První srbské povstání

První srbské povstání bylo vzpourou Srbů na území Bělehradského pašalíku a dalších šest nahijích tehdejší Osmanské říše (Šumadija), které byly osídleny Srby, zprvu proti místní dahijské správě a později proti turecké nadvládě jako takové.[1] Trvalo několik let, od 14. února 1804 až do 7. října 1813. V srbském pojetí je toto povstání víceméně vnímáno jako celek dlouhodobějšího procesu, známého jako srbská revoluce.[2]

První srbské povstání
konflikt: Srbská revoluce
{{{alt}}}
Dobytí Bělehradu od Katariny Ivanović
trvání: 14. února 18047. října 1813
místo: Smederevský sandžak, Osmanská říše
výsledek: potlačení povstání, ale záhy roku 1815 vypuklo druhé
strany
Revoluční Srbsko Revoluční Srbsko

podpora:
Ruské impérium Rusko (18071812)
dahijové (1804)
Osmanská říše Osmanská říše
(od 1805)
velitelé
Revoluční Srbsko Karađorđe Petrović
Revoluční Srbsko Jakov Nenadović
Revoluční Srbsko Milenko Stojković
Revoluční Srbsko Stanoje Glavaš
Revoluční Srbsko Vasa Čarapić
Revoluční Srbsko Hajduk Veljko †
Revoluční Srbsko Miloš Obrenović
Revoluční Srbsko Petar Dobrnjac
Revoluční Srbsko Tomo Milinović
Revoluční Srbsko Jovan Gligorijević - Zeka Buljubaša
Mehmed-aga Fočić
Aganlija
Kučuk-Alija
Mula Jusúf
Osmanská říše Sulejman-paša Skopljak
Osmanská říše Huršid Paša
Osmanská říše Bekir Paša
Osmanská říše Sinan-paša Sijerčić
Osmanská říše Osman Gradaščević †
Osmanská říše Mehmed-beg Kulenović †
Osmanská říše Ibrahím Bušati †
Osmanská říše Muhtar Paša
Osmanská říše Veli Paša

síla
Revoluční Srbsko cca 40 000 mužů neznámo dahijů
Osmanská říše až 150 000 mužů
ztráty
cca 11 000 mrtvých neznámé
Karađorđe Petrović, vůdce prvního srbského povstání

Na počátku 19. století mnozí nespokojenci vytušili svoji příležitost, kterou viděli ve slábnoucí moci Osmanské říše. Její feudální systém stagnoval, teritoriální expanze již nebyla možná.[zdroj?] Konflikty na severní hranici říše, tj. s Rakouskem v oblasti právě Srbska a Ruskem na východě, se nevyvíjely pro Istanbul příznivě. V posledních konfliktech, jakým byla rakousko-turecká válka na konci 18. století, se navíc angažovalo i nemalé množství Srbů, kteří získali vojenské zkušenosti a byli připraveni pozdvihnout zbraně. Zpočátku však nebylo namířeno proti Osmanské říši, ale jednalo se o vzpouru proti dahijům, jejichž krutovláda vyvrcholila tzv. stětím knezů.

Povstání bylo zahájeno v malé obci Orašac[3], později se vzbouřencům se podařilo získat pod kontrolu rozsáhlá území, od Bělehradu až po Novi Pazar. Do čela nepokojů se postavil obchodník s dobytkem Karađorđe Petrović, zakladatel budoucí dynastie Karađorđevićů.

V roce 1806 začala v pořadí již sedmá rusko-turecká válka. Rusko proto pod příslibem nezávislosti[4] požádalo Srby, aby zesílili boje v Bělehradském pašalíku, a tím oslabili Osmanskou říši. Povstalci žádosti vyhověli a do roka osvobodili Bělehradský pašalík i části Bosny.

Po roce 1810 se však Rusko ocitlo pod hrozbou napadení Napoleonovou Francií, a rozhodlo se proto rusko-tureckou válku ukončit, 28. května 1812 byl podepsán Bukurešťský mír. Z pohledu Srbska tedy skončilo povstání neúspěchem – Srbsku sice podle mírové dohody náležela autonomie a povstalcům byla přislíbena amnestie, tato ujednání však nebyla naplněna. Turecko povstalecká území vojensky obsadilo, což bylo doprovázeno terorem a vražděním Srbů.[5]

Povstání sice bylo potlačeno osmanskou vojenskou akcí, nicméně v roce 1815 vypuklo hned druhé, které vyústilo ve faktickou srbskou autonomii.

V Srbsku se slaví 15. únor jako Den státnosti.

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Srbska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-671-0. S. 170. Dále jen Dějiny Srbska. 
  2. LJUŠIĆ, Radoš. Srbija 19. veka - izabrani radovi. Bělehrad: Novinsko-izdavačka ustanova "Vojska", 1994. 329 s. Kapitola Socijalna revolucija. Problemi, s. 9-12. (srbština) 
  3. Dějiny Srbska, s. 168
  4. Dějiny Srbska, s. 170
  5. Dějiny Srbska, s. 174