Josef Knap
Josef Knap (28. července 1900 Podůlší u Jičína[1] – 13. prosince 1973 Praha) byl český prozaik, básník a literární kritik, spolu s Františkem Křelinou čelný představitel ruralistické literatury.
| Josef Knap | |
|---|---|
 | |
| Narození | 28. července 1900 Podůlší u Jičína  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 13. prosince 1973 (ve věku 73 let) nebo 13. února 1973 (ve věku 72 let) Praha  Československo |
| Národnost | česká |
| Povolání | spisovatel, jazykovědec, básník, literární kritik, autor dětské literatury, překladatel, redaktor, historik a kritik |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Narodil se v Podůlší u Jičína v rodině chalupníka Antonína Knapa a jeho manželky Anny, rozené Konůpkové.[2]
Gymnázium ukončil v roce 1919 a v roce 1924 vystudoval moderní literaturu na filosofické fakultě University Karlovy. V meziválečném období procestoval pak řadu evropských zemí, mezi nimi Německo, Švédsko, Norsko, Itálii a Francii. Více než 25 let (1925–1951) pracoval v divadelním oddělení Národního muzea, které později vedl. Za nacistické okupace prošel totálním nasazením. V letech 1945–1948 byl členem Moravského kola spisovatelů.
Kvůli náboženskému tónu jeho literárních prací se stal v 50. letech obětí politických procesů s katolickými intelektuály: v roce 1952 byl odsouzen k jedenácti letům vězení. V době jeho věznění v pankrácké věznici jemu, J. Zahradníčkovi a F. Křelinovi pomohl dozorce Václav Sisel. Zachránil mnohé básně a texty těchto vězněných autorů. Ukryl je na své chatě a to až do r. 1968. J. Knap byl nakonec propuštěn již v roce 1955 kvůli onemocnění rakovinou. Když se poměry na konci 60. let přechodně uvolnily, byl v roce 1967 soudně rehabilitován. Po propuštění pracoval jako stavební dělník, až později získal zaměstnání v Památníku národního písemnictví.
V 60. letech se zabýval dějinami divadelních společností – na základě této své práce vydal knihu Umělcové na pouti v roce 1961.
Zemřel v Praze, pohřben byl v Železnici.
V roce 1997 vyšly knižně Knapovy vzpomínky nazvané Bez poslední kapitoly.
Zajímavost editovat
Když byly 7. května 1939 slavnostně pohřbeny ostatky Karla Hynka Máchy na pražském Slavíně, nesli jeho rakev Josef Hora, Jaroslav Seifert, František Halas, František Sekanina, František Kropáč a Josef Knap.[3]
Dílo editovat
Knapovo dílo kombinuje realistické a impresionistické prvky. Inspiraci pro svoji literární tvorbu nacházel u severských autorů a z českých např. u Antala Staška, Karla Václava Raise a impresionisty Fráni Šrámka. Většinu témat svých děl věnoval zcela v duchu ruralismu venkovskému životu.
Sbírky povídek editovat
- Píseň na samotě (1924) – povídková kniha
- Zaváté šlépěje (1929–1940) – povídková kniha
- Žloutnou stráně (1929)
- Polní kytice (1935) – povídková kniha
- Trojlístek (1943) – kniha zaměřená na mladší čtenáře, obsahující 3 povídky
- Čas kopřiv (1970) – povídkový soubor vydaný k autorovým 70. narozeninám, část nákladu byla zabavena
Romány editovat
- Ztracené jaro (1922)
- Réva na zdi (1926) – román s tématem selství; sedlák Kašpar je na syna Josefa tvrdý, jedná s ním hůř než s čeledínem; Josef se zamiluje a ožení, otec jej nechá bydlet na statku, ale odveze si všechen majetek a syn tak musí začít od píky
- Muži a hory (1928) – román z prostředí slovenského Liptova, o životě domorodých pastevců
- Vysoké jarní nebe (1932) – román s tématem krize mladého manželství
- Cizinec (1934) – tragický příběh hospodáře-ztroskotance
- Puszta (1937) – román z prostředí české kolonizace v jižní části Podkarpatské Rusi
- Dívčí hlas (1938) – úředník se dostává do těžké situace, když se po rozvodu stará o svoji dcerku.
- Věno (1944) – román v podkrkonošské vesnice
- Dokud vane vítr (1968) – budoucí herečka jede přes otcův zákaz do Prahy, aby viděla položení základního kamene Národního divadla.
- Vzdálená země (1969) – příběhem o promarněném životě; hrdinou je vesnický lékař, který ve válce ztratí přítele; až díky tomu si uvědomuje, jak důležitá pro něj musí být jeho dcera dceři.
- Bez poslední kapitoly (1997) – vzpomínková kniha
Odborné práce o divadle editovat
- Hilbert (1926)
- Zöllnerové: Dějiny divadelního rodu (1958)
- Umělcové na pouti: České divadelní společnosti v 19. století (1961)
- Čtyři herečky: Spurná, Vojtová, Brzková, Beníšková (1967)
Literárně-historické práce editovat
- Alej srdcí (1920) – debutová kniha esejů věnovaných českému poválečnému básnictví
- Úvod do krásné literatury (1924)
- Cesty a vůdcové: k literatuře let dvacátých (1926)
- Básníci selství (1932)
- Fráňa Šrámek (1937)
- Literatura české půdy (1939)
- Selma Lagerlöf (1949) – studie o této významné švédské autorce
Básnické sbírky editovat
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ výpis z matriky narozených. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Matrika narozených Železnice – okres Jičín, 1872–1912, s. 44 (snímek 47)[1][nedostupný zdroj]
- ↑ Sprostý zločinec Josef Knap. Plus [online]. 2020-07-31 [cit. 2021-11-02]. Dostupné online.
Literatura editovat
- HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.
- MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938–1939). Praha: Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6.
- PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech: 1918–1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6.
Související články editovat
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Knap
- Seznam českých spisovatelů
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Knap na Wikimedia Commons - Pořad Českého rozhlasu Plus: Sprostý zločinec Josef Knap; obsahuje unikátní archivní nahrávky s hlasem Josefa Knapa a ukázky z jeho děl.
