Bojnický zámek
Bojnický zámek je romantický zámek vzniklý přestavbou původního gotického hradu. Nachází se na západním okraji města Bojnice v Trenčínském kraji, v oblasti zvané Ponitří. Je postaven na travertinové skále. V roce 1970 byl prohlášen za národní kulturní památku.[1]
Bojnický zámek | |
---|---|
Účel stavby | |
Šlechtické sídlo | |
Základní informace | |
Sloh | neogotika |
Výstavba | 12. století |
Přestavba | 1950 |
Zánik | vyhořel 1950 |
Poloha | |
Adresa | Bojnice, Slovensko |
Souřadnice | 48°46′47,87″ s. š., 18°34′39,68″ v. d. |
Další informace | |
Kód památky | 805 |
Web | Oficiální web |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie editovat
Krajina v okolí Bojnice byla osídlena v paleolitu a v místech zámku stávalo pravěké hradiště. To bylo osídlené i v době Velkomoravské říše a po jejím zániku nejspíše sloužilo jako správní centrum královských majetků v Horním Ponitří. První písemná zmínka z roku 1113 připomíná Bojnice jako podhradní osadu. Kamenný hrad byl založen po mongolském vpádu ve třináctém století. Jeho předpokládaným zakladatelem byl Kazimír z rodu Hunt-Poznanovců. Písemně je hrad doložen k roku 1299, kdy jej Matúš Čák Trenčanský zabavil Kazimírovým synům. Po Matúšově smrti hrad získal král Karel I. Robert, který jej věnoval palatinovi Mikuláši Giletovi[2]
Čtrnácté a patnácté století editovat
V průběhu 14. a 15. století patřil hrad rodu Gilethů, Ladislavu z Opole, Leustachům, pánům z Jelšavy a Noffryům.[1] Právě Noffryové se zasloužili o rozšíření hradu a vybudovali i opevnění.
Po vymření jejich rodu přešel hrad do vlastnictví Jánoše Korvína, který byl nemanželským synem Matyáše Korvína. Podle pověstí král Matyáš Korvín často navštěvoval Bojnice. Úřední listiny diktoval a podepisoval pod lípou nacházející se před vstupem do hradu. Dokumenty končil vždy větou: „Sub Nostra dilectis Tillis bojniciensibus“, tedy „Pod našimi milými lipami Bojnickými.“[1][3][4]
Šestnácté století editovat
Po smrti Matyáše Korvína hrad získali Zápolští, kteří byli jeho majiteli od konce 15. století až do roku 1526. Po nich získali v roce 1527 hrad Turzové.[1] František Turzo hrad značně rozšířil a nechal zpevnit opevnění. Změnil i charakter stavby – do té doby gotický hrad nechal přestavět na renesanční zámek.
Sedmnácté až devatenácté století – Pálfyové editovat
Když rod Turzů vymřel, zámek se stal královským majetkem. V roce 1644 ho král daroval rodině Pálfyů, kteří ho v druhé polovině 17. století přestavěli do barokního stylu. Tuto přestavbu respektovali pro vysokou uměleckou hodnotu i při pozdějších stavebních úpravách. Při této přestavbě zámku vznikla v roce 1662 barokní kaple s jedinečnou štukovou klenbou, která byla doplněna o figurální fresku s náboženskými motivy. Vybudovaly se i nové obytné budovy, které se situovaly do někdejšího předhradí. V letech 1889 až 1910 uskutečnil poslední feudální majitel Ján František Pálfi poslední rozsáhlou přestavbu zámku, která byla v neogotickém stylu.[3] Právě díky této přestavbě zámek nabyl své charakteristické rysy a současný vzhled. Ján František Pálfi se osobně, až do své smrti v roce 1908, účastnil přestavby zámku.[5] Za vzor mu posloužily zejména monumentální středověké evropské architektury z Itálie a Francie.[5]
Novodobé dejiny editovat
V roce 1939 zámek a k němu patřící pozemky koupila firma Baťa. Na základě Benešových dekretů po válce připadl její majetek státu.[6]
O pět let později, dne 9. května 1950 zámek následkem nedbalosti při čištění komínů vyhořel. Na náklady státu byly odstraněny následky požáru a převedla se celková obnova zámku. Současně bylo rozhodnuto, že zde bude zřízeno muzeum, které je součástí Slovenského národního muzea. Zámek byl v roce 1970 prohlášen za Národní kulturní památku. Čtyřicet dva let po smrti Jana Františka Pálfiho se tedy splnilo jeho přání, aby se ze zámku stalo muzeum přístupné veřejnosti.[3]
Bojnický zámek má romantický charakter, což je vidět i na fasádě obytné věže, která je velmi členitá. Také otvory v hradbách, portály, stěny, atiky a různé kované detaily jsou typické pro romantickou architekturu. V současnosti je zámek součástí Slovenského národního muzea.[1]. V padesátých letech byla objevena pod zámkem jeskyně.
Okolí zámku editovat
K Bojnickému zámku patří i přilehlý zámecký park, ve kterém roste mnoho různých exemplářů stromů a vzácná, přibližně sedmisetletá, Lípa krále Matyáše před vchodem do zámku. Tato lípa je pravděpodobně nejstarší strom na Slovensku. Součástí zámeckého parku je i zoologická zahrada, v níž se nacházejí vzácné exempláře cizokrajných živočichů. Park pokračuje dále lesoparkem ve Strážovských vrších.
Zámek ve filmu editovat
Zámek se objevil ve filmu Šíleně smutná princezna z roku 1968.
Galerie editovat
-
Pohled na zámek
-
Pohled na zámek z parku
-
Pohled na zámek
-
Pohřební vůz
-
Zámecká studna
-
Nádvoří s kaplí
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bojnický zámok na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b c d e http://www.hrady.sk/bojnice.php
- ↑ MARÁKY, Peter. Hrady, zámky a kaštiele na Slovensku. 2. vyd. Bratislava: Slovart, 2017. 397 s. ISBN 978-80-556-3076-2. S. 40–41.
- ↑ a b c http://www.tsk.sk/sk/cestovny-ruch/sedem-divov-tsk/2-bojnicky-zamok
- ↑ Archivovaná kopie. www.bojnicecastle.sk [online]. [cit. 2014-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-04.
- ↑ a b Archivovaná kopie. www.slovakia.eu.sk [online]. [cit. 2014-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-05.
- ↑ História zámku [online]. bojnicecastle.sk [cit. 2013-05-27]. Dostupné online. (po slovensky)
Externí odkazy editovat
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bojnický zámek na Wikimedia Commons