Otevřít hlavní menu
Na tento článek je přesměrováno heslo vybraná slova. Tento článek je o vyjmenovaných slovech. O albu Vladimíra Merty pojednává článek Vybraná slova (Vladimír Merta).

Jako vyjmenovaná slova (zastarale vyňatá slova nebo vybraná slova) bývají označovány skupiny českých nebo slovenských slov domácího původu, v jejichž kořenech se po obojetné souhlásce píše y (ý). Ypsilon se užívá v kořenech tvarů vyjmenovaných slov a ve slovech, která obsahují tentýž kořen, tj. jsou od nich odvozená nebo s nimi příbuzná.[1] Kromě kořenů je ve vyjmenovaných slovech obsažena i předpona vy-/vý-. Vlastní jména se mohou od obecných pravidel odchylovat (např. Syrovátka i Sirovátka).[2]

Vyjmenovaná slova v češtiněEditovat

Historie a vývojEditovat

Původně se hlásky i a y lišily výslovností, v současné době se tento rozdíl zachoval již jen v některých nářečích. Proto jsou vyjmenovaná slova odedávna součástí Pravidel českého pravopisu, uváděna byla ve vydáních z let 1902, 1913, 1941, 1957, 1993. Jako nejstarší zdroj jsou uváděna Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví z roku 1902, jejichž autorem byl Jan Gebauer, kde však slova nebyla zvlášť vyňatá, ale jen uvedená v běžném abecedně řazeném slovníku.[2]

Pravidla z roku 1913 již obsahovala stručný výčet: „Kromě toho jest nutno některá slova, v nichž se píše y(ý), prostě si pamatovati. Jsou to tato: obyčej, babyka, Bydžov, bystrý (bystřina, Bystřice), kobyla; kopyto, pykati, pysk, zpytovati, pytel, třpytiti se; hmyz, mys, mysl (mysliti, myšlenka, myslivec, smysl, Nezamysl, Litomyšle), myš; vydra, povyk, zvyk (obvyklý), vyza, vyžle; usychati (vysychati atd.), syčeti (sykot), syn, syrob, sysel, sytý (sytiti); polykati, lysý (lysina, lyska), lyže, plyn (plynouti), slynouti, Volyň; jazyk (jazýček), brzy, nazývati.“[2]

Seznam vyjmenovaných slov uváděný ve školních učebnicích se časem vyvíjí. Zastaralá slova jsou nahrazována živějšími slovy s týmž kořenem, jsou doplňována chybějící slova, jsou přidávána příbuzná slova, jejichž příbuznost novějším generacím není zřejmá atd. Rozdíly mohou být i mezi různými učebnicemi z téže doby. Seznamy vyjmenovaných slov bývají zpravidla doplňovány i příklady příbuzných slov, zaměnitelných nepříbuzných slov, nevyjmenovaných slov, v nichž často lidé dělají chyby atd.

Obojetné souhláskyEditovat

Ještě podle bratrského pravopisu byly hlásky S, Z a C tvrdé. Josef Dobrovský však v Zevrubné mluvnici jazyka českého (1809) překlasifikoval C na měkkou souhlásku a S a Z na obojetné.[3][4]

Ve druhé polovině 20. století lingvisté několikrát upozornili, že Dobrovského klasifikace je mylná a C je ve skutečnosti obojetnou souhláskou.[3][5] Podle aktuálně platného pravopisu se však ve slovech českého původu píše po C tvrdé y jen ve dvou typech případů: podstatná jména podle vzoru hrad končící v prvním pádu na C (tácy, kecy) a trojvýchodná přídavná jména (bezkopcý).[3] Pokud by v budoucnu C bylo překlasifikováno na obojetnou souhlásku, což jazyková poradna ÚJČ považuje za odůvodněné a pravděpodobné, dotklo by se to pravděpodobně především slov podle vzorů předseda a žena (Nohavica, skica), které by pak nepodléhaly měkkým podvzorům.[3]

Podle nynější konvence obojetnými souhláskami v češtině jsou: B, F, L, M, P, S, V, Z. Na zapamatování obojetných souhlásek se užívá mnemotechnická pomůcka BeFeLeMe Pes Se VeZe.[6] Na základních školách se žáci učí stále vyjmenovaná slova v určitém pořadí, ovšem nové didaktické postupy od pořadí upouští. [7]

Hláska f se v domácích českých slovech vyskytuje zcela výjimečně, vesměs v citoslovcích, slovech zvukomalebného původu a jen v několika málo jiných (doufat, zoufat). V domácích slovech se v kořenech slov po f ypsilon nepíše. Slova fyzika, refýž, zefýr apod. nejsou slova (původem) domácí.[8]

Jako obojetné souhlásky se v české gramatice chovají také w a x, po nichž v závislosti na skloňovacím vzoru může následovat i nebo y. V domácích slovech se však nevyskytují.

Seznam vyjmenovaných slovEditovat

BEditovat

vlastní jména
mezi vyjmenovaná slova již nepatří
  • Byteš - město Velká Byteš bylo roku 1924 oficiálně přejmenováno na Velká Bíteš, do té doby bylo uváděno ve vyjmenovaných slovech[11]

Názvy Třebýcina[12] a Třebýcinka[13] nejsou v mluvnické literatuře mezi vyjmenovanými slovy uváděny.

FEditovat

Žádné slovo českého původu s y po f v kořeni slova neexistuje.[8] Některé učebnice nebo přehledy ale uvádějí jako vyjmenovaná i některá zdomácnělá slova cizího původu, například

LEditovat

vlastní jména
mezi vyjmenovaná slova nepatří
  • lišaj, ve 30. a 40. letech 20. století byla ve slovnících správná podoba lyšaj, Pravidla českého pravopisu z roku 1957 již uvádějí jedinou správnou podobu lišaj[2]

Názvy Lysice, Lysovice, Lysůvky, Lysec a Lyžbice nejsou v mluvnické literatuře mezi vyjmenovanými slovy uváděny.

MEditovat

vlastní jména

PEditovat

vlastní jména

SEditovat

vlastní jména
do vyjmenovaných slov (již) nepatří
  • sirob[8], sirup[8] (do změny v roce 1957 bylo v pravidlech pravopisu uvedeno jako syrob a syrup pod vlivem mylného etymologického výkladu[2])
  • sípat (chraptět)[8]
  • sivý (šedivý)[8]
  • osyka – strom topol osika, Pravidla českého pravopisu a mluvnice do 30. let 20. století uváděla tvar osyka, protože se samohláska i po s, z, c od 16. stol. vyslovovala široce a psala se y[15]

VEditovat

vlastní jména
do vyjmenovaných slov nepatří

ZEditovat

  • brzy[8]
    • brzičko (přípona -ičko, jako mal-ičko)[8]
  • jazyk[8] (→ jazylka)
  • nazývat (se)[8] (→ ozývat se)
    • zívat (únavou) → nazívat se (často zívat)[8]
vlastní jména

Vyjmenovaná slova ve slovenštiněEditovat

Ve slovenštině se za obojetné souhlásky považují b, m, p, r, s, v, z, případně i f. Oproti češtině je mezi nimi tedy navíc r. Hláska l se sice neuvádí mezi obojetnými souhláskami, ale k vyjmenovaným slovům je připojen seznam výjimek, v nichž se po l píše tvrdé y.

BEditovat

by, aby, keby, byľ, bystrý, Bystrica, Bytča, byť (existovať), bydlisko, bývať, dobytok, obyčaj, obyčajný, kobyla, býk, bylina, byvol, dobyť, bytosť, byt, obytná, bydlo, byt, bystrina, obývať, obyvateľ, prebývať, zbytočný, výdobytok, dobýjať

MEditovat

my, mykať, pomykov, odomykať, zamykať, odmykať, mýliť sa, mýlka, omyl, myslieť, myseľ, myšlienka, zmysel, výmysel, priemysel, myť, umyť, umývať, pomyje, mydlo, Myjava, smyk, priesmyk, šmýkať sa, šmyk, myš, mýto, hmýriť sa, hmyz, žmýkať, mys, priesmyk, vymyslieť

PEditovat

pyšný, pýšiť sa, pýcha, prepych, pýtať sa, opýtať sa, vypýtať sa, pytač, dopyt, pýr, pýriť sa

REditovat

ryba, rýchly, rys, ryť (rozrývať), rýpať, rýľ, úryvok, hrýzť, ohryzok, kryť, úkryt, strýc, strýko, stryná, ryža, bryndza, koryto, korytnačka, ryčať, kryštál, rým, rytier, kryha

SEditovat

syn, syr, syrový, sýty, nasýtiť (sa), nenásytný, dosýta, sypať, sypký, osýpky, zásyp, syčať, sykať (vydávať zvuk), sýkorka, syseľ, vysychať, sychravý

VEditovat

vy-/vý- (předpona), výskyt, vysoký, výška, zvyšok, zvyk, vy (zájmeno), vykať, vydra, vyhňa, výr (sova), výskať, vyžla (psí plemeno), vyť (vydávat zvuk), vyza (sladkovodní jeseterovitá ryba)

ZEditovat

jazyk, jazyčný, jazyčnica, nazývať (sa), ozývať (sa), pozývať, prizývať, prezývať, vyzývať, vzývať

Výjimky po „L“Editovat

lyko, lykožrút, lykovec, lysý, lysina, lyska, Lysá, lysec, lýtko, lýtkový, lyžica, lyžičiar, lyžička, mlyn, mlynár, mlynček, mlynárik, mlynica, plyn, plynáreň, plynový, plynár, plynárenský, plynný, plytký, plytčina, plynulý, plynule, plytvať, slýchať, nedoslýchavý, neslýchaný, vyslyšať, lyže, lyžovať, lyžovačka, lyžiarsky, lyžiar, plyš, plyšový, blýskať sa, blyskáč (bylina orsej jarní), blýskavica, blysnúť (sa), blyšťať sa, vzlykať, oplývať, plynúť, splývať, vplyv, vplývať, zlyhať, zlyhávať,

LiteraturaEditovat

  • Vyjmenovaná slova, Internetová jazyková příručka, Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, v. v. i., 2008
  • Pravidla českého pravopisu s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 1998 (1998 tisk). 391 s. ISBN 80-200-0992-2. 
  • ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. 448 s. ISBN 80-7181-133-5. 

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah Pravidla českého pravopisu s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 1998 (1998 tisk). 391 s. ISBN 80-200-0992-2. S. 12. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n Vyjmenovaná slova, Internetová jazyková příručka, Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, v. v. i., 2008
  3. a b c d Dotaz týdne, 13/2009 Archivováno 20. 12. 2011 na Wayback Machine, Ústav pro jazyk český
  4. Josef Dobrovský: Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache (Zevrubná mluvnice jazyka českého) 1809
  5. Robert Adam: Bezkopcý úval známý svými hicy předlohou skici mistra Kopanici, Naše řeč, 2003
  6. Co jsou vyjmenovaná slova?, Slovníček pojmů z literatury a mluvnice, web Český jazyk.cz, Ing. Tomáš Souček, posl. aktualizace 27. 4. 2008
  7. PRAVIDLA - Vyjmenovaná slova | Pravopisně.cz. pravopisne.cz [online]. [cit. 2016-11-02]. Dostupné online. 
  8. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av aw ax ay az ba bb bc bd be bf bg bh bi bj bk bl bm bn bo bp bq br bs bt bu bv bw bx by bz ca cb cc cd ce cf cg ch ci cj ck cl cm cn co cp cq cr cs ct cu cv cw cx cy cz da db dc dd de df dg dh di dj dk ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. 448 s. ISBN 80-7181-133-5. 
  9. Jako odvozená jsou například vypsána v příručce Pravidla českého pravopisu s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 1998 (1998 tisk). 391 s. ISBN 80-200-0992-2. S. 12. 
  10. a b c d e f g h i j k l m Vyňatá slova, server Eridanus, univerzální znalostní databáze, Ediranus Ltd.
  11. KOTÍK, Jaromír. Bítešské historky a pověsti. Velké Meziříčí: Městské muzeum ve Velké Bíteši, 1992. 100 s. Kapitola Jak se vyvíjel název našeho města, s. 67-68. 
  12. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2010-03-10]. Dostupné online. 
  13. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2010-03-10]. Dostupné online. 
  14. Jiří Rejzek: Český etymologický slovník, LEDA Voznice, 2001
  15. SVĚRÁK, František. K původu jména babyka. Naše řeč. 1974, roč. 57, čís. 4. Dostupné online [cit. 2016-07-13]. 

Externí odkazyEditovat