Okupační zóny Německa

vojenská okupace Německa po druhé světové válce
(přesměrováno z Bizóna)

Po skončení druhé světové války bylo území Německa (bez území, která připadla Polsku, resp. Sovětskému svazu) rozděleno do čtyř částí, takzvaných okupačních zón, spravovaných USA, Velkou Británií, Sovětským svazem a Francií. Obdobně bylo rozděleno území hlavního města Berlína. Rozdělení na zóny v počátcích studené války, zejména v důsledku blokády Berlína, vedlo k rozdělení země na Západní a Východní Německo a analogickému rozdělení Berlína.[1]

Německo
Deutschland
 Nacistické Německo 19451949 Západní Německo 
Východní Německo 
Sársko (1947–1956) 
Západní Berlín 
Vlajka státu
vlajka
Geografie
Mapa
Obyvatelstvo
Národnostní složení
Státní útvar
vláda
Státní útvary a území
Předcházející
Nacistické Německo Nacistické Německo
Následující
Západní Německo Západní Německo
Východní Německo Východní Německo
Sársko (1947–1956) Sársko (1947–1956)
Západní Berlín Západní Berlín

Vznik zón

editovat

Dne 5. června 1945 v Berlíně generál Dwight D. Eisenhower, maršál Georgij Konstantinovič Žukov, maršál Bernard Law Montgomery a generál De Lattre de Tassigny, podepsali dokument známý jako Berlínská deklarace, který upravoval základní aspekty okupace německého území, jehož rozdělení na okupační zóny bylo smluvně potvrzeno Konferencí čtyř mocností v Londýně (26. června – 8. srpna 1945). Hranice okupačních zón v zásadě respektovaly dosavadní hranice pruských provincií i (s výjimkou dosavadního Pruska) hranice stávajících zemí – někdejších spolkových zemí Výmarské republiky. Několik stávajících pruských provincií, země Bavorsko a Brunšvicko však přesto byly rozděleny mezi více okupačních zón. Došlo i k několika dodatečným korekcím hranic jednotlivých okupačních zón.[2]

Na území svých okupačních zón jednotlivé okupační mocnosti postupně přetvořily dosavadní německý správní systém vytvořením následujících zemí, které více či méně odpovídaly původním zemím Výmarské republiky a pruským provinciím:

Všechny tyto země získaly autonomii, zemskou ústavu, zemský sněm (z počátku byli jeho poslanci jmenováni a až později voleni ve volbách), zemskou vládu, vlajky a znak. Země Brunšvicko, Hannoversko, Oldenbursko a Schaumburg-Lippe byly roku 1946 spojeny v novou zemi Dolní Sasko. Země Lippe byla roku 1948 připojena k Severnímu Porýní-Vestfálsku.

Bizónie a trizónie

editovat

Vzrůstající neshody mezi velmocemi o budoucnosti Německa vedly roku 1947 k vytvoření tak zvané bizónie (dvouzóna, Bizone), tedy ke sdružení americké a britské okupační zóny. Příslušnou smlouvu podepsali 2. prosince 1946 v New Yorku britský ministr zahraničí Ernest Bevin a jeho americký kolega James F. Byrnes, v platnost vstoupila 1. ledna 1947.[2]

Jedním z hlavních cílů bylo vytvoření předpokladů pro hospodářskou obnovu válkou zničeného Německa. Za tímto účelem byla 5. až 11. září 1946 vytvořena Hospodářská rada (Wirtschaftsrat) se sídlem v Mindenu a 10. června 1947 Správa sjednoceného hospodářského území (Verwaltung des Vereinigten Wirtschaftsgebiets) se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem.

K tomuto území se 17. dubna 1948 přidružila i Francie, čímž došlo k vytvoření tak zvané trizónie (trojzóna, Trizone) – s výjimkou Sárska, které se ke Spolkové republice Německo připojilo až 1. ledna 1957 (po referendu v roce 1955).

 
Schematická mapa rozdělení Berlína

Trizónie se stala 23. května 1949 základem nově vzniklé Spolkové republiky Německo, ze Sovětské okupační zóny vznikla 7. října 1949 Německá demokratická republika.[1]

Berlín

editovat
Podrobnější informace naleznete v článcích Rozdělení Berlína a Čtyřmocenský status.

Berlín, hlavní město poraženého Německa, zcela obklopený sovětskou okupační zónou, byl z tohoto členění vyjmut. Město bylo rozděleno do čtyř sektorů, které měly být spravovány jako celek společnou tzv. Komandaturou.

Tento stav trval v důsledku vzrůstajícího napětí mezi mocnostmi jen krátkou dobu, 1. července 1948 se zástupci Sovětského svazu z práce Komandatury stáhli. Roku 1948/1949 situace eskalovala a v důsledku Berlínské blokády pak došlo k faktickému politickému rozdělení Berlína.

Vojenské vedení

editovat
okupační zóny v Německu
 
americká
 
britská
 
francouzská
 
sovětská
 
Země Německa vzniklé v okupačních zónách v letech 19461947 (hranice a názvy černě, pokud se liší od dnešních) a v bývalé NDR znovu po sjednocení v roce 1990 (stav 1990 červeně).
Vojenští guvernéři
  1. 8. květen – 10. listopad 1945 Dwight D. Eisenhower
  2. 11. – 25. listopad 1945 George S. Patton (úřadující)
  3. 26. listopad 1945 – 5. leden 1947 Joseph T. McNarney
  4. 6. leden 1947 – 14. květen 1949 Lucius D. Clay
  5. 15. květen – 1. září 1949 Clarence R. Huebner (úřadující)
Vysocí komisaři
  1. 2. září 1949 – 1. srpen 1952 John J. McCloy
  2. 1. srpen – 11. prosinec 1952 Walter J. Donnelly
  3. 11. prosinec 1952 – 10. únor 1953 Samuel Reber (úřadující)
  4. 10. únor 1953 – 5. květen 1955 James Bryant Conant
Vojenští guvernéři
  1. 22. květen – 30. duben 1946 Bernard Law Montgomery
  2. 1. květen 1946 – 31. říjen 1947 William Sholto Douglas
  3. 1. listopad 1947 – 21. září 1949 Brian Hubert Robertson
Vysocí komisaři
  1. 21. září 1949 – 24. červen 1950 Brian Hubert Robertson
  2. 24. červen 1950 – 29. září 1953 Ivone Kirkpatrick
  3. 29. září 1953 – 5. květen 1955 Frederick Millar
Vojenský velitel
  1. květen – červenec 1945 Jean de Lattre de Tassigny
Vojenský guvernér
  1. červenec 1945 – 21. září 1949 Marie Pierre Kœnig
Vysoký komisař
  1. 21. září 1949 – 5. květen 1955 André François-Poncet
Vojenský velitel
  1. duben – 9. červen 1945 Georgij Konstantinovič Žukov
Vojenští guvernéři
  1. 9. červen 1945 – 10. duben 1946 Georgij Konstantinovič Žukov
  2. 10. duben 1946 – 29. březen 1949 Vasilij Danilovič Sokolovskij
  3. 29. březen – 10. říjen 1949 Vasilij Ivanovič Čujkov
Předseda Sovětské kontrolní komise
  1. 10. říjen 1949 – 28. duben 1953 Vasilij Ivanovič Čujkov
Vysocí komisaři
  1. 28. květen 1953 – 16. červenec 1954 Vladimir Semjonovič Semjonov
  2. 16. červenec 1954 – 20. září 1955 Georgij Maksimovič Puškin

Reference

editovat
  1. a b Trizonie - začátek západního Německa. Hospodářské noviny [online]. Economia, 1998-08-14 [cit. 2022-04-28]. Dostupné online. 
  2. a b BAHOUNKOVÁ, Petra. Divide et impera: Pokus o zachování jednoho Německa zkrachoval. ct24.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize, 2015-07-26 [cit. 2022-04-28]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat