Wikipedie

František Kropáč

český spisovatel a právník, protinacistický odbojář (1898-1966)

František Kropáč (28. března 1898 Krásno nad Bečvou – 9. srpna 1966 Praha) byl moravský právník, spisovatel a básník, protinacistický odbojář.

JUDr. František Kropáč
Narození28. března 1898
Krásno nad Bečvou
Úmrtí9. srpna 1966 (ve věku 68 let)
Praha
Alma materUniverzita Karlova
Povoláníprávník, spisovatel
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se v rodině zemského poříčného Františka Kropáče a jeho manželky Ireny roz. Tomkové (1875).[1]

V roce 1917 maturoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, poté studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Studia úspěšně ukončil roku 1922.[1] Po promoci pracoval jako konceptní úředník zemského úřadu v Praze, v letech 1926–1932 na úřadech v Aši a na Kladně. V letech 1932–1940 byl zaměstnán v Praze, na zemském úřadu a na ministerstvu vnitra. V roce 1940 byl pro odbojovou činnost zatčen a strávil téměř pět let ve vězení.

V listopadu 1945 byl Kropáč spolu s dalšími spisovateli napaden komunistickými deníky Rudé právo a Nová svoboda za to, že 10. listopadu 1938 adresovali deníkům Venkov a Večer prohlášení, ve kterém žádali obsazení funkce presidenta republiky, která se uvolnila abdikací presidenta Edvarda Beneše a jeho odjezdem do zahraničí.[2] (Beneš 5. října 1938 skutečně abdikoval a 22. října 1938 odletěl do Londýna, funkce presidenta republiky tedy volná byla.) To nezabránilo jeho zaměstnání na ministerstvu vnitra, řízeném komunistickým ministrem Václavem Noskem, kde pracoval ve funkci ministerského rady.[3]

V roce 1946 byl František Kropáč na ministerstvu vnitra ustanoven vedoucím referátu "L", který měl do roku 1948 na starosti pátrací agendu po zavlečených obyvatelích zničených obcí (Lidice, Ležáky, Ploština, Javoříčko) a veškeré záležitosti Lidic a výstavby památníku v Ležákách. Též se stal místopředsedou Společnosti pro obnovu Lidic.[4]

František Kropáč byl v letech 1927–1948 členem Moravského kola spisovatelů. V roce 1948 byl penzionován.[3]

Zajímavost editovat

Když byly 7. května 1939 slavnostně pohřbeny ostatky Karla Hynka Máchy na pražském Slavíně, nesli jeho rakev František Sekanina, Josef Hora, Jaroslav Seifert, František Halas, Josef Knap a František Kropáč.

Dílo editovat

 
František Kropáč: Bláznivý měsíc (obálka, 1927)

František Kropáč psal poezii i prózu. V próze je jeho hlavním tématem bída periférie velkoměst. Kritika výše hodnotí jeho poezii. Kropáčova poválečná tvorba se soustřeďovala na témata spojená s nacistickou okupací (básnické sbírky Vězeň drážďanský a Hlas v žaláři napsal v době německé okupace ve vězení).[3]

Prvotinu Bláznivý měsíc označil Arne Novák slovy „pouhá tříšť, ne bez zřejmých stop nadání, ale posud zkroucená a zmrzačená horečným kvasem a nedočkavým kvasem při vzniku.“[5] Podstatně příznivěji hodnotil tentýž kritik Kropáčovu sbírku veršů Vděčnost. („Kropáčova Vděčnost, i formálně velmi vyspělá a kultivovaná, značí skutečný lyrický čin v přítomné spiritualisaci našeho mladého básnictví.“[6]

Denní tisk a časopisy editovat

Od dvacátých let 20. století přispíval do Lidových novin, obvykle poezií.[7] Jeho příspěvky uveřejňovala řada časopisů a deníků, jako Lumír (zde pod šifrou Fr. K.), Rozpravy Aventina a mnoho dalších.[3] Ještě 10. května 1940 vydaly Národní listy Kropáčovy verše Naše řeč, oslavující češtinu.[8]

Próza editovat

  • Bláznivý měsíc (příběh podivuhodného domu, román; Praha, Antonín Král, 1927)
  • Propast (příběh sedmi nocí, román; Praha, Václav Petr, 1927)
  • Peklo milosti (román; Brno, Moravské kolo spisovatelů [MKS], 1928)
  • Posedlí (román; Praha, Družstevní práce, 1928)
  • Pozdrav do Branky (bibliografie k osmdesátinám Petra Bezruče, autoři Vojtěch Martínek, Miloš Jirko, František Kropáč, Jaroslav Nečas a grafik Jožka Baruch; Praha, Franta Koudelka a Jožka Baruch, 1937)[9]
  • Zlé znamení (Brno, MKS, 1938)
  • Útěk do tmy: román (1938)
  • Persekuce českého studentstva za okupace (28. říjen 1939, německý útok na české vysokoškoláky, uzavření českých vysokých škol) (podle úředních pramenů napsali František Kropáč a Vlastimil Louda; Praha, Ministerstvo vnitra 1945, Orbis 1945 a 1946)
  • – a muži byli zastřeleni (památník lidickým mužům, úvod Pravá tvář lidické tragédie napsal František Kropáč, závěrečné slovo Helena Leflerová; Praha, Společnost pro obnovu Lidic, 1946)
  • Hlas v žaláři (dřevoryty Václav Mašek; Praha, Svatopluk Klír, 1946)
  • Zločin v Lidicích (román-skutečnost; Praha, Společnost pro obnovu Lidic, 1946); pod stejným názvem zpracoval František Kropáč v roce 1946 filmovou synopsi[10]
  • Pohádka o nemocném Jeníčkovi (ilustrace Z. Kropáčková; Valašské Meziříčí: vlastním nákladem, 1947)
  • Ležáky: vražda mužů a žen: odvlečení dětí do ciziny: srovnání osady se zemí (podle úředních pramenů napsal Ladislav Šíma; předmluvu napsal Gríša Spurný; úvodní slovo František Kropáč; studii "Vznik a dějiny Ležáků" napsal Karel Doskočil; frontispis nakreslil Alois Moravec; kresby v obrazové části nakreslil Oldřich Vodseďálek; fotografie Ladislav Šíma ... et al; Praha: Ministerstvo vnitra, 1947)
  • Za Petrem Bezručem: in memoriam (ilustrace J. Baruch; 1959)

Básně editovat

  • Stín, jenž zapomíná (Praha, A. Král, 1927)
  • Smrtihlav (Praha, V. Petr, 1932)
  • Vděčnost (Praha, Štěpán Jež, 1934)
  • Bílý květ (Praha, Literární odbor Umělecké Besedy, Kruh českých spisovatelů, 1936)
  • Pohoří na severu (Praha, Literární odbor Umělecké besedy, Kruh českých spisovatelů, 1938) – poctěno cenou Otakara Theera
  • Studně pod hvězdami (Praha, Štěpán Jež, 1940)
  • Vězeň drážďanský (Brno, Družstvo MKS, 1946)

Uspořádal editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Matriky doktorů UK: Kropáč František [online]. Univerzita Karlova [cit. 2021-05-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ Ostudné listopadové jubileum. S. 3. Nová svoboda [online]. 1945-11-28 [cit. 2021-05-03]. S. 3. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d UHLÍŘOVÁ, Marie. František Kropáč. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. Dostupné online. ISBN 80-200-0469-6. Svazek 2/II. K–L. S. 998–999.
  4. ↑ ŠTĚPÁNKOVÁ, Pavla. Společnost pro obnovu Lidic (1945) 1946–1959. Brno, 2006. Magisterská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jiří Malíř. Dostupné online.
  5. ↑ NOVÁK, Arne. František Kropáč: Bláznivý měsíc. S. 7. Lidové noviny [online]. 1927-02-02 [cit. 2021-05-04]. S. 7. Dostupné online. 
  6. ↑ František Kropáč: Vděčnost. S. 5. Lidové noviny [online]. 1934-12-10 [cit. 2021-05-04]. S. 5. Dostupné online. 
  7. ↑ Např. KROPÁČ, František. Rozhraní. S. 1. Lidové noviny [online]. 1926-01-29 [cit. 2021-05-02]. S. 1. Dostupné online. 
  8. ↑ KROPÁČ, František. Naše řeč. S. 12. Národní list [online]. 1940-05-20 [cit. 2021-05-04]. S. 12. Dostupné online. 
  9. ↑ KOL. Pozdrav do Branky (ukázka) [online]. 1937 [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. 
  10. ↑ KLEVAROVÁ, Lucie. Lidice – Možnosti filmového zpracování historické události v kontextu českého hraného filmu. Olomouc, 2011 [cit. 2021-05-06]. . Univerzita Palackého. Vedoucí práce Petr Bilík. s. 18–19. Dostupné online.

Literatura editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Kropáč&oldid=23758611“