Wikipedie

Světový pohár v biatlonu

seriál nejvyšších soutěží v biatlonu

Světový pohár v biatlonu je každoročně pořádaný vrcholný okruh závodů v biatlonu. Mužská část byla založena v sezóně 1977/78 a ženská se k ní připojila od sezóny 1982/83. Organizátorem poháru je Mezinárodní biatlonová unie (IBU). Držiteli rekordního počtu celkových výher jsou mezi muži s počtem sedmi titulů Francouz Martin Fourcade a mezi ženami s počtem šesti výher Švédka Magdalena Forsbergová.

Světový pohár v biatlonu
Aktuální ročník:
Světový pohár v biatlonu 2023/2024
Česká biatlonistka Markéta Davidová ve sprintu Mistrovství světa 2019 v Östersundu
Sportbiatlon
Založeno1977 (muži)
1982 (ženy)
VlastníkMezinárodní biatlonová unie (IBU)
Poslední vítězNorsko Johannes Thingnes Bø (muži)
Itálie Lisa Vittozziová (ženy)
Nejvíce titulůFrancie Martin Fourcade (7, muži)
Švédsko Magdalena Forsbergová (6, ženy)
Příbuzné soutěžeIBU Cup
Webwww.biathlonworld.com

Charakteristika

editovat

Každoročně je v rámci světového poháru pořádáno devět až deset akcí (podniků). První z nich se uskutečňuje v listopadu či prosinci a poslední probíhá v březnu. Závody se konají téměř každý víkend; jednotlivé soutěže však mohou probíhat již od středy nebo čtvrtka. Sezóna tak stejně jako u dalších zimních sportů zasahuje do dvou kalendářních let. Ženská sezóna 1986/87 nesla název Evropský pohár, ačkoli účast v něm nebyla teritoriálně omezena pouze na evropské biatlonistky.

Během každého podniku se běží tři mužské soutěže a stejný počet ženských; někdy k nim přibudou i smíšené štafety. Disciplíny konkrétního závodu jsou předem známy podle stanoveného harmonogramu. Soutěže mužských a ženských štafet se běhají čtyřikrát až šestkrát během jednoho sezónního cyklu, soutěže smíšených štafet jedenkrát až dvakrát. Dějišti konání jednotlivých podniků jsou až na výjimky evropská biatlonová sportoviště.

Vrcholné biatlonového akce – mistrovství světa a zimní olympijské hry – byly dříve řazeny do kalendáře světového poháru a body zde získané se závodníkům připočítávaly do celkové klasifikace sezony. Olympijské hry se od roku 2014 nezapočítávají vzhledem k menšímu množství sportovců, kteří v nich mohou za každou zemi startovat. Z obdobného důvodu se od roku 2023 nezapočítávají mistrovství světa.

Nejlepší biatlonisté v mužské a ženské kategorii, kteří nasbírají nejvyšší počet bodů v celkové klasifikaci sezóny, získávají velký křišťálový glóbus pro vítěze ročníku. Vítězové jednotlivých disciplín jsou pak oceněni malými křišťálovými glóby.

Bodová klasifikace

editovat

Bodová klasifikace od sezóny 2022/23:[1] [2]

Bodování závodů ve sprintu, stíhacích závodů, vytrvalostních závodů, štafet a smíšených štafet
Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40.
Body 90 75 60 50 45 40 36 34 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
Bodování závodů s hromadným startem
Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30.
Body 90 75 60 50 45 40 36 34 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2

Pořadí národů se počítá z výsledků štafetových závodů a z umístění prvních tří závodníků z dané země ve sprintech a vytrvalostních závodech. Body se přidělují podle jiných stupnic (např. pro sprinty a vytrvalostní závody od 160 bodů za 1. místo až po 1 bod za 110. místo).[3]

Historická bodová klasifikace

editovat

Bodování závodů se v minulosti několikrát měnilo.[4]

Bodování závodů ve sprintu, stíhacích závodů, vytrvalostních závodů, štafet a smíšených štafet od sezóny 2008/09 do sezóny 2021/2022
Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. ... 40.
Body 60 54 48 43 40 38 36 34 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 ... 1
Bodování závodů s hromadným startem od sezóny 2008/09 do sezóny 2021/2022
Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30.
Body 60 54 48 43 40 38 36 34 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2
Bodová klasifikace všech závodů mezi sezónami 2000/01 – 2007/08
Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30.
Body 50 46 43 40 37 34 32 30 28 26 24 22 20 18 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
Bodová klasifikace všech závodů do sezóny 2000/01
Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.
Body 30 26 24 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Finanční odměny

editovat

Finanční odměny za sezónu 2022/23[5]

Pořadí Za disciplínu
(sprint, stíhací závod, hromadný start, vytrvalostní závod) 		Štafety
(muži, ženy, smíšená) 		Celkové hodnocení SP
(muži, ženy) 		Pořadí národů
(muži, ženy)
1. 15 000 € 4 × 6 500 € 2 × 40 000 € 2 × 50 000 €
2. 12 000 € 4 × 5 000 € 2 × 32 000 € 2 × 45 000 €
3. 9 000 € 4 × 4 000 € 2 × 25 000 € 2 × 40 000 €
4. 7 000 € 4 × 3 000 € 2 × 20 000 € 2 × 35 000 €
5. 6 000 € 4 × 2 000 € 2 × 16 000 € 2 × 30 000 €
6. 5 000 € 4 × 1 500 € 2 × 14 000 € 2 × 25 000 €
7. 4 500 € 4 × 1 000 € 2 × 13 000 € 2 × 20 000 €
8. 4 000 € 4 × 500 € 2 × 12 000 € 2 × 18 000 €
9. 3 500 € 2 × 11 000 € 2 × 16 000 €
10. 3 250 € [poz. 1] 2 × 10 000 € 2 × 15 000 €
Celkem
(za sezónu)		 3 937 500 € 1 128 000 € 384 000 € 588 000 €
  1. ↑ Vyplácí se až 200 € za 30. místo.

Vyplácí se i další odměny:[5]

  • za celkové vítězství v jednotlivých disciplínách (sprint, stíhací závod, hromadný start, vytrvalostní závod, štafety, smíšené závody) – 12 000 € za každou individuální disciplínu, 24 000 € za štafety
  • za nejlepší celkové umístění závodníka do 25 let (U25) – 6 000 €
  • za start se žlutým číslem (vedoucí závodník světového poháru) – 850 €
  • za start s červeným číslem (vedoucí závodník disciplíny) – 850 €

Obdobné odměny se vyplácejí i za mistrovství světa, mistrovství Evropy, závody v IBU Cupu a v letním biatlonu. Celkově bylo pro sezónu 2022/2023 plánováno 8 830 000 €.

Disciplíny

editovat

Vytrvalostní závod (závod jednotlivců)

editovat

 
Andrea Henkelová při střelbě vleže, Antholz 2010

Šlo původně o jediný druh individuálních biatlonových závodů, a proto se – k odlišení od závodů štafet – označovaly jako individuální nebo vytrvalostní závody (slangově individuál). Až od vzniku světového poháru v roce 1978 se k nim přidaly i závody ve sprintu.

  • muži při něm jedou 20 km, ženy 15 km, starty jednotlivých závodníků jsou odděleny třicetisekundovým intervalem,
  • jede se celkem 5 okruhů s pořadím střelby L–S–L–S (L = vleže, S = vstoje),
  • délka okruhu pro muže činí 4 km, pro ženy 3 km,
  • za každou netrefenou ránu činí přirážka 1 minutu, ta je přičtena k výslednému běžeckému času.

Zkrácený vytrvalostní závod

editovat

Poprvé byl ve světovém poháru představen v Canmore v sezóně 2018/2019 z důvodu nízkých teplot. Od sezóny 2023/2024 jsou některé „klasické“ vytrvalostní závody zkráceny:

  • závod pro muže měří 15 km, pro ženy 12,5 km,
  • za nezasažený terč se přičítá 45 vteřin.

Sprint

editovat
  • muži jedou 10 km, ženy 7,5 km, starty opět v 30 sekundových intervalech,
  • celkem 3 okruhy se střelbou jedné položky L a jedné položky S (L = vleže, S = vstoje),
  • za každou netrefenou ránu je nutné oběhnout jedno trestné kolo o délce 150 metrů (oproti štafetám závodník nemá k disposici náhradní náboje),
  • délka okruhu pro muže je cca 3,3 km, pro ženy 2,5 km,
  • výsledek závodu má přímý vliv na pořadí startu v následujícím stíhacím závodu, který se obvykle ve stejném podniku světového poháru koná.

Stíhací závod

editovat
 
Simone Hauswaldová při střelbě vstoje, Antholz 2010
  • muži jedou 12,5 km, ženy 10 km, startuje se podle tzv. Gundersenovy metody, tj. závodník vyjíždí v pořadí daném výsledkovou listinou sprintu s takovou ztrátou na prvního, jakou měl v tomto sprintu (pokud mu předchází vytrvalostní závod, počítá se poloviční ztráta),
  • celkem 5 okruhů se s pořadím střelby L–L–S–S (L = vleže, S = vstoje),
  • délka okruhu pro muže činí 2,5 km, pro ženy 2 km,
  • za každou netrefenou ránu je nutné oběhnout jedno trestné kolo o délce 150 metrů,
  • v závodě startuje 60 nejlepších závodníků ze sprintu.

Závod s hromadným startem

editovat
  • muži jedou 15 km, ženy 12,5 km; startují hromadně,
  • celkem 5 okruhů s pořadím střelby L–L–S–S (L = vleže, S = vstoje),
  • délka okruhu pro muže je 3 km, pro ženy 2,5 km,
  • za každou netrefenou ránu je nutné oběhnout jedno trestné kolo o délce 150 metrů,
  • v závodě startuje 30 závodníků: 25 nejlepších z pořadí světového poháru a dalších 5 závodníků, kteří v aktuálním podniku SP obdrželi nejvíce bodů.

Štafeta

editovat

Od roku 1996 se jezdí také štafetové závody pro ženy nebo pro muže

  • každý stát je reprezentován jednou čtyřčlennou štafetou,
  • celkový úsek pro každého muže měří 7,5 km, ženy pak 6 km,
  • každý jede celkem 3 okruhy se střelbou v pořadí L–S pro každého člena štafety (L = vleže, S = vstoje), délka okruhu pro muže činí 2,5 km, pro ženy 2 km,
  • pokud závodník nezasáhne všech pět terčů, má k disposici 3 náhradní náboje, které musí dobíjet po jednom. Až pokud netrefí ani po dobití, musí absolvovat tolik trestných kol o délce 150 metrů, kolik nezasáhl terčů

Smíšená štafeta

editovat

Od roku 2005 existuje také smíšená štafeta, kterou běží dvě ženy a dva muži:

  • původně startovaly závod ženy a každá jela 6km úsek, po nich přebírali štafetu muži (7,5 km),
  • od roku 2019 se střídaly závody, kdy jako první startovaly ženy (v tom případě byly všechny úseky 6 km), a ty, kde nejdříve startovali muži (pak se jelo 4×7,5 km),
  • od sezóny 2023 bez ohledu na to, kdo startuje první, měří všechny úseky 6 km.

Smíšený závod dvojic

editovat

Závod byl poprvé zařazen do programu světového poháru v Novém Městě na Moravě v sezoně 2014/15, na mistrovství světa je zařazován od roku 2019

  • každý stát reprezentují 2 závodníci – muž a žena; start je hromadný, první úsek zahajují ženy,
  • ty obejdou dvě kola, během nichž absolvují dvě střelby (L-S /L = vleže, S = vstoje/),
  • bezprostředně po druhém odjezdu ze střelnice (již neběží další kolo) předají štafetu mužům, kteří také obejdou dva okruhy a absolvují dvě střelby (L-S),
  • muž předá okamžitě po druhé střelbě štafetu ženě, stejné, která závodila v prvním úseku, a ta znovu objede dva okruhy během nichž dvakrát odstřílí (L-S),
  • bezprostředně poté, co podruhé odstřílí, předá štafetu muži, který běžel v druhém úseku; ten opět objede dva okruhy, absolvuje dvě střelby (L-S), ale následně objede ještě jedno kolo a zamíří do cíle,
  • závodní okruh měří 1,5 km; žena ho absolvuje vždy dvakrát, tudíž pro ni celková délka trati měří 6 km. Pro muže platí stejná pravidla s tím, že po druhé střelbě posledního úseku ještě jednou objede 1,5 km dlouhý okruh; délka jeho trati tak činí 7,5 km[6],
  • při každé střelbě má závodník k dispozici 3 náhradní náboje k dobíjení. Až pokud nezasáhne všechny terče ani po dobití, musí absolvovat tolik trestných kol o délce 75 metrů, kolik mu zbylo nesestřelených terčů.

Celková klasifikace

editovat

Muži

editovat
Sezóna vítěz 2. místo 3. místo
1977/1978   Frank Ullrich (GDR)   Klaus Siebert (GDR)   Eberhard Rösch (GDR)
1978/1979   Klaus Siebert (GDR)   Frank Ullrich (GDR)   Vladimir Barnačov (URS)
1979/1980   Frank Ullrich (GDR)   Klaus Siebert (GDR)   Eberhard Rösch (GDR)
1980/1981   Frank Ullrich (GDR)   Anatolij Aljabjev (URS)   Kjell Søbak (NOR)
1981/1982   Frank Ullrich (GDR)   Matthias Jacob (GDR)   Kjell Søbak (NOR)
1982/1983   Peter Angerer (FRG)   Eirik Kvalfoss (NOR)   Frank Ullrich (GDR)
1983/1984   Frank-Peter Roetsch (GDR)   Peter Angerer (FRG)   Eirik Kvalfoss (NOR)
1984/1985   Frank-Peter Roetsch (GDR)   Juri Kaškarov (URS)   Peter Angerer (FRG)
1985/1986   André Sehmisch (GDR)   Peter Angerer (FRG)   Matthias Jacob (GDR)
1986/1987   Frank-Peter Roetsch (GDR)   Fritz Fischer (FRG)   Jan Matouš (TCH)
1987/1988   Fritz Fischer (FRG)   Eirik Kvalfoss (NOR)   Johann Passler (ITA)
1988/1989   Eirik Kvalfoss (NOR)   Alexandr Popov (URS)   Sergej Čepikov (URS)
1989/1990   Sergej Čepikov (URS)   Eirik Kvalfoss (NOR)   Valerij Medvedcev (URS)
1990/1991   Sergej Čepikov (URS)   Mark Kirchner (GER)   Andreas Zingerle (ITA)
1991/1992   Jon Åge Tyldum (NOR)   Mikael Löfgren (SWE)   Sylfest Glimsdal (NOR)
1992/1993   Mikael Löfgren (SWE)   Mark Kirchner (GER)   Pieralberto Carrara (ITA)
1993/1994   Patrice Bailly-Salins (FRA)   Sven Fischer (GER)   Frank Luck (GER)
1994/1995   Jon Åge Tyldum (NOR)   Patrick Favre (ITA)   Wilfried Pallhuber (ITA)
1995/1996   Vladimir Dračov (RUS)[p. 1]   Viktor Majgurov (RUS)   Sven Fischer (GER)
1996/1997   Sven Fischer (GER)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Viktor Majgurov (RUS)
1997/1998   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Ricco Groß (GER)   Sven Fischer (GER)
1998/1999   Sven Fischer (GER)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Frank Luck (GER)
1999/2000   Raphaël Poirée (FRA)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Sven Fischer (GER)
2000/2001   Raphaël Poirée (FRA)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Frode Andresen (NOR)
2001/2002   Raphaël Poirée (FRA)   Pavel Rostovcev (RUS)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)
2002/2003   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Vladimir Dračov (BLR)[p. 1]   Ricco Groß (GER)
2003/2004   Raphaël Poirée (FRA)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Ricco Groß (GER)
2004/2005   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Sven Fischer (GER)   Raphaël Poirée (FRA)
2005/2006   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Raphaël Poirée (FRA)   Sven Fischer (GER)
2006/2007   Michael Greis (GER)   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Raphaël Poirée (FRA)
2007/2008   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Dmitrij Jarošenko (RUS)   Emil Hegle Svendsen (NOR)
2008/2009   Ole Einar Bjørndalen (NOR)   Tomasz Sikora (POL)   Emil Hegle Svendsen (NOR)
2009/2010   Emil Hegle Svendsen (NOR)   Christoph Sumann (AUT)   Ivan Čerezov (RUS)
2010/2011   Tarjei Bø (NOR)   Emil Hegle Svendsen (NOR)   Martin Fourcade (FRA)
2011/2012   Martin Fourcade (FRA)   Emil Hegle Svendsen (NOR)   Andreas Birnbacher (GER)
2012/2013   Martin Fourcade (FRA)   Emil Hegle Svendsen (NOR)   Dominik Landertinger (AUT)
2013/2014   Martin Fourcade (FRA)   Emil Hegle Svendsen (NOR)   Johannes Thingnes Bø (NOR)
2014/2015   Martin Fourcade (FRA)   Anton Šipulin (RUS)   Jakov Fak (SLO)
2015/2016   Martin Fourcade (FRA)   Johannes Thingnes Bø (NOR)   Anton Šipulin (RUS)
2016/2017   Martin Fourcade (FRA)   Anton Šipulin (RUS)   Johannes Thingnes Bø (NOR)
2017/2018   Martin Fourcade (FRA)   Johannes Thingnes Bø (NOR)   Anton Šipulin (RUS)
2018/2019   Johannes Thingnes Bø (NOR)   Alexandr Loginov (RUS)   Quentin Fillon Maillet (FRA)
2019/2020   Johannes Thingnes Bø (NOR)   Martin Fourcade (FRA)   Quentin Fillon Maillet (FRA)
2020/2021   Johannes Thingnes Bø (NOR)   Sturla Holm Laegreid (NOR)   Quentin Fillon Maillet (FRA)
2021/2022   Quentin Fillon Maillet (FRA)   Sturla Holm Laegreid (NOR)   Sebastian Samuelsson (SWE)
2022/2023   Johannes Thingnes Bø (NOR)   Sturla Holm Laegreid (NOR)   Vetle Sjåstad Christiansen (NOR)
2023/2024   Johannes Thingnes Bø (NOR)   Tarjei Bø (NOR)   Johannes Dale-Skjevdal (NOR)

Statistiky mužů

editovat
 
Vedoucí závodník celkové klasifikace obléká do každého závodu žlutý trikot. Jevgenij Usťugov na trati sprintu v Kontiolahti 2010
Pořadí vítězů celkové klasifikace[7]
Poř. biatlonista      
1.   Martin Fourcade (FRA) 7 1 1
2.   Ole Einar Bjørndalen (NOR) 6 6 1
3.   Johannes Thingnes Bø (NOR) 5 2 2
4.   Raphaël Poirée (FRA) 4 1 2
5.   Frank Ullrich (GDR) 4 1 1
6.   Frank-Peter Roetsch (GER) 3 0 0
7.   Sven Fischer (GER) 2 2 4
8.   Sergej Čepikov (URS) 2 0 1
9.   Jon Åge Tyldum (NOR) 2 0 0
10.   Emil Hegle Svendsen (NOR) 1 4 2
11.   Eirik Kvalfoss (NOR) 1 3 2
12.   Quentin Fillon Maillet (FRA) 1 0 3
13.   Klaus Siebert (GDR) 1 2 0
  Peter Angerer (FRG) 1 2 0
15.   Fritz Fischer (FRG) 1 1 0
  Mikael Löfgren (SWE) 1 1 0
      Vladimir Dračov (BLR,RUS,SSSR)[p. 1] 1 1 0
  Tarjei Bø (NOR) 1 1 0
19.   Patrice Bailly-Salins (FRA) 1 0 0
  Michael Greis (GER) 1 0 0
  André Sehmisch (GDR) 1 0 0

Ženy

editovat
Sezóna vítězka 2. místo 3. místo
1982/1983   Gry Østviková (NOR)   Siv Bråtenová (NOR)   Aino Kallunkiová (FIN)
1983/1984   Mette Mestadová (NOR)   Sanna Grønlidová (NOR)   Gry Østviková (NOR)
1984/1985   Sanna Grønlidová (NOR)   Eva Korpelaová (SWE)   Kaija Parveová (URS)
1985/1986   Eva Korpelaová (SWE)   Sanna Grønlidová (NOR)   Lise Melocheová (CAN)
1986/1987   Eva Korpelaová (SWE)   Anne Elvebakková (NOR)   Sanna Grønlidová (NOR)
1987/1988   Anne Elvebakková (NOR)   Elin Kristiansenová (NOR)   Nadežda Alexjevová (BUL)
1988/1989   Jelena Golovinová (URS)   Natalia Prikazčikovová (URS)   Světlana Davidovová (URS)
1989/1990   Jiřina Adamičková (TCH)   Anne Elvebakková (NOR)   Jelena Golovinová (URS)
1990/1991   Světlana Davidovová (URS)   Myriam Bédardová (CAN)   Anne Elvebakková (NOR)
1991/1992   Anfisa Rezcovová (RUS)   Anne Briandová (FRA)   Petra Schaafová (GER)[p. 2]
1992/1993   Anfisa Rezcovová (RUS)   Myriam Bédardová (CAN)   Anne Briandová (FRA)
1993/1994   Světlana Paramjginová (BLR)   Nathalie Santerová (ITA)   Anne Briandová (FRA)
1994/1995   Anne Briandová (FRA)   Světlana Paramjginová (BLR)   Uschi Dislová (GER)
1995/1996   Emmanuelle Claretová (FRA)   Uschi Dislová (GER)   Petra Behleová (GER)[p. 2]
1996/1997   Magdalena Forsbergová (SWE)   Uschi Dislová (GER)   Simone Greiner-Petter-Memm (GER)
1997/1998   Magdalena Forsbergová (SWE)   Uschi Dislová (GER)   Martina Zellnerová (GER)
1998/1999   Magdalena Forsbergová (SWE)   Olena Zubrilovová (UKR)   Uschi Dislová (GER)
1999/2000   Magdalena Forsbergová (SWE)   Olena Zubrilovová (UKR)   Corinne Niogretová (FRA)
2000/2001   Magdalena Forsbergová (SWE)   Liv Grete Skjelbreidová (NOR)   Olena Zubrilovová (UKR)
2001/2002   Magdalena Forsbergová (SWE)   Liv Grete Skjelbreidová (NOR)   Uschi Dislová (GER)
2002/2003   Martina Glagowová (GER)   Albina Achatovová (RUS)   Sylvie Becaertová (FRA)
2003/2004   Liv Grete Skjelbreidová (NOR)   Olga Pylevová (RUS)   Sandrine Baillyová (FRA)
2004/2005   Sandrine Baillyová (FRA)   Kati Wilhelmová (GER)   Olga Pylevová (RUS)
2005/2006   Kati Wilhelmová (GER)   Anna Carin Olofssonová (SWE)   Martina Glagowová (GER)
2006/2007   Andrea Henkelová (GER)   Kati Wilhelmová (GER)   Anna Carin Olofssonová (SWE)
2007/2008   Magdalena Neunerová (GER)   Sandrine Baillyová (FRA)   Andrea Henkelová (GER)
2008/2009   Helena Jonssonová (SWE)[p. 3]   Kati Wilhelmová (GER)   Tora Bergerová (NOR)
2009/2010   Magdalena Neunerová (GER)   Simone Hauswaldová (GER)   Helena Jonssonová (SWE)[p. 3]
2010/2011   Kaisa Mäkäräinenová (FIN)   Andrea Henkelová (GER)   Helena Ekholmová (SWE)[p. 3]
2011/2012   Magdalena Neunerová (GER)   Darja Domračevová (BLR)   Tora Bergerová (NOR)
2012/2013   Tora Bergerová (NOR)   Darja Domračevová (BLR)   Andrea Henkelová (GER)
2013/2014   Kaisa Mäkäräinenová (FIN)
  Tora Bergerová (NOR)[p. 4] 		  Darja Domračevová (BLR)
2014/2015   Darja Domračevová (BLR)   Kaisa Mäkäräinenová (FIN)   Valentyna Semerenková (UKR)
2015/2016   Gabriela Soukalová (CZE)   Marie Dorinová Habertová (FRA)   Dorothea Wiererová (ITA)
2016/2017   Laura Dahlmeierová (GER)   Gabriela Koukalová (CZE)[p. 5]   Kaisa Mäkäräinenová (FIN)
2017/2018   Kaisa Mäkäräinenová (FIN)   Anastasia Kuzminová (SVK)   Darja Domračevová (BLR)
2018/2019   Dorothea Wiererová (ITA)   Lisa Vittozziová (ITA)   Anastasia Kuzminová (SVK)
2019/2020   Dorothea Wiererová (ITA)   Tiril Eckhoffová (NOR)   Denise Herrmannová (GER)
2020/2021   Tiril Eckhoffová (NOR)   Marte Olsbuová Røiselandová (NOR)   Franziska Preussová (GER)
2021/2022   Marte Olsbuová Røiselandová (NOR)   Elvira Öbergová (SWE)   Lisa Hauserová (AUT)
2022/2023   Julia Simonová (FRA)   Dorothea Wiererová (ITA)   Lisa Vittozziová (ITA)
2023/2024   Lisa Vittozziová (ITA)   Lou Jeanmonnotová (FRA)   Ingrid Landmark Tandrevoldová (NOR)

Celkovou klasifikaci žen ovládla v sezóně 2013/14 s pětibodovým náskokem Finka Kaisa Mäkäräinenová, po diskvalifikaci ruské závodnice Olgy Zajcevové kvůli dopingu a následnému přepočtu bodů se na první dostala Bergerová, taktéž s náskokem čtyř bodů před Mäkäräinenovou. Mezinárodní biatlonová unie v prosinci 2021 rozhodla, že velký křišťálový glóbus za celkové vítězství zpětně udělí oběma závodnicím.[8]

Statistiky žen

editovat
 
Vítěz celkové klasifikace získává „velký křišťálový glóbus“. Vítěz dílčí diciplíny „malý křišťálový glóbus“. Zobrazeny jsou dva velké glóby Magdaleny Neunerové, která vyhrála klasifikaci žen v sezónách 2007/08 a 2009/10
Pořadí vítězek celkové klasifikace[9]
Poř. biatlonistka      
1.   Magdalena Forsbergová (SWE) 6 0 0
2.   Kaisa Mäkäräinenová (FIN) 3 1 1
3.   Magdalena Neunerová (GER) 3 0 0
4.   Dorothea Wiererová (ITA) 2 1 1
5.   Eva Korpelaová (SWE) 2 1 0
6.   Tora Bergerová (NOR) 2 0 2
7.   Anfisa Rezcovová (RUS) 2 0 0
8.   Kati Wilhelmová (GER) 1 3 0
9.   Darja Domračevová (BLR) 1 2 2
10.   Anne Elvebakková (NOR) 1 2 1
  Sanna Grønlidová (NOR) 1 2 1
11.   Liv Grete Skjelbreidová (NOR) 1 2 0
12.   Anne Briandová (FRA) 1 1 2
  Andrea Henkelová (GER) 1 1 2
14.   Sandrine Baillyová (FRA) 1 1 1
  Lisa Vittozziová (ITA) 1 1 1
16.   Světlana Paramyginová (BLR) 1 1 0
  Gabriela Soukalová (CZE)[p. 5] 1 1 0
  Tiril Eckhoffová (NOR) 1 1 0
  Marte Olsbuová Røiselandová (NOR) 1 1 0
20.   Helena Ekholmová (SWE)[p. 3] 1 0 2
21.   Světlana Davidovová (URS) 1 0 1
  Martina Glagowová (GER) 1 0 1
  Jelena Golovinová (URS) 1 0 1
  Gry Østviková (NOR) 1 0 1
25.   Jiřina Adamičková (TCH) 1 0 0
  Emmanuelle Claretová (FRA) 1 0 0
  Mette Mestadová (NOR) 1 0 0
  Laura Dahlmeierová (GER) 1 0 0
  Julia Simonová (FRA) 1 0 0

Biatlonisté podle individuálních výher

editovat

Tabulka uvádí biatlonisty s deseti a více výhrami v individuálních závodech započítávaných do hodnocení světového poháru. Do tabulky jsou teda započítávány výsledky z olympijských her pouze z let 1998, 2002, 2006 a 2010, naopak výsledky od Zimních olympijských her 2014 a dalších se do světového poháru nezapočítávají. Výsledky z mistrovství světa z let 1984–1989, 1991, 1993 a od roku 2023 nejsou započítávány.

 
Nor Ole Einar Bjørndalen je držitelem rekordních 95 výher
 
Francouz Martin Fourcade ovládl 78 závodů
Muži s 10+ výhrami
Místo Biatlonista Výher
1.   Ole Einar Bjørndalen 94
2.   Martin Fourcade 79
3.   Johannes Thingnes Bø 75
4.   Raphaël Poirée 44
5.   Emil Hegle Svendsen 37
6.   Sven Fischer 33
7.   Frank Ullrich 16
8.  / /  Vladimir Dračov 15
  Frode Andresen 15
10.   Quentin Fillon Maillet 14
11.   Tarjei Bø 13
12.   Eirik Kvalfoss 12
  Simon Schempp 12
  Sturla Holm Laegreid 12
15.   Anton Šipulin 11
 /  Frank Luck 11
  Michael Greis 11
18.  /  Frank-Peter Roetsch 10
  Peter Angerer 10
  Arnd Peiffer 10
Aktualizováno k 17. březnu 2024
tučné – aktivní biatlonista
 
Němka Magdalena Neunerová vyhrála 34 závodů
 
Češka Gabriela Soukalová zvítězila v 17 závodech
Ženy s 10+ výhrami
Místo Biatlonistka Výher
1.   Magdalena Forsbergová 42
2.   Magdalena Neunerová 34
3.   Darja Domračevová 31
4.   Uschi Dislová 30
5.   Tiril Eckhoffová 29
6.   Tora Bergerová 28
7.   Kaisa Mäkäräinenová 27
8.   Liv Grete Skjelbreidová 22
  Andrea Henkelová 22
10.  /  Olena Zubrilovová 21
  Kati Wilhelmová 21
12.   Sandrine Baillyová 20
  Laura Dahlmeierová 20
14.   Gabriela Soukalová[p. 5] 17
  Marte Olsbuová Røiselandová 17
16.   Anastasia Kuzminová 16
  Dorothea Wiererová 16
18.   Martina Becková 15
19.   Helena Ekholmová[p. 3] 13
  Olga Zajcevová 13
21.   Anna Carin Olofssonová-Zideková 12
22.   Denise Herrmannová-Wicková 11
23.  /  Anfisa Rezcovová 10
  Olga Medvedcevová 10
Aktualizováno k 18. březnu 2023
tučné – aktivní biatlonistka

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ a b c Vladimir Dračov změnil v roce 2002 ruské občanství za běloruské.
  2. ↑ a b Petra Schaafová se vdala za německého běžce na lyžích a později reprezentačního trenéra Jochena Behleého a nosí příjmení Behleová.
  3. ↑ a b c d e Helena Jonssonová se v roce 2010 vdala za švédského biatlonistu Davida Ekholma a nosí příjmení Ekholmová.
  4. ↑ Celkovou klasifikaci žen nejdříve Mäkäräinenová, po diskvalifikaci Zajcevové a následnému přepočtu bodů se na první dostala Bergerová. Mezinárodní biatlonová unie v prosinci 2021 rozhodla, že velký křišťálový glóbus za celkové vítězství zpětně udělí oběma závodnicím.
  5. ↑ a b c Gabriela Soukalová se v roce 2016 vdala za českého badmintonistu Petra Koukala a v sezóně 2016/17 závodila pod jménem Koukalová.

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Biathlon World Cup na anglické Wikipedii, Coppa del Mondo di biathlon na italské Wikipedii a Biathlon-Weltcup na německé Wikipedii.

  1. ↑ Rule changes for 2022/2023. International Biathlon Union - IBU [online]. 2022-06-27 [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Event and Competition Rules [online]. International Biathlon Union, 2022 [cit. 2023-01-09]. Kapitola 15.8.2.1. Dále jen IBU RULES. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ IBU RULES. Kapitola 15.8.2.2
  4. ↑ IBU Event and Competition Rules [online]. Mezinárodní biatlonová unie [cit. 2015-03-21]. Kapitola 15.8.2.1. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-29. (anglicky) 
  5. ↑ a b IBU Biathlon guide 2014/2015 [online]. IBU, 2022 [cit. 2023-01-09]. Kapitola 6.2 Prize Money IBU World Cup 2022/2023. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  6. ↑ Smíšený závod dvojic
  7. ↑ Records Men | Real Biathlon [online]. RealBiathlon.com [cit. 2015-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 02-01-2016. 
  8. ↑ IBU EB Awards Total Score Crystal Globe 2013/2014 to Tora Berger and Kaisa Makarainen. International Biathlon Union - IBU [online]. 2021-12-21 [cit. 2021-12-22]. Dostupné online. 
  9. ↑ Records Women | Real Biathlon [online]. RealBiathlon.com [cit. 2015-03-17]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Světový_pohár_v_biatlonu&oldid=23749715“