Bojnický zámek

zámek na Slovensku

Bojnický zámek je romantický zámek vzniklý přestavbou původního gotického hradu. Nachází se na západním okraji města Bojnice v Trenčínském kraji, v oblasti zvané Ponitří. Je postaven na travertinové skále. V roce 1970 byl prohlášen za národní kulturní památku.[1]

Bojnický zámek
Účel stavby

Šlechtické sídlo

Základní informace
Slohneogotika
Výstavba12. století
Přestavba1950
Zánikvyhořel 1950
Poloha
AdresaBojnice, SlovenskoSlovensko Slovensko
Souřadnice
Map
Další informace
Kód památky805
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Krajina v okolí Bojnice byla osídlena v paleolitu a v místech zámku stávalo pravěké hradiště. To bylo osídlené i v době Velkomoravské říše a po jejím zániku nejspíše sloužilo jako správní centrum královských majetků v Horním Ponitří. První písemná zmínka z roku 1113 připomíná Bojnice jako podhradní osadu. Kamenný hrad byl založen po mongolském vpádu ve třináctém století. Jeho předpokládaným zakladatelem byl Kazimír z rodu Hunt-Poznanovců. Písemně je hrad doložen k roku 1299, kdy jej Matúš Čák Trenčanský zabavil Kazimírovým synům. Po Matúšově smrti hrad získal král Karel I. Robert, který jej věnoval palatinovi Mikuláši Giletovi[2]

Čtrnácté a patnácté století editovat

V průběhu 14. a 15. století patřil hrad rodu Gilethů, Ladislavu z Opole, Leustachům, pánům z Jelšavy a Noffryům.[1] Právě Noffryové se zasloužili o rozšíření hradu a vybudovali i opevnění.

Po vymření jejich rodu přešel hrad do vlastnictví Jánoše Korvína, který byl nemanželským synem Matyáše Korvína. Podle pověstí král Matyáš Korvín často navštěvoval Bojnice. Úřední listiny diktoval a podepisoval pod lípou nacházející se před vstupem do hradu. Dokumenty končil vždy větou: „Sub Nostra dilectis Tillis bojniciensibus“, tedy „Pod našimi milými lipami Bojnickými.“[1][3][4]

Šestnácté století editovat

Po smrti Matyáše Korvína hrad získali Zápolští, kteří byli jeho majiteli od konce 15. století až do roku 1526. Po nich získali v roce 1527 hrad Turzové.[1] František Turzo hrad značně rozšířil a nechal zpevnit opevnění. Změnil i charakter stavby – do té doby gotický hrad nechal přestavět na renesanční zámek.

Sedmnácté až devatenácté století – Pálfyové editovat

 
Bojnický zámek

Když rod Turzů vymřel, zámek se stal královským majetkem. V roce 1644 ho král daroval rodině Pálfyů, kteří ho v druhé polovině 17. století přestavěli do barokního stylu. Tuto přestavbu respektovali pro vysokou uměleckou hodnotu i při pozdějších stavebních úpravách. Při této přestavbě zámku vznikla v roce 1662 barokní kaple s jedinečnou štukovou klenbou, která byla doplněna o figurální fresku s náboženskými motivy. Vybudovaly se i nové obytné budovy, které se situovaly do někdejšího předhradí. V letech 1889 až 1910 uskutečnil poslední feudální majitel Ján František Pálfi poslední rozsáhlou přestavbu zámku, která byla v neogotickém stylu.[3] Právě díky této přestavbě zámek nabyl své charakteristické rysy a současný vzhled. Ján František Pálfi se osobně, až do své smrti v roce 1908, účastnil přestavby zámku.[5] Za vzor mu posloužily zejména monumentální středověké evropské architektury z Itálie a Francie.[5]

Novodobé dejiny editovat

V roce 1939 zámek a k němu patřící pozemky koupila firma Baťa. Na základě Benešových dekretů po válce připadl její majetek státu.[6]

O pět let později, dne 9. května 1950 zámek následkem nedbalosti při čištění komínů vyhořel. Na náklady státu byly odstraněny následky požáru a převedla se celková obnova zámku. Současně bylo rozhodnuto, že zde bude zřízeno muzeum, které je součástí Slovenského národního muzea. Zámek byl v roce 1970 prohlášen za Národní kulturní památku. Čtyřicet dva let po smrti Jana Františka Pálfiho se tedy splnilo jeho přání, aby se ze zámku stalo muzeum přístupné veřejnosti.[3]

 
Lípa krále Matyáše

Bojnický zámek má romantický charakter, což je vidět i na fasádě obytné věže, která je velmi členitá. Také otvory v hradbách, portály, stěny, atiky a různé kované detaily jsou typické pro romantickou architekturu. V současnosti je zámek součástí Slovenského národního muzea.[1]. V padesátých letech byla objevena pod zámkem jeskyně.

Okolí zámku editovat

K Bojnickému zámku patří i přilehlý zámecký park, ve kterém roste mnoho různých exemplářů stromů a vzácná, přibližně sedmisetletá, Lípa krále Matyáše před vchodem do zámku. Tato lípa je pravděpodobně nejstarší strom na Slovensku. Součástí zámeckého parku je i zoologická zahrada, v níž se nacházejí vzácné exempláře cizokrajných živočichů. Park pokračuje dále lesoparkem ve Strážovských vrších.

Zámek ve filmu editovat

Zámek se objevil ve filmu Šíleně smutná princezna z roku 1968.

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bojnický zámok na slovenské Wikipedii.

  1. a b c d e http://www.hrady.sk/bojnice.php
  2. MARÁKY, Peter. Hrady, zámky a kaštiele na Slovensku. 2. vyd. Bratislava: Slovart, 2017. 397 s. ISBN 978-80-556-3076-2. S. 40–41. 
  3. a b c http://www.tsk.sk/sk/cestovny-ruch/sedem-divov-tsk/2-bojnicky-zamok
  4. Archivovaná kopie. www.bojnicecastle.sk [online]. [cit. 2014-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-04. 
  5. a b Archivovaná kopie. www.slovakia.eu.sk [online]. [cit. 2014-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-05. 
  6. História zámku [online]. bojnicecastle.sk [cit. 2013-05-27]. Dostupné online. (po slovensky) 

Externí odkazy editovat