Frýdlantsko

oblast v Česku

Frýdlantsko (polsky Ziemia Frydlancka) je název používaný pro oblast ve Frýdlantském výběžku (polsky worek frydlancki nebo cypel frydlancki) na severu České republiky. Rozkládá se ve Frýdlantské pahorkatině, od zbytku státu je oddělena masivem Jizerských hor, čímž se odlišuje od Frýdlantského výběžku. Krajina je skloněna směrem k severozápadu do Žitavské pánve. Nejvyšším bodem Frýdlantska je hora Smrk (1124 m), nejnižším pak hladina Smědé ve Vsi (204 m). Tohoto výškového rozdílu 920 m je dosaženo na pouhých 23 km. Oblast je odvodňována řekou Smědou, nejprve do Lužické Nisy, tou pak do Odry a konečně do Baltského moře.

Geologickým podkladem jsou horniny lužického plutonu – na nejzazším severu jde o takzvaný zawidowský grandiorit, na severozápadě je to rumburská žula a zbytek oblasti tvoří jizerské ortoruly. Místy došlo na povrch k výlevům třetihorních vyvřelin – převážně čedičových a místy znělcových. Povrch Frýdlantska pokrývají čtvrtohorní glaciální a gracifluviální náplavy – převážně písčité usazeniny.

Území patří mezi ekonomicky nejslabší regiony České republiky.[1]

Příroda editovat

Na území Frýdlantska jsou vyhlášena následující chráněná území:

Geomorfologické členění editovat

geomorfologického hlediska je Frýdlantsko součástí:[2]

Česká vysočina

Obce editovat

Na Frýdlantsku se v současnosti nachází 18 obcí. Obce patřily do okresu Frýdlant, při jeho zrušení v roce 1960 byly zařazeny do okresu Liberec. K mnoha z nich byly připojeny dříve samostatné osady. Protože byla tato oblast obydlena převážně Němci, jsou v závorkách uvedeny německé názvy obcí.

Původně patřily k frýdlantskému okresu ještě následující obce:

Exulanti editovat

V dobách protireformace (doba temna) emigrovala z této oblasti většina obyvatelstva. Jen v roce 1652 se jednalo o 3180 osob uprchlých z frýdlantského panství a 3800 osob z panství libereckého. Exulanti z Frýdlantska se přesunuli: 158 rodin do Meffersdorfu (Pobiedna), Schwerta, Scheibe (Mittelherwigsdorf) a Gebhardsdorfu,120 rodin do Seidenbergu (Zawidów), 82 rodin do Zhořelce, 70 rodin do Žitavy, 40 rodin do Marklissy (Leśna), 38 do Bernstadtu, 32 do Lauban (Lubáň), vše počítáno včetně okolních vsí. V menších počtech se rodiny rozptýlily i na jiných místech Lužice a Saska.[3]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. FREIWILLIG, Petr. Technické stavby Frýdlantska. Liberec: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, 2011. 127 s. ISBN 978-80-904852-2-8. Kapitola Úvodem, s. 8. 
  2. DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter; BALATKA, Břetislav, a kol. Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2006. 580 s. ISBN 80-86064-99-9. Kapitola Seznam geomorfologických jednotek, s. 27–38. 
  3. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich, 2004. 549 s. ISBN 80-7017-008-5. S. 17–23 + přílohy. 

Literatura editovat

  • ANDĚL, Rudolf; KARPAŠ, Roman. Frýdlantsko: Minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Liberec: Nakladatelství 555, 2002. ISBN 80-86424-18-9. 
  • KOČÍ, Josef. Odboj nevolníků na Frýdlantsku 1679–1687 : příspěvek k povstání nevolníků v Čechách v roce 1680. Liberec: Severočeské nakladatelství, 1965. 189 s.