Otevřít hlavní menu

Evropský literární klub

české nakladatelství

Evropský literární klub – ELK (nakladatelství a kulturní spolek) bylo významné[1] nakladatelství, knižní distribuce a kulturní spolek, první knižní klub u nás. ELK založili v Praze v roce 1935 nakladatelé Bohumil Janda s bratrem Ladislavem Jandou, literární kritik a historik Václav Tille a spisovatel Emil Vachek. Klub byl zlikvidován komunisty v roce 1949.

Obsah

Organizace klubuEditovat

[2] Klub byl novinkou československého nakladatelského světa, protože vytvářel vzájemnou vazbu mezi čtenářem, nakladatelem a autory či překladateli na pravidelných osobních setkáních a společenských akcích. Páteří klubu byli členové – odběratelé knih. Platili měsíční poplatek, který činil za jednu knihu polovinu ceny. Čtenářské zájmy hájila čtenářská rada složená z důvěrníků těch místních klubových skupin, které čítaly alespoň 30 členů.

Sídlo klubu bylo v Přemyslově ulici č. 16 v Praze na Smíchově, reprezentativní prostory měl klub v Paláci Lucerna a galerii ve Vodičkově ul. (dřívější Poštova galerie). Po roce 1945 bylo středisko ELK zřízeno také v Brně.

Předsedy klubu byli např. Bohumil Janda, Václav Tille, Josef Bohuslav Foerster, Albert Pražák. Místopředsedové Emil Vachek nebo Ladislav Janda. Mezi zakladatele pařili Max Švabinský, Václav M. Havel (otec prezidenta Václava Havla), Josef Horák, Josef Kopta, Albert Pražák, František Langer, Jan Jesenský, Antonín Matějček, Karel Josef Beneš, František Halas, Jaroslav Jan Paulík, Jiří Weil aj. Ředitelem akciové společnosti odpovědným za provoz byl Ladislav Janda. Jednatelem akciové společnosti byl František Kovárna.

Největší členskou základnu měl klub po roce 1945, téměř sto tisíc členů.

SpolupracovníciEditovat

Nakladatelská činnostEditovat

[2][1] ELK bylo první nakladatelství spolkového principu. Nebyl družstvem jako například nakladatelství Družstevní práce. Díky odstranění knihkupeckého článku se knihy dostávaly ke čtenáři přímo, a tím Bohumil Janda docílil zlevnění pro členy klubu. Motivací byla malá koupěschopnost obyvatel daná hospodářskou krizí.

Mezi lety 1934 a 1949 vydalo nakladatelství ELK více než 321 knižních titulů od 280 autorů, z toho 120 autorů domácích a 160 autorů zahraničních.

První kniha pod značkou ELK byla Rozchod! od Karla Konráda v roce 1934. Činnost klubu začala 1. 1. 1935 (první členové), 6. 7. 1935 byly schváleny stanovy klubu a 20. 12. 1940 byla založena akciová společnost ELK a klub se tak stal samostatným nakladatelstvím.

Nakladatelství vydávalo díla velikánů, jakými byli např. Karel Havlíček Borovský, Božena Němcová, Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický, Jakub Arbes, Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert, Josef Kopta, Emil Vachek, Rudolf Medek, Viktor Dyk, Bohumil Mathesius, Zdeněk Vančura, Josef Kajetán Tyl, Toyen (Marie Čermínová), Václav Tille, Max Brod, Gustav Meyrink, Franz Werfel, Jan Jesenský, František Halas, Antoine de Saint-Exupéry.

Byla zastoupena překladová literatura, hlavně anglosaská, německá, francouzská, ruská, maďarská, italská, dánská, norská, švédská, finská, švýcarská, holandská, bulharská, jihoslovanská, řecký, polská, mexická, perská, indická, japonská a čínská.

Edice: Svět, Ráj knihomolů, Národní knihovnice, Život, Slavín.

O grafickou stránku nakladatelství se staral Jaroslav Benda, Jindřich Štyrský, František Muzika či Oldřich Menhart.

Název ELK vznikl z edice nakladatelství Sfinx, Evropská knihovna.

PeriodikaEditovat

  • ELK: měsíčník Evropského literárního klubu. Praha: Evropský literární klub, 1935–1941. [měsíčník kulturního čtenáře]
  • Literární noviny: čtrnáctideník kulturního člověka. Praha: Evropský literární klub v Praze 1936–1949.
  • Růst: měsíčník pro životní kulturu. Praha, 1947–1949.

Ostatní činnostiEditovat

ELK byl koncipován jako kulturní spolek, který nabízel svým členům mnohá kulturní vyžití. Reprezentativní prostory klubu byly v Paláci Lucerna (za přispění Václava M. Havla). Tam se pořádaly přednášky, výstavy, besedy, schůzky, filmová, hudební a divadelní představení. Klub měl vlastní galerii ve Vodičkově ul. (dřívější Poštova galerie). Po roce 1945 bylo středisko ELK zřízeno také v Brně. Klub poskytoval členům výtvarnou službu (od 1942), která opatřovala členům výtvarná díla a předměty užitého umění, dále pak vstupenky na kulturní akce mimo klub. Součástí klubu byly divadelní, filmové a gramofonové služby.[1][2]

LikvidaceEditovat

Dne 2. 3. 1948 byla komunisty uvalena na ELK národní správa. Dne 3. 6. 1949 byla činnost ELK násilně ukončena a z nakladatelství ELK, nakladatelství Sfinx, nakladatelského družstva Máje a nakladatelství František Borový vznikl Československý spisovatel.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d FORST, Vladimír. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985.
  2. a b c d VENYŠ, Ladislav. Bohumil Janda a Evropský literární klub. Praha: ELK, 2000. 60 s.
  3. ČÁSLAVSKÁ, Drahomíra. Evropský literární klub (ELK) a jeho místo v české knižní kultuře a v nakladatelském podnikání. Praha: Knihovna, 1977. 84 s.

LiteraturaEditovat

  • ČÁSLAVSKÁ, Drahomíra. Evropský literární klub (ELK) a jeho místo v české knižní kultuře a v nakladatelském podnikání. Praha: Knihovna, 1977. 84 s. 
  • SCHREIBER, Hugo. Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5: Příběhy nevšedních životů. Praha: Perseus, 2006. 390 s. 
  • HALADA, Jan. Encyklopedie českých nakladatelství 1949–2006. Praha: Libri, 2007. 378 s. 
  • TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník XX. Století. Litomyšl: Paseka, 1999. 
  • FORST, Vladimír. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. 
  • FORST, Vladimír. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1995. 
  • OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury. Praha: Academia, 2000. 798 s. 
  • VENYŠ, Ladislav. Bohumil Janda a Evropský literární klub. Praha: ELK, 2000. 60 s. 
  • BÍLKOVÁ, Eva. Evropský literární klub, soupis nakladatelského archivu 1935–1949. Praha: Literární archiv Památníku národního písemnictví, 1994. 

Externí odkazyEditovat