Mníšek

obec v okrese Liberec v Libereckém kraji
(přesměrováno z Mníšek u Liberce)
Tento článek je o obci na Liberecku. Další významy jsou uvedeny na stránce Mníšek (rozcestník).

Mníšek (německy Einsiedel in Isergebirge) je vesnice a obec na severu Česka, v okrese Liberec, v Libereckém kraji. Leží asi 6 km severo-severozápadně od Liberce na úpatí Jizerských hor. Žije zde přibližně 1 600[1] obyvatel. Obcí protéká říčka Jeřice, do ní se v obci vlévá potok Fojtka, na kterém leží Vodní nádrž Fojtka. Druhá, Mlýnická, přehrada se nachází na Albrechtickém potoce. V této obci je mateřská a základní škola. Do obce patří dvě vesnice: Mníšek a Fojtka. Část Mníšku a celá Fojtka leží na území Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory.

Mníšek
kostel svatého Mikuláše
kostel svatého Mikuláše
Znak obce MníšekVlajka obce Mníšek
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0513 564231
Pověřená obec Chrastava
Obec s rozšířenou působností Liberec
Okres (LAU 1) Liberec (CZ0513)
Kraj (NUTS 3) Liberecký (CZ051)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 630 (2020)[1]
Rozloha 25,40 km²
Nadmořská výška 375 m n. m.
PSČ 463 31
Počet částí obce 2
Počet k. ú. 2
Počet ZSJ 2
Kontakt
Adresa obecního úřadu Obecní úřad Mníšek
Oldřichovská 185
46331 Chrastava
mnisek.obec@volny.cz
Starosta Roman Slezák
Oficiální web: www.obec-mnisek.cz
Mníšek
Mníšek
Další údaje
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název obce je zdrobnělinou slova „mnich“, do názvu obce se dostalo z němčiny přes zkomolení slova „Einsiedler“, připomínajícího poustevníka, který dle pověsti žil na místě dnešního kostela.

Obec leží na silnici I/13 a železniční trati 037Liberce do Frýdlantu. Silniční spojení má také s Oldřichovem v Hájích a Chrastavou.

HistorieEditovat

Obec Mníšek je poprvé zmíněna v urbáři frýdlantského panství z roku 1381, kdy se v ní nacházelo 18 selských usedlostí, dvě pily a po jednom mlýnu na obilí a na tříslo, ke vsi patřilo asi 490 korců pozemků (asi 141 ha). Ve své historii patřila ves nejprve do panství frýdlantského, později do panství libereckého, spravovaného z hradu Hamrštejna. Obě panství však byla od 13. století v držení rodu Biberštejnů. Po vymření frýdlantské větve Biberštejnů přešla obě panství jako odúmrť na krále a z jeho majetku je roku 1558 odkoupil císařský rada Bedřich z Redernu.

Redernům byl majetek konfiskován za účast ve stavovském odboji v letech 1619–1620 a roku 1622 získal obě panství Albrecht z Valdštejna. Po jeho smrti přešlo Frýdlantsko i Liberecko do majetku Matyáše Gallase. Po smrti posledního z Gallasů, zdědil statky jeho synovec Kristián Filip Clam. Rod Clam-Gallasů držel obě panství až do roku 1945.

Po roce 1945 bylo místní německé obyvatelstvo vysídleno a do vsi se nastěhovali noví obyvatelé z Čech a ze Slovenska.

Mezi roky 2016 a 2017 probíhá v severozápadních částech obce, v lokalitě zvané Amerika, výstavba 25 rodinných domků, jež jsou zčásti zapuštěné do okolního terénu. K navrženému projektu se ale mezi architekty objevují i záporná stanoviska.[2]

Části obceEditovat

Zajímavosti a pamětihodnostiEditovat

  • Barokní kostel sv. Mikuláše nahradil původní redernský kostelík z roku 1570. Základní kámen dnešní stavby byl položen 3. 6. 1739. Kostelní věž byla do současné podoby vyzvednuta roku 1774.
  • Starý kamenný sloup u silnice na jihu obce označuje hranici mezi bývalým frýdlantským a libereckým panstvím.
  • v klasicistním domě číslo popisné 70 býval zájezdní hostinec[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. PLUHAŘ, Adam. ‚Podzemní‘ vesnička u Liberce budí rozpaky. Je to satelit, tvrdí architekti. iDNES.cz [online]. 2016-08-18 [cit. 2016-08-20]. Dostupné online. 
  3. FREIWILLIG, Petr. Technické stavby Frýdlantska. Liberec: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, 2011. 127 s. ISBN 978-80-904852-2-8. Kapitola Dopravní cesty a objekty, s. 18. 

Externí odkazyEditovat