Oman britský
Oman britský (Inula britannica) je středně vysoká, řídce rozložitá, dvouletá, planě rostoucí rostlina kvetoucí žlutými květy seskupenými do úborů, které mívají v průměru až 5 cm. Je rostlinou teplomilnou a vlhkomilnou, která za příhodných podmínek dokáže vytvořit husté kolonie. Své druhové jméno "britský" dostal omylem, na Britských ostrovech neroste.[1][2]
 Oman britský | |
|---|---|
 Oman britský (Inula britannica) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvězdnicotvaré (Asterales) |
| Čeleď | hvězdnicovité (Asteraceae) |
| Podčeleď | Asteroideae |
| Rod | oman (Inula) |
| Binomické jméno | |
| Inula britannica L., 1753 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rozšíření editovat
Bylina je původní druh v Evropě a mírném pásmu Asie. Evropský areál je ze severu ohraničen polovinou Skandinávského poloostrova a z jihu Středozemním mořem. Dále roste od Španělska a Francie na západě až po Ural, Turecko a Kavkaz na východě. V Asii je dále rozšířen přes západní Sibiř až na ruský Dálný východ, po Střední Asii, Mongolsku, Číně, Íránu, Pákistánu i v severních himálajských oblastech Indie. Byl rozšířen i do Spojených států a Kanady.
V České republice je v teplých, nížinných oblastech dosti hojný. Do středních poloh vystupuje jen zřídka a to zejména na člověkem ovlivněná stanoviště, obvykle se tam vyskytuje jen přechodně. Téměř schází na Českomoravské vrchovině, na severní Moravě a v západních Čechách.[2][3][4]
Ekologie editovat
Roste na vlhkých loukách, březích vodotečí nebo vodních nádržích, včetně narušovaných míst jako jsou okraje polních cest, náspy podél komunikací nebo i rumiště. Dobře snáší i mírně zasolená místa. Obvykle se vyskytuje na osluněných, minerálně bohatých, vlhčích stanovištích s vyšší hladinou spodní vody. Rozkvétá od počátku července do konce září. Ploidie druhu je 2n = 32.[1][2][3]
Popis editovat
Dvouletá rostlina s lodyhou vysokou 20 až 70 cm, vyrůstající z větveného kořene. Vytváří často polykormony, takže je mnohde považována za rostlinu vytrvalou. Ze semene v prvém roce vyroste přezimující listová růžice s dlouze řapíkatými listy a z ní následujícího roku lodyha, která bývá v horní části větvená, krátce chlupatá, u báze někdy načervenalá a výše zelená. Lodyha je hustě porostlá čárkovitými, vespod krátce řapíkatými a výše přisedlými až poloobjímavými listy 20 až 50 × 5 až 10 mm velkými, které jsou na rubu hustě chlupaté. S nástupem kvetení listová růžice usychá.
Na vrcholu lodyhy roste v řídké chocholičnaté latě až osm žlutých úborů o velikost do 5 cm. Zákrov mají zelený, polokulovitý, čtyř až pětiřadý, jeho vnější listeny jsou podlouhlé, špičaté a dosahují zhruba do poloviny jazykovitých kvítků. Střední oboupohlavné trubkovité kvítky mají 5 mm korunu u báze srostlou a na vrcholu pěticípou. Vnější samičí kvítky rostoucí v počtu 40 až 70 v jedné řadě a mají asi 15 mm žlutou ligulu se třemi zuby. Plody jsou roztroušeně chlupaté, hnědé nažky až 1,5 mm dlouhé s jednořadým, paprsčitým chmýrem.[1][2][3][5][6]
Rozmnožování editovat
Oman britský se na velké vzdálenosti šíří semeny, nažkami, která rozptyluje vítr. Dobře se také rozmnožuje svými kořeny, případně i jejich úlomky odplavovaných vodou. Na stanovišti obvykle rostliny vytvářejí kolonie až šesti rostlin spojených oddenky s mateční rostlinou. V české přírodě není obtížným plevelem, kdežto ve Spojených státech, kde byl zavlečen počátkem 20. století, se velmi rychle šíří a v roce 2010 byl zařazen na seznam invazních druhů.[6][7]
Galerie editovat
-
Před květem -
Spodní strana listu -
Nažky s chmýrem -
Odkvetlý úbor
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Oman britský, s. 312–313.
- ↑ a b c d PRANČL, Jan. BOTANY.cz: Oman britský [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 02.07.2011 [cit. 2017-07-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c HANZL, Martin. Natura Bohemica: Oman britský [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 14.10.2008 [cit. 2017-07-10]. Dostupné online.
- ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Inula britannica [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2017-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ SHI, Zhu; CHEN, Yilin; CHEN, Yousheng et al. Flora of China: Inula britannica [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2017-07-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Plant Finder: Inula britannica [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO, USA [cit. 2017-07-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Invasive Species Compendium: Inula britannica [online]. CABI (Centre for Agriculture and Biosciences International), Wallingford, UK [cit. 2017-07-10]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu oman britský na Wikimedia Commons 
Taxon Inula britannica ve Wikidruzích
Slovníkové heslo oman britský ve Wikislovníku- Botanický ústav AV ČR – rozšíření omanu britského v ČR
