Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

botanická zahrada v Olomouci

Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci se nachází v Olomouci v ulici U botanické zahrady na okraji Smetanových sadů nedaleko centra města v ochranném pásmu městské památkové rezervace. Na současném místě se nachází od roku 1901, v roce 1958 přešla pod správu Univerzity Palackého.[1] Bývá zaměňována se známější a rozsáhlejší Botanickou zahradou Výstaviště Flora Olomouc, která se rozkládá poblíž Korunní pevnosti a Bezručových sadů.

Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
LokalitaU botanické zahrady 920, Olomouc, ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Založeno1901
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zahrada slouží pro výuku a vzdělávání žáků a studentů všech typů škol, rozvoji vědeckých a výzkumných aktivit, realizaci programů uchovávání genofondu kulturních a planě rostoucích rostlin a také pro relaxaci a osvětu široké veřejnosti.[2] V období duben–říjen je ve všední dny zahrada volně přístupná veřejnosti.[3] Ročně zahradu navštíví asi 5 000 návštěvníků.

Historie editovat

V písemných pramenech poprvé zmiňována roku 1787[4] kdy mělo olomoucké lyceum v úmyslu botanickou zahradu založit. V zahradě dominikánského kláštera u sv. Michala byla zahrada opravdu založena pro potřebu studia medicínsko-chirurgického oboru a kláštera. Ale v roce 1874, po zániku školy, byla zahrada zrušena. Novou botanickou zahradu začal budovat v roce 1901 spolek Botanischer Verein in Olmütz v oblasti dnešních Smetanových sadů.[2] Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci je na začátku 20. století uváděna jako jediná botanická zahrada na Moravě.[4]

Mimořádný podíl na budování zahrady měli lékárník Edmund Tuma a městský zahradník Karel Pohl.[1] Řadu rostlin do nových skleníků darovali rovněž správci zahrad v Schönbrunnu a Lednici.[4] Skleník byl zrušen v osmdesátých letech 20. století.

V roce 1909 měl spolek 620 členů a v roce 1913 byl vydán první tištěný průvodce botanickou zahradou.[4] Ve spolku přednášel o botanice i vrchní rada Julius Wiehl a pozdější univerzitní profesor Josef Podpěra.[4] Během 1. sv války vznikly omezeným vytápěním škody na teplomilných druzích. Neutěšený stav sbírek se nezlepšil až do roku 1938, přestože se o ni s největší péčí staral floristický pracovník Josef Otruba a zahradník J. Polák.[2][4] V roce 1948 po zániku botanického spolku přešla botanická zahrada do péče a majetku města Olomouce a postupně upadala. V roce 1956 byla část botanické zahrady předána pod správu tehdejší Vysoké školy pedagogické a později katedře botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého.[4] Od roku 1959 je jejím vlastníkem Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci.[2] Zahrada je jejím samostatným pracovištěm od roku 2012.[1]

V 70. letech 20. století se původní půdorys zahrady zmenšil výstavbou pavilonu H výstaviště Flora Olomouc na místě mezitím zcela zchátralých skleníků. V roce 1977 je zmiňováno, že botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci měla zastoupeno 990 taxonů a vydávala Index seminum, kde nabízela semena 700 až 800 druhů.

Při velké povodní v roce 1997, kdy voda v zahradě dosahovala výšky téměř 1 metr, byla zničena řada písemných dokumentů uložených v zahradním domku.[2] S finanční podporou Olomouckého kraje byla v roce 2008 realizována řada stavebně-technických a projekčních prací v rámci projektu zaměřeného na rozvoj vzdělávání. Byla zahájena postupná revitalizace zeleně, zpracován informační systém, rekonstruováno oválné jezírko a upraven prostor pro vybudování letní posluchárny.

Popis editovat

Rozloha zahrady je 0,56 hektaru a člení se na tři hlavní části:[2]

  • parkovou se vzrostlými stromy na travnatém podrostu a vodními plochami (klikaté jezírko a smuha, model mrtvého říčního ramene Litovelského Pomoraví)
  • centrální s pravidelně uspořádanými záhony a drobnějšími dřevinami
  • okrajový pruh oddělující zahradu na jihu od přilehlé železniční trati osázený méně vzrostlými stromy, keři a popínavými rostlinami.

V zadní části zahrady stojí zahradní domek, poblíž něho se nachází oválné jezírko a slatiniště. Prostor pod velkým ořešákem slouží jako venkovní posluchárna s lavičkami uspořádanými do půlkruhu. Dlažba z přírodní břidlice navazuje na přilehlou skalku.

Na ploše zahrady se vyskytuje přibližně 1500 rostlinných druhů. Pěstuje se zde hlavně teplomilná květena z jižních oblastí mírného pásma, četné druhy severoamerické květeny (pupalky, hvězdnice aj.) i druhy významné z hlediska užitkového, tzn. kulturní, léčivé a aromatické rostliny. Roste zde asi 250 kusů dřevin ze středoevropské oblasti, balkánského poloostrova, Severní Ameriky i východní Asie. Po celém areálu jsou roztroušeně pěstovány různé druhy trav a trávovitých rostlin včetně trav ze Sibiře, východní Asie a Patagonie. V zahradě se nachází asi 50 druhů mechorostů.

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-09. 
  2. a b c d e f LEBEDA, Aleš, aj. Průvodce Botanickou zahradou Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci [online]. Olomouc: 2013 [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  3. Tourism.Olomouc.eu. tourism.olomouc.eu [online]. [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g ŠETELOVÁ, Vlasta. Botanické zahrady. 1. vyd.. vyd. Praha: SPN, 1977. 277 s.

Externí odkazy editovat