Dobrovice (zámek)
Dobrovice je zámek ve stejnojmenném městě jihovýchodně od Mladé Boleslavi ve Středočeském kraji. Zámek ve druhé polovině šestnáctého století založil Jindřich z Valdštejna, jehož potomkům patřil do první poloviny osmnáctého století. Potom jej získali Fürstenbergové a po nich Thurn-Taxisové. Roku 1831 Karel Anselm z Thurn-Taxisu v zámku zřídil cukrovar, při jehož postupném rozšiřování byla část zámku zbořena a zbytek přizpůsoben potřebám provozu. Od devadesátých let dvacátého století cukrovar vlastní a provozuje firma Tereos TTD. Zámecká budova je chráněna jako kulturní památka.[1]
| Dobrovice | |
|---|---|
 Zámecká věž | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesanční, barokní |
| Výstavba | před rokem 1578 |
| Stavebník | Jindřich z Valdštejna |
| Další majitelé | Budovcové z Budova Valdštejnové Fürstenbergové Thurn-Taxisové |
| Poloha | |
| Adresa | Dobrovice,  Česko |
| Ulice | Palackého náměstí |
| Souřadnice | 50°22′0,98″ s. š., 14°57′49,57″ v. d. |
  Dobrovice | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 41789/2-3584 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Původním dobrovickým panským sídlem byla blíže neznámá tvrz. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1541,[2] kdy na celém statku jeho majitel Jan z Chlumu zapsal dluh ve výši 500 kop grošů své manželce Anně z Vesce.[3] Jan zemřel o čtyři roky později a jeho synové Mstidruh, Mikuláš, Zikmund a Hereš Chlumečtí z Chlumu téhož roku prodali Dobrovici s tvrzí a poplužním dvorem, poplužním dvorem v Sýčině a poddanskými dvory v Jemnících a Pěčicích za 2 650 kop českých grošů bratrům Adamovi, Purkartovi, Jindřichovi a Kryštofovi Budovcům z Budova. Oba rody spojovalo manželství Adama Budovce s Johankou z Chlumu, která snad byla sestrou Mstidruha a dalších bratrů Chlumeckých.[3]
Už o tři roky později Budovci Dobrovici prodali Anně z Vartenberka, vdově po Janovi z Biberštejna, jejímž druhým manželem se stal Jindřich z Valdštejna.[3] Podle Augusta Sedláčka se s ní oženil krátce po koupi Dobrovice,[3] ale Rudolf Anděl uvedl, že statek získal sňatkem už roku 1545.[2]
Valdštejnové editovat
Jindřich z Valdštejna požádal krále Ferdinanda I. o povýšení tvrze na zámek a přilehlé vsi na městečko, čemuž panovník 21. leda 1558. Jindřich potom nechal tvrz přestavět v renesančním slohu[2] a roku 1578 dal vyzdobit[3] stropy ve čtyřech zámeckých sálech zvaných Taneční, Libušin, Vévodský a Kamenný. Dobrovické panství v té době tvořilo 21 vesnic,[2] k nimž patřily Pěčice, od roku 1560 Čachovice, od roku 1566 poplužní dvůr ve Struhách a od roku 1578 Sovolusky.[3]
Mezitím se Jindřich podruhé oženil. Vzal si Markétu z Lobkovic, se kterou měl syny Viléma Voka a Heníka. Dne 16. listopadu 1579 napsal závěť, v níž za poručníky nezletilých synů stanovil manželku a svého strýce Jiřího z Valdštejna a na Hostinném. Manželce navíc odkázal Pěčice, které měla doživotně užívat poté, co zbytek panství předá dětem. Jindřich zemřel 9. prosince 1579.[3]
Poručníci roku 1581 prodali Čachovice Jindřichovi z Donína a stružský dvůr o dva roky později Alžbětě z Malovic. V roce 1583 zemřel Jiří z Valdštejna a jeho poručnictví převzal Albrecht Pětipeský, který panství spravoval s vdovou Markétou do roku 1592. Tehdy majetek a poručnictví za mladšího bratra převzal Vilém Vok z Valdštejna, který ale o rok později zemřel, a panství tak zdědil Heník.[3]
Heník z Valdštejna se oženil s Marií z Lobkovic a podruhé s Kristýnou Nybšickou z Holtendorfu, se kterou měl syna Jindřicha. Heník, ačkoliv byl vzdělaný a aktivně se účastnil společenského dění, měl zároveň vznětlivou povahu a na dobrovickém zámku roku 1596 bodl Václava Cetenského dýkou či mečíkem. Dobrovickým měšťanům udělil řadu práv a na zámku zřídl lékárnu, kterou spravoval lékárník Jan Karel Kocián ze Žitavy.[4] Od roku 1610 na zámku provozoval také tiskárnu, jejímž správcem byl Daniel z Karlšperka a od roku 1612 Ondřej Mizera. Po vydání knihy Václava Majrla s nevhodnými výroky proti císařům Rudolfovi II., Matyášovi a řadě úředníků byla vina za pomlouvačné údaje připsána Ondřeji Mizerovi. Heník ho poté na zámku neoprávněně věznil, a nakonec jej nechal svévolně popravit, za což byl odsouzen k pokutě padesáti tisíc kop míšeňských grošů.[4]
Stavovského povstání v letech 1618–1620 se Heník aktivně nezúčastnil, ale podněcoval jej a na sněmu hlasoval pro svržení Ferdinanda II.[5] Od konce roku 1621 na zámku skrýval ze země vykázaného luterského kazatele Viktorina Vrbenského, který v Dobrovici zemřel.[6] On sám byl dne 4. února 1623 odsouzen ke konfiskaci veškerého majetku. Na svátek svaté Doroty proto s veškerými dostupnými penězi s manželkou Kristýnou uprchli do Drážďan. Jejich syn Jindřich z Valdštejna byl ve svých osmnácti letech v Drážďanech zastřelen.[5]
V létě roku 1623 zkonfiskovaný majetek koupil Albrecht z Valdštejna, ale brzy jej prodal Adamovi z Valdštejna, který z Dobrovice učinil centrum rozsáhlého panství. Během třicetileté války panství plenili vojáci Johana Banéra, ale zámek zůstal nejspíše v dobrém stavu, přestože městečko bylo opakovaně vypleněno.[7] Po Adamově smrti v roce 1638 připadla Dobrovice jeho synovi Maxmiliánovi z Valdštejna. Za něj k panství patřily vesnice Pěčice, Němčice, Jemníky, Vinec, Úherce, Týnec, Bojetice, Holé Vrchy, Dolánky, Charvatce, Jabkenice, Chudíř, Rejšice, Kosořice, Ujkovice, Prodašice a Sovolusky. Kromě nich byly z Dobrovice spravovány také Vinařice, Žerčice, Semčice a Smilovice.[7]
Osmnácté a devatenácté století editovat
Po otcově smrti panství zdědil František Augustin z Valdštejna. Ten Dobrovici odkázal bratrovi Karlu Ferdinandovi z Valdštejna, po něm ji zdědil syn Karel Arnošt z Valdštejna. Karel Arnošt zemřel roku 1713 bez potomků, a zámek proto získal jeho příbuzný Jan Josef Valdštejn. Jeho dědičkou byla dcera Marie Anna, provdaná Fürstenbergová, která zemřela roku 1756. Panství tak přešlo na jejího syna Karla Egona z Fürstenberga. Po něm dědil syn Filip Nerius z Fürstenbergu, jehož manželka roku 1808 odkázala Dobrovici s dalšími majetkem knížeti Maxmiliánu Josefovi z Thurn-Taxisu.[7] Dalším držitelem se stal Maxmiliánův nejstarší syn Karel Anselm z Thurn-Taxisu, z jehož dětí se panství ujal kníže Hugo Maxmilián z Thurn-Taxisu.[8]
Roku 1831 Karel Anselm z Thurn-Taxisu do Dobrovice pozval Karla Weinricha z Wetzlaru, který v západní části zámku založil cukrovar. Výrobní prostory se postupně rozšiřovaly a v letech 1832–1833 kvůli nim byla zbořena zámecká kaple,[2] přistavěná v době baroka.[9] Utilitární úpravy narušily zámecký areál a zničily výzdobu zámeckých interiérů. Zničení hrozilo i dřevěným malovaným stropům, ale ty byly roku 1873 odvezeny na zámek v Bělé pod Bezdězem, kde byly uloženy v sýpce. Strop z bývalého tanečního sálu se roku 1930 vrátil do Dobrovice, kde byl zasazen v zasedací síně na radnici. Druhý strop byl instalován v Mnichově Hradišti a jiný v Plumlově.[2][pozn. 1]
Novodobé dějiny editovat
Thurn-Taxisové dobrovický cukrovar vlastnili do roku 1923, kdy jej od nich koupila pražská akciová společnost Ústecká rafinérie cukru.[2] Ve druhé polovině dvacátého století byl provozovatelem cukrovaru stát (státní podnik Kolínské cukrovary), za jehož správy výrobní provoz zastaral. Po roce 1989 byl dobrovický provoz vyčleněn jako samostatná akciová společnost a roku 1991 jej získala společnost Union SDA, pozdějí Tereos TTD.[11]
Stavební podoba editovat
Renesanční zámek měl čtyři křídla postavená kolem obdélníkového nádvoří lemovaného arkádami. V nároží budovy bývaly bastiony a celý zámek obepínal příkop. Při budování cukrovaru bylo severní křídlo a části východního a západního křídla zbořeny a arkády zazděny.[2] Jihovýchodní bastion byl přestavěn na třípatrovou věž.[10] Fasádu věže člení patrové římsy, okrouhlé okno a věžní hodiny. Budova má obdélná okna s nadokenními římsami. Kryje ji valbová střecha z tašek, zatímco na věži je plechová báň s lucernou.[9] Hlavní vstup do zámku se nachází v jižním křídle a vede k němu most přes příkop. Tvoří jej bosovaný portál.[10]
Uvnitř zámku se dochovaly křížové klenby a valené klenby s lunetami.[9] K malířské výzdobě patřily malby Libušina soudu, Zemského soudu a portréty českých králů, ale všechny byly překryty pozdější výmalbou.[10]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Podle Emanuela Pocheho byly stropy ze zámku umístěny na dobrovické radnici, tři na Švihově (od roku 1952) a jeden v Bělé pod Bezdězem.[10]
Reference editovat
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2023-02-25]. Identifikátor záznamu 153913 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e f g h Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Dobrovice – zámek, s. 92.
- ↑ a b c d e f g h SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek X. Boleslavsko. Praha: František Šimáček, 1895. 462 s. Dostupné online. Kapitola Dobroviceves tvrz, s. 334. Dále jen Sedláček (1895).
- ↑ a b Sedláček (1895), s. 335.
- ↑ a b Sedláček (1895), s. 336.
- ↑ Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Díl 4, S–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Svazek II, U–Ž, Dodatky A–Ř. Praha: Academia, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1503.
- ↑ a b c Sedláček (1895), s. 337.
- ↑ Sedláček (1895), s. 338.
- ↑ a b c Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-02-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Dobrovice, s. 270.
- ↑ Více než 190 let výroby cukru pod značkou TTD [online]. Tereos TTD [cit. 2023-02-25]. Dostupné online.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dobrovice na Wikimedia Commons - Valdštejnská tiskárna – Dobrovice [online]. Rev. 2018-12-10 [cit. 2023-04-15]. Dostupné online.
