Otevřít hlavní menu

František Křelina

český náboženský spisovatel a romanopisec

František Křelina (26. července 1903 Podhradí u Jičína25. října 1976 Praha) byl český prozaik, básník a dramatik.

František Křelina
Narození 26. července 1903
Podhradí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 25. října 1976 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání dramaturg
Děti
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotopisEditovat

 
Hrob Františka Křeliny na hřbitově ve Veliši

Dětství prožil v Podhradí u Jičína. V roce 1922 dokončil studia na Učitelském ústavu v Jičíně a učil v Českém Dubu. Po obsazení Sudet Němci v březnu 1939 odešel do Prahy, kde učil na měšťanských a později jednotných školách až do roku 1951.[1] Zde připravoval společně s Josefem Knapem a Jaroslavem Durychem výzvu českých spisovatelů k lidu, která však padla za oběť cenzuře.[zdroj?]

Roku 1945 krátce učil v Hradišti na Žatecku, ale vrátil se zpět do Prahy. V Praze byl 24. srpna 1951 zatčen; v červenci 1952 byl jako člen údajné prostistátní skupiny odsouzen za velezradu na dvanáct let vězení. Ve stejném vykonstruovaném procesu byli mezi jinými odsouzeni také Josef Knap, Jan Zahradníček, Bedřich Fučík, Zdeněk Kalista, Ladislav Kuncíř a Ladislav Jehlička.[2] V době věznění na Pankráci se s ním a J. Zahradníčkem a J. Knapem spřátelil dozorce Václav Sisel, který jim pomáhal. Také ukryl na své chatě značnou část rukopisů jejich básní a textů, a to až do r. 1968.[3]

Dne 10. května 1960 byl Křelina amnestován. Do roku 1964 pracoval jako stavební dělník v Praze a znovu se věnoval literární tvorbě. Jeho články otiskovaly v té době Zemědělské noviny a Lidová demokracie. Roku 1967 byl plně rehabilitován. Zemřel v Praze, pochován je ve Veliši u Jičína.[4]

RodinaEditovat

Dne 2. července 1927 se František Křelina oženil s dcerou rolníka Annou Masopustovou (1903—??). Manželé Křelinovy měli dvě dcery. Dcera Hana Pražáková (1930—2010) byla též spisovatelkou.[5]

VyznamenáníEditovat

Roku 1936 obdržel státní ocenění a o dva roky později cenu České akademie věd a umění.

DíloEditovat

František Křelina je sice považován za ruralistu, ale jeho texty (ať již básnické, prozaické či dramatické) nesou prvky i jiných uměleckých směrů a ruralismus u něj převládat pouze v období jeho rané tvorby, tedy během první republiky. Později se klonil pouze k utváření katolicky zaměřených textů. K jeho nejznámějším ruralistickým dílům patří Hlas kořenů, Hlas na poušti či Jalovčí stráně. Některá díla z Křelinovy pozůstalosti nebyla doposud vydána.

Romány a veršeEditovat

  • Hlas kořenů (1927)
  • Hlas na poušti (1935)
  • Jalovčí stráně (1937) – přepracováno 1947
  • Klíče království (1939)
  • Dcera královská, blahoslavená Anežka česká (1940) – dílo nevzniklo na základě historických pramenů, ale jako oslava světice sv. Anežky české.
  • Amarú, syn hadí (1942) – román o českých misionářích v peruánských pralesích na konci 17. století. Objevuje se zde mysticismus, jezuitský kněz J. V. Richter je umučen domorodci.
  • Každý své břímě (1969)
  • Půlnoční svítání (verše, 1927)
  • Předjitřní tma (verše, 1930)
  • Plaché světlo (verše, 1934)
  • Jalovčí stráně (1947)
  • Má přítelkyně Dora (1968)
  • Země dědičná (trilogie)
    • Hubená léta (1935) – první díl trilogie; sociálně realistický román z Podještědska a prostředí tkalců, zobrazuje vliv hospodářské krize na chalupníky a dělníky.
    • Puklý chrám (1937) – druhý díl trilogie; pod vlivem ruralismu, vrhá zjednodušeně světlo a stín na venkov a město. Proti zkaženému městu stojí čistý venkov.
    • Bábel (1968, třetí díl trilogie; pod názvem Pokoj nám byl vysázen v r. 1939, za okupace nemohl vyjít; pro vydání 1968 přepracován[6])

Pro mládežEditovat

  • Z bukového dřeva (1943)
  • Zmijí dědek a jiné povídky pro mládež
  • Můj otec kapitán

Divadelní hryEditovat

  • Postila

Sborník žákovských pracíEditovat

  • Děti své doby: jak se jeví v slohových zápiscích žákyň měšťanských škol pražských, uspořádal František Křelina, vyd. Ladislav Kuncíř, Praha 1946

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, K–L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola František Křelina, s. 1013–1016. 
  2. Proces s klerofašistickou odnoží takzvané „zelené internacionály“ v Brně. Rudé právo. 5. 7. 1952, s. 2. Dostupné online. 
  3. Český rozhlas: Jak čestný a citlivý dozorce zachránil literární poklad
  4. Obec Veliš: Významné osobnosti obce. www.velis.cz [online]. [cit. 2017-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-28. 
  5. PROCHÁZKOVÁ, Ludmila. Vybrané motivy v Jalovčích stráních Františka Křeliny. Brno, 2013. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Luisa Nováková. s. 14–18. Dostupné online.
  6. Po nuceném odmlčení. Rudé právo. 26. 6. 1969, s. 5. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech: 1918–1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6. 
  • PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat