Otevřít hlavní menu

Santalovník bílý (Santalum album) je tropický, stálezelený, nevysoký strom, známý hlavně svým tvrdým, vonným dřevem, které je pro svou specifičnost nazývané santalové dřevo. Je jedním z asi patnácti druhů rodu santálovník, který je součásti rozsáhlé čeledi santálovitých čítající přes tisícovku druhů.

Jak číst taxoboxSantalovník bílý
alternativní popis obrázku chybí
Santalovník bílý (Santalum album)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád santálotvaré (Santalales)
Čeleď santálovité (Santalaceae)
Rod santálovník (Santalum)
Binomické jméno
Santalum album
L., 1753
Synonyma
  • santal bílý
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Listy
Větev s květy
Plody

Dřevina je poloparazitickou, což značí, že je schopná v případě nedostatku vláhy nebo dusíku, draslíku či fosforu se pomoci kořenů a haustorií propojit s blízkou vhodnou rostlinou a od ní je čerpat; sacharidy si však vždy zajišťuje sama fotosyntézou. Často se napojuje na dřeviny s dostatkem dusíku, nejčastěji to jsou rody Anogeissus, Drypetes, Millettia, akácie, albízie, dalbergie, kasie, libora, paralbízie, pukol, přesličník, sena, sesbánie, vrcholák a mnoho dalších keřů i travin.[1][2][3]

Obsah

RozšířeníEditovat

Santalovník bílý je využíván již velmi dlouho a nelze věrohodně určit jeho původní areál. Obvykle bývá, s určitou dávkou tolerance, stanoven do Indie, odkud byl již v dávné minulosti rozšířen do Bangladéše, Myanmaru, na Srí Lanku, do Malajsie, Indonésie a na sever Austrálie. V současnosti je pěstován v mnoha dalších zemích v tropické Africe a Střední i Jižní Americe, kde také i zplaňuje (např. na Floridě ve Spojených státech).[1][4][5]

EkologieEditovat

Vyskytuje se většinou v suchých listnatých, křovinatých lesích na písčitých půdách, často v rozličné husté vegetaci. Roste také v pobřežních dunách v blízkosti písečných mangrove i na nízkých pobřežních lateritických útesech nad pláži, vždy však nad úrovni vodní hladiny při nejvyšším přílivu. Na vlhkých, úrodných, hlubokých, aluviálních půdách roste velmi bujně, kdežto na mělkých a kamenitých je jeho růst poměrně pomalý, avšak dřevo stromu i jeho silice jsou tam nejkvalitnější; starší jedinci navíc dobře odolávají nedostatku vláhy.

Mladá rostlina potřebuje částečné zastínění před prudkým sluncem, v pozdějším věku se stromu v silném stínu vede nevalně, stejně jako na zásaditých půdách. V oblasti původního výskytu a nejhustějšího rozšíření, v Indii, se nejvíce vyskytuje v monzunových oblastech na půdách šedých jílovitých a červených hlinitých promísených s laterity, které obvykle mívají hodnotu pH 6,0 až 7,0. Ploidie druhu je 2n = 20.

Většinou jej nalezneme v nadmořské výšce 600 až 1200 m, občas až 2500 m. Za optimální je pokládána roční teplota pohybující se v rozmezí 22 až 35 °C, krátkodobě snese výkyvy 10 až 38 °C. Pro růst jsou nejvýhodnější stanoviště s ročními srážkami 800 až 1400 mm, přežívá i rozmezí 450 až 3000 mm.[1][2][3][6]

PopisEditovat

Strom bývá 5 až 10 m vysoký a jeho šedý až nahnědlý, v pozdějším věku vrásčitý kmen, nemívá větší tloušťku než 40 cm. Široce rozložené větve jsou porostlé kožovitými, vstřícně vyrůstajícími listyřapíky okolo 1,5 cm dlouhými. Listové čepele jsou eliptické až kopinaté, dlouhé 4 až 6 cm a široké 1 až 2,5 cm, na bázi bývají klínovité nebo okrouhlé, na vrcholu jsou špičaté a po obvodě celokrajné, oboustranně jsou lysé a na svrchní straně lesklé zelené a spodní našedlé.

latnatém, až šestičetném květenství vyrůstají okolo 4 mm velké květy, jež jsou v mládí bělavé a později karmínově červené. Květy jsou na stopkách, převážně jsou oboupohlavné a bývají čtyř nebo pětičetné. Zvonkovitá češule je po okraji porostlá trojúhelníkovitými okvětními lístky, které odstávají a jsou nazpět zahnuté, a stejným počtem tyčinekprašníky. Střed češule vyplňuje jednopouzdrý, až čtyři vajíčka obsahující semeník s jedinou dlouhou čnělkou nesoucí bliznu. Češuli lemují laločnatá nektaria situována mezi tyčinkami. Květy jsou opylovány létajícím hmyzem.

Plod je tmavě červená až černá, kulovitá, jedlá peckovice asi 8 mm velká. Je na krátké stopce, obsahuje jediné semeno (pecku) a na vrcholu má kruhovitou prohlubeň, jizvu po zbytku okvětí. Průměrně 5000 semen má hmotnost jednoho kilogramu.[1][2][3][6][7]

RozmnožováníEditovat

Čerstvá semena mají asi dvouměsíční dormanci, která se může zkrátit skarifikaci nebo namáčením v kyselině gibeberelové, pak vyklíčí do čtrnácti dnů. Nejlepší klíčivost, kolem70 %, mají semena získána ze stromů starších 20 let. Při výsadbě na nově založené plantáže se semenáče vysazují ve velikosti 15 až 20 cm do sponu 3×3 až 5×5 m. Na konci druhého roku po výsadbě mladá rostlina již dosahuje výšky 60 až 70 cm, postupně se její růst ale zpomaluje. Prvé květy se objevují ve věku asi tří let, plody v pěti.

Sazenice potřebují ochranu před býložravými, volně žijícími i domácími zvířaty, stejně jako před nadměrným slunečním zářením. Semenáče se po výsadbě nedoporučuje okopávat a plít, protože jejich kořeny se za pomoci haustorií často již od mládí propojují s okolo rostoucím plevelem, jehož živiny využívají ku svému prospěchu. Někdy jsou vědomě vysazovány společně s mladými hostitelskými rostlinami, nebo se sázejí na plochu již těmito druhy porostlými, ty jim kromě poskytování neústrojných látek slouží i k částečnému zastínění.

Počítá se, že stromu od věku patnácti let přiroste každým rokem asi 1 kg jádrového dřeva ročně. Na hlubokých a bohatých půdách ve vlhkých oblastech jsou přírůstky dřeva větší, ale to obsahuje málo oleje. Na sušších, málo úrodnějších půdách v klimaticky méně příznivých podmínkách se jádro stromu vyvíjí pomaleji, zato má vysoký obsah cenného oleje. Stromy rostou poměrně pomalu a dosahují využitelné velikosti nejdříve ve věku okolo třiceti let, kdy mívají výčetní tloušťku asi 15 cm a tehdy se z nich získá přibližně 50 kg jádrového dřeva. Ve stáří čtyřiceti let, které jsou považované za optimální dobu kácení, mívají kmen hrubý okolo 25 cm a lze z nich získat přes 250 kg aromatického dřeva. Tento zdánlivý nepoměr je dán tím, že se při těžbě vykopávají také kořeny obsahující vzácný olej.[2][3]

VyužitíEditovat

Dřevo stromu je pevné, tvrdé, těžké, a odolné proti termitům, je nesnadno opracovatelné a vysušené váží 870 kg/m³. Kmen je tvořen svrchní bílou, nevonnou části (bělem) a vnitřním žlutým, hustým jádrem, které obsahuje stejně jako kořeny vonné silice.

Již od starověku je vonné dřevo santalovníku bílého velmi ceněno. Je používáno k výrobě nábytku, dekoračních, upomínkových i liturgických předmětů, dá se opracovat do vysokého lesku a je trvale aromatické. Používá se hojně pro přípravu vonných vykuřovadel a uplatňuje se i při buddhistických pohřebních obřadech.

Esenciální olej, "santalový olej", je vodní destilací získáván z dřevěných třísek, dřevo jádra kmene ho obsahuje asi 6 % a kořenů asi 8 %. Tento olej se hojně používá se při výrobě kosmetiky, léků (včetně Ájurvédy i jako aroma v potravinářství. Olej získaný vylisováním drobných semen plodů bývá užíván ke svícení. V době sucha sloužívají listy stromů jako krmivo pro koně, velbloudy, dobytek, kozy i ovce.[1][2][3][8]

OhroženíEditovat

Většina přirozeně vyrostlých stromů se nachází v těžce přístupných houštinách, kde semena vyklíčila po opuštění zažívacího traktu ptáků, ty lehce dostupné jsou dávno skácené. Poptávka po tomto dřevu se stále zvyšuje a množství starých jedinců nenávratně klesá. Až v poslední době jsou vysazovány nové stromy na plantážích zakládaných v oblastech s nejvhodnější půdou a příhodným klimatem, trvá však třicet až čtyřicet let, než dospějí do doby sklizně. Z důvodu enormně stoupajícího zájmu o jeho dřevo, byť je velmi drahé, je santalovník bílý považován "Červeným seznamem" IUCN za zranitelný druh (VU). Největší producent, Indie, dokonce zakázala jeho vývoz a veškerá těžba je řízena státem.[1][8][9]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Santalovník bílý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 27.06.2018 [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d e ORWA, C.; MUTUA, A.; KONDT, R. et al. Species profiles: Santalum album [online]. World Agroforestry Centre, Nairobi, Kenya, rev. 2009 [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e FERN, Ken; FERN, Ajna. Useful Tropical Plants: Santalum album [online]. Useful Tropical Plants Database, rev. 13.04.2019 [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Santalum album [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 11.2018 [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. US National Plant Germplasm System: Santalum album [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA, rev. 11.1985 [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b NICKRENT, Daniel L. Flora of North America: Santalum album [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Dendrologie.cz: Santalovník bílý [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 03.02.2007 [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. (česky) 
  8. a b TISSERAND, Robert. Obroda indického santalového dřeva I, II, III [online]. Kouzlo vůní s. r. o., 33203 Šťáhlavy, rev. 18.10.2017 [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. (česky) 
  9. ARUNKUMAR, A. N; DHYANI, A.; JOSHI, G. IUCN Red List of Threatened Species: Santalum album [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2019 [cit. 2019-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat