Otevřít hlavní menu
Můstek Bergisel v Innsbrucku

Turné čtyř můstků je název série čtyř závodů ve skocích na lyžích, která se koná vždy na přelomu roku. První závody se uskutečnily na rozmezí let 1952 a 1953. Série se skládá ze dvou závodů v Německu (konkrétně v Oberstdorfu a v Garmisch-Partenkirchenu), na které naváží dva závody v Rakousku (Innsbrucku, Bischofshofenu). Vítězem série je ten závodník, jehož součet bodových ohodnocení jednotlivých skoků je po čtyřech závodech nejvyšší.

Mezi vítězi Turné jsou i dva čeští sportovci, a sice Jiří Raška (za sezónu 1970/1971) a Jakub Janda (za sezónu 2005/2006). K tomu se ještě další čeští skokani v historii Turné umístili na druhém či třetím místě.

Obsah

HistorieEditovat

První závod série se konal na Nový rok 1953. Účastnili se ho skokané ze šesti zemí (Německa, Rakouska, Švédska, Norska, Švýcarska a Jugoslávie) a závodům přihlíželo 20 000 diváků. Vítězem se stal Asgeir Dølplads z Norska, avšak celou sérii tehdy vyhrál Rakušan Sepp „Bubi“ Bradl.

Tři skokani – Němec Sven Hannawald (v sezóně 2001/2002), Polák Kamil Stoch (v sezóně 2017/2018) a Japonec Rjoju Kobajaši (v sezóně 2018/2019) – dokázali vyhrát všechny čtyři závody. Nejvíce titulů vítěze Turné však získal finský skokan Janne Ahonen, který triumfoval v pěti sériích Turné (jednou, v sezóně 2005/2006, se o vítězství dělil s Jakubem Jandou) a k tomu třikrát skončil celkově druhý a dvakrát třetí.

Mezi vítězi celého Turné jsou i dva čeští skokané, a to Jiří Raška (za sezónu 1970/1971), který skákal ještě za Československo, a Jakub Janda (za sezónu 2005/2006). Raška navíc získal v sezónách 1967/1968 a 1968/1969 druhá místa. Třetí místa získali Dalibor Motejlek (v sezóně 1964/1965), Zbyněk Hubač (v sezónách 1968/1969 a 1970/1971), Jiří Parma (v sezóně 1987/1988) a Jaroslav Sakala (v sezóně 1992/1993).

Průběh závoduEditovat

Od ostatních závodů Světového poháru se závody odlišují i svým systémem průběhu. V den předcházející závodu se skáče tzv. kvalifikace. Jí se účastní všichni skokani. Ti, kteří jsou v pořadí Světového poháru dané sezóny na 11. a horším místě, musí kvalifikaci absolvovat povinně. Jejich skoky (každý má jeden pokus) jsou bodově ohodnoceny a čtyřicet nejlepších postoupí do závodu. Těsně po konci kvalifikace pak skočí svůj skok i závodníci z nejlepší desítky Světového poháru. Ti jsou však do závodu kvalifikováni automaticky a jejich skok tak pouze určuje soupeře v prvním kole závodu. Skokani z první desítky mohou svůj kvalifikační skok i vynechat, ovšem v závodě jsou pak nasazeni proti nejlepším z kvalifikace.

Po kvalifikaci je sestaveno pořadí podle bodových zisků od nejhoršího po nejlepšího. V závodě se v prvním kole proti sobě postaví v souboji skokan na 26. místě po kvalifikaci proti 25. skokanovi kvalifikace. Skáči po sobě (jeden skok, nejprve ten hůře postavený) a vítěz tohoto souboje postoupí do druhého kola. Následně skáče 27. skokan po kvalifikaci v souboji s 24. skokanem a opět lepší z těchto dvou postoupí dál. Takto se v prvním kole pokračuje a na jeho konci je 25 vítězů těchto soubojů, kteří postoupí do kola druhého. Tam je doplní pět nejlépe hodnocených závodníků poražených v prvním kole (jsou to takzvaní „lucky losers“ – šťastní poražení).

Druhé kolo již probíhá obvyklým postupem pro závody Světového poháru, kdy postupně skáčí závodníci od nejhoršího výkonu v prvním kole po závodníka s nejlepším výkonem v prvním kole. Vítězem se stává závodník s nejvyšším součtem bodů z prvního a druhého kola.

Místa závodů TurnéEditovat

Vítězové a další medailisté TurnéEditovat

Sezóna 1. místo 2. místo 3. místo
1952/1953   Sepp Bradl (AUT)   Halvor Næs (NOR)   Asgeir Dølplads (NOR)
1953/1954   Olaf B. Bjørnstad (NOR)   Eino Kirjonen (FIN)   Sepp Bradl (AUT)
1954/1955   Hemmo Silvennoinen (FIN)   Eino Kirjonen (FIN)   Aulis Kallakorpi (FIN)
1955/1956   Nikolaj Kamenskij (URS)   Sepp Bradl (AUT)   Nikolaj Šamov (URS)
1956/1957   Pentti Uotinen (FIN)   Eino Kirjonen (FIN)   Max Bolkart (FRG)
1957/1958   Helmut Recknagel (GDR)   Nikolaj Šamov (URS)   Nikolaj Kamenskij (URS)
1958/1959   Helmut Recknagel (GDR)   Walter Habersatter (AUT)   Arne Hoel (NOR)
1959/1960   Max Bolkart (FRG)   Albin Plank (AUT)   Otto Leodolter (AUT)
1960/1961   Helmut Recknagel (GDR)   Otto Leodolter (AUT)   Kalvi Kärkkinen (FIN)
1961/1962   Eino Kirjonen (FIN)   Willi Egger (FRG)   Hemmo Silvenoinen (FIN)
1962/1963   Toralf Engan (NOR)   Torbjørn Yggeseth (NOR)   Max Bolkart (FRG)
1963/1964   Veikko Kankkonen (FIN)   Torbjørn Yggeseth (NOR)   Baldur Preiml (AUT)
1964/1965   Torgeir Brandtzag (NOR)   Bjørn Wirkola (NOR)   Dalibor Motejlek (TCH)
1965/1966   Veikko Kankkonen (FIN)   Dieter Neuendorf (GDR)   Bjørn Wirkola (NOR)
1966/1967   Bjørn Wirkola (NOR)   Sepp Lichtenegger (AUT)   Dieter Neuendorf (GDR)
1967/1968   Bjørn Wirkola (NOR)   Jiří Raška (TCH)   Dieter Neuendorf (GDR)
1968/1969   Bjørn Wirkola (NOR)   Jiří Raška (TCH)   Zbyněk Hubač (TCH)
1969/1970   Horst Queck (GDR)   Bjørn Wirkola (NOR)   Gari Napalkov (URS)
1970/1971   Jiří Raška (TCH)   Ingolf Mork (NOR)   Zbyněk Hubač (TCH)
1971/1972   Ingolf Mork (NOR)   Henry Glass (GDR)   Tauno Käyhkö (FIN)
1972/1973   Rainer Schmidt (GDR)   Hans-Georg Aschenbach (GDR)   Sergej Boškov (URS)
1973/1974   Hans-Georg Aschenbach (GDR)   Walter Steiner (SUI)   Bernd Eckstein (GDR)
1974/1975   Willi Pürstl (AUT)   Edi Federer (AUT)   Karl Schnabl (AUT)
1975/1976   Jochen Danneberg (GDR)   Karl Schnabl (AUT)   Reinhold Bachler (AUT)
1976/1977   Jochen Danneberg (GDR)   Walter Steiner (SUI)   Henry Glass (GDR)
1977/1978   Kari Yliantilla (FIN)   Mathias Buse (GDR)   Martin Weber (GDR)
1978/1979   Pentti Kokkonen (FIN)   Hans-Jörg Sumi (SUI)   Jochen Danneberg (GDR)
1979/1980   Hubert Neuper (AUT)   Henry Glass (GDR)   Martin Weber (GDR)
1980/1981   Hubert Neuper (AUT)   Armin Kogler (AUT)   Jari Puikkonen (FIN)
1981/1982   Manfred Deckert (GDR)   Roger Ruud (NOR)   Per Bergerud (NOR)
1982/1983   Matti Nykänen (FIN)   Jens Weissflog (GDR)   Horst Bulau (CAN)
1983/1984   Jens Weissflog (GDR)   Klaus Ostwald (GDR)   Matti Nykänen (FIN)
1984/1985   Jens Weissflog (GDR)   Matti Nykänen (FIN)   Klaus Ostwald (GDR)
1985/1986   Ernst Vettori (AUT)   Franz Neuländtner (AUT)   Jari Puikkonen (FIN)
1986/1987   Ernst Vettori (AUT)   Vegard Opaas (NOR)   Ulf Findeisen (GDR)
1987/1988   Matti Nykänen (FIN)   Jens Weissflog (GDR)   Jiří Parma (TCH)
1988/1989   Risto Laakkonen (FIN)   Matti Nykänen (FIN)   Jens Weissflog (GDR)
1989/1990   Dieter Thoma (FRG)   Jens Weissflog (GDR)   Risto Laakkonen (FIN)
1990/1991   Jens Weissflog (GER)   Andreas Felder (AUT)   Dieter Thoma (GER)
1991/1992   Toni Nieminen (FIN)   Martin Höllwarth (AUT)   Werner Rathmayr (AUT)
1992/1993   Andreas Goldberger (AUT)   Noriaki Kasai (JPN)   Jaroslav Sakala (CZE)
1993/1994   Espen Bredesen (NOR)   Jens Weissflog (GER)   Andreas Goldberger (AUT)
1994/1995   Andreas Goldberger (AUT)   Kazuyoshi Funaki (JPN)   Janne Ahonen (FIN)
1995/1996   Jens Weissflog (GER)   Ari-Pekka Nikkola (FIN)   Reinhard Schwarzenberger (AUT)
1996/1997   Primož Peterka (SLO)   Andreas Goldberger (AUT)   Dieter Thoma (GER)
1997/1998   Kazuyoshi Funaki (JPN)   Sven Hannawald (GER)   Janne Ahonen (FIN)
1998/1999   Janne Ahonen (FIN)   Noriaki Kasai (JPN)   Hideharu Miyahira (JPN)
1999/2000   Andreas Widhölzl (AUT)   Janne Ahonen (FIN)   Martin Schmitt (GER)
2000/2001   Adam Małysz (POL)   Janne Ahonen (FIN)   Martin Schmitt (GER)
2001/2002   Sven Hannawald (GER)   Matti Hautamäki (FIN)   Martin Höllwarth (AUT)
2002/2003   Janne Ahonen (FIN)   Sven Hannawald (GER)   Adam Małysz (POL)
2003/2004   Sigurd Pettersen (NOR)   Martin Höllwarth (AUT)   Peter Žonta (SLO)
2004/2005   Janne Ahonen (FIN)   Martin Höllwarth (AUT)   Thomas Morgenstern (AUT)
2005/2006   Jakub Janda (CZE)
  Janne Ahonen (FIN)
  Roar Ljøkelsøy (NOR)
2006/2007   Anders Jacobsen (NOR)   Gregor Schlierenzauer (AUT)   Simon Ammann (SUI)
2007/2008   Janne Ahonen (FIN)   Thomas Morgenstern (AUT)   Michael Neumayer (GER)
2008/2009   Wolfgang Loitzl (AUT)   Simon Ammann (SUI)   Gregor Schlierenzauer (AUT)
2009/2010   Andreas Kofler (AUT)   Janne Ahonen (FIN)   Wolfgang Loitzl (AUT)
2010/2011   Thomas Morgenstern (AUT)   Simon Ammann (SUI)   Tom Hilde (NOR)
2011/2012   Gregor Schlierenzauer (AUT)   Thomas Morgenstern (AUT)   Andreas Kofler (AUT)
2012/2013   Gregor Schlierenzauer (AUT)   Anders Jacobsen (NOR)   Tom Hilde (NOR)
2013/2014   Thomas Diethart (AUT)   Thomas Morgenstern (AUT)   Simon Ammann (SUI)
2014/2015   Stefan Kraft (AUT)   Michael Hayböck (AUT)   Peter Prevc (SLO)
2015/2016   Peter Prevc (SLO)   Severin Freund (GER)   Michael Hayböck (AUT)
2016/2017   Kamil Stoch (POL)   Piotr Żyła (POL)   Daniel-André Tande (NOR)
2017/2018   Kamil Stoch (POL)   Andreas Wellinger (GER)   Anders Fannemel (NOR)
2018/2019   Rjoju Kobajaši (JPN)   Markus Eisenbichler (GER)   Stephan Leyhe (GER)

Rekordy a statistiky TurnéEditovat

Vícenásobní vítězové TurnéEditovat

Stav po sezóně 2018/2019:

Vítězové tří či čtyř závodů v rámci jednoho TurnéEditovat

Stav po sezóně 2018/2019:

Nejúspěšnější zeměEditovat

Stav po sezóně 2018/2019:

  • 16× Německo (z toho 11× NDR)
  • 16× Finsko
  • 16× Rakousko
  • 10× Norsko
  • 3× Polsko
  • 2× Česká republika (z toho 1× Československo)
  • 2× Japonsko
  • 2× Slovinsko
  • 1× Sovětský svaz

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. V roce 2006 se Janne Ahonen o vítězství dělil s Jakubem Jandou.[1]

ReferenceEditovat

  1. ČTK. Turné má dva vítěze: Jandu a Ahonena. iDNES.cz [online]. 2006-01-06 [cit. 2019-01-06]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat