Otevřít hlavní menu

Ferdinandov

část obce Hejnice v okrese Liberec
Možná hledáte: osadu Ferdinandov, část vesnice Stříbrné Hory v obci Horní Město v okrese Bruntál.

Ferdinandov (německy Ferdinandstal) je ves v českém okrese Liberec. Dnes je částí města Hejnice, od jehož středu je vzdálena asi 2 km. Leží na rozhraní Frýdlantské pahorkatiny a Jizerských hor mezi Malým a Velkým Štolpichem zhruba v nadmořské výšce 410 m.

Ferdinandov
Pozůstatek hasičské zbrojnice ve Ferdinandově
Pozůstatek hasičské zbrojnice ve Ferdinandově
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Domů 150
Nadmořská výška 410 m
Lokalita
PSČ 463 62
Obec Hejnice
Okres Liberec
Historická země Čechy
Katastrální území Hejnice (38,19 km²)
Zeměpisné souřadnice
Ferdinandov
Ferdinandov
Další údaje
Kód části obce 38172
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Víska byla založena roku 1781 na pustém pozemku v odlesněné enklávě mezi toky Malého a Velkého Štolpichu. Byla nazvána po třetím synu tehdejšího majitele panství, hraběte Clam-Gallase. V její horní části bývala velká papírna, podle níž byl Ferdinandov nazýván místními obyvateli „papírová víska“.

Obsah

KulturaEditovat

Minimálně v období mezi dvěma světovými válkami ve dvacátém století se v podkroví místní restaurace „Waldfrieden“ nacházel mechanický betlém.[1]

Na domě čp. 21 je umístěna pamětní cedule s textem „Zde byl v roce 1914 naposledy spatřen Jára da Cimrman“, kterou v roce 1986 odhalovali Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak.[2]

Zajímavosti a pamětihodnostiEditovat

 
Pamětní deska Járy Cimrmana

HospodářstvíEditovat

PapírnaEditovat

Při zakládání vsi v roce 1783 se počítalo s výrobnou papíru, jejímž nájemcem se stal Carl Schütze.[3] Pohon strojů v továrně zajišťovala vodní síla z Velkého Štolpichu. Například roku 1796 podnik vyprodukoval 30 kop takzvané malé lepenky, za jejíž prodej následně utržil 52 zlatých a 30 krejcarů.[3] V roce 1886 vlastnil areál papírny mlynář Josef Ullrich, který jej přestavil na trhárnu bavlny. Objekt však roku 1923 vyhořel a na počátku 21. století stojí na jeho místě penzion.[3]

Vodní mlýnyEditovat

Zdejší mlýn na řece Smědé fungoval od roku 1846, kdy na něm působil Franz Neumann. Ten možná mlýn i postavil, ale záznamy o tom nejsou. O rok později začal ve mlýně působit Josef Bergmann. Ten zde však dlouho nevydržel, neb v následujícím roce je jako mlynář uváděn Ferdinand Vogt. Roku 1899 mlýn vyhořel, leč byl rychle obnoven a sloužil dále svému původnímu účelu i krátce po druhé světové válce. Na začátku 21. století je náhon mlýna upraven a objekt bude sloužit k výrobě elektrické energie.[4]

Další mlýn stával na potoce Štolpich. V roce 1871 jej pravděpodobně postavil Ignaz Klause. Toho v hospodaření posléze vystřídal Ferdinand Schindler, jenž objekt roku 1880 rozšířil ještě o pekárnu. Posledním mlynářem zde byl Rudolf Lenkert a po druhé světové válce v mlýně bydlela rodina Chráskových.[4]

DopravaEditovat

Ferdinandovem neprochází žádná železniční trať. Nejbližší prochází Hejnicemi, pod které Ferdinandov spadá. Je to jednokolejná neelektrifikovaná trať číslo 038, spojující RaspenavuBílým Potokem, na které zde leží zastávka pojmenovaná po městě.

Silniční dopravu sem přivádí pozemní komunikace číslo III/29016, která začíná v Hejnicích na křižovatce u Riedlova domu (čp. 175) a pokračuje kolem místní baziliky Navštívení Panny Marie, přes památkově chráněný kamenný most až do Ferdinandova, kde končí na úpatí vrcholů Ořešníku a Ptačích kup.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. KARPAŠ, Roman. Jizerské hory: Z údolí – Před 100 lety: Ferdinandovský betlém. Krkonoše – Jizerské hory [online]. 2003 [cit. 2016-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-29. ISSN 1214-9381. 
  2. SVĚRÁK, Zdeněk; WEIGEL, Jaroslav; WEIGEL, Michal. Ladislav Smoljak hrající, bdící. 1. vyd. Praha: Fragment, 2010. 60 s. ISBN 978-80-253-1157-8. S. 53. 
  3. a b c FREIWILLIG, Petr. Od mlýnů k továrnám. 1. vyd. Liberec: Nakladatelství RK, 2017. 168 s. ISBN 978-80-87100-37-0. Kapitola Papírny ve Frýdlantu a Ferdinandově, s. 56. 
  4. a b KLEMPERA, Josef. Vodní mlýny v Čechách. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 179 s. ISBN 80-7277-167-1. Kapitola Mlýny v Hejnicích, s. 84–85. 

LiteraturaEditovat

  • NEVRLÝ, Miloslav. Kniha o Jizerských horách. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1981. 
  • KURTIN, Petr; SIMM, Otokar. Album starých pohlednic Jizerských hor. Liberec: 555, 1998. ISBN 80-902590-0-6. 
  • PIKOUSOVI, J. a Š., aj. Jizerské hory včera a dnes. [s.l.]: Petr Neuhäuser, 2001. 
  • NEVRLÝ, Miloslav. Jizerské hory. Praha: Olympia, 1983. 

Externí odkazyEditovat