Otevřít hlavní menu

Světový pohár v biatlonu

seriál nejvyšších soutěží v biatlonu

Světový pohár v biatlonu je každoročně pořádaný vrcholný okruh závodů v biatlonu. Mužská část byla založena v sezóně 1977/78 a ženská se k ní připojila od sezóny 1982/83. Organizátorem poháru je Mezinárodní biatlonová unie (IBU). Držiteli rekordního počtu celkových výher jsou mezi muži s počtem sedmi titulů Francouz Martin Fourcade a mezi ženami s počtem šesti výher Švédka Magdalena Forsbergová.

Světový pohár v biatlonu
Aktuální ročník:
Světový pohár v biatlonu 2019/2020
Biathlon Oberhof 2013-023.jpg
Sport biatlon
Založeno 1977–1978 (muži)
1982–1983 (ženy)
Vlastník Mezinárodní biatlonová unie (IBU)
Poslední vítěz Norsko Johannes Thingnes Bø (muži)
Itálie Dorothea Wiererová (ženy)
Nejvíce titulů Francie Martin Fourcade (7, muži)
Švédsko Magdalena Forsbergová (6, ženy)
Web www.biathlonworld.com

CharakteristikaEditovat

Každoročně je v rámci světového poháru pořádáno devět až deset akcí (podniků). První z nich se uskutečňuje v listopadu či prosinci a poslední probíhá v březnu. Závody se konají téměř každý víkend; jednotlivé soutěže však mohou probíhat již od středy nebo čtvrtka. Sezóna tak stejně jako u dalších zimních sportů zasahuje do dvou kalendářních let. Ženská sezóna 1986/87 nesla název Evropský pohár, ačkoli účast v něm nebyla teritoriálně omezena pouze na evropské biatlonistky.

Během každého podniku se běží tři mužské soutěže a stejný počet ženských; někdy k nim přibudou i smíšené štafety. Disciplíny konkrétního závodu jsou předem známy podle stanoveného harmonogramu. Soutěže mužských a ženských štafet se běhají čtyřikrát až šestkrát během jednoho sezónního cyklu, soutěže smíšených štafet jedenkrát až dvakrát. Dějišti konání jednotlivých podniků jsou až na výjimky evropská biatlonová sportoviště.

Vrcholné biatlonového akce – mistrovství světa a zimní olympijské hry – byly až do roku 2010 řazeny do kalendáře světového poháru a body zde získané se závodníkům připočítávaly do celkové klasifikace sezony. Od roku 2011 se takto započítává jen biatlonové mistrovství světa; olympijské hry se v současné době nezapočítávají vzhledem k menšímu množství sportovců, kteří v nich mohou za každou zemi startovat.

Nejlepší biatlonisté v mužské a ženské kategorii, kteří nasbírají nejvyšší počet bodů v celkové klasifikaci sezóny, získávají velký křišťálový glóbus pro vítěze ročníku. Vítězové jednotlivých disciplín jsou pak oceněni malými křišťálovými glóby.

Bodová klasifikaceEditovat

Bodová klasifikace od sezóny 2008/09:[1]

Bodování závodů ve sprintu, stíhacích závodů, vytrvalostních závodů, štafet a smíšených štafet
Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40.
Body 60 54 48 43 40 38 36 34 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
Bodování závodů s hromadným startem
Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30.
Body 60 54 48 43 40 38 36 34 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2

Body pro pořadí národů se přidělují jinak.[2]

Historická bodová klasifikaceEditovat

Bodová klasifikace mezi sezónami 2000/01 – 2007/08
Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30.
Body 50 46 43 40 37 34 32 30 28 26 24 22 20 18 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
Bodová klasifikace do sezóny 2000/01
Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.
Body 30 26 24 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Finanční odměnyEditovat

Pořadí Za disciplínu
(sprint, stíhací závod, hromadný start, vytrvalostní závod)
Štafety
(muži, ženy, mix)
Celkové hodnocení SP
(muži, ženy)
Pořadí národů
(muži, ženy)
Finanční odměny za sezónu 2015/16[3]
1. € 13 000 € 20 000 € 28 000 € 44 000
2. € 10 000 € 14 000 € 23 000 € 39 000
3. € 7 000 € 11 000 € 18 000 € 34 000
4. € 5 000 € 8 000 € 15 000 € 29 000
5. € 4 000 € 6 000 € 13 000 € 24 000
6. € 3 500 € 4 000 € 10 000 € 19 000
7. € 3 000 € 9 000 € 17 000
8. € 2 000 € 8 000 € 14 000
9. € 1 500 € 7 000 € 11 000
10. € 1 000 € 6 000 € 9 000
Celkem € 50 000 € 63 000 € 137 000 € 240 000
Celkem
(za sezónu)
€ 2 500 000 € 882 000 € 274 000 € 480 000

Odměna za start se žlutým číslem (vedoucí závodník světového poháru) i s červeným číslem (vedoucí závodník disciplíny) je 250 €, na mistrovství světa 350 €.[zdroj?]

DisciplínyEditovat

Vytrvalostní závod (závod jednotlivců)Editovat

 
Andrea Henkelová při střelbě vleže, Antholz 2010
  • muži jedou 20 km, ženy 15 km, starty jednotlivých závodníků jsou odděleny třicetisekundovým intervalem,
  • celkem 5 okruhů s pořadím střelby L–S–L–S (L = vleže, S = vstoje),
  • délka okruhu pro muže činí 4 km, pro ženy 3 km,
  • za každou netrefenou ránu činí přirážka 1 minutu, ta je přičtena k výslednému běžeckému času.

SprintEditovat

  • muži jedou 10 km, ženy 7,5 km, starty opět v 30 sekundových intervalech,
  • celkem 3 okruhy se střelbou jedné položky L a jedné položky S (L = vleže, S = vstoje),
  • za každou netrefenou ránu je nutné oběhnout jedno trestné kolo o délce 150 metrů (oproti štafetám závodník nemá k disposici náhradní náboje),
  • délka okruhu pro muže je cca 3,3 km, pro ženy 2,5 km,
  • výsledek závodu má přímý vliv na pořadí startu v následujícím stíhacím závodu, který se obvykle ve stejném podniku světového poháru koná.

Stíhací závodEditovat

 
Simone Hauswaldová při střelbě vstoje, Antholz 2010
  • muži jedou 12,5 km, ženy 10 km, startuje se podle tzv. Gundersenovy metody, tj. závodník vyjíždí v pořadí daném výsledkovou listinou sprintu s takovou ztrátou na prvního, jakou nasbíral v předchozím kvalifikačním závodě,
  • celkem 5 okruhů se s pořadím střelby L–L–S–S (L = vleže, S = vstoje),
  • délka okruhu pro muže činí 2,5 km, pro ženy 2 km,
  • za každou netrefenou ránu je nutné oběhnout jedno trestné kolo o délce 150 metrů,
  • v závodě startuje 60 nejlepších závodníků ze sprintu.

Závod s hromadným startemEditovat

  • muži jedou 15 km, ženy 12,5 km; startují hromadně,
  • celkem 5 okruhů s pořadím střelby L–L–S–S (L = vleže, S = vstoje),
  • délka okruhu pro muže je 3 km, pro ženy 2,5 km,
  • za každou netrefenou ránu je nutné oběhnout jedno trestné kolo v délce 150 metrů,
  • v závodě startuje 30 závodníků: 25 nejlepších z pořadí světového poháru a dalších 5 závodníků, kteří v aktuálním podniku SP obdrželi nejvíce bodů.

ŠtafetaEditovat

  • každý stát je reprezentován jednou čtyřčlennou štafetou,
  • muži běží 7,5 km, ženy pak 6 km,
  • celkem 3 okruhy se střelbou v pořadí L–S pro každého člena štafety (L = vleže, S = vstoje),
  • délka okruhu pro muže činí 2,5 km, pro ženy 2 km,
  • pokud závodník netrefí všech pět terčů, má k disposici 3 náhradní náboje, které musí dobíjet po jednom. Až pokud netrefí ani po dobití, musí absolvovat tolik trestných kol o délce 150 metrů, kolik netrefil terčů.
  • od roku 2005 existuje také smíšená štafeta tvořená dvěma ženami (opět 6 km) a dvěma muži (opět 7,5 km),
  • smíšenou štafetu zahajuje žena, poté běží druhá žena, ta předá štafetu prvnímu muži, finišmanem je pak druhý muž

Smíšený závod dvojicEditovat

  • poprvé zařazen do programu SP v biatlonu v sezoně 2014/15 v Novém Městě na Moravě
  • každý stát reprezentují 2 závodníci - muž a žena; start je hromadný, první úsek zahajují ženy
  • ty obejdou dvě kola, během nichž absolvují dvě střelby (L-S /L = vleže, S = vstoje/)
  • bezprostředně po druhém odjezdu ze střelnice (již neběží další kolo) předají štafetu mužům, kteří také obejdou dva okruhy a dvě střelby (L-S)
  • muž předá okamžitě po druhé střelbě štafetu ženě, té samé, která závodila v prvním úseku, a ta znovu objede dva okruhy během nichž dvakrát odstřílí (L-S)
  • bezprostředně poté, co podruhé odstřílí, předá štafetu muži, který běžel v druhém úseku; ten opět objede dva okruhy, absolvuje dvě střelby (L-S), ale následně objede ještě jedno kolo a zamíří do cíle
  • závodní okruh měří 1,5 km; žena ho absolvuje vždy dvakrát, tudíž pro ni celková délka trati měří 6 km. Pro muže platí stejná pravidla s tím, že po druhé střelbě posledního úseku ještě jednou objede 1,5 km dlouhý okruh; délka jeho trati tak činí 7,5 km[4]
  • při každé střelbě má závodník k dispozici 3 náhradní náboje k dobíjení. Až pokud netrefí ani po dobití, musí absolvovat tolik trestných kol o délce 75 metrů, kolik netrefil terčů.

Celková klasifikaceEditovat

MužiEditovat

Sezóna vítěz 2. místo 3. místo
1977/78   Frank Ullrich (GDR)   Klaus Siebert (GDR)   Eberhard Rösch (GDR)
1978/79   Klaus Siebert (GDR)   Frank Ullrich (GDR)   Vladimir Barnačov (URS)
1979/80   Frank Ullrich (GDR)   Klaus Siebert (GDR)   Eberhard Rösch (GDR)
1980/81   Frank Ullrich (GDR)   Anatolij Aljabjev (URS)   Kjell Søbak (NOR)
1981/82   Frank Ullrich (GDR)   Matthias Jacob (GDR)   Kjell Søbak (NOR)
1982/83   Peter Angerer (FRG)   Eirik Kvalfoss (NOR)   Frank Ullrich (GDR)
1983/84   Frank-Peter Roetsch (GDR)   Peter Angerer (FRG)   Eirik Kvalfoss (NOR)
1984/85   Frank-Peter Roetsch (GDR)   Juri Kaškarov (URS)   Peter Angerer (FRG)
1985/86   André Sehmisch (GDR)   Peter Angerer (FRG)   Matthias Jacob (GDR)
1986/87   Frank-Peter Roetsch (GDR)   Fritz Fischer (FRG)   Jan Matouš (TCH)
1987/88   Fritz Fischer (FRG)   Eirik Kvalfoss (NOR)   Johann Passler (ITA)
1988/89   Eirik Kvalfoss (NOR)   Alexandr Popov (URS)   Sergej Čepikov (URS)
1989/90   Sergej Čepikov (URS)   Eirik Kvalfoss (NOR)   Valerij Medvedcev (URS)
1990/91   Sergej Čepikov (URS)   Mark Kirchner (GER)   Andreas Zingerle (ITA)
1991/92   Jon Åge Tyldum (NOR)   Mikael Löfgren (SWE)   Sylfest Glimsdal (NOR)
1992/93   Mikael Löfgren (SWE)   Mark Kirchner (GER)   Pieralberto Carrara (ITA)
1993/94   Patrice Bailly-Salins (FRA)   Sven Fischer (GER)   Frank Luck (GER)
1994/95   Jon Åge Tyldum (NOR)   Patrick Favre (ITA)   Wilfried Pallhuber (ITA)
1995/96   Vladimir Dračov (RUS)[p. 1]   Viktor Majgurov (RUS)   Sven Fischer (GER)
1996/97   Sven Fischer (GER)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Viktor Majgurov (RUS)
1997/98   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Ricco Groß (GER)   Sven Fischer (GER)
1998/99   Sven Fischer (GER)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Frank Luck (GER)
1999/00   Raphaël Poirée (FRA)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Sven Fischer (GER)
2000/01   Raphaël Poirée (FRA)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Frode Andresen (NOR)
2001/02   Raphaël Poirée (FRA)   Pavel Rostovcev (RUS)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)
2002/03   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Vladimir Dračov (BLR)[p. 1]   Ricco Groß (GER)
2003/04   Raphaël Poirée (FRA)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Ricco Groß (GER)
2004/05   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Sven Fischer (GER)   Raphaël Poirée (FRA)
2005/06   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Raphaël Poirée (FRA)   Sven Fischer (GER)
2006/07   Michael Greis (GER)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Raphaël Poirée (FRA)
2007/08   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Dmitrij Jarošenko (RUS)   Emil Hegle Svendsen (NOR)
2008/09   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Tomasz Sikora (POL)   Emil Hegle Svendsen (NOR)
2009/10   Emil Hegle Svendsen (NOR)   Christoph Sumann (AUT)   Ivan Čerezov (RUS)
2010/11   Tarjei Bø (NOR)   Emil Hegle Svendsen (NOR)   Martin Fourcade (FRA)
2011/12   Martin Fourcade (FRA)   Emil Hegle Svendsen (NOR)   Andreas Birnbacher (GER)
2012/13   Martin Fourcade (FRA)   Emil Hegle Svendsen (NOR)   Dominik Landertinger (AUT)
2013/14   Martin Fourcade (FRA)   Emil Hegle Svendsen (NOR)   Johannes Thingnes Bø (NOR)
2014/15   Martin Fourcade (FRA)   Anton Šipulin (RUS)   Jakov Fak (SLO)
2015/16   Martin Fourcade (FRA)   Johannes Thingnes Bø (NOR)   Anton Šipulin (RUS)
2016/17   Martin Fourcade (FRA)   Anton Šipulin (RUS)   Johannes Thingnes Bø (NOR)
2017/18   Martin Fourcade (FRA)   Johannes Thingnes Bø (NOR)   Anton Šipulin (RUS)
2018/19   Johannes Thingnes Bø (NOR)   Alexandr Loginov (RUS)   Quentin Fillon Maillet (FRA)

Statistiky mužůEditovat

 
Vedoucí závodník celkové klasifikace obléká do každého závodu žlutý trikot. Jevgenij Usťugov na trati sprintu v Kontiolahti 2010
Pořadí vítězů celkové klasifikace[5]
Poř. biatlonista      
1.   Martin Fourcade (FRA) 7 0 1
2.   Ole Einar Bjørndalen (NOR) 6 6 1
3.   Raphaël Poirée (FRA) 4 1 2
4.   Frank Ullrich (GDR) 4 1 1
5.   Frank-Peter Roetsch (GDR) 3 0 0
6.   Sven Fischer (GER) 2 2 4
7.   Sergej Čepikov (URS) 2 0 1
8.   Jon Åge Tyldum (NOR) 2 0 0
9.   Emil Hegle Svendsen (NOR) 1 4 2
10.   Eirik Kvalfoss (NOR) 1 3 2
11.   Johannes Thingnes Bø (NOR) 1 2 2
12.   Klaus Siebert (GDR) 1 2 0
  Peter Angerer (FRG) 1 2 0
14.   Fritz Fischer (FRG) 1 1 0
  Mikael Löfgren (SWE) 1 1 0
  Vladimir Dračov (BLR)[p. 1] 1 1 0
17.   André Sehmisch (GDR) 1 0 0
  Patrice Bailly-Salins (FRA) 1 0 0
  Michael Greis (GER) 1 0 0
  Tarjei Bø (NOR) 1 0 0

Štafeta mužůEditovat

Sezóna vítězové 2. místo 3. místo
1992–93 kalendář bez štafetových závodů
1993/94
1994/95
1995/96
1996/97 Německo  Německo Norsko  Norsko Rusko  Rusko
1997/98 Německo  Německo
Norsko  Norsko
Rusko  Rusko
1998/99 Německo  Německo Rusko  Rusko Norsko  Norsko
1999/00 Norsko  Norsko Rusko  Rusko Německo  Německo
2000/01 Norsko  Norsko (189) Rusko  Rusko (173)   Česko (167)
2001/02 Norsko  Norsko (238) Německo  Německo (230) Bělorusko  Bělorusko (202)
2002/03 Bělorusko  Bělorusko (319) Rusko  Rusko (318) Norsko  Norsko (298)
2003/04 Norsko  Norsko (176) Německo  Německo (174) Francie  Francie (172)
2004/05 Norsko  Norsko (200) Německo  Německo (181) Rusko  Rusko (178)
2005/06 Německo  Německo (200) Rusko  Rusko (184) Francie  Francie (169)
2006/07 Rusko  Rusko (196) Norsko  Norsko (189) Německo  Německo (178)
2007/08 Norsko  Norsko (196) Rusko  Rusko (192) Německo  Německo (175)
2008/09 Rakousko  Rakousko (276) Norsko  Norsko (254) Německo  Německo (247)
2009/10 Norsko  Norsko (228) Rakousko  Rakousko (210) Rusko  Rusko (205)
2010/11 Norsko  Norsko (216) Německo  Německo (199) Ukrajina  Ukrajina (163)
2011/12 Francie  Francie (198) Norsko  Norsko (190) Rusko  Rusko (189)
2012/13 Rusko  Rusko (305) Norsko  Norsko (302) Francie  Francie (296)
2013/14 Německo  Německo (194) Švédsko  Švédsko (194) Rakousko  Rakousko (191)
2014/15 Rusko  Rusko (311) Norsko  Norsko (308) Německo  Německo (305)
2015/16 Norsko  Norsko (282) Rusko  Rusko (255) Německo  Německo (236)
2016/17 Rusko  Rusko (259) Francie  Francie (242) Německo  Německo (237)
2017/18 Norsko  Norsko (228) Švédsko  Švédsko (184) Francie  Francie (180)
v závorce je uveden počet bodů

ŽenyEditovat

Sezóna vítězka 2. místo 3. místo
1982/83   Gry Østviková (NOR)   Siv Bråtenová (NOR)   Aino Kallunkiová (FIN)
1983/84   Mette Mestadová (NOR)   Sanna Grønlidová (NOR)   Gry Østviková (NOR)
1984/85   Sanna Grønlidová (NOR)   Eva Korpela (SWE)   Kaija Parveová (URS)
1985/86   Eva Korpela (SWE)   Sanna Grønlidová (NOR)   Lise Melocheová (CAN)
1986/87   Eva Korpela (SWE)   Anne Elvebakková (NOR)   Sanna Grønlidová (NOR)
1987/88   Anne Elvebakková (NOR)   Elin Kristiansenová (NOR)   Nadežda Alexjevová (BUL)
1988/89   Jelena Golovinová (URS)   Natalia Prikazčikovová (URS)   Světlana Davidovová (URS)
1989/90   Jiřina Adamičková (TCH)   Anne Elvebakková (NOR)   Jelena Golovinová (URS)
1990/91   Světlana Davidovová (URS)   Myriam Bédardová (CAN)   Anne Elvebakková (NOR)
1991/92   Anfisa Rezcovová (RUS)   Anne Briandová (FRA)   Petra Schaafová (GER)[p. 2]
1992/93   Anfisa Rezcovová (RUS)   Myriam Bédardová (CAN)   Anne Briandová (FRA)
1993/94   Světlana Paramjginová (BLR)   Nathalie Santerová (ITA)   Anne Briandová (FRA)
1994/95   Anne Briandová (FRA)   Světlana Paramjginová (BLR)   Uschi Dislová (GER)
1995/96   Emmanuelle Claretová (FRA)   Uschi Dislová (GER)   Petra Behleová (GER)[p. 2]
1996/97   Magdalena Forsbergová (SWE)   Uschi Dislová (GER)   Simone Greiner-Petter-Memm (GER)
1997/98   Magdalena Forsbergová (SWE)   Uschi Dislová (GER)   Martina Zellnerová (GER)
1998/99   Magdalena Forsbergová (SWE)   Olena Zubrilovová (UKR)   Uschi Dislová (GER)
1999/00   Magdalena Forsbergová (SWE)   Olena Zubrilovová (UKR)   Corinne Niogretová (FRA)
2000/01   Magdalena Forsbergová (SWE)   Liv Grete Skjelbreid Poirée (NOR)   Olena Zubrilovová (UKR)
2001/02   Magdalena Forsbergová (SWE)   Liv Grete Skjelbreid Poirée (NOR)   Uschi Dislová (GER)
2002/03   Martina Glagowová (GER)   Albina Achatovová (RUS)   Sylvie Becaertová (FRA)
2003/04   Liv Grete Skjelbreid Poirée (NOR)   Olga Pylevová (RUS)   Sandrine Bailly (FRA)
2004/05   Sandrine Baillyová (FRA)   Kati Wilhelmová (GER)   Olga Pylevová (RUS)
2005/06   Kati Wilhelmová (GER)   Anna Carin Olofssonová (SWE)   Martina Glagowová (GER)
2006/07   Andrea Henkelová (GER)   Kati Wilhelmová (GER)   Anna Carin Olofssonová (SWE)
2007/08   Magdalena Neunerová (GER)   Sandrine Baillyová (FRA)   Andrea Henkelová (GER)
2008/09   Helena Jonssonová (SWE)[p. 3]   Kati Wilhelmová (GER)   Tora Bergerová (NOR)
2009/10   Magdalena Neunerová (GER)   Simone Hauswaldová (GER)   Helena Jonssonová (SWE)[p. 3]
2010/11   Kaisa Mäkäräinenová (FIN)   Andrea Henkelová (GER)   Helena Ekholmová (SWE)[p. 3]
2011/12   Magdalena Neunerová (GER)   Darja Domračevová (BLR)   Tora Bergerová (NOR)
2012/13   Tora Bergerová (NOR)   Darja Domračevová (BLR)   Andrea Henkelová (GER)
2013/14   Kaisa Mäkäräinenová (FIN)   Tora Bergerová (NOR)   Darja Domračevová (BLR)
2014/15   Darja Domračevová (BLR)   Kaisa Mäkäräinenová (FIN)   Valj Semerenková (UKR)
2015/16   Gabriela Soukalová (CZE)[p. 4]   Marie Dorinová Habertová (FRA)   Dorothea Wiererová (ITA)
2016/17   Laura Dahlmeierová (GER)   Gabriela Koukalová (CZE)   Kaisa Mäkäräinenová (FIN)
2017/18   Kaisa Mäkäräinenová (FIN)   Anastasia Kuzminová (SVK)   Darja Domračevová (BLR)
2018/19   Dorothea Wiererová (ITA)   Lisa Vittozziová (ITA)   Anastasia Kuzminová (SVK)

Statistiky ženEditovat

 
Vítěz celkové klasifikace získává „velký křišťálový glóbus“. Vítěz dílčí diciplíny „malý křišťálový glóbus“. Zobrazeny jsou dva velké glóby Magdaleny Neunerové, která vyhrála klasifikaci žen v sezónách 2007/082009/10
Pořadí vítězek celkové klasifikace[6]
Poř. biatlonistka      
1.   Magdalena Forsbergová (SWE) 6 0 0
2.   Kaisa Mäkäräinenová (FIN) 3 1 1
3.   Magdalena Neunerová (GER) 3 0 0
4.   Eva Korpela (SWE) 2 1 0
5.   Anfisa Rezcovová (RUS) 2 0 0
7.   Kati Wilhelmová (GER) 1 3 0
7.   Darja Domračevová (BLR) 1 2 2
8.   Anne Elvebakková (NOR) 1 2 1
  Sanna Grønlidová (NOR) 1 2 1
10.   Liv Grete Skjelbreid Poiréeová (NOR) 1 2 0
11.   Tora Bergerová (NOR) 1 1 2
  Anne Briandová (FRA) 1 1 2
  Andrea Henkelová (GER) 1 1 2
14.   Sandrine Baillyová (FRA) 1 1 1
15.   Světlana Paramyginová (BLR) 1 1 0
  Gabriela Soukalová (CZE)[p. 4] 1 1 0
17.   Helena Ekholmová (SWE)[p. 3] 1 0 2
18.   Světlana Davidovová (URS) 1 0 1
  Martina Glagowová (GER) 1 0 1
  Jelena Golovinová (URS) 1 0 1
  Gry Østviková (NOR) 1 0 1
  Dorothea Wiererová (ITA) 1 0 1
23.   Jiřina Adamičková (TCH) 1 0 0
  Emmanuelle Claretová (FRA) 1 0 0
  Mette Mestadová (NOR) 1 0 0
  Laura Dahlmeierová (GER) 1 0 0

Štafeta ženEditovat

Sezóna vítězky 2. místo 3. místo
1992/93 kalendář bez štafetových závodů
1993/94
1994/95
1995/96
1996/97 Rusko  Rusko Norsko  Norsko Německo  Německo
1997/98 kalendář bez štafetových závodů
1998/99 Německo  Německo Rusko  Rusko Ukrajina  Ukrajina
1999/00 Německo  Německo
Rusko  Rusko
Ukrajina  Ukrajina
2000/01 Norsko  Norsko (190) Německo  Německo (188) Rusko  Rusko (182)
2001/02 Německo  Německo (250) Norsko  Norsko
Rusko  Rusko (221)
2002/03 Rusko  Rusko (339) Německo  Německo (327) Bělorusko  Bělorusko (293)
2003/04 Norsko  Norsko (180) Rusko  Rusko (178) Německo  Německo (176)
2004/05 Rusko  Rusko (200) Německo  Německo (188) Norsko  Norsko (163)
2005/06 Rusko  Rusko (189) Německo  Německo (181) Francie  Francie (179)
2006/07 Francie  Francie (189) Německo  Německo (188) Rusko  Rusko (180)
2007/08 Německo  Německo (200) Rusko  Rusko (178) Francie  Francie (172)
2008/09 Německo  Německo (288) Francie  Francie (242) Ukrajina  Ukrajina (232)
2009/10 Rusko  Rusko (234) Německo  Německo (205) Francie  Francie (204)
2010/11 Německo  Německo (206) Švédsko  Švédsko (190) Rusko  Rusko (177)
2011/12 Francie  Francie (216) Norsko  Norsko (205) Rusko  Rusko (192)
2012/13 Norsko  Norsko (314) Ukrajina  Ukrajina (298) Německo  Německo (294)
2013/14 Německo  Německo (168) Ukrajina  Ukrajina (157) Rusko  Rusko (141)
2014/15   Česko (316) Německo  Německo (302) Francie  Francie (266)
2015/16 Německo  Německo (235) Ukrajina  Ukrajina (234) Francie  Francie (228)
2016/17 Německo  Německo (300) Francie  Francie (248) Ukrajina  Ukrajina (224)
2017/18 Německo  Německo (228) Francie  Francie (200) Itálie  Itálie (169)
v závorce je uveden počet bodů

Biatlonisté podle individuálních výherEditovat

Tabulka uvádí biatlonisty se sedmi a více výhrami v individuálních závodech Světového poháru, tedy bez štafetových triumfů. Do tabulky nejsou zahrnuta prvenství ze Zimních olympijských hre 2014 v Soči a dalších, odkud se výsledky do světového poháru nezapočítávají.

 
Nor Ole Einar Bjørndalen je držitelem rekordních 95 výher
 
Francouz Martin Fourcade ovládl 72 závodů
Muži s 10+ výhrami
místo biatlonista výher
1.   Ole Einar Bjørndalen 95
2.   Martin Fourcade 72
3.   Raphaël Poirée 44
4.   Emil Hegle Svendsen 37
  Johannes Thingnes Bø 37
6.   Sven Fischer 33
7.   Frank Ullrich 16
8.  / /  Vladimir Dračov 15
  Frode Andresen 15
10.   Eirik Kvalfoss 12
  Simon Schempp 12
12.   Anton Šipulin 11
 /  Frank Luck 11
  Michael Greis 11
15.  /  Frank-Peter Roetsch 10
  Peter Angerer 10
Aktualizováno k 30. listopadu 2019
tučné – aktivní biatlonista
 
Němka Magdalena Neunerová vyhrála 34 závodů
 
Češka Gabriela Koukalová zvítězila v 17 závodech
Ženy s 10+ výhrami
místo biatlonistka výher
1.   Magdalena Forsbergová 42
2.   Magdalena Neunerová 34
3.   Darja Domračevová 31
4.   Uschi Dislová 30
5.   Tora Bergerová 28
6.   Kaisa Mäkäräinenová 26
7.   Liv Grete Skjelbreid Poiréeová 22
  Andrea Henkelová 22
9.  /  Olena Zubrilovová 21
  Kati Wilhelmová 21
11.   Sandrine Baillyová 20
  Laura Dahlmeierová 20
13.   Gabriela Koukalová[p. 4] 17
14.   Anastasia Kuzminová 16
15.   Martina Becková 15
16.   Helena Ekholmová[p. 3] 13
  Olga Zajcevová 13
18.   Anna Carin Olofssonová-Zideková 12
19.  /  Anfisa Rezcovová 10
  Olga Medvedcevová 10
Aktualizováno k 30. listopadu 2019
tučné – aktivní biatlonistka

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. a b c Vladimir Dračov změnil v roce 2002 ruské občanství za běloruské.
  2. a b Petra Schaafová se vdala za německého běžce na lyžích a později reprezentačního trenéra Jochena Behleého a nosí příjmení Behleová.
  3. a b c d e Helena Jonssonová se v roce 2010 vdala za švédského biatlonistu Davida Ekholma a nosí příjmení Ekholmová.
  4. a b c Gabriela Soukalová se v roce 2016 vdala za českého badmintonistu Petra Koukala. Od sezóny 2016/17 nosí příjmení Koukalová.

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Biathlon World Cup na anglické Wikipedii, Coppa del Mondo di biathlon na italské Wikipedii a Biathlon-Weltcup na německé Wikipedii.

  1. IBU Event and Competition Rules [online]. Mezinárodní biatlonová unie [cit. 2015-03-21]. Kapitola 15.8.2.1. Dále jen IBU RULES. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-29. (anglicky) 
  2. IBU RULES. Kapitola 15.8.2.2
  3. IBU Biathlon guid 2014/2015. biathlon.com [online]. [cit. 2015-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-16. 
  4. Smíšený závod dvojic
  5. Records Men | Real Biathlon [online]. RealBiathlon.com [cit. 2015-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Records Women | Real Biathlon [online]. RealBiathlon.com [cit. 2015-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat