Otevřít hlavní menu

Jan Maxmilián z Lambergu

rakouský diplomat a ministr
(přesměrováno z Jan Maximilián z Lambergu)

Jan Maxmilián z Lambergu (Jan Maxmilián Nepomuk říšský hrabě z Lamberka / Johann Maximilian Nepomuk Reichsgraf von Lamberg-Steyr) (23./28. listopadu 1608, Brno – 12./15. prosince 1682, Vídeň) byl rakouský šlechtic, diplomat a dvořan. Ve službách Habsburků vynikl v mírových jednáních v závěru třicetileté války, později ve vysokých úřadech patřil k vlivným osobnostem císařského dvora. Kromě zisku hraběcího titulu (1641) rozšířil rodový majetek v různých částech monarchie, mimo jiné koupil Kunštát na Moravě.

Jan Maxmilián z Lambergu
Johann Maximilian von Lamberg (1608-1682).jpg
Rodné jméno Johann Maximilian Nepomuk Reichsgraf von Lamberg-Steyr
Narození listopad 1608
Brno
Úmrtí prosinec 1682 (ve věku 74 let)
Vídeň
Místo pohřbení kostel sv. Augustina, Vídeň
Zaměstnavatel Spolková vláda Rakouska
Manžel(ka) Jitka Rebeka Bruntálská z Vrbna (1612-1690)
Děti Jan Filip z Lambergu
Kašpar Bedřich z Lambergu
Rodiče Georg Sigmund Freiherr von Lamberg a Giovanna della Scala
Příbuzní Maxmilián z Ditrichštejna (sourozenec)
Karel z Lamberka
Funkce ministr
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Johann Maximilian von Lamberg

Pocházel ze starobylého rodu Lambergů připomínaného od 14. století, mimo jiné byl synovcem pražského arcibiskupa Karla z Lamberka. Otec Jana Maxmiliána Jiří Zikmund (1565-1632) byl nejvyšším hofmistrem císařovny Anny a ze tří manželství měl celkem čtrnáct dětí. Jeho třetí manželkou a matkou Jana Maxmiliána byla Johanna von der Leiter (1574-1649), vdova po Zikmundu z Dietrichsteina. Toto blízké spojení s předním šlechtickým rodem pomohlo Lambergům v 17. století k budování prestižního postavení u dvora.

Obsah

Mládí a vestfálský mírEditovat

Narodil se v Brně, což souvisí s tím, že otec tehdy ve službách Rudolfa II. blízce spolupracoval s olomouckým biskupem Františkem Dietrichsteinem. Studoval práva ve Vídni a podnikl kavalírskou cestu po Evropě, navštívil Itálii, Francii a Španělsko, během studií a cest si osvojil znalost několika jazyků. Po návratu do Vídně byl jmenován císařským komořím, jako voják se pak zúčastnil několika bitev třicetileté války. Již jako říšský dvorský rada se v roce 1636 zúčastnil korunovace Ferdinanda III. římským králem a při té příležitosti byl spolu s mladším bratrem Janem Vilémem (1610-1647) povýšen do hraběcího stavu, diplom na titul říšských hrabat byl však vydán až v roce 1641.

Již od třicátých let jako člen říšské dvorské rady se Lamberg věnoval zahraniční politice, od roku 1644 byl jedním z císařských vyslanců v Osnabrücku, kde byla zahájena mírová jednání o ukončení třicetileté války. Zatímco Švédsko se tehdy snažilo zvrátit výsledek války vpádem na Moravu a později do Prahy, Lamberg absolvoval řadu náročných jednání se švédským kancléřem Axelem Oxenstiernou. Lamberg byl spoluautorem a signatářem závěrečné mírové smlouvy označované jako vestfálský mír.

Kariéra u dvoraEditovat

Po návratu do Vídně se stal nejvyšším komorníkem arcivévody Leopolda, několik let pak hájil zájmy rakouských Habsburků jako vyslanec v Madridu (1653-1660), kde měl jako oblíbenec císařského dvora k dispozici nadstandardní finanční prostředky na reprezentaci. V letech 1661-1675 byl nejvyšším komorníkem císaře Leopolda I. a po nuceném odchodu knížete Václava Eusebia Lobkovice završil svou kariéru jako císařský nejvyšší hofmistr a člen tajné státní konference (1675-1682).

V roce 1662 získal pro svůj rod dědičný post nejvyššího štolby v Kraňsku, podobně v roce 1675 obdržel dědičný úřad nejvyššího komorníka v Horních Rakousích. V roce 1655 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna, udělení tohoto prestižního ocenění bylo dozvukem jeho účasti na ukončení třicetileté války. V literatuře je popisován jako čestný a vzdělaný šlechtic, který neměl sklon k intrikaření a díky dlouhodobé důvěře císaře Leopolda I. patřil řadu let k významným osobnostem habsburské monarchie druhé poloviny 17. století.

Majetkové poměry a rodinaEditovat

Po otci zdědil statky v Rakousku, mimo jiné Kitzbühel se zámkem Lebenberg v tyrolských Alpách, po matce převzal panství Amerang v Bavorsku. V roce 1666 získal do dědičného vlastnictví Steyr a zdejší zámek Lamberg byl později jedním z nejhonosnějších sídel v Horních Rakousích. Ze svých statků v rakouských zemích vytvořil v roce 1669 fideikomis. V roce 1678 koupil na Moravě panství Kunštát, které vzápětí předal svému synovi Kašparu Bedřichovi (1648-1686).

V roce 1635 se ve Vídni oženil s Jitkou Rebekou Bruntálskou z Vrbna (1612-1690) a měl s ní deset dětí. Cílevědomou sňatkovou politikou vytvářel z rodiny vlivný aristokratický klan, pět jeho dcer se v šedesátých letech 17. století provdalo za významné osobnosti císařského dvora, ze synů dosáhl nejvyšších postů nejmladší Jan Filip (1651-1712), kardinál a kníže-biskup v Pasově.

Jan Maxmilián Lamberg zemřel ve Vídni v prosinci 1682 a i s manželkou je pohřben v kostele sv. Augustina.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat