Otevřít hlavní menu

Rudolf Jindrák (* 25. ledna 1964 Praha[1]) je český diplomat, bývalý velvyslanec a od března 2017 ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky.

JUDr. Rudolf Jindrák
Rudolf Jindrák (2019)
Rudolf Jindrák (2019)

Ředitel Odboru zahraničního
Kanceláře prezidenta republiky
Úřadující
Ve funkci od:
15. března 2017
Předchůdce Hynek Kmoníček

Náměstek ministra zahraničních věcí ČR
Ve funkci:
8. října 2001 – 20. dubna 2004
Ve funkci:
25. srpna 2014 – 14. června 2015

2. velvyslanec ČR v Maďarsku
Ve funkci:
1998 – 2001
Předchůdce Richard Pražák
Nástupce Hana Hubáčková

3. velvyslanec ČR v Rakousku
Ve funkci:
19. května 2004 – 2006
Předchůdce Jiří Gruša
Nástupce Jan Koukal

4. velvyslanec ČR v Německu
Ve funkci:
11. prosince 2006 – srpen 2014
Předchůdce Boris Lazar
Nástupce Tomáš Podivínský

Narození 25. ledna 1964 (55 let)
Praha
Československo Československo
Choť Lenka Jindráková
Děti dvě dcery
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Ocenění Bavorský řád za zásluhy
Velký kříž za zásluhy s hvězdou Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Čestné občanství města Chebu
Commons Kategorie Rudolf Jindrák
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rodina a studiumEditovat

JUDr. Rudolf Jindrák, rodák z Modletic (Doubravic),[2] se narodil do rodiny zemědělského a stranického funkcionáře. Otec Rudolf Jindrák (* 28. 2. 1934 Boratín) působil v Modleticích od roku 1959 jako předseda „JZD Rudá hvězda”,[3][4][5] v letech 1973-1989 ve funkci předsedy Ústředního výboru Českého mysliveckého svazu, v letech 1976-1989 byl členem ÚV KSČ (r. 1989 v návrhové komisi), v roce 1978 byl vyznamenán Řádem práce,[6][7] v roce 1984 vyznamenán Za zásluhy o výstavbu[8] a v roce 1987 obdržel jako předseda „JZD Rudá hvězda” čestný titul Hrdina socialistické práce za obětavou a příkladnou práci pro rozvoj socialistického zemědělství a politickou angažovanost.[9][10][11]

Otec Rudolf Jindrák pocházel z Borotína a v 50. letech se (podle výpovědi R. Jindráka juniora) učil v Uhříněvsi na řezníka.[12][13][pozn. 1][pozn. 2] Budoucí manželku, o tři roky mladší Agátu Stenczel (* 17. 2. 1937),[14] potkal v roce 1952 právě v Uhříněvsi. Agáta, která zde pracovala při zemědělském školním závodě jako ošetřovatelka krav, pocházela z Kežmarku ze starobylého šlechtického německo-spišského rodu „Stenczel”.[15][16] Její otec, velkostatkář Zoltán Stenczel (* 15. června 1902 v Kežmarku), byl v začátku Slovenského národního povstání 24. září 1944 skupinou pěti ozbrojenců zavražděn.[17] Z manželství Zoltána s Aureliou, rozenou Bartschovou (dcerou Gustáva Bartscha, statkáře a chovatele koní v obci Hadušovce) pošly tři děti: Juraj Stenczel, Agáta Stenczel a Gerhard Stenczel.[18]

Rudolf Jindrák sen. byl už od 50. let členem výboru ZO ČSM, později členem OV ČSM a členem jeho představenstva, členem a předsedou ZV ROH, po vstupu do KSČ pracoval ve výborech ZO KSČ jako člen a předseda základní organizace.[19] Ve svých 25 letech se stal předsedou JZD. Jeho stranická kariéra nadále pokračovala, v 70. letech vykonával funkci tajemníkem OV KSČ, v 80. letech působil v předsednictvu středočeského KV KSČ.[20][21] V Doubravicích (části obce Modletice) na čp. 31 se rodičům Rudolfovi a Agátě Jindrákovým narodily dvě dcery Eva (provdaná Kučerová) a Alena (1961, provdaná Vlková), které později studovaly zemědělský obor, a syn Rudolf (1964).[22][23]

Vzhledem k tomu, že v Doubravicích se škola nenacházela, započal mladý Rudolf základní školu na malotřídce v Popovičkách a pokračoval na základní škole ve Velkých Popovicích,[24] v roce 1978 na gymnáziu Zdeňka Nejedlého v Říčanech u Prahy, které ukončil v roce 1982 a byl jako člen SSM navržen na kandidáta KSČ.[25] Po gymnáziu pokračoval ve studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde se zajímal o mezinárodní právo a diplomacii, ve 3. a 4. ročníku docházel na semináře a individuální konzultace k Miroslavu Potočnému. V tomto období byl také přijat za člena KSČ (1984–1986, předseda stranické skupiny). Aktivně hrál po několik let fotbal a především závodně jezdil na koních (1978-1986).[pozn. 3] Po ukončení diplomatického studia nastoupil v roce 1987 na ministerstvo zahraničí a následně musel dodatečně absolvovat jako vysokoškolák roční základní vojenskou službu.[26]

Služebně-politická charakteristika vojáka také popisuje Jindráka jako zapáleného komunistu: „Osvědčil se v politické práci, ve které dovedl zdařile využít svou dobrou teoretickou průpravu z marxismu-leninismu.“ A Jindrákův nadřízený z Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně v hodnocení jeho působení v armádě pokračuje: „Konkrétní politickou prací, charakteristickou individuálním přístupem k funkcionářskému aktivu, prokázal již v mladém věku politickou vyzrálost se smyslem pro nové. Zásady proletářského a socialistického internacionalismu jsou mu vlastní, má vřelý vztah k sovětskému lidu.“

—www.euro.cz, 13. října 2016[27]

KariéraEditovat

Na Ministerstvo zahraničních věcí ČSSR nastoupil v srpnu 1986 (ministr Bohuslav Chňoupek), vzápětí absolvoval vojenskou službu a po návratu působil na Konzulárním odboru (KO) - jmenná spisovna MZV ČSSR (ministr Bohuslav Chňoupek, Jaromír Johanes, ředitel Konzulárního odboru Josef Houžvička).[28][29][30] Podle Evidence zájmových osob (EZO) byl v hledáčku StB Rudolf Jindrák (* 1964) už od roku 1986.[31] Vázací akt spolupracovníka Zpravodajské služby Generálního štábu podepsal R. Jindrák po několika proběhlých schůzkách v létě 1989 ve svých 25 letech, kdy se s ním počítalo na konzulární odbor do Bonnu.[32] Jindrák uvedl, že o vázacím aktu nevěděl a že v lednu 1989 vešel do kontaktu se Zpravodajskou správou Generálního štábu (vojenská rozvědka) proto, že ho tehdejší vedení personálního odboru MZV ujistilo, že pohovor s představiteli bezpečnostních složek je běžnou součástí výjezdů všech pracovníků.[33] Jeho nadřízený ministr Jaromír Johanes jej v květnu 1989 na zastupitelský úřad do SNR neschválil, ale později se situace podle zpravodajských služeb změnila a proto jej opětovně kontaktovali a v červenci došlo k podepsání aktu, vedeného pod krycím jménem „Danada”.[34]

O této skutečnosti hned na začátku 90. let informoval své nadřízené, stejně jako Národní bezpečnostní úřad při podávání žádosti o prověření. Prověřen opakovaně na stupeň přísně tajné a tajné. Od r. 1990 vedoucí oddělení států západní Evropy, kdy vyjednával na dvacet dohod o zrušení vízové povinnosti (Německo, Francie, Itálie, Benelux, severní Evropa…). Poté výjezd do Mnichova, kde Jindrák obnovil čs. generální konzulát. Jindrák se stal jedním z nejmladších generálních konzulů v historii české diplomacie. V Mnichově, který byl jako sídlo sudetských Němců krátce po r. 1989 obtížnou destinací,[35] Jindrák třikrát stěhoval úřad GK, napomáhal stěhování rádia Svobodná Evropa do Prahy a zahájil jednání o Česko-německé deklaraci. V této době začal spolupracovat s Jiřím Grušou.

Do Černínského paláce se vrátil v r. 1994 jako ředitel 1. teritoriálního odboru. Tam pokračoval v jednáních o Česko-německé deklaraci a zároveň musel řešit nové agendy jako Slovensko či vznikající problémy s Rakouskem ohledně jaderné elektrárny Temelín.[36] V roce 1998 se stal vrchním ředitelem sekce právní a konzulární, čímž se vrátil ke své specializaci na mezinárodní právo.

V letech 1998 - 2001 působil jako velvyslanec v Maďarsku.

Po návratu do ústředí s v r. 2001 stal náměstkem ministra zahraničních věcí (pod tehdejšími ministry Janem Kavanem a Cyrilem Svobodou).

V r. 2004 se stal velvyslancem v Rakousku, kde nahradil Jiřího Grušu.

Po ukončení své mise přejel jako velvyslanec v Německu do Berlína (2006), kde působil jako jeden z nejdéle sloužících diplomatů přes osm let.

V srpnu 2014 se stal náměstkem ministra pro právní a konzulární záležitosti,[37] ale v této funkci vydržel jen necelý rok a kvůli nedohodě s tehdejším ministrem Lubomírem Zaorálkem byl nucen z Ministerstva zahraničních věcí nedobrovolně odejít. Přešel na Úřad vlády, kde byl zahraničně-politickým poradcem premiéra Bohuslava Sobotky[38] a uvažovalo se o něm jako o možném velvyslanci na Slovensku.[39]

O Jindrákovi se opakovaně hovořilo jako kandidátovi na post ministra zahraničních věcí v „úřednických vládách“ a na post ministra obrany ve vládě Petra Nečase.[40] Nabídky vždy odmítl, důvod, že nechtěl vstupovat do takto politicky profilované funkce, resp. uvědomoval si svoji minulost, členství v KSČ a podezření ze spolupráce s komunistickou vojenskou rozvědkou. To vždy bral jako svůj deficit.

Na začátku roku 2017 si ho prezident Miloš Zeman vybral jako nového ředitele svého zahraničního odboru za Hynka Kmoníčka, který odešel jako velvyslanec do Spojených států amerických.[41] Funkce se ujal 15. března.

Politická činnostEditovat

Ve svazku, archivovaném v Ústavu pro studium totalitních režimů, popsal Rudolf Jindrák svoje členství v Komunistické straně Československa ve svém životopise takto: „V roce 1982 jsem byl přijat na gymnáziu v Říčanech u Prahy za kandidáta KSČ. A v roce 1984 převeden na Právnické fakultě Univerzity Karlovy za člena KSČ. Na právnické fakultě jsem v letech 1984–1986 vykonával funkci vedoucího stranické skupiny.[42] Členem KSČ byl až do roku 1989,[pozn. 4] po sametové revoluci vystoupil a zůstal bez politické příslušnosti.

NázoryEditovat

Česko-německá deklaraceEditovat

Práci na Česko-německé deklaraci Jindrák věnoval řadu let, ať už jako generální konzul v Mnichově nebo ředitel teritoriálního odboru na MZV. Její praktické naplňování pak mj. určovalo i jeho velvyslanecké působení v Berlíně. Deklaraci považuje za stěžejní dokument česko-německých vztahů, který uzavřel minulostní problematiku ve vzájemné agendě. Vyjednávání o deklaraci považuje Jindrák za "vysokou školu diplomacie", ale i domácí politiky. S odstupem času vzpomíná na výbornou spolupráci s tehdejšími ministry Josefem Zieleniecem a Alexandrem Vondrou.[43]

Evropská integraceEditovat

Označuje se za „příznivce sjednocené Evropy, ale ne za každou cenu“.[41]

RodinaEditovat

Je ženatý s manželkou ing. Lenkou Jindrákovou (* 30. 1. 1957), absolventkou Vysoké školy ekonomické v Praze, s kterou má dvě dcery.[1][44][45]

OceněníEditovat

Jindrák je nositelem Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (velký záslužný kříž s hvězdou), Bavorského kříže za zásluhy, Maďarského záslužného kříže a zásluhy. Je čestným občanem města Cheb.[46]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Borotín čp. 114 (grunt Brožovský): „R. 1878 knihuje chalupu Florián Jindrák, po jehož smrti odevzdána r. 1886 Marii Jindrákové. R. 1887 koupili ji Vojtěch Jindrák (nar. 1861, zemř. 1943), řezník, s manželkou Aloisií, po jejíž smrti od r. 1926 držel chalupu sám. R. 1932 byl domek postoupen synu Rudolfu Jindrákovi, který jej držel s počátku s manželkou Marií, od r. 1939 sám.” (Historický místopis Borotína, s. 105-106).
  2. Nižší dvouleté rolnické školy na Říčansku (tzv. lidové zimní školy) se nacházely: v Říčanech (od 1893), Mnichovicích (od 1941), Uhříněvsi (od 1936), Průhonicích (1947 zrušena). (Zdroj: Svobodné slovo, 22.07.1947, s. 6). V 50. letech 20. století započalo ministerstvo zemědělství při školním závodě Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství v Uhříněvsi pořádat praktické výukové kurzy pro předáky JZD, první týdenní kurz strojního dojení proběhl v roce 1951 a jeho absolventi následně prováděli výcvik dojičů JZD v jednotlivých krajích. V roce 1953 se již výukové kurzy při školním závodě nekonaly, jelikož byl školní statek předán do užívání Výzkumnému ústavu živočišné výroby (Zdroj: Ryska Petr: Praha neznámá II, Grada Publishing a.s., 27.04.2017, s. 223., Věstník Československé akademie zemědělské, díl 25, Akademie, 1951, s. 251). VÚŽV Uhříněves měl nad „JZD Modletice” patronát, zejména nad chovem prasat (Zdroj: Socialistické Zemědělství, rok 1955, digitalizovaná forma díl 5, čísla 1-12, s. 444). V roce 1958 byla v Uhříněvsi přechodně otevřena dvouletá zemědělská učňovská škola, na které se tři dny v týdnu vyučovalo a po tři dny probíhala praktická výuka (Zdroj: Svobodné slovo, 29.12.1958, s. 1).
  3. V roce 1976 byl při Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi-Netluky (bývalém školním statku) zřízen Jezdecký klub. Zdroj: Ryska Petr: Praha neznámá II, Grada Publishing a.s., 27.04.2017, s. 223.
  4. Rudolf Jindrák starší byl dlouholetý člen ÚV KSČ, předseda ÚV Českého mysliveckého svazu (1973-listopad 1989), předseda JZD Rudá hvězda Modletice (Rudé právo, Ústřední orgán Komunistické strany Československa, 31.5.1971, s. 2, 6.4.1976, s. 3, 29.8.1983, s. 2.)

ReferenceEditovat

  1. a b velvyslanec JUDr. Rudolf Jindrák [online]. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 2013-03-07 [cit. 2017-03-15]. Dostupné online. 
  2. PŘIBYL, Pavel. Modletický věstník: O firmě z Modletic už vědí i v zemi vycházejícího slunce [online]. Modletice 6: Obec Modletice, září 2012, číslo 6, ročník 10. [cit. 2019-10-17]. Dostupné online. 
  3. Badatelna.eu | Státní okresní archiv Praha-východ se sídlem v Přemyšlení - Zemědělské družstvo Modletice. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  4. JZD Rudá hvězda Modletice 1985-1988, Rudolf Jindrák (předseda JZD, 32:58). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky) 
  5. Zemědělské družstvo Modletice, IČO: 00107034, 27. 8. 2019 - Obchodní rejstřík | Peníze.cz. rejstrik.penize.cz [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  6. Poslední hurá: stenografický záznam z mimořádných zasedání ÚV KSČ 24. a 26. listopadu 1989, s. 228.
  7. Bohumil Kvasil: Malá československá encyklopedie, díl 3, Academia, 1984, s. 212.
  8. Rudé právo, 25.2.1984, s. 2.
  9. Agroekonomika, Polygrafické závody, 1987, s. 288: „Ing. Rudolfovi Jindrákovi, predsedovi JZD Ruda hvêzda, Modletice”.
  10. Tribuna, týdeník pro ideologii a politiku, 28.10.1987, s. 11.
  11. Jan Jelínek: Čas rašení, Středočeské nakl. a knihkupectví, 1989, s. 45.
  12. Kramerius, Adresář Protektorátu Čechy a Morava: Borotín, Obchodník s dobytkem — Jindrák, Rud., s. 34. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. 
  13. Beseda zasvěcených: Vše, co Merkelová dělá, je promyšlené: „Já mám rodinnou anamnézu s tím  spojenou, podělil se s přítomnými dále Jindrák, protože poslední obětí pankrácké sekery, ženská oběť, byla jistá Božena Jindráková, což byla sestra mého dědy a byla popravena 24. dubna 1945 za aktivní odpor po heydrichiádě.”. page-maintitle-short-default [online]. [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. 
  14. Stavba: Silniční okruh kolem Prahy - stavba 511 Nupaky - Běchovice; výpis pozemků katastrální území: Modletice u Dobřejovic 627682, stav k 2/2008, str. 123: „LV 67, SJM Jindrák Rudolf Ing. a Agata Jindráková, čp. 31, Modletice, 251 01” s rodnými čísly. [online]. 104 00 Praha 10 - Královice: Městská část Praha - Královice, 2008 [cit. 2019-10-17]. Dostupné online. 
  15. Podtatranské noviny: „27. marca sa narodil pedagóg Hugo Stenczel (27. 3. 1808 Kežmarok – 3. 11. 1883 Kežmarok). Stredoškolské štúdia absolvoval v Kežmarku a Rožňave. Absolvoval tiež právnický a teologický kurz v lýceu, v rokoch 1828 až 1830 študoval na univerzite v Halle. V roku 1830 sa stal na kežmarskom gymnáziu profesorom syntaxe. V roku 1840 postúpil za profesora vyšších tried, vyučoval rétoriku a poetiku. V rokoch 1842 až 1843 a 1851 až 1867 bol rektorom lýcea. Dňa 13. septembra 1851 sa vláda rozhodla kvôli „reorganizácii“ uzavrieť lýceum v Kežmarku. Zásluhou Stenczela sa podarilo školu 14. novembra 1851 znovu otvoriť. Po penzionovaní v školskom roku 1869/1870 bol vymenovaný za inšpektora ústavu. V prospech lýcea sa vzdal aj svojej penzie – 300 zlatých a knižnice. [online]. 2018-03-28 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  16. ŠEVELA, Vladimír. ”Telefonní číslo Angely Merkelové jsem už vymazal,” říká Rudolf Jindrák, šéf zahraničního odboru prezidenta republiky. Hospodářské noviny [online]. 2017-08-18 [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. (česky) 
  17. WEBEX.SK. Obec Spišské Tomášovce | Oficiálne stránky obce | Pouč sa ... | Kto bol posledný vlastník majetkov v Hadušovciach?. Obec Spišské Tomášovce [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  18. WEBEX.SK. Obec Spišské Tomášovce | Oficiálne stránky obce | Pouč sa ... | Kto bol posledný vlastník majetkov v Hadušovciach?. Obec Spišské Tomášovce [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  19. Život strany, časopis ÚV KSČ, Rudé právo, 1984 (1-13), s. 55.
  20. Rudé právo. Ústřední orgán Komunistické strany Československa, 22.8.1973, s. 1.
  21. Rudé právo, Ústřední orgán Komunistické strany Československa, 12.12.1980, s. 3.
  22. Uznesenia z 29. zasadnutia OZ, konaného dňa 17.10.2013 v Smižanoch: Uzavretie zmluvy o budúcej kúpnej zmluve medzi zmluvnými stranami Obcou Smižany a reštituentmi: Ing. Juraj Stenczel, CSc., bytom Podlesí č. 306, 261 01 Příbram, ČR. Gerhard Stenczel, bytom Modletice č. 42, 251 01 Říčany, ČR. Ing. Eva Kučerová, bytom Kostelec u Křižku č. 21, 251 68 Kamenice, ČR. Alena Vlková, bytom Modletice č. 31, 251 01 Říčany, ČR. JUDr. Rudolf Jindrák, bytom Hošťálkova č. 392/1c, 169 00 Praha 6, ČR. [online]. Obec Smižany: Obec Smižany, 2013 [cit. 2019-10-17]. Dostupné online. 
  23. Zmluva č. 01592/2014-PRZ -R60244/14.00 o bezodplatnom prevode vlastníctva knehnuteľnosti [online]. Bratislava: Slovenský pozemkový fond, 2014 [cit. 2019-10-17]. Dostupné online. 
  24. Badatelna.eu | Státní okresní archiv Praha-východ se sídlem v Přemyšlení - Osmiletá střední škola Velké Popovice. badatelna.eu [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  25. Badatelna.eu | Státní okresní archiv Praha-východ se sídlem v Přemyšlení - Gymnázium Zdeňka Nejedlého Říčany. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  26. „Typ“ Jindrák. Na Hrad míří bývalý agent vojenské rozvědky. Euro.cz [online]. 2016-10-13 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. (česky) 
  27. „Typ“ Jindrák. Na Hrad míří bývalý agent vojenské rozvědky. Euro.cz [online]. 2016-10-13 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. (česky) 
  28. ŠEVELA, Vladimír. ”Telefonní číslo Angely Merkelové jsem už vymazal,” říká Rudolf Jindrák, šéf zahraničního odboru prezidenta republiky. Hospodářské noviny [online]. 2017-08-18 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. (česky) 
  29. Telegram velvyslance USA v Praze Juliana Niemzczyka k odpovědi ředitele konzulárního odboru Ministerstva zahraničních věcí ČSSR Josefa Houžvičky ve věci úmrtí Pavla Wonky, který zaslal ministru zahraničí USA Georgeovi Shultzovi, 1988, 29. dubna, Praha, ÚSTR.
  30. Absolventů moskevské školy MGIMO mezi českými velvyslanci přibylo, Polsko se jich zbavilo. HlídacíPes.org [online]. 2018-10-01 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. (česky) 
  31. EZO – evidence zájmových osob StB: „Jindrák Rudolf (* 1964), Praha, Československo, 1986, muž”. stbezo.info [online]. [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. 
  32. Jmenné evidence – Archiv bezpečnostních složek. www.abscr.cz [online]. [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. 
  33. „Typ“ Jindrák. Na Hrad míří bývalý agent vojenské rozvědky. Euro.cz. 2016-10-13. Dostupné online [cit. 2017-03-15]. (česky) 
  34. iBadatelna - vyhledávání: Útvar: ZSGŠ/ČSLA, registrační č. 180480, archivní č. 40803, krycí jméno: Danada, Jindrák Rudolf, 25.01.1964. ibadatelna.cz [online]. [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. 
  35. TISCALI.CZ. Lidé nám vyčítali, že jsme zradili národ. Přišla mi i šibenice. Tiscali.cz [online]. [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. (česky) 
  36. Milan Znoj: Temelín v česko-rakouských vztazích | Listy. www.listy.cz [online]. [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. 
  37. Velvyslanec v Německu Jindrák se stane Zaorálkovým náměstkem. Novinky. 2014-08-15. Dostupné online [cit. 2017-03-15]. (česky) 
  38. Bývalý velvyslanec v Německu Rudolf Jindrák bude radit premiérovi. Deník.cz. 2015-07-17. Dostupné online [cit. 2017-03-15]. (česky) 
  39. Zaorálkův náměstek Jindrák skončil na zahraničí, střídá Klausovou na Slovensku. Lidovky.cz [online]. 2015-05-19 [cit. 2017-03-15]. Dostupné online. 
  40. Nový ministr obrany v nedohlednu, Jindrák Nečasovu nabídku odmítl - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. 
  41. a b BARTONÍČEK, Radek. Jsem příznivec jednotné Evropy a integrace, ale ne za každou cenu, tvrdí Kmoníčkův nástupce Rudolf Jindrák. Hospodářské noviny. 2017-03-15. Dostupné online [cit. 2017-03-15]. (česky) 
  42. „Typ“ Jindrák. Na Hrad míří bývalý agent vojenské rozvědky. Euro.cz [online]. 2016-10-13 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. (česky) 
  43. 20 let Česko-německé deklarace - Rudolf Jindrák. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky) 
  44. Profesorský sbor OA | OBCHODNÍ AKADEMIE [online]. [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. (česky) 
  45. New Page 1. www.2cecko.wz.cz [online]. [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. 
  46. Čestní občané města. Cheb.cz [online]. Město Cheb [cit. 2017-03-15]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazyEditovat