Ljubomir Nenadović

srbský spisovatel

Ljubomir Nenadović (srbsky Љубомир Ненадовић; 14. září 1826, Brankovina u Valjeva21. ledna 1895, Valjevo) byl srbský básník, prozaik, překladatel a diplomat.[1]

Ljubomir Nenadović
Ljubomir Nenadović kolrm roku 1889
Ljubomir Nenadović kolrm roku 1889
Narození 14. září 1826
Brankovina, Bělehradský pašalík,Osmanská říšeOsmanská říše Osmanská říše
Úmrtí 21. ledna 1895 (ve věku 68 let)
Valjevo,
Srbské královstvíSrbské království Srbské království
Povolání básník, prozaik, překladatel a diplomat
Národnost srbská
Žánr umělecký cestopis
Literární hnutí romantismus
Vlivy Dositej Obradović
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Pocházel ze slavné srbské rodiny, která se významně zasloužila o vznik novodobého srbského státu (jeho otec protopop Matija Nenadović patřil k vůdcům prvního i druhého srbského povstání proti Osmanské říší). V letech 1844-1848 průběžně studoval (ale zkoušky neskládal) na univerzitách v Praze, Berlíně, Ženevě, Heidelbergu a v Paříži, kde jeho studium definitivně přerušila únorová revoluce, které se zúčastnil na straně povstalců. Po návratu do Srbska působil jako profesor na bělehradsksém lyceu a pak jako státní úředník a diplomat (mimo jiné například v Cařihradu roku 1858). Pracoval na ministerstu školstí a roku 1860 byl dokonce krátce ministrem Srbského knmížectví. Roku 1868 odešel na odpočinek a až do smti žil v ve Valjevu.[2]¨

Od roku 1848 byl členem a roku 1860 předsedou Společnosti srbské slovesnosti (Друштво српске словесности), která se roku 1864 transformovala na Srbskou učenou společnost (Српско учено друштво). Byl jedním z prvních členů Srbské královské akademie (Краљевско-српска академије) vzniklé roklu 1886.[2]

Lierárně debutoval roku 1849 jako básník, ale jeho reflexivně-moralistní básně ovlvněné Dositejem Obradovičem byly brzy zastíněny jeho další prozaickou tvorbou. Z jeho básnického díla vynikají předevěím fiktivní bajky (jeho vlastní nebo parafráze starých), satiry a epigramy. Roku 1850 začal vydávat jeden z prncích srbských časopisů, humoristicko-satrirický magazín Šumadinka (Шумадинка). Do srbětiny přeložil Dějiny francouzské revoluce od Françoise Migneta. Těžištěm jeho tvorby jsou umělecké cestopisy, které psal vyborušeným jazykem a vydával je ve formě dopisů. Náměty pro ně hledal na na svých studiních a dalších cestách po Evropě a vkládal do nich poetické líčení krajiny, historické exkurzy a aktuální a zasvěcené kulturní i hoapodářské komentáře. Objevovaly se v nich ale také novoromantické pocity osamocenosti, prázdnoty a bezcílností moderního života, čímž se příblížil k dekadentním tendencím vznikajícím v literatuře na přelomu 19. a 20. století.[1]

Výběrová bibliografieEditovat

 
Ljubomir Nenadović kolem toku 1851
  • Песме (1849, Básně), sbírka básní.
  • Словенска вила (1849, Slovanská víla), zpěv, ve kterém slovanská víla v Karpatech pláče a truchlí nad osudem Polska a dalších slovanských národů.
  • Писма из Грајсфалда (1850, Dopisy z Greiswaldu), kniha je též nazývána Прва писма из Немачке (První dopisy z Německa) a byla napsána ještě za autorova studia v Německu.
  • Србска историја за основне србске школе (1850, Srbské dějiny pro základní srbské školy), učebnice.
  • Писма из Швајцарске (1852, Dopisy ze Švýcarska).
  • Прилози за српску историју (1858 a 1861, Příspěvky k srbským dějinám), dva díly.
  • Дојчиновић Војин (1861, Dojčinović Vojin), veršovaný příběh.
  • Писма из Италије, (1868, Dopisy z Itálie), kniha obsahuje mimo jiné autorvy dojmy ze svého italského setkání s černohorským vladykou Petrem Petrovičem Njegošem.
  • Писма из Немачке (1874, Dopisy z Německa), kniha je též nazývána Друга писма из Немачке (Druhé dopisy z Německa), v této knize se nejvíce projevují autoruvy dekadentní tendence.
  • Писма о Црногорцима (1889, Dopisy o Černohorcích), zápisky z autorova pobytu v Černé Hoře, kam byl pozván knížetem Danilem Petrivčem Njegošem

České překladyEditovat

Autorova báseň Roku 1848 v překladu Jaroslava Závady je obsažena v antologii Jaro národů ve slovanských literaturách (Praha: ELK 1948) a jeho Dopis z Cetyně (tj. z černohorské Cetinje) ve sborníku Co se stalo na Kosovu rovném (Praha: Odeon 1990) v překladu Dušana Karpatsjého.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Slovník balkánských spisovatelů, Praha: Libri 2001, S. 409-410.
  2. a b Љубомир Ненадовић - Српска енциклопедија

Externí odkazyEditovat