Wikipedie

Sturla Holm Laegreid

norský biatlonista

Sturla Holm Laegreid (* 20. února 1997 Bærum) je norský reprezentant v biatlonu, olympijský vítěz z mužské štafety z pekingské olympiády a pětinásobný mistr světa.

Sturla Holm Laegreid
Laegreid ve sprintu na Mistrovství světa 2023
Datum narození20. února 1997 (26 let)
Místo narozeníBaerum, Norsko
StátNorskoNorsko Norsko
Sportovní informace
Sportbiatlon
KlubBaerum Skiklubb
LyžeMadshus
ZbraňAnschutz
Světový pohár v biatlonu
Debut6. března 2020
Nejlepší umístění2. místo (2020/2021, 2021/2022, 2022/2023)
Počet výher21 (10 individuální)
Stupně vítězů46 (29 individuálních)
Medaile v biatlonu
Olympijské hry1 – 0 – 0
Mistrovství světa5 – 3 – 1
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230319a19. března 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Zimní olympijské hry
zlato 2022 Peking štafeta
Mistrovství světa v biatlonu
zlato 2021 Pokljuka smíšená štafeta
zlato 2021 Pokljuka vytrvalostní závod
zlato 2021 Pokljuka štafeta
zlato 2021 Pokljuka hromadný start
zlato 2023 Oberhof smíšená štafeta
bronz 2023 Oberhof sprint mužů
stříbro 2023 Oberhof stíhací závod
stříbro 2023 Oberhof vytrvalostní závod
stříbro 2023 Oberhof štafeta
Mistrovství Evropy v biatlonu
stříbro 2020 Raubiči stíhací závod
Mistrovství světa juniorů v biatlonu
stříbro 2018 Otepää vytrvalostní závod
stříbro 2018 Otepää štafeta

Ve své dosavadní kariéře zvítězil ve světovém poháru v deseti individuální závodech, když sedm z nich ovládl během průlomové sezóny 2020/2021. Jedenáctkrát zvítězil s norskou štafetou.

Sportovní kariéraEditovat

Biatlonu se věnuje od roku 2011.[1] Zúčastnil se juniorského mistrovství světa ve finském Otepää v roce 2018, kde ve sprintu získal stříbrnou medaili.

Ve světovém poháru debutoval v březnu 2020 v Novém Městě na Moravě, kde po bezchybné střelbě obsadil 13. místo ve sprintu a následně s jedním trestným kolem 15. místo ve stíhacím závodě.[1] Na navazujícím podniku v Kontiolahti se při teprve třetím závodě ve světovém poháru dokázal umístit v první desítce po další bezchybné střelbě ve sprintu. V následném stíhacím závodu, který se stal pro propuknutí pandemie covidu-19 posledním závodem sezóny, si pohoršil o jednu příčku.

Životní sezónu 2020/2021 zahájil překvapivým vítězstvím ve vytrvalostním závodě v Kontiolahti.[2] První kolektivní vítězství zaznamenal následující týden opět Kontiolahti jako součást mužské norské štafety. Na individuální stupně vítězů se vrátil před vánoční přestávkou v Hochfilzenu. Vůbec jako první závodník sezóny dokázal ovládnout více než jen závod a následně získal první kariérní „double“ – po sprintu ovládl i následný stíhací závod.[3] V lednovém dvojbloku v Oberhofu posbíral kompletní sadu individuálních medailí, když v prvním sprintu dojel třetí, ve druhém obsadil druhé místo a vítězství vybojoval ve stíhacím závodě během první zastávky.

Ve slovinské Pokljuce se vůbec poprvé se účastnil biatlonového mistrovství světa. Hned zahajovací smíšená štafeta znamenala premiérový cenný kov. Čistá střelba ve vytrvalostním závodě mu zajistila nejen první individuální zlato, ale celkové vítězství v hodnocení disciplíny.[4] Kvalitní střelbou se následně podílel v den svých 24. narozenin na norském triumfu v mužské štafetě. Čtvrtý titul mistra světa získal v závěrečném závodu s hromadným startem[5] a díky prvním místům se stal nejúspěšnějším mužským závodníkem mistrovství, když více medailí získala celkem pouze Tiril Eckhoffová.

V závěrečném trimestru sezóny zaznamenal další dvě umístění na stupních vítězů v kolektivních závodech – bronz v novoměstské mužské štafetě a o týden později opět v Novém Městě stříbro ze závodu smíšených dvojic. Díky stabilní střelbě zaznamenal v individuální závodech ve Vysočina Aréně čtyři umístění v první pětce výsledkové listiny a do závěrného podniku v Östersundu odjížděl s minimální ztrátou na vedoucího muže celkové klasifikace Johannese Thingnese Bø. Triumfem ve stíhacím závodu získal při rovnosti bodů s Bøem díky většímu počtu vítězných stíhaček druhý malý glóbus za hodnocení disciplíny.[6] V závěrečném závodu sezóny mohl celý ročník Světového poháru opanovat, potřeboval však dojet do osmého místa a před Bøem, který i přes úvodní nepřesnou střelbu dokázal dokončit závod na třetí místě a Laegreid obsadil v celkovém hodnocení 2. místo.

VýsledkyEditovat

Mistrovství světa a zimní olympijské hryEditovat

Sezóna A Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD Věk
2020/21 MS   Pokljuka 7. 6. 1. 1. 1. 1. – 23 let
2021/22 ZOH   Peking 7. 24. 6. 15. 1. – × 24 let
2022/23 MS   Oberhof 3. 2. 4. 2. 2. 1. – 25 let

Poznámka: Výsledky z olympijských her se do hodnocení světového poháru nezapočítávají, výsledky z mistrovství světa se dříve započítávaly, od mistrovství světa v roce 2023 se nezapočítávají.

Mistrovství EvropyEditovat

Sezóna A Místo SS SP SZ SŠT SZD Věk
2019/20 ME   Raubiči 5. 12. 2. – – 23 let

Juniorská mistrovství světaEditovat

Sezóna A Místo SP SZ IZ ŠT Věk
2017/18 MSJ   Otepää 4. 8. 2. 2. 21 let

Světový pohárEditovat

Sezóna 2019/20

ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD STŘ
7.   Nově Město na Moravě 13. – 15. – – – – 97 %
8.   Kontiolahti 10. 11. – – – zrušeno 100 %
9.   Holmenkollen zrušeno
Celkové umístění 37. 41. 34. – – –
115 bodů (43.)

Sezóna 2020/21

ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD STŘ
1.   Kontiolahti 18. – – 1. – – – 97 %
2.   Kontiolahti 22. 4. – – 1. – – 88 %
3.   Hochfilzen 9. 6. – – 2. – – 90%
4.   Hochfilzen 1. 1. 6. – – – – 96 %
5.   Oberhof 3. 1. – – – 2. - 90 %
6.   Oberhof 2. – 12. – 2. – – 93 %
7.   Anterselva – – 14. 2. 2. – – 87 %
8.   Nově Město na Moravě 4. 5 – – 3. – – 93 %
9.   Nově Město na Moravě 5. 4. – – – – 2. 90 %
10.   Östersund 6. 1. 8. – – – –
Celkové umístění 2. 1. 4. 1. 1. 1.
1039 bodů (2.)

Sezóna 2021/22

ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD STŘ
1.   Östersund 37. – – 1. – – –
2.   Östersund (2) 6. DNS – – - – –
3.   Hochfilzen 20. 9. – – 1. – –
4.   Annecy 5. 6. 21. – – – –
5.   Oberhof 3. 4. – – –
6.   Ruhpolding neúčast
7.   Anterselva – – 3. 5. 1. – –
8.   Kontiolahti 22. 6. – – 1. – –
9.   Otepää 2. – – – – 1.
10.   Oslo – Holmenkollen 1. 3. 2. – – – –
Celkové umístění 3. 7. 4. 2. 1.
736 bodů (2.)

Sezóna 2022/2023Editovat

ČSP Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD
1.   Kontiolahti 2. 2. – 6. 1. – –
2.   Hochfilzen 3. 2. – – 1. – –
3.   Annecy 2. 1. 2. – – – –
4.   Pokljuka 3. 4. – – – –
5.   Ruhpolding – – 3. 4. 1. – –
7.   Anterselva 3. 2. – – 1. – –
8.   Nové Město na Moravě nestartoval
9.   Östersund – – 13. – – – –
10.   Oslo-Holmenkollen 5. 3. 5. – – – –
Celkové umístění 2. 2. 3. 8. 1. 2.
1098 bodů (2.)

Vítězství v závodech světového poháru, mistroství světa a na olympijských hráchEditovat

IndividuálníEditovat

Č. sezóna datum místo disciplína
1. 2020/2021 28. listopadu 2020   Kontiolahti, Finsko vytrvalostní závod
2. 17. prosince 2020   Hochfilzen, Rakousko sprint
3. 19. prosince 2020   Hochfilzen, Rakousko stíhací závod
4. 9. ledna 2021   Oberhof, Německo stíhací závod
5. 17. února 2021   Pokljuka, Slovinsko (MS) vytrvalostní závod
6. 21. února 2021   Pokljuka, Slovinsko (MS) závod s hromadným startem
7. 20. března 2021   Östersund, Švédsko stíhací závod
8. 2021/2022 27. listopadu 2021   Östersund, Švédsko vytrvalostní závod
9. 18. března 2022   Oslo, Norsko sprint
10. 2022/2023 17. prosince 2022   Annecy, Francie stíhací závod
      – závod na mistrovství světa

KolektivníEditovat

Č. sezóna datum místo disciplína
1. 2020/2021 6. prosince 2020   Kontiolahti, Finsko štafeta
2. 10. února 2021   Pokljuka, Slovinsko (MS) smíšená štafeta
3. 20. února 2021   Pokljuka, Slovinsko (MS) štafeta
4. 2021/2022 12. prosince 2021   Hochfilzen, Rakousko štafeta
5. 23. ledna 2022   Anterselva, Itálie štafeta
OH 15. ledna 2022   Peking, Čína (ZOH) štafeta
6. 4. března 2022   Kontiolahti, Finsko štafeta
7. 13. března 2022   Otepää, Estonsko smíšený závod dvojic
8. 2022/2023 1. prosince 2022   Kontiolahti, Finsko štafeta
9. 10. prosince 2022   Hochfilzen, Rakousko štafeta
10. 13. ledna 2023   Ruhpolding, Německo štafeta
11. 22. ledna 2023   Anterselva, Itálie štafeta
MS 8. února 2023   Oberhof, Německo (MS) smíšená štafeta
      – závod na mistrovství světa
      – závod na olympijských hrách

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ↑ a b Profil Sturla Laegreida na stránkách IBU
  2. ↑ NOVÁČEK, Ondřej. Norská kometa Lägreid ovládl vytrvalostní závod v Kontiolahti, Moravec bezchybně pátý. ČT sport [online]. 2020-11-28 [cit. 2021-03-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ NOVÁČEK, Ondřej. Lägreid dominoval v Hochfilzenu i stíhačce, čeští biatlonisté si oproti sprintu pohoršili. ČT sport [online]. 2020-12-29 [cit. 2021-03-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ NOVÁČEK, Ondřej. Neomylný Laegreid si v individuálu dojel pro zlato, Čechům to tentokrát střílelo. sport.ceskatelevize.cz [online]. ČT Sport, 2021-03-21 [cit. 2021-02-17]. Dostupné online. 
  5. ↑ Králem Pokljuky je Laegreid. Po individuálu ovládl na MS i závod s hromadným startem. ČT sport [online]. 2021-02-21 [cit. 2021-03-21]. Dostupné online. 
  6. ↑ KUČERA, Stanislav. Johannes Bö ve stíhačce klopýtl, Lägreid vyhrál a sahá po velkém glóbu. iDNES.cz [online]. Mafra a.s., 2021-03-20 [cit. 2021-03-21]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sturla_Holm_Laegreid&oldid=22557911“