Otevřít hlavní menu

Načetín (Kalek)

část obce Kalek v okrese Chomutov

Načetín (německy Netschung) je vesnice v Krušných horáchokrese Chomutov. Stojí 15,5 kilometru severozápadně od Chomutova v nadmořské výšce okolo 740 metrů. Vznikla někdy před polovinou šestnáctého století jako hornická osada, ale těžbu surovin ukončila třicetiletá válka. Poté se většina obyvatel živila prací v lese, výrobou dřevěného zboží nebo hřebíků. Po druhé světové válce se vesnice téměř vylidnila, a změnila se v rekreační osadu, která je od roku 1961 částí obce Kalek. Na jižní okraj Načetína stavebně navazuje sousední Jindřichova Ves.

Načetín
Východní část vesnice nad kaplí
Východní část vesnice nad kaplí
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 35 (2011)
Domů 70[1] (2017)
Nadmořská výška 740 m
Lokalita
PSČ 431 32
Obec Kalek
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Načetín u Kalku a Načetín (22,62 km²)
Zeměpisné souřadnice
Načetín
Načetín
Další údaje
Kód části obce 62120
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NázevEditovat

Vesnice svůj název získala podle potoka, který se původně jmenoval Načka. Toto jméno bylo převedeno do němčiny jako Natschung a poté zpět do češtiny. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: kus vody Wnaczke (1555), Welka Naczka (1564), Welka Nacžka (1565), Natzschung (1719), Natsching nebo Natschung (1787), Natschung (1846) a Vnače nebo Natschung (1886).[2]

HistorieEditovat

 
Domy podél silnice do Pohraniční

Jako pomístní jméno se Načetín objevuje v písemných pramenech roku 1507.[3] První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1549, kdy je Jan z Veitmile uveden jako majitel Natzschkau. Roku 1564 je zmiňován mlýn Welka Naczka pojmenovaný podle potoka, u kterého stál. Načetín patřil k chomutovskému panství, které bylo roku 1594 zkonfiskována Jiřímu Popelovi z Lobkovic. Novým majitelem se stal roku 1605 Adam Hrzán z Harasova, který vesnici připojil k Červenému hrádku.[4]

Až do třicetileté války se v okolí těžily rudy stříbra, cínu a mědi. Z průběhu války se zachovaly zprávy o roce 1632, kdy museli obyvatelé před vojskem uprchnout do lesů, a v roce 1640 vesnici vyplenilo švédské vojsko, které se utábořilo na vrchu Čihadlo. Ve druhé polovině sedmnáctého století se rozšířila výroba dřevěného zboží jako byly šindele, hračky, kuchyňské náčiní apod.[5]

V roce 1685 byla v Načetíně na podnět dvorského rady Ondřeje Maiera postavena vysoká pec a další zařízení pro zpracování železné rudy, která se sem dodávala zejména z Mezilesí,[6] ale i v Načetíně se ruda těžila v dole Jindřich.[5] Vzhledem k problémům při dopravě rudy i výrobků byl celý železářský podnik roku 1749 uzavřen a přestěhován do sousedního Kalku. Další příčinou uzavření podniku byl nedostatek dřeva, přestože jinak obtížně dostupné a využitelné lesy byly původně důvodem k jeho založení.[6] Na konci osmnáctého století se rozvinula také výroba hřebíků.[5]

Významnou událostí byla v roce 1766 návštěva císaře Josefa II.,[5] při které byl v sousedním Kalku postaven malý lovecký zámek.[7] Nepříznivým obdobím se stala sedmiletá válka, kdy museli vesničané zásobovat vojska, která tudy opakovaně procházela.[8] Před polovinou devatenáctého století měl Načetín asi 540 obyvatel a byly v něm tři hostince, tři mlýny a celní úřad. Lidé se živili prací v lese, chovem dobytka[5] a někteří si stále přivydělávali výrobou dřevěných hraček a zboží pro domácnost.[9] Kromě toho ve vesnici pracovali dva pekaři, dva podkováři, dva ševci, řezník, uhlíř, mlynář, krejčí, tkadlec, tesař a dva hřebíkářští mistři. Mnoho dalších hřebíkářů zaměstnávala Rauscherova továrna.[5]

Před druhou světovou válkou byli v Načetíně pouze čtyři příslušníci finanční stráže, kteří měli také za úkol ostrahu hranice. Ve druhé polovině třicátých let dvacátého století stále častěji docházelo k incidentům spojeným se Sudetoněmeckou stranou, a proto byla roku 1938 finanční stráž posílena o příslušníky Stráže obrany státu.[10] Ve stejném roce byla do vesnice zavedena elektřina. V prosinci roku 1944 byl pod velením organizace Todt zřízen pracovní tábor pro muže, kteří byli ubytováni ve dvou hostincích a pracovali v lese.[11] K osvobození došlo 5. května 1945, kdy německé jednotky bez boje ustoupily před projíždějícími ruskými vojáky.[10]

Po vysídlení Němců z Československa poklesl počet obyvatel na sedminu předválečného stavu a dále klesal až do počátku devadesátých led dvacátého století, a vesnice se změnila na rekreační osadu.[10]

Přírodní poměryEditovat

 
Načetínský rybník
 
Zchátralý lyžařský vlek na západním úbočí Čihadla

Načetín stojí v katastrálním území Načetín u Kalku s rozlohou 14,01 km²[12] a Načetín s rozlohou 8,61 km²,[13] ve kterém se nacházela zaniklá vesnice Kienhaid označovaná jako Načetín I. V katastrálním území Načetín u Kalku leží i Jindřichova Ves.[14]

Geologické podloží tvoří předvariské intruzivní horniny a horniny neznámého stáří, které jsou často deformované a metamorfované. Zastupují je různé druhy metagranitů až metagranodioritů a ortoruly. S nimi se složitě střídají prekambrické horniny zastoupené dvojslídnými a biotitickými rulami.[14]

geomorfologickém členění Česka oblast leží v geomorfologickém celku Krušné hory a podcelku Loučenská hornatina. Větší část spadá do okrsku Rudolická hornatina, ale jižní část patří do Přísečnické hornatiny. Hranice mezi oběma okrsky vede od Starého rybníka k pramenům Načetínského potoka. Nejvyššími body jsou Jelení vrch (858 metrů) v jižní části a Čihadlo (842 metrů) v severní části území, zatímco nejnižší místo se nachází u Načetínského potoka na severozápadním okraji Kalku. Samotná vesnice stojí ve výšce okolo 740 metrů.[14]

půdních typů převažuje podzol kambický, ale v západní části údolí Načetínského potoka a okolo myslivny Nový Dům se vyvinul glej histický. Na jižním úbočí Jeleního vrchu a na území Novodomského rašeliniště se vyskytuje rašelina[14]

Největšími tok jsou Načetínský potok a Černá, která teče jako hraniční tok na severozápadě.[15] Do Načetínského potoka se vlévá drobný Jindřichoveský potok, který sloužil jako zdroj pitné vody a energetický zdroj v Rauscherově hřebíkárně. Posiloval také mlýnské náhony napájené Načetínským potokem.[16] Vodu Načetínského potoka shromažďuje Načetínský rybník, do kterého přitéká také bezejmenný potok z Červeného rybníka. Třetí rybník se nachází na severozápadním okraji vesnice.[15]

Velká část katastrálního území Načetín je chráněna jako přírodní rezervace Prameniště Chomutovky. Jihozápadní část katastrálního území Načetín u Kalku zasahuje do přírodního parku Bezručovo údolí a do národní přírodní rezervace Novodomské rašeliniště.[15]

ObyvatelstvoEditovat

Při sčítání lidu v roce 1921 žilo v místní části Načetín, 2. díl 520 obyvatel (z toho 243 mužů), z nichž byli tři Čechoslováci, 513 Němců a čtyři cizinci. Kromě čtyř evangelíků patřili k římskokatolické církvi. V místní části Načetín, 1. díl, která však v roce 1921 patřila ke Kienhaidě, žili čtyři obyvatelé (z toho tři muži) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[17] Při dalším sčítání lidu z roku 1930 se již obě části nerozlišovaly. Podle něj měla vesnice 470 obyvatel: pět Čechoslováků, 461 Němců a čtyři cizince. S výjimkou devíti lidí bez vyznání a šestnácti evangelíků se hlásili k římskokatolické církvi.[18]

Vývoj počtu obyvatel a domů[19]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 642 698 625 661 643 524 470 71 51 31 25 11 37 33
Domy 61 70 71 68 70 72 71 73 . 9 9 5 15 10
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Kalek.

Obecní správaEditovat

 
Kaple
 
Památkově chráněný dům čp. 1

Po zrušení poddanství se Načetín stal samostatnou obcí. V letech 1869 a 1880 je uváděn jako součást Kalku, ale později se osamostatnil a jako osada k němu patřila Jindřichova Ves. Obě vesnice se od roku 1961 staly součástí Kalku.[5] K Načetínu také jako základní sídelní jednotka Načetín I patří zaniklá vesnice Kienhaid.[20]

Výsledky komunálních volebEditovat

Dne 22. května 1938 se konaly volby do obecních zastupitelstev. Z rozdělených 532 hlasů v Načetíně získaly 309 hlasů Sudetoněmecká strana a 223 hlasů Německá sociální demokracie.[21]

DopravaEditovat

Načetínem vede silnice třetí třídy č. 25211 z Boleboře přes Kalek k hraničnímu přechodu u Hory Svatého Šebestiána, ze které odbočuje silnice III/25213 do Jindřichovy Vsi.[22] Poblíž odbočky se nachází zastávka autobusové linkové dopravy. Nejbližší pravidelně obsluhovaná železniční zastávka je Chomutov zastávka na trati Ústí nad Labem – Chomutov. Vesnicí nevede žádná turisticky značená trasa, ale po silnici je značena cyklotrasa č. 23 v úseku mezi vodní nádrží Přísečnice a Novou Vsí v Horách.[15]

ŠkolstvíEditovat

Škola byla v Načetíně otevřena až v roce 1851, ale první rok se v ní učilo jen přes zimu. V roce 1861 byl na jednotřídní školu upraven dům čp. 48, ale protože nestačil počtu žáků, byla v letech 1874–1878 postavena nová škola, která měla roku 1881 čtyři třídy. Česká škola byla otevřena v roce 1927 a chodily do ní děti z Jindřichovy Vsi, Kalku a Kienhaidy.[8]

PamětihodnostiEditovat

U odbočky k Jindřichově Vsi stojí kaple z roku 1868 s barokní Kalvárií.[23] Na samém okraji vesnice, v těsném sousedství Jindřichovy Vsi, stojí památkově chráněná hrázděná venkovská usedlost čp. 1. Dům má zděné přízemí se segmentově zaklenutými okny. Patro je hrázděné. Jeden ze štítů je krytý šindelem, zatímco druhý pokrývá střešní krytina.[24]

Jihozápadně od vesnice se nachází národní přírodní rezervace Novodomské rašeliniště a na severozápadě jedna z částí přírodní rezervace Prameniště Chomutovky, která také zahrnuje zrušenou přírodní rezervaci Bučina na Kienhaidě.

Ve střední části vesnice stojí velká patrová budova obdélníkového půdorysu se sedlovou střechou a středovým rizalitem. Původně byla zámečkem, který nechali vystavět Lobkovicovéklasicistním slohu. Po roce 1923 v něm obec Kalek nechala zřídit školu o jedné společné třídě a divadelní sál v patře, který se v roce 1952 propadl. Po roce 1961 byly v budově zřízeny obecní byty.[zdroj?]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2017-04-14 [cit. 2017-04-16]. Dostupné online. 
  2. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (M–Ř). Svazek III. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 170. 
  3. LISSEK, Petr; NOVÝ, Miroslav; SÝKORA, Milan. Záchranný archeologický výzkum v Chomutově na Žižkově náměstí. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech v Mostě, 2009. 132 s. Dostupné online. S. 14. 
  4. BINTEROVÁ, Zdena. Od Kalku po Boleboř a Blatno. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2000. 128 s. ISBN 80-238-6410-6. Kapitola Načetín, s. 26. Dále jen Binterová 2000. 
  5. a b c d e f g Binterová 2000, s. 27
  6. a b BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 55–56. 
  7. ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Kalek – zámek, s. 187. 
  8. a b Binterová 2000, s. 28
  9. GERTHNEROVÁ, Vlasta. Výroba dřevěného zboží v Krušných horách. Památky, příroda, život. 1984, roč. 16., čís. 3, s. 68–69. 
  10. a b c Binterová 2000, s. 29
  11. VALIŠ, Zdeněk. Pracovní a zajatecké tábory na Chomutovsku. Památky, příroda, život. 1984, roč. 16, čís. 4, s. 104. 
  12. Územně identifikační registr ČR. Načetín u Kalku [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  13. Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Načetín [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  14. a b c d CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická, půdní a geologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2017-04-16]. Dostupné online. 
  15. a b c d Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2017-04-16]. Dostupné online. 
  16. Binterová 2000, s. 25
  17. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 208. 
  18. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I.. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 98. 
  19. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Chomutov. Dostupné online. 
  20. Binterová 2000, s. 25
  21. RŮŽEK, Vlastislav. „Přijde den“ (Es Kommt der Tag…). Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 10, 14. ISSN 0231-5076. 
  22. Ředitelství silnic a dálnic ČR. Silniční a dálniční síť ČR (veřejná aplikace) [online]. Geoportál ŘSD [cit. 2017-04-17]. Dostupné online. 
  23. POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech: T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Kapitola Kalek, s. 494. 
  24. Dům [online]. Národní památkový ústav [cit. 2017-04-16]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • BINTEROVÁ, Zdena. Od Kalku po Boleboř a Blatno. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2000. 128 s. ISBN 80-238-6410-6. Kapitola Načetín, s. 25–29. 
  • BINTEROVÁ, Zdena, kolektiv. Obce chomutovského okresu. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Načetín, s. 107–108. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat