Ohníč
Obec Ohníč (německy Wohontsch) se nachází v okrese Teplice v Ústeckém kraji. Žije v ní 713[1] obyvatel. Obec leží na severozápadním okraji Českého středohoří, v údolí na pravém břehu řeky Bíliny. Na jižní straně se zvedá Pohradická hora (419 m). Na levém břehu prochází železniční trať Trmice–Bílina.
| Ohníč | |
|---|---|
 Ulice | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Bílina |
| Obec s rozšířenou působností | Bílina (správní obvod) |
| Okres | Teplice |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°35′14″ s. š., 13°50′41″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 713 (2024)[1] |
| Rozloha | 7,07 km²[2] |
| Nadmořská výška | 195 m n. m. |
| PSČ | 417 65 |
| Počet domů | 218 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 5 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 5 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Ohníč 30 417 65 Ohníč ohnic@iol.cz |
| Starostka | Lenka Brandtnerová |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Ohníč | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 567761 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatPrvní písemná zmínka o obci pochází z roku 1404.[4]
Obyvatelstvo
editovatPři sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 405 obyvatel (z toho 195 mužů), z nichž bylo 130 Čechoslováků, 271 Němců a čtyři cizinci. Kromě dvou evangelíků, sedmi členů církve československé a sedmdesáti lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 386 obyvatel: 107 Čechoslováků, 277 Němců a dva cizince. Převažovala římskokatolická většina, ale žili zde také tři evangelíci, jeden člen církve československé a 92 lidí bylo bez vyznání.[6]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 66 | 84 | 82 | 125 | 331 | 405 | 386 | 307 | 325 | 431 | 266 | 212 | 221 | 224 | 202 |
| Domy | 9 | 9 | 10 | 15 | 23 | 23 | 31 | 52 | 204 | 59 | 46 | 48 | 48 | 50 | 52 |
| Data z roku 1961 zahrnují i domy z místních částí Dolánky, Křemýž, Němečky a Pňovičky. | |||||||||||||||
Obecní správa
editovatOd 17. století zdejší panství držela původem vestfálská šlechta z rodu Ledeburů, jejíž severočeská rodová větev obdržela roku 1655 český inkolát a roku 1713 byla povýšena do rytířského stavu. O rozvoj obce se zasloužil Adolf von Ledebour, který ji roku 1850 jako místní část připojil ke svému zámku Křemýž. Obec po roce 1945 utrpěla vysídlením německého obyvatelstva. Od 1. ledna 1961 byla obec osamostatněna a připojena k okresu Teplice.[zdroj?][9]
Části obce
editovatObecní symboly
editovatZnak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 27. února 2004.[10]
Vybavenost obce
editovatObec má vlastní zdroj vody a vodovod i kanalizaci, malou čistírnu odpadních vod a je v ní zaveden plyn. V obci je mateřská škola. V obci jsou tři restaurace (dvě v osadě Ohníč a jedna v Křemýži), tři obchody (jeden v osadě Ohníč, jeden v Němečkách a jeden v Křemýži) a jeden průmyslový podnik (výroba interiérových a fasádních barev), dále drůbežárna a výrobna smažených brambůrků.
Doprava
editovat- Stanice Ohníč na železniční trati Ústí nad Labem – Bílina. Osobní vlaky jezdí zpravidla ve dvouhodinovém intervalu.
- Autobusové linky (v roce 2011 provozuje DPMML) – spojení s Bílinou, Kostomlaty pod Milešovkou, několik spojů denně do Teplic.
Pamětihodnosti
editovat- Kostel svatých Petra a Pavla v Křemýži se zděnou zvonicí. Kostel je barokní stavba z roku 1706 a stojí na návsi v obci. Všechny zvony z průčelní západní věže i ze zvonice byly zrekvírovány. Nacházel se zde zvon od Brikcího z Cimperka z roku 1572, přelitý v roce 1871 Karlem Bellmannem, dva zvony z roku 1676 od Fridricha Michala Schönfelda a další, blíže neurčený zvon bez nápisu. Pouze malý zvon v sanktusníku přečkal válečné rekvizice. Vyrobil ho roku 1714 Jan Baltazar Crommel z Ústí nad Labem. U vchodu do sakristie je zavěšen malý zvonek od téhož zvonaře z roku 1714 s průměrem patnáct centimetrů.
Osobnosti
editovat- Vera Salvequart (1919–1947) – zdravotní sestra a dozorkyně v koncentračním táboře Ravensbrück
Reference
editovat- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 412, 413. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 205.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 57.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 315. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-11-05]. S. 369. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06.
- ↑ Udělené symboly – Ohníč [online]. 2004-02-27 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
Literatura
editovat- MADĚRA, František. Křemýž 1251–2011. Ohníč: Obecní úřad Ohníč, 2001.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ohníč na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Ohníč v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
