URS)   Natalia Prikazčikovová (URS)   Světlana Davidovová (URS)
1989/90   Jiřina Adamičková (TCH)   Anne Elvebakková (NOR)   Jelena Golovinová (URS)
1990/91   Světlana Davidovová (URS)   Myriam Bédardová (CAN)   Anne Elvebakková (NOR)
1991/92   Anfisa Rezcovová (RUS)   Anne Briandová (FRA)   Petra Schaafová (GER)[p. 2]
1992/93   Anfisa Rezcovová (RUS)   Myriam Bédardová (CAN)   Anne Briandová (FRA)
1993/94   Světlana Paramjginová (BLR)   Nathalie Santerová (ITA)   Anne Briandová (FRA)
1994/95   Magdalena Forsbergová (SWE)   Světlana Paramjginová (BLR)   Uschi Dislová (GER)
1995/96   Emmanuelle Claretová (FRA)   Uschi Dislová (GER)   Andrea Henkelová (GER)
1996/97   Magdalena Forsbergová (SWE)   Uschi Dislová (GER)   Andrea Henkelová (GER)
1997/98   Magdalena Forsbergová (SWE)   Uschi Dislová (GER)   Martina Zellnerová (GER)
1998/99   Uschi Dislová (GER)   Olena Zubrilovová (UKR)   Magdalena Forsbergová (SWE)
1999/00   Uschi Dislová (GER)   Olena Zubrilovová (UKR)   Corinne Niogretová (FRA)
2000/01   Magdalena Forsbergová (SWE)   Liv Grete Skjelbreid Poirée (NOR)   Olena Zubrilovová (UKR)
2001/02   Magdalena Forsbergová (SWE)   Liv Grete Skjelbreid Poirée (NOR)   Uschi Dislová (GER)
2002/03   Martina Glagowová (GER)   Albina Achatovová (RUS)   Magdalena Neunerová (GER)
2003/04   Magdalena Neunerová (GER)   Darja Domračevová (BLR)   Sandrine Bailly (FRA)
2004/05   Sandrine Baillyová (FRA)   Kati Wilhelmová (GER)   Olga Pylevová (RUS)
2005/06   Kati Wilhelmová (GER)   Anna Carin Olofssonová (SWE)   Andrea Henkelová (GER)
2006/07   Andrea Henkelová (GER)   Darja Domračevová (BLR)   Darja Domračevová (BLR)
2007/08   Magdalena Neunerová (GER)   Sandrine Baillyová (FRA)   Andrea Henkelová (GER)
2008/09   Darja Domračevová (BLR)   Kati Wilhelmová (GER)   Tora Bergerová (NOR)
2009/10   Magdalena Neunerová (GER)   Darja Domračevová (BLR)   Kaisa Mäkäräinenová (FIN)
2010/11   Darja Domračevová (BLR)   Andrea Henkelová (GER)   Valj Semerenková (UKR)
2011/12   Magdalena Neunerová (GER)   Darja Domračevová (BLR)   Kaisa Mäkäräinenová (FIN)
2012/13   Tora Bergerová (NOR)   Darja Domračevová (BLR)   Andrea Henkelová (GER)
2013/14   Kaisa Mäkäräinenová (FIN)   Darja Domračevová (BLR)   Darja Domračevová (BLR)
2014/15   Darja Domračevová (BLR)   Kaisa Mäkäräinenová (FIN)   Valj Semerenková (UKR)
2015/16

Štafeta žen editovat

Sezóna vítězky 2. místo 3. místo
1992/93 kalendář bez štafetových závodů
1993/94
1994/95
1995/96
1996/97 Rusko  Rusko Norsko  Norsko Německo  Německo
1997/98 kalendář bez štafetových závodů
1998/99 Německo  Německo Rusko  Rusko Ukrajina  Ukrajina
1999/00 Německo  Německo
Rusko  Rusko
Ukrajina  Ukrajina
2000/01 Norsko  Norsko (190) Německo  Německo (188) Rusko  Rusko (182)
2001/02 Německo  Německo (250) Norsko  Norsko
Rusko  Rusko (221)
2002/03 Rusko  Rusko (339) Německo  Německo (327) Bělorusko  Bělorusko (293)
2003/04 Norsko  Norsko (180) Rusko  Rusko (178) Německo  Německo (176)
2004/05 Rusko  Rusko (200) Německo  Německo (188) Norsko  Norsko (163)
2005/06 Rusko  Rusko (189) Německo  Německo (181) Francie  Francie (179)
2006/07 Francie  Francie (189) Německo  Německo (188) Rusko  Rusko (180)
2007/08 Německo  Německo (200) Rusko  Rusko (178) Francie  Francie (172)
2008/09 Německo  Německo (288) Francie  Francie (242) Ukrajina  Ukrajina (232)
2009/10 Rusko  Rusko (234) Německo  Německo (205) Francie  Francie (204)
2010/11 Německo  Německo (206) Švédsko  Švédsko (190) Rusko  Rusko (177)
2011/12 Francie  Francie (216) Norsko  Norsko (205) Rusko  Rusko (192)
2012/13 Norsko  Norsko (314) Ukrajina  Ukrajina (298) Německo  Německo (294)
2013/14 Německo  Německo (168) Ukrajina  Ukrajina (157) Rusko  Rusko (141)
2014/15 Česko  Česko (316) Německo  Německo (302) Francie  Francie (266)
2015/16
v závorce je uveden počet bodů

Top 10 biatlonistů podle výher editovat

Tabulka uvádí prvních deset mužů a žen s nejvíce vítěznými závody ve světovém poháru (mimo štafet). Tabulka neuvádí prvenství ze ZOH v ruské Soči, odkud se výsledky nezapočítávaly do světového poháru.

 
Ole Einar Bjørndalen, držitel rekordních 95 výher
Muži
místo biatlonista výher
1.   Ole Einar Bjørndalen 95
2.   Martin Fourcade 93
3.   Emil Hegle Svendsen 90
4.   Raphaël Poirée 69
5.   Sven Fischer 54
6.   Frank Ullrich 46
7. Simon Schempp-Německo 27
8.   Ricco Groß (GER) 26
9.   Michael Greis 24
10.   Tarjei Bø (NOR) 23
7.   Frode Andresen 18
  Vladimir Dračev
10.   Frank Luck 17
11.   Christoph Sumann (AUT) 16
12.   Anton Šipulin (RUS) 14
13.   Dominik Landertinger (AUT) 12
14.   Johannes Thingnes Bø (NOR) 11
15.   Tomasz Sikora (POL) 10
16.   Pavel Rostovcev (RUS) 9
17.   Ivan Čerezov (RUS) 8
18.   Andreas Birnbacher (GER) 7
Aktualizováno 13. ledna 2016[4]
tučné – aktivní biatlonista
 
Magdalena Neunerová, vítězka 56 závodů
Ženy
místo biatlonista výher
1.   Darja Domračevová 58
2.   Magdalena Neunerová 56
3.   Magdalena Forsbergová 54
4.   Uschi Dislová 49
5.   Andrea Henkelová 38
6.   Kati Wilhelmová 37
7.   Tora Bergerová 36
8.   Liv Grete Poirée 31
9.   Olena Zubrilovová 24
10.   Kaisa Mäkäräinenová (FIN) 21
11.   Sandrine Baillyová 20
12.   Olga Pylevová (RUS) 18
Aktualizováno k 13. lednu 2016[5]
tučné – aktivní biatlonistka

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. a b Vladimir Dračev změnil v roce 2002 ruské občanství za běloruské.
  2. Petra Schaafová se vdala za německého běžce na lyžích a později reprezentačního trenéra Jochena Behleého.

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Biathlon World Cup na anglické Wikipedii, Coppa del Mondo di biathlon na italské Wikipedii a Biathlon-Weltcup na německé Wikipedii.

  1. IBU Event and Competition Rules [online]. Mezinárodní biatlonová unie [cit. 2015-03-21]. Kapitola 15.8.2.1. Dále jen IBU RULES. Dostupné online. (anglicky) 
  2. IBU RULES. Kapitola 15.8.2.2
  3. Smíšený závod dvojic
  4. Records Men | Real Biathlon [online]. RealBiathlon.com [cit. 2015-03-17]. Dostupné online. 
  5. Records Women | Real Biathlon [online]. RealBiathlon.com [cit. 2015-03-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

[[Kategorie:Světový pohár v biatlonu|Světový pohár v biatlonu]] [[Kategorie:Biatlon]] [[Kategorie:Světový pohár|Biatlon]]|}



SKOKY


 
Skokan na lyžích, 80. léta 20. století

Světový pohár ve skocích na lyžích pořádá Mezinárodní lyžařská federace (FIS) pro muže od sezóny 1979/1980. Jeho prvním vítězem byl Rakušan Hupert Neuper. Jediným Čechem, který seriál zatím vyhrál, byl v sezóně 2005/2006 Jakub Janda. Ženský světový pohár se koná od sezóny 2011/2012, první vítězkou byla Američanka Sarah Hendricksonová.

Pravidla editovat

Světový pohár ve skocích na lyžích upravují zvláštní pravidla vyhlašovaná FIS.

Závody jednotlivců editovat

Závody SP smí absolvovat skokani, které nominuje jejich národní svaz a kteří již získali body v Grand Prix či SP nebo alespoň jednou bodovali v závodech Kontinentálního poháru v aktuální či loňské sezóně.

Počet startujících z jedné země je omezen (podle pravidel na sezónu 2006-2007 na šest skokanů z jedné země s bonusy za postavení v pořadí SP, SP zemí, světovém žebříčku či Kontinentálním poháru). Pořádající země může postavit navíc 6 skokanů, tak zvanou národní skupinu, což dává příležitost získávat zkušenosti mladým závodníkům.

 
Po první polovině Turné čtyř můstků střídají v Innsbrucku na můstku Bergisel německou národní skupinu rakouští talenti

Do závodu smí obvykle nastoupit padesát závodníků (v letech na lyžích čtyřicet). První desítka v aktuálním pořadí SP má postup do závodu zaručen, ostatní skokani musejí absolvovat jeden kvalifikační skok a z nich postupuje 35 nejlépe bodovaných skokanů. Sportovec, který při svém pokusu upadne, avšak dosáhne alespoň 95% maximální délky skoku závodníka, který musel projít kvalifikací, se také může zúčastnit závodu.

Do druhého kola závodu postupuje třicet nejlépe obodovaných skokanů z prvního kola. Opět platí, že skokan, jenž dopad neustál, ale dosáhne alespoň 95% délky letu vítěze prvního kola, postupuje v závodu dále.

Specifický průběh mají čtyři závody SP tvořící Turné čtyř můstků. O druhé kolo se bojuje K.O. systémem (1. v tabulce proti poslednímu postupujícímu z kvalifikace, 2. proti 49. atd.). Postupují pouze vítězové a pět poražených s nejlepším bodovým ohodnocením.

Bodování editovat

Skokani dostávají body za dosažené umístění v jednotlivých závodech Světového poháru. Vítězem Světového poháru je závodník, který má na konci sezóny v součtu nejvíce bodů. Body jsou v jednotlivých závodech rozdělovány podle následující tabulky:

místo body
1. 100
2. 80
3. 60
4. 50
5. 45
místo body
6. 40
7. 36
8. 32
9. 29
10. 26
místo body
11. 24
12. 22
13. 20
14. 18
15. 16
místo body
16. 15
17. 14
18. 13
19. 12
20. 11
místo body
21. 10
22. 9
23. 8
24. 7
25. 6
místo body
26. 5
27. 4
28. 3
29. 2
30. 1

Pokud dosáhnou dva skokané stejného výsledku, obdrží i stejné body za příslušné umístění a následující příčka je vynechána.

Závody družstev editovat

Každé národní mužstvo tvoří čtyři skokané. Trenéři určí pořadí, v jakém budou jejich svěřenci nastupovat. Týmy nastupují dle pořadí v aktuálním žebříčku Světového poháru národů (od země s nejhorším skóre po nejlepší). Jakmile se vystřídají první skokani ze všech soutěžících států, následují druzí atd. Body skokanů z jednoho týmu se sčítají, do druhého kola postupuje osm nejúspěšnějších zemí (od osmé příčky po vedoucí tým). V druhém kole každý skokan absolvuje ještě jeden skok.

Bodování editovat

V týmových závodech získávají družstva body podle následující tabulky:

místo body
1. 400
2. 350
3. 300
4. 250
místo body
5. 200
6. 150
7. 100
8. 50

Závody Světového poháru editovat

První skokanský světový pohár začal v sezóně 1979-1980 těsně před Turné čtyř můstků závodem v italské Cortině d’Ampezzo. Závod vyhrál Toni Innauer z Rakouska, celý ročník ale získal po 25 závodech jeho krajan Hubert Neuper. Finálovým podnikem seriálu byl dvojzávod na středním a velkém můstku na slovenském Štrbském Plesu.

 
Můstek v Sapporu je nejčastějším asijským hostitelem Světového poháru

Na české území se Světový pohár skokanů poprvé zastavil v průběhu druhého ročníku v lednu 1981, kdy se jeho pole po Turné čtyř můstků vydalo do Harrachova a Liberce. Obě střediska pak hostila závody Světového poháru střídavě se Štrbským Plesem, Harrachov také často se svým mamutím můstkem a podnikem v letech na lyžích, v čemž se střídal s nemnoha dalšími funkčními mamutími můstky (hlavně Planicí, Oberstdorfem, Vikersundem či Kulmem). I díky tomu patří Harrachov mezi sedm nejpravidelnějších pořadatelů závodů Světového poháru, do roku 2005 (včetně) zde organizovali pohárový závod šestnáctkrát, o rok později byl závod kvůli nepřízni počasí zrušen.

Ze všech pořadatelů pouze závody zařazené do Turné čtyř můstků nikdy nechyběly v kalendáři Světového poháru, dalšími tradičními hostiteli jsou hlavně můstky v Lahti, Planici, Engelbergu nebo proslulý Holmenkollen v Oslu. Ze zámořských zemí hostily Světový pohár zatím Japonsko (hlavně v Sapporu), Kanada (Thunder Bay) a Spojené státy (Lake Placid). Do Severní Ameriky se skokani obvykle vydávali na začátku nebo na konci sezóny, japonský závod býval zařazen přímo do prostředku sezóny. Zatím poslední závod v Severní Americe ale byl do Světového poháru zařazen v roce 2004.

Seriál obvykle zahrnuje od 25 do 30 závodů (často dva na jednom můstku ve dvou dnech), začíná na konci listopadu a končí v březnu následujícího roku.

Vítězové Světového poháru editovat

Sezóna 1. místo 2. místo 3. místo Nejlepší Čech/Čechoslovák
1979/80   Hubert Neuper (AUT)   Armin Kogler (AUT)   Stanislaw Bobak (POL) Ján Tánczoš (46.)
1980/81   Armin Kogler (AUT)   Roger Ruud (NOR)   Horst Bulau (CAN) Josef Samek (31.)
1981/82   Armin Kogler (AUT)   Hubert Neuper (AUT)   Horst Bulau (CAN) Josef Samek (16.)
1982/83   Matti Nykänen (FIN)   Horst Bulau (CAN)   Armin Kogler (AUT) Pavel Ploc (10.)
1983/84   Jens Weissflog (GDR)   Matti Nykänen (FIN)   Pavel Ploc (TCH) Pavel Ploc (3.)
1984/85   Matti Nykänen (FIN)   Andreas Felder (AUT)   Ernst Vettori (AUT) Jiří Parma (5.)
1985/86   Jens Weissflog (GDR)   Ernst Vettori (AUT)   Andreas Felder (AUT) Jiří Parma (9.)
1986/87   Vegard Opaas (NOR)   Ernst Vettori (AUT)   Andreas Felder (AUT) Jiří Parma (9.)
1987/88   Matti Nykänen (FIN)   Pavel Ploc (TCH)   Primož Ulaga (YUG) Pavel Ploc (2.)
1988/89   Jan Boklöv (SWE)   Matti Nykänen (FIN)   Jens Weissflog (GER) Jiří Parma (16.)
1989/90   Ari-Pekka Nikkola (FIN)   Ernst Vettori (AUT)   Andreas Felder (AUT) František Jež (5.)
1990/91   Andreas Felder (AUT)   Stefan Zünd (SUI)   Dieter Thoma (GER) Pavel Ploc (20.)
1991/92   Toni Nieminen (FIN)   Werner Rathmayr (AUT)   Andreas Felder (AUT) František Jež (7.)
1992/93   Andreas Goldberger (AUT)   Jaroslav Sakala (CZE)   Noriaki Kasai (JPN) Jaroslav Sakala (2.)
1993/94   Espen Bredesen (NOR)   Jens Weissflog (GER)   Andreas Goldberger (AUT) Jaroslav Sakala (4.)
1994/95   Andreas Goldberger (AUT)   Jens Weissflog (GER)   Janne Ahonen (FIN) Jakub Sucháček (16.)
1995/96   Andreas Goldberger (AUT)   Ari-Pekka Nikkola (FIN)   Janne Ahonen (FIN) Jaroslav Sakala (18.)
1996/97   Primož Peterka (SLO)   Dieter Thoma (GER)   Kazujoši Funaki (JPN) Jakub Sucháček (21.)
1997/98   Primož Peterka (SLO)   Andreas Widhölzl (AUT)   Kazujoši Funaki (JPN) Jaroslav Sakala (21.)
1998/99   Martin Schmitt (GER)   Janne Ahonen (FIN)   Noriaki Kasai (JPN) Jakub Sucháček (18.)
1999/00   Martin Schmitt (GER)   Andreas Widhölzl (AUT)   Janne Ahonen (FIN) Michal Doležal (27.)
2000/01   Adam Małysz (POL)   Martin Schmitt (GER)   Andreas Widhölzl (AUT) Jakub Janda (35.)
2001/02   Adam Małysz (POL)   Sven Hannawald (GER)   Matti Hautamäki (FIN) Jakub Janda (32.)
2002/03   Adam Małysz (POL)   Sven Hannawald (GER)   Andreas Widhölzl (AUT) Jakub Janda (25.)
2003/04   Andreas Widhölzl (AUT)   Roar Ljøkelsøy (NOR)   Bjørn Einar Romøren (NOR) Jakub Janda (39.)
2004/05   Janne Ahonen (FIN)   Roar Ljøkelsøy (NOR)   Matti Hautamäki (FIN) Jakub Janda (6.)
2005/06   Jakub Janda (CZE)   Janne Ahonen (FIN)   Andreas Küttel (SUI) Jakub Janda (1.)
2006/07   Gregor Schlierenzauer (AUT)   Anders Jacobsen (NOR)   Adam Małysz (POL) Jakub Janda (22.)
2007/08   Thomas Morgenstern (AUT)   Gregor Schlierenzauer (AUT)   Andreas Kofler (AUT) Roman Koudelka (17.)
2008/09   Gregor Schlierenzauer (AUT)   Simon Ammann (SUI)   Wolfgang Loitzl (AUT) Roman Koudelka (16.)
2009/10   Gregor Schlierenzauer (AUT)   Simon Ammann (SUI)   Thomas Morgenstern (AUT) Jakub Janda (22.)
2010/11   Thomas Morgenstern (AUT)   Simon Ammann (SUI)   Adam Małysz (POL) Roman Koudelka (16.)
2011/12   Gregor Schlierenzauer (AUT)   Anders Bardal (NOR)   Andreas Kofler (AUT) Roman Koudelka (10.)
2012/13   Gregor Schlierenzauer (AUT)   Anders Bardal (NOR)   Kamil Stoch (POL) Jan Matura (10.)
2013/14   Kamil Stoch (POL)   Severin Freund (GER)   Gregor Schlierenzauer (AUT) Jan Matura (26.)
2014/15   Stefan Kraft (AUT)   Severin Freund (GER)   Peter Prevc (SLO) Roman Koudelka (7.)
2015/16   Peter Prevc (SLO)   Michael Hayböck (AUT)   Severin Freund (GER) Roman Koudelka (13.)

Statistiky editovat

poznamka :

Nejvíce vyhraných ročníků SP editovat

Nejvíce vyhraných závodů SP editovat

Češi

(naposledy aktualizováno 11. 2. 2015)

Nejvíckrát na stupních vítězů editovat

(naposledy aktualizováno 5. 1. 2016)

Češi

(naposledy aktualizováno 11. 2. 2015)

Historické tabulky medailistů editovat

V tabulce jsou uvedeni všichni medailisté v závodech Světového poháru. Hlavním kritériem je počet vyhraných závodů. V případě rovnosti rozhoduje počet druhých míst, poté počet třetích míst.

Nejstarší vítěz závodu SP editovat

Jméno věk (ve dnech)
Noriaki Kasai 16506
Jan Matura* 12034
Jens Weissflog 11533
Martin Höllwarth* 11226
Andreas Felder 10981
Masahiko Harada* 10900
Kazujoši Funaki* 10877
Roar Ljøkelsøy* 10828
Stefan Horngacher 10710
Adam Małysz* 10704
Johan Sætre 10611
Ole Gunnar Fidjestoel 10590
Rolf Age Berg 10538
Janne Ahonen* 10467
Andreas Widhölzl* 10320
Sven Hannawald 10318

Nejmladší vítěz závodu SP editovat

Jméno věk (ve dnech)
Gregor Schlierenzauer
5111
Thomas Morgenstern 5917
Toni Nieminen 6028
Janne Ahonen 6066
Nicola Mažží 6174
Primož Peterka 6177
Martin Höllwarth 6481
Nicolas Dessum 6545
Reinhard Schwarzenberger 6566
Roberto Cecon 6625
Stephan Hocke 6631
Adam Małysz 6679

Externí odkazy editovat

[[Kategorie:Světový pohár ve skocích na lyžích| ]] [[Kategorie:Světový pohár|Skoky na lyžích]]|}|}|}|}|}|}