Otevřít hlavní menu
Můstek Bergisel v Innsbrucku

Turné čtyř můstků je název série čtyř závodů ve skocích na lyžích, která se koná vždy na přelomu roku. První závody se uskutečnily na rozmezí let 1952 a 1953. Série se skládá ze dvou závodů v Německu (konkrétně v Oberstdorfu a v Garmisch-Partenkirchenu), na které naváží dva závody v Rakousku (Innsbrucku, Bischofshofenu). Vítězem série je ten závodník, jehož součet bodových ohodnocení jednotlivých skoků je po čtyřech závodech nejvyšší.

Mezi vítězi Turné jsou i dva čeští sportovci, a sice Jiří Raška (za sezónu 1970/1971) a Jakub Janda (za sezónu 2005/2006). K tomu se ještě další čeští skokani v historii Turné umístili na druhém či třetím místě.

HistorieEditovat

První závod série se konal na Nový rok 1953. Účastnili se ho skokané ze šesti zemí (Německa, Rakouska, Švédska, Norska, Švýcarska a Jugoslávie) a závodům přihlíželo 20 000 diváků. Vítězem se stal Asgeir Dølplads z Norska, avšak celou sérii tehdy vyhrál Rakušan Sepp „Bubi“ Bradl.

Tři skokani – Němec Sven Hannawald (v sezóně 2001/2002), Polák Kamil Stoch (v sezóně 2017/2018) a Japonec Rjoju Kobajaši (v sezóně 2018/2019) – dokázali vyhrát všechny čtyři závody. Nejvíce titulů vítěze Turné však získal finský skokan Janne Ahonen, který triumfoval v pěti sériích Turné (jednou, v sezóně 2005/2006, se o vítězství dělil s Jakubem Jandou) a k tomu třikrát skončil celkově druhý a dvakrát třetí.

Mezi vítězi celého Turné jsou i dva čeští skokané, a to Jiří Raška (za sezónu 1970/1971), který skákal ještě za Československo, a Jakub Janda (za sezónu 2005/2006). Raška navíc získal v sezónách 1967/1968 a 1968/1969 druhá místa. Třetí místa získali Dalibor Motejlek (v sezóně 1964/1965), Zbyněk Hubač (v sezónách 1968/1969 a 1970/1971), Jiří Parma (v sezóně 1987/1988) a Jaroslav Sakala (v sezóně 1992/1993).

Průběh závoduEditovat

Od ostatních závodů Světového poháru se závody odlišují i svým systémem průběhu. V den předcházející závodu se skáče tzv. kvalifikace. Jí se účastní všichni skokani. Ti, kteří jsou v pořadí Světového poháru dané sezóny na 11. a horším místě, musí kvalifikaci absolvovat povinně. Jejich skoky (každý má jeden pokus) jsou bodově ohodnoceny a čtyřicet nejlepších postoupí do závodu. Těsně po konci kvalifikace pak skočí svůj skok i závodníci z nejlepší desítky Světového poháru. Ti jsou však do závodu kvalifikováni automaticky a jejich skok tak pouze určuje soupeře v prvním kole závodu. Skokani z první desítky mohou svůj kvalifikační skok i vynechat, ovšem v závodě jsou pak nasazeni proti nejlepším z kvalifikace.

Po kvalifikaci je sestaveno pořadí podle bodových zisků od nejhoršího po nejlepšího. V závodě se v prvním kole proti sobě postaví v souboji skokan na 26. místě po kvalifikaci proti 25. skokanovi kvalifikace. Skáči po sobě (jeden skok, nejprve ten hůře postavený) a vítěz tohoto souboje postoupí do druhého kola. Následně skáče 27. skokan po kvalifikaci v souboji s 24. skokanem a opět lepší z těchto dvou postoupí dál. Takto se v prvním kole pokračuje a na jeho konci je 25 vítězů těchto soubojů, kteří postoupí do kola druhého. Tam je doplní pět nejlépe hodnocených závodníků poražených v prvním kole (jsou to takzvaní „lucky losers“ – šťastní poražení).

Druhé kolo již probíhá obvyklým postupem pro závody Světového poháru, kdy postupně skáčí závodníci od nejhoršího výkonu v prvním kole po závodníka s nejlepším výkonem v prvním kole. Vítězem se stává závodník s nejvyšším součtem bodů z prvního a druhého kola.

Místa závodů TurnéEditovat

Vítězové a další medailisté TurnéEditovat

Sezóna 1. místo 2. místo 3. místo
1952/1953   Sepp Bradl (AUT)   Halvor Næs (NOR)   Asgeir Dølplads (NOR)
1953/1954   Olaf B. Bjørnstad (NOR)   Eino Kirjonen (FIN)   Sepp Bradl (AUT)
1954/1955   Hemmo Silvennoinen (FIN)   Eino Kirjonen (FIN)   Aulis Kallakorpi (FIN)
1955/1956   Nikolaj Kamenskij (URS)   Sepp Bradl (AUT)   Nikolaj Šamov (URS)
1956/1957   Pentti Uotinen (FIN)   Eino Kirjonen (FIN)   Max Bolkart (FRG)
1957/1958   Helmut Recknagel (GDR)   Nikolaj Šamov (URS)   Nikolaj Kamenskij (URS)
1958/1959   Helmut Recknagel (GDR)   Walter Habersatter (AUT)   Arne Hoel (NOR)
1959/1960   Max Bolkart (FRG)   Albin Plank (AUT)   Otto Leodolter (AUT)
1960/1961   Helmut Recknagel (GDR)   Otto Leodolter (AUT)   Kalvi Kärkkinen (FIN)
1961/1962   Eino Kirjonen (FIN)   Willi Egger (FRG)   Hemmo Silvenoinen (FIN)
1962/1963   Toralf Engan (NOR)   Torbjørn Yggeseth (NOR)   Max Bolkart (FRG)
1963/1964   Veikko Kankkonen (FIN)   Torbjørn Yggeseth (NOR)   Baldur Preiml (AUT)
1964/1965   Torgeir Brandtzag (NOR)   Bjørn Wirkola (NOR)   Dalibor Motejlek (TCH)
1965/1966   Veikko Kankkonen (FIN)   Dieter Neuendorf (GDR)   Bjørn Wirkola (NOR)
1966/1967   Bjørn Wirkola (NOR)   Sepp Lichtenegger (AUT)   Dieter Neuendorf (GDR)
1967/1968   Bjørn Wirkola (NOR)   Jiří Raška (TCH)   Dieter Neuendorf (GDR)
1968/1969   Bjørn Wirkola (NOR)   Jiří Raška (TCH)   Zbyněk Hubač (TCH)
1969/1970   Horst Queck (GDR)   Bjørn Wirkola (NOR)   Gari Napalkov (URS)
1970/1971   Jiří Raška (TCH)   Ingolf Mork (NOR)   Zbyněk Hubač (TCH)
1971/1972   Ingolf Mork (NOR)   Henry Glass (GDR)   Tauno Käyhkö (FIN)
1972/1973   Rainer Schmidt (GDR)   Hans-Georg Aschenbach (GDR)   Sergej Boškov (URS)
1973/1974   Hans-Georg Aschenbach (GDR)   Walter Steiner (SUI)   Bernd Eckstein (GDR)
1974/1975   Willi Pürstl (AUT)   Edi Federer (AUT)   Karl Schnabl (AUT)
1975/1976   Jochen Danneberg (GDR)   Karl Schnabl (AUT)   Reinhold Bachler (AUT)
1976/1977   Jochen Danneberg (GDR)   Walter Steiner (SUI)   Henry Glass (GDR)
1977/1978   Kari Yliantilla (FIN)   Mathias Buse (GDR)   Martin Weber (GDR)
1978/1979   Pentti Kokkonen (FIN)   Hans-Jörg Sumi (SUI)   Jochen Danneberg (GDR)
1979/1980   Hubert Neuper (AUT)   Henry Glass (GDR)   Martin Weber (GDR)
1980/1981   Hubert Neuper (AUT)   Armin Kogler (AUT)   Jari Puikkonen (FIN)
1981/1982   Manfred Deckert (GDR)   Roger Ruud (NOR)   Per Bergerud (NOR)
1982/1983   Matti Nykänen (FIN)   Jens Weissflog (GDR)   Horst Bulau (CAN)
1983/1984   Jens Weissflog (GDR)   Klaus Ostwald (GDR)   Matti Nykänen (FIN)
1984/1985   Jens Weissflog (GDR)   Matti Nykänen (FIN)   Klaus Ostwald (GDR)
1985/1986   Ernst Vettori (AUT)   Franz Neuländtner (AUT)   Jari Puikkonen (FIN)
1986/1987   Ernst Vettori (AUT)   Vegard Opaas (NOR)   Ulf Findeisen (GDR)
1987/1988   Matti Nykänen (FIN)   Jens Weissflog (GDR)   Jiří Parma (TCH)
1988/1989   Risto Laakkonen (FIN)   Matti Nykänen (FIN)   Jens Weissflog (GDR)
1989/1990   Dieter Thoma (FRG)   Jens Weissflog (GDR)   Risto Laakkonen (FIN)
1990/1991   Jens Weissflog (GER)   Andreas Felder (AUT)   Dieter Thoma (GER)
1991/1992   Toni Nieminen (FIN)   Martin Höllwarth (AUT)   Werner Rathmayr (AUT)
1992/1993   Andreas Goldberger (AUT)   Noriaki Kasai (JPN)   Jaroslav Sakala (CZE)
1993/1994   Espen Bredesen (NOR)   Jens Weissflog (GER)   Andreas Goldberger (AUT)
1994/1995   Andreas Goldberger (AUT)   Kazuyoshi Funaki (JPN)   Janne Ahonen (FIN)
1995/1996   Jens Weissflog (GER)   Ari-Pekka Nikkola (FIN)   Reinhard Schwarzenberger (AUT)
1996/1997   Primož Peterka (SLO)   Andreas Goldberger (AUT)   Dieter Thoma (GER)
1997/1998   Kazuyoshi Funaki (JPN)   Sven Hannawald (GER)   Janne Ahonen (FIN)
1998/1999   Janne Ahonen (FIN)   Noriaki Kasai (JPN)   Hideharu Miyahira (JPN)
1999/2000   Andreas Widhölzl (AUT)   Janne Ahonen (FIN)   Martin Schmitt (GER)
2000/2001   Adam Małysz (POL)   Janne Ahonen (FIN)   Martin Schmitt (GER)
2001/2002   Sven Hannawald (GER)   Matti Hautamäki (FIN)   Martin Höllwarth (AUT)
2002/2003   Janne Ahonen (FIN)   Sven Hannawald (GER)   Adam Małysz (POL)
2003/2004   Sigurd Pettersen (NOR)   Martin Höllwarth (AUT)   Peter Žonta (SLO)
2004/2005   Janne Ahonen (FIN)   Martin Höllwarth (AUT)   Thomas Morgenstern (AUT)
2005/2006   Jakub Janda (CZE)
  Janne Ahonen (FIN)
  Roar Ljøkelsøy (NOR)
2006/2007   Anders Jacobsen (NOR)   Gregor Schlierenzauer (AUT)   Simon Ammann (SUI)
2007/2008   Janne Ahonen (FIN)   Thomas Morgenstern (AUT)   Michael Neumayer (GER)
2008/2009   Wolfgang Loitzl (AUT)   Simon Ammann (SUI)   Gregor Schlierenzauer (AUT)
2009/2010   Andreas Kofler (AUT)   Janne Ahonen (FIN)   Wolfgang Loitzl (AUT)
2010/2011   Thomas Morgenstern (AUT)   Simon Ammann (SUI)   Tom Hilde (NOR)
2011/2012   Gregor Schlierenzauer (AUT)   Thomas Morgenstern (AUT)   Andreas Kofler (AUT)
2012/2013   Gregor Schlierenzauer (AUT)   Anders Jacobsen (NOR)   Tom Hilde (NOR)
2013/2014   Thomas Diethart (AUT)   Thomas Morgenstern (AUT)   Simon Ammann (SUI)
2014/2015   Stefan Kraft (AUT)   Michael Hayböck (AUT)   Peter Prevc (SLO)
2015/2016   Peter Prevc (SLO)   Severin Freund (GER)   Michael Hayböck (AUT)
2016/2017   Kamil Stoch (POL)   Piotr Żyła (POL)   Daniel-André Tande (NOR)
2017/2018   Kamil Stoch (POL)   Andreas Wellinger (GER)   Anders Fannemel (NOR)
2018/2019   Rjoju Kobajaši (JPN)   Markus Eisenbichler (GER)   Stephan Leyhe (GER)

Rekordy a statistiky TurnéEditovat

Vícenásobní vítězové TurnéEditovat

Stav po sezóně 2018/2019:

Vítězové tří či čtyř závodů v rámci jednoho TurnéEditovat

Stav po sezóně 2018/2019:

Nejúspěšnější zeměEditovat

Stav po sezóně 2018/2019:

  • 16× Německo (z toho 11× NDR)
  • 16× Finsko
  • 16× Rakousko
  • 10× Norsko
  • 3× Polsko
  • 2× Česká republika (z toho 1× Československo)
  • 2× Japonsko
  • 2× Slovinsko
  • 1× Sovětský svaz

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. V roce 2006 se Janne Ahonen o vítězství dělil s Jakubem Jandou.[1]

ReferenceEditovat

  1. ČTK. Turné má dva vítěze: Jandu a Ahonena. iDNES.cz [online]. 2006-01-06 [cit. 2019-01-06]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat