Pomístní jméno

Vlastní jméno pomístní, anoikonymum, jehož součástí je i mikrotoponymum, místní vlastní jméno nesídlištní. Anoikonymy rozumíme všechna vlastní jména neživých přírodních objektů na planetě Zemi (např. pohoří) a všech člověkem vytvořených objektů na planetě Zemi, které nejsou určené k obývání (např. dálnice).

Mezi pomístní jména patří například hydronyma (jména vodních toků, ploch a děl), oronyma (jména horopisná – pohoří, kopce, údolí, sedla, nížiny atd.), pozemková jména (agronyma, tedy jména obdělávaných ploch – jména polí, luk a lesů –, mezi nejčastější patří jména polních tratí – ta jsou také nejčastěji uváděna jako mikrotoponyma), hodonyma (jména cest) a urbanonyma (názvy ulic, veřejných prostranství a nesídelních staveb v zastavěných sídelních územích), jména jednotlivých přírodních útvarů (skála, strom), nesídelních staveb v krajině (altány, gloriety, kaple) atd. Dvě posledně jmenované jsou také obvykle v kategorii mikrotoponym.

Termín pomístní jméno zavedl v roce 1860 historik Hermenegild Jireček.[1]

ReferenceEditovat

  1. HOLUB, Zbyněk. Jazykový koutek. In: Český rozhlas Plzeň [online]. 28. 5. 2004 [cit. 20. 10. 2020]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava/119043 Jména pomístní

LiteraturaEditovat

  • OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, Libuše et al. Pomístní jména v Čechách: o čem vypovídají jména polí, luk, lesů, hor, vod a cest. Praha: Academia, 1995. 520 s. ISBN 80-901072-8-1.
  • PLESKALOVÁ, Jana. POMÍSTNÍ JMÉNO. In: Petr KARLÍK, Marek NEKULA, Jana PLESKALOVÁ (eds.). CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny [online]. 2017 [cit. 20. 10. 2020]. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/POMÍSTNÍ JMÉNO

Externí odkazyEditovat