Okupační zóny Rakouska

Okupační zóny Rakouska (německy Österreichische Besatzungszonen, nebo Besatzungszonen Österreichs) byly čtyři sektory vytvořené víteznými mocnostmi na území Německého Rakouska po porážce ve druhé světové válce.

Rakouská republika
Republik Österreich
 Nacistické Německo 19451955 Rakouská druhá republika 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
vojenská okupační správa
státní útvary a území
Předcházející:
Nacistické Německo Nacistické Německo
Nástupnické:
Rakouská druhá republika Rakouská druhá republika
Dějiny Rakouska

Znak Rakouska
  • Prehistorie
  • Habsburská éra
  • Rakousko po 1. světové válce
  • Rakousko po 2. světové válce

HistorieEditovat

 
Okupační sektory Vídně. Světlejší okrajové části města spadala pod dolnorakouskou okupační zónu, tzn. pod sovětskou správu.

Po skončení druhé světové války bylo území Rakouska (které bylo od roku 1938 součástí Německa) rozděleno do čtyř částí, takzvaných okupačních zón, spravovaných obdobně jako i okupační zóny v Německu společně vítěznými mocnostmi USA, Velkou Británií, Sovětským svazem a Francií. Vídeň byla (stejně jako i Berlín) také rozdělena do čtyř sektorů. Toto rozdělení trvalo až do roku 1955.

Podkladem toho rozdělení byla Dohoda o spojenecké kontrole (z 4. července 1945) a Dohoda spojenců o okupačních zónách (z 9. července 1945)[zdroj?]. Dne 11. září 1945 se konstituovala Spojenecká rada, pozůstávající z čtyř vrchních velitelů, později pak ze čtyř vysokých komisařů. Výdaje, spojené s obsazením Rakouska (na počátku 700 000 členů ozbrojených sil, později 60 000), nesl rakouský stát.

Rozdělení Rakouska v jeho hranicích z roku 1938 do okupačních zón bylo provedeno takto:

Při rozdělení hlavního města Vídně bylo dohodnuto, že centrum (obvod 1) bude spravováno společně; ostatní obvody byly rozděleny na americký sektor (obvody 7, 8, 9, 17, 18, 19), britský sektor (3, 5, 11, 12, 13), francouzský sektor (6, 14, 15, 16) a sovětský sektor (2, 4, 10, 20, 21).

K rozštěpení Rakouska do dvou státních celků (jak se stalo v Německu) nedošlo, protože Rakousko se přihlásilo k principu neutrality. Dne 15. května 1955 byla pak podepsána Rakouská státní smlouva, vedoucí k odchodu okupačních jednotek z Rakouska (odchod ukončen 25. října 1955) a k získání státní suverenity.[1]

ReferenceEditovat

  1. Země na potenciální bojové linii. Se státní smlouvou získali Rakušané plnou suverenitu a neutralitu. ČT24 [online]. 2020-05-15 [cit. 2020-05-15]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat