Otevřít hlavní menu

Vinoř

část hlavního města Prahy
(přesměrováno z Praha-Vinoř)

Vinoř (německy Winor) je katastrální území, někdejší vesnice připojená roku 1974 k Praze, od 24. listopadu 1990 pod názvem Praha-Vinoř také městská část. Leží na severovýchodě hlavního města Prahy v severovýchodní části městského obvodu Praha 9, podél ulice Mladoboleslavské vedoucí směrem k Brandýsu nad Labem. Má rozlohu 599,92 ha, počet obyvatel k 1. lednu 2019 byl 4 071.[2]

městská část Praha-Vinoř
katastrální území Vinoř

Fara a kostel Povýšení svatého Kříže

Praha-Vinoř – znak Praha-Vinoř – vlajka znak vlajka

základní data
kraj a obec: hlavní město Praha
městský obvod: Praha 9
správní obvod (pověřený úřad): Praha 19
datum připojení k Praze: 1974
katastrální výměra: 5,99 km²
obyvatel: 4 071 (1. 1. 2019[1])
hustota zalidnění: 680 obyv./ km²
počet základních sídelních jednotek: 3

poštovní směrovací číslo: 190 17
adresa úřadu městské části: ÚMČ Praha-Vinoř
Bohdanečská č.p.97
Praha-Vinoř
190 17 Praha 917
starosta: Michal Biskup

Oficiální web

E-mailová adresa

Praha-Vinoř na mapě

Vinoř sousedí s Miškovicemi, Čakovicemi, Kbely, Satalicemi, Radonicemi, Jenštejnem, Podolankou a Přezleticemi.

Obsah

HistorieEditovat

Vinoř je staré historické sídlo, první písemná zmínka o obci pochází již z roku 1088,[3] kdy král Vratislav II. daroval Vinoř vyšehradské kapitule, sama Vinoř je ale mnohem starší. Do Vinoře spadá též osada Ctěnice.

PamátkyEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek ve Vinoři.
 
Pamětní tabule protikomunistického odboje na vinořské faře

Nejstarší dochovanou stavbou ve Vinoři je barokní kostel Povýšení sv. Kříže, postavený v letech 1727–1728 stavitelem F. M. Kaňkou na místě původní románské stavby. Před kostelem stojí cenné sousoší svatého Jana Nepomuckého od barokního sochaře I. F. Platzera.

Dalšími dominantami vsi jsou Vinořský zámek, postavený rovněž stavitelem F. M. Kaňkou, který v současné době spravuje Ministerstvo vnitra.[4]

Zámek Ctěnice stojí v osadě Ctěnice a je jednou z mála dochovaných středověkých tvrzí z 2. poloviny 14. století.

Podél cesty do Kbel a v centru Vinoře stojí čtyři výklenkové kapličky poutní cesty z Prahy do Staré Boleslavi, postavené v letech 1674 - 1690. Pátá výklenková kaple této poutní cesty dnes stojí u Cukrovarského rybníka. Kapličky jsou chráněny jako kulturní památky České republiky.[5]

Ve východní části Vinoře se nacházel cukrovar, který byl navzdory snahám o záchranu v roce 2009 zbourán. V jižní části území Vinoře se nachází přírodní rezervace Vinořský park.

DopravaEditovat

Vinoř se nachází na silnici II/610, která ji prakticky rozděluje. Tato silnice je hlavní spojnicí s centrem Prahy.

Městskou hromadnou dopravu (PID) zde zajišťují pouze autobusové linky, městské i příměstské (302, 375, 376, 378, 396 a noční linka 953). Jedinou městskou linkou je linka 185 která spojuje Vinoř se stanicí metra Letňany a některé spoje pokračují až do zastávky metra B Palmovka.

ZajímavostiEditovat

  • Katolická církev ve Vinoři vlastní asi tři čtvrtiny pozemků.
  • Vinořská škola vyučovala již za Marie Terezie. Až do roku 1856 měla pouze dvě třídy. V roce 2007 ji navštěvovalo celkem 295 studentů.
  • Průměrný věk obyvatel Vinoře je 38 let.[6] [kdy?]
  • Nejvyšší bod Vinoře má nadmořskou výšku 268 m.
  • Celková výměra je 598 ha, z čehož 436,02 ha jsou zemědělsky využívané pozemky.
  • Na území Vinoře je 7 rybníků, což je největší počet rybníků v jedné městské části.
  • I když do Vinoře nikdy nejezdila tramvaj, tak jednu tramvaj Vinoř má. V areálu společnosti Pražské strojírny se nachází původní pražská tramvaj T3SUCS, která je vidět z hlavní ulice.

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. Informativní počet občanů v ČR ve všech obcích, v obcích 3. typu a v městských částech [online]. Ministerstvo vnitra [cit. 2019-01-17]. Dostupné online. 
  2. Informativní počet občanů v ČR ve všech obcích, v obcích 3. typu a v městských částech [online]. Ministerstvo vnitra [cit. 2019-01-17]. Dostupné online. 
  3. Poche, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech 4. 1. vyd. Praha: Academia, 1982. 636 s. bez ISBN
  4. František Maxmilián Kaňka a jeho činnost na Brandýsku. In: ADAMEC, Jaromír. Studie a zprávy. Brandýs nad Labem - Stará Boleslav: Okresní muzeum Praha-východ v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi, 1977-78. S. 51-64.
  5. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-05-23]. Identifikátor záznamu 152784 : Křížová cesta – výklenkové kaple Staroboleslavské cesty. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  6. https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=vystup-objekt&pvo=DEM01D02-PHA&skupId=1372&z=T&f=TABULKA&katalog=30845&pvo=DEM01D02-PHA&str=v33&c=v3~8__RP2017

LiteraturaEditovat

  • PRIX, Dalibor (ed.): Umělecké památky Prahy. Velká Praha (M-Ž). Praha : Academia, 2017, ISBN 978-80-200-2469-5

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat