Švihov (hrad)

hrad v okrese Klatovy

Švihov je gotický vodní hrad nacházející se ve městě Švihovokrese Klatovy. Hrad je chráněn jako národní kulturní památka.[1][2] Je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti.

Švihov
Vstupní věž
Vstupní věž
Základní informace
Slohgotický
Výstavbapřed rokem 1375
Přestavba1480–1489
StavebníkPáni z Rýzmberka ze Skály
Další majiteléČernínové, Kavkové z Říčan a ze Štěkně
Poloha
AdresaŠvihov 1, Švihov, ČeskoČesko Česko
UliceŽižkova
Souřadnice
Švihov
Švihov
Další informace
Rejstříkové číslo památky17185/4-3423 (PkMISSezObrWD)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

 
Hypotetická podoba hradu – Podzim na Švihově (L. Herc)

Zakladatelem hradu, který je poprvé zmiňován v roce 1375, byl rod pánůRýzmberka ze Skály. Během husitských válek byl v majetku Viléma III. Švihovského z Rýzmberka, který spolu s bratrem Janem, sídlícím na hradě Rabí, patřil k předním odpůrcům husitů v západních Čechách. V rámci odvetné operace proti Rýzmberkům byl roku 1434 obléhán husitským vojskem a jeho posádka se vzdala až po vypuštění hradních příkopů.[3] Vilém se pak na hrad roku 1436 navrátil a patrně zde také dožil.

V letech 1480–1489 (v době vlády krále Vladislava Jagellonského) na příkaz tehdejšího majitele panství Půty Švihovského z Rýzmberka, syna Viléma III., byl nákladně přestavěn ve slohu pozdní gotiky. V dostavbě opevnění po jeho smrti pokračovali jeho synové, kteří si na stavbu pozvali známého architekta Benedikta Rejta. Po rodu Švihovských hrad v roce 1548 převzali Kavkové z Říčan, jejich špatné hospodaření je ale již v roce 1598 donutilo hrad prodat rodu Černínů z Chudenic. Poté přišla třicetiletá válka. Hrad tehdy bezúspěšně obléhala švédská vojska.

Po válce, zřejmě ze strachu před možnou „nedobytnou líhní protihabsburského odporu“, vydal habsburský císař Ferdinand III. nařízení k demolici hradu. Díky neustálému oddalování k ní však v plném rozsahu nikdy nedošlo, byla pouze pobořena část hradebního opevnění. Hradní paláce, kaple a zbylé bašty byly později změněny na panskou sýpku, čímž na jednu stranu celý objekt neobyčejně utrpěl, na druhou stranu jej to ale i ochránilo od rozsáhlejších přestaveb. V držení rodu Černínů zůstal švihovský hrad s malými přestávkami až do roku 1945, kdy byl zestátněn.

Československý stát převzal významnou historickou památku v dezolátním stavu. Ale již v roce 1950 začaly programové rekonstrukční práce, ve své době jinak ojedinělé. Hrad byl opět zastřešen, interiéry vyčištěny, vybavení hradu zrestaurováno. Další vlna oprav přišla na Švihov po povodních v srpnu 2002, která se týkala zejména soustavy vnějšího opevnění. V letech 2014–2016 byla opravena vstupní věž jádra hradu.

Hrad je spravován Národním památkovým ústavemČeských Budějovicích a kromě jiného slouží jako kulturní středisko. Pořádají se zde svatby, výstavy, plesy nebo koncerty. Je oblíbený také filmaři. V roce 1973 se zde např. natáčela pohádka Tři oříšky pro Popelku.

V roce 2013 se v těsné blízkosti konal Obrok, setkání českých skautů.

Architektura editovat

 
Hrad Švihov v 16. století
 
Celkový pohled na hrad

Hrad je tvořen dvěma obytnými paláci, pětipatrovou vstupní věží a hradní kaplí postavenou na baště. Pouze zčásti zůstala zachovaná hradba se čtyřmi baštami – Červenou, Bílou, Zelenou a Zlatou, jejíž pozůstatky byly vykopány v roce 1951. Okolo hradu byly dva vodní příkopy: vnitřní na místě dnešního vnitřního nádvoří a vnější mezi vnitřní a pobořenou vnější hradbou (částečně dochovaný na západní straně). V případě potřeby mohly být velmi rychle naplněny vodou ze tří okolních rybníků napájených kanály z řeky Úhlavy.

V Červené baště se zachovalo torzo nástěnné malby z přelomu 15. a 16. století, jejímž autorem by mohl podle některých znaků být Mistr nástěnné žirovnické malby.[4]

Kaple editovat

 
Půdorys kaple

Hradní kaple, postavená mezi lety 1480–1489 Půtou ze Švihova, zasvěcena Panně Marii, je samostatná stavba vystupující z hradebního polygonu do východního parkánu. Původně byla založena na baště, pod kterou tekl hradní příkop, který byl však v 15. století z neznámých důvodů zazděn. Tento typ kaple je v České republice ojedinělý, dále je znám už jen na hradech Rábí a Velhartice. Exteriér kaple zůstal víceméně nepoškozen, kaple však byla výrazněji poškozena zevnitř, v roce 1890 se však dočkala rekonstrukce interiéru. Na rekonstrukci kaple se pracovalo až do prvního desetiletí 21. století.

Exteriér editovat

Vchod do přízemního sklepení obdélníkového tvaru má ještě stále původní dřevěné pažení. Do kaple vedly otevřené schody z vnitřního palácového dvora, které se však zřítily. Portál kaple na levé straně západního průčelí, jehož ostění je profilováno hruškovcovým prutem mezi dvěma žlábky, má ve vrcholu trojlistovou kružbu, která se opírá o dva půlkruhové oblouky, které se sbíhají uprostřed v jednu konzolku v podobě vousaté hlavy Spasitele.

Interiér editovat

Dveře vedoucí do kaple jsou pobity plechem a diagonálně rozděleny železnými pruty na kosočtverce, které jsou vyplněny přírodními motivy (jelen, orlice, kůň, dvouocasý lev a květiny).

Okna kaple jsou tvořena dvoudílnými lomenými oblouky s trojlistem v kružbě, který je podepřen jednoduchým prutem; dva se otevírají do samotné lodi, dalších pět lemuje zeď chóru. V baště pod chórem je dvojí sklepení nad sebou, spodní s úzkými obdélníkovými okny, nad nimi jsou tři čtvercová okna s tesaným ostěním, ústící skrz zeď širokou 2,8 metru do místnosti o šířce 5,5 metru, která je uzavřená polokruhem s valenou klenbou. U klenutí je chodba, kterou se z této místnosti vystupovalo na vnitřní hradbu.

Z původního oltáře se dochovalo pouze spodní pažení a 60centimetrové dřevěné sošky čtyř svatých církevních otců. Jedná se o dokonalou technickou řezbářskou práci tohoto druhu z konce patnáctého století.

Loď i polygonálně zakončený ochoz tvoří navenek jednolitý celek. Z podezdívky vystupují na stranách a v rozích dekorativní opěráky. Je široká 5,5 metru a žebra klenby mají tvar čtyřcípé hvězdy. Empora je opřena o dva sloupy s osmibokými patkami, okrouhlými dříky a hlavicemi s vegetabilními motivy listů, na kterých jsou uloženy lomené oblouky vybíhající v křížovou kytici. Loď kaple je přepjata klenutím, které kdysi podpírala čtyři žebra vystupující ze čtyř kuželovitých konzol se špičkou ve vrcholu ve čtyřech rozích kaple.

Předsíň pod emporou je klenuta síťově, její hručkovcovitě profilovaná žebra se opírají na listím zdobené konzoly a sbíhají se do hladkých svorníků. Točité schodiště na levé straně vede na emporu; prsení schodiště je rozděleno na 9 čtvercových polí s malovaným panelováním ve tvaru plamene, z čehož pět prostředních polí bylo později přemalováno na erby Jindřicha Půty Švihovského, jeho manželky a příbuzenstva. U prvního erbu se dvěma gryfy, orlicí a lvem bylo úmyslně seškrábáno jméno rodu. Další erby náleží rodu Švihovských, Drsule Minsterberské, Rýzemberkům, kněžně Kateřině Opavské a Janu Samuelu Koltinusovi.

Presbytář je uzavřen třemi stranami pravidelného osmiúhelníku, je zaklenutý síťovým paprskovitým obrazcem (zhruba o půl metru výše než loď) se žebry klínového profilu s postranními výžlabky. V presbytáři je olejomalba znázorňující mrtvolu hraběte Humprechta Černína z Chuděnic v černém rouchu. Na severní straně zdi je freskový obraz znázorňující svatého Jiří v boji s drakem. Na pozadí obrazu se tyčí Švihovský hrad společně s hradem Skály u Přestic. Jedná se o jednu o druhou nejstarší krajinomalbu v České republice.

Návštěvnost editovat

Návštěvnost hradu[5]
Rok Počet návštěvníků
2015 32 066
2016 34 199
2017 32 770

Hrad ve filmu editovat

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-01-13]. Identifikátor záznamu 127799 : Hrad Švihov. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Národní památkový ústav. Hrad Švihov [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné online. 
  3. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Kapitola Švihov, s. 545–548. 
  4. SEVEROVÁ, Markéta. Fresková výmalba zámku v Žirovnici. České Budějovice, 2013 [cit. 2019-12-27]. 83 s. bakalářská. Jihočeské univerzita. Vedoucí práce Hynek Látal. s. 26–29. Dostupné online.
  5. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 19. Dostupné v archivu. 

Literatura editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat