Sedmisyn jasmínovitý

rod rostlin

Sedmisyn jasmínovitý (Heptacodium miconioides)[1] je opadavý, vzrůstem vyšší keř, jediný druh monotypického rodu sedmisyn. Je endemitem Číny, kde se vyskytuje v provinciích An-chuej, Chu-pej a Če-ťiang v centrální a jižní části východní Číny. Na tomto území převládá temperátní klíma mírného podnebného pásu, kde je počasí většinou teplé, vlhké a vliv monzunů je slabší.

Jak číst taxoboxSedmisyn jasmínovitý
alternativní popis obrázku chybí
Sedmisyn jasmínovitý (Heptacodium miconioides)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádštětkotvaré (Dipsacales)
Čeleďzimolezovité (Caprifoliaceae)
Rodsedmisyn (Heptacodium)
Rehder, 1916
Binomické jméno
Heptacodium miconioides
Rehder, 1916
Synonyma
  • Heptacodium jasminoides
  • heptakodium jasmínovité
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rozvíjející se květenství
Květenství na koncích letorostů
Růžové kalichy květů po opylení
Starší kmínek s loupající se kůrou

Dřevina byla roku 1907 objevena Ernestem Wilsonem v prefektuře Xingshan v provincii Chu-pej a roku 1916 vědecky popsána Alfredem Rehderem, pak z očí nečínských botaniků na mnoho let zmizela. Až v roce 1980, po více než třicetiletém embargu, byl povolen vstup cizím vědcům na čínské území a rostlina byla čínsko-americkou botanickou expedicí pro západní svět znovu objevená.

Vědecké jméno rodu Heptacodium je sloučenina řeckých pojmů "hepta (έπτά)" pro sedm a "codeia (κώδειά)" pro makovici, jako odkaz na neobvyklé uspořádání sedmi pupenůkvětenství. Přestože pupeny jsou si vzhledově podobné, květních je pouze šest a střední je vrcholový, je pokračováním osy květenství. Druhové jméno miconioides ukazuje na povrchní podobu rostliny s rodem Miconia (širál). Čínské jméno rostliny zní "květ sedmého syna Zhejiang" (七 子 花 qi zi huā) a anglický se překládá "květ sedmého syna", odtud je odvozeno české rodové jméno "sedmisyn", druhové jméno "jasmínovitý" pochází od jasmínové vůni rozkvetlých květů.[1][2][3][4]

EkologieEditovat

Dřevina roste roztroušeně po okrajích i v řídkých listnatých lesích, v křovinách na kamenitých svazích i na špatně přístupných skalnatých březích řek, obvykle v nadmořské výšce od 600 do 1000 m n. m. Nejlépe se ji daří ve vlhké, ale dobře odvodněné půdě, jež není příliš zásaditá a má dostatek humusu, prospívá také osluněné stanoviště. V teplém létě trpí na suchém místě nedostatkem vláhy, což se projevuje na kvetení. Snáší bez problémů zimy s teplotou -22 až -24 °C, při poklesu pod -30 °C mírně namrzá. Květy rozkvétají nejčastěji v červenci až září a plody uzrávají v září až listopadu, při chladném podzimu bývají zasaženy i prvními mrazíky a plody nedozrají. Ploidie druhu je 2n = 28.

Přirozeně rostoucí rostlině obvykle vyrůstá z kořene několik pevných stonků s bočními výhonky, jež tyto stonky postupně přerůstají a keř zahušťují. Tím se potlačují příští bazální výhonky a další růst nastává hlavně z horní části rostliny buď formou slabých výhonků na špičkách větví, nebo z horních větví ven vyklenutých, v nichž nastává vrcholová dominance. Některý z původních stonků však časem mívá tendenci energetického růstu, silně přirůstá směrem vzhůru a vytváří nepravý kmen. To dává pěstiteli příležitost řezem povzbudit další vývoj tohoto stonku a vypěstovat jednokmenný strom. Není to však přirozená vlastnost této dřeviny.[1][2][3]

PopisEditovat

Opadavý, vzpřímeně rostoucí keř, vysoký i přes 5 m, s lysými stonky a šedobílou kůrou, jež se ve stáří odlupuje. Na mladých, červenohnědých, řídce chlupatých větvích vyrůstají vstřícně převislé, jednoduché, řapíkaté listy, 8 až 15 cm dlouhé a 5 až 9 cm široké. Jejich lesklé, kožovité, tmavozelené, vejčitě kopinaté čepele jsou na bázi uťaté, na vrcholu zašpičatělé (někdy do ocásku), po obvodě celokrajné a na rubu na třech podélných žilkách řídce chlupaté. Listy jsou bez palistů.

Květy jsou přisedlé, smetanově bílé a vonné, asi 15 mm velké a vyrůstají ve dvou srostlých protilehlých přeslenech (jen zdánlivě v jednom šestičetném) s jedním terminálním pupenem uprostřed, z něhož se po opadu okvětí prodlouží osa květenství a může na ní vyrůst další květenství. Oba přesleny mají po dvou zákrovních listenech a stejně tak i každý květ má své dva listeny. Četná květenství společně vytvářejí terminální laty až 15 cm dlouhé a 9 cm široké.

Oboupohlavný květ má pět úzce eliptických kališních lístků, v době kvetení velkých asi 2,5 mm, které jsou vytrvalé a po opylení se prodlužují a dostávají narůžovělou barvu. Pravidelná bílá koruna je pětičetná, trubkovitá až nálevkovitá a dlouhá až 15 mm, u dna má nektaria a vně je hustě chlupatá. Korunní trubku přesahuje pět chlupatých, jen v horní části volných tyčinek s úzce eliptickými prašníky s hnědým pylem. Semeník je třídílný, ve dvou oddílech jsou vajíčka sterilní a třetí má jediné plodné. Chlupatá čnělka, asi 7 mm dlouhá, je zakončená světle zelenou diskovitou bliznou. Opylení zajišťuje létající hmyz, hlavně motýli a čmeláci, kterým květy poskytují dostatek nektaru.

Plody jsou úzce eliptické, kožovité nažky asi 10 mm dlouhé a ve zralosti fialově červené, na povrchu hedvábně chlupaté. Obsahují jediné semeno velké 5 mm s blanitým oplodím a dužnatým endospermem. Nažka má na konci nápadný, během zrání prodloužený růžovonachový kalich dlouhý až 10 mm.[1][2][5][6][7]

RozmnožováníEditovat

Rozmnožuje se semeny, která ale při pozdním kvetení někdy nemají čas dozrát. Plodná semena vyklíčí do pěti měsíců při teplotě okolo 20 °C. Jinak se rostliny množí řízkováním, při kterém se sázejí polovyzrálé řízky koncem jara či počátkem léta a udržují se ve vysoké vzdušné vlhkosti.[2]

VýznamEditovat

Sedmisyn jasmínovitý bývá ojediněle pěstován v botanických zahradách a parcích jako nenáročná okrasná dřevina, která prospívá i ve středoevropských klimatických podmínkách. Plně mrazuodolná dřevina vyniká hlavně svými bílými, vonnými květy vykvétajícími v neobvyklou dobu, v pozdním létu. Starší exempláře jsou nápadné i svou odlupující se tenkou, jakoby papírovitou kůrou. V České republice roste ve VÚKOZ v Průhonicích či v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.[2][7]

OhroženíEditovat

Ve volné přírodě se tento druh vyskytuje sice na velké ploše, ale jen řídce a pouze v několika oblastech. Přestože není těžen pro dřevo, bývá kácen současně s mýcením lesů a ve volné přírodě přetrvává pouze devět známých populací. Je proto organizaci IUCN zařazen do kategorie zranitelných druhů (VU). Dřevina se dobře množí a nyní bývá pro ozdobu pěstovaná v mnoha zemích, proto její bezprostřední vyhynutí nehrozí.[8][9]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Sedmisyn jasmínovitý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 03.01.2019 [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. 
  2. a b c d e GRIMSHAW, John. Heptacodium miconioides [online]. International Dendrology Society, Kington, Herefordshire, UK, rev. 2012 [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b KJÆR, Erik Dahl. The Arboretum in Hørsholm: Heptacodium miconioides [online]. Department of Geosciences and Natural Resource Management, University of Copenhagen, DK [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. POWO: Heptacodium miconioides [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2020 [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Dendrologie.cz: Heptacodium miconioides [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. 
  6. YANG, Qiner; LANDREIN, Sven; OSBORNE, Joanna et al. Flora of China: Heptacodium miconioides [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b Plant Finder: Heptacodium miconioides [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO, USA [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. IUCN Red List of Threatened Species: Heptacodium miconioides [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 1998 [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Katalog botanických zahrad Florius: Heptacodium miconioides [online]. Unie botanických zahrad ČR, Praha [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat