Otrokovice

město v okrese Zlín ve Zlínském kraji
(přesměrováno z Baťov)

Otrokovice (v letech 19391946 Baťov, 19601964 Otrokovice-Kvítkovice, německy Otrokowitz) jsou druhé největší město v okrese Zlín ve Zlínském kraji, leží 10 km jihozápadně od Zlína na soutoku Moravy a Dřevnice. Místní části, někdejší samostatné vesnice, jsou Otrokovice a Kvítkovice. Žije zde přibližně 17 tisíc[1] obyvatel.

Otrokovice
Letecký pohled na Otrokovice
Letecký pohled na Otrokovice
Znak města OtrokoviceVlajka města Otrokovice
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0724 585599
Pověřená obecOtrokovice
Obec s rozšířenou působnostíOtrokovice
(správní obvod)
Okres (LAU 1)Zlín (CZ0724)
Kraj (NUTS 3)Zlínský (CZ072)
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel17 183 (2022)[1]
Rozloha19,63 km²
Nadmořská výška190 m n. m.
PSČ765 02
Počet domů2 151 (2021)[2]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ18
Kontakt
Adresa městského úřadunám. 3. května 1340
765 02 Otrokovice
radnice@muotrokovice.cz
StarostaBc. Hana Večerková (ANO)
Oficiální web: www.otrokovice.cz
Otrokovice
Otrokovice
Další údaje
Kód obce585599
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leží na rozhraní tří moravských národopisných regionů – Slovácka, Valašska a Hané. Střídavě bývá řazeno ke všem uvedeným regionům. Jeho přiřazení k Hané je dáno tím, že původní obce, z nichž město vyrostlo, byly hanácké. Ovšem podle převládajícího slováckého nářečí (dle Ústavu pro jazyk český) je možno město řadit též ke Slovácku. Od roku 1933 se pro celé město začalo neoficiálně používat pojmenování Baťov.[3] K právnímu zakotvení tohoto názvu došlo však až v červnu 1939. Název Baťov byl odebrán v roce 1946.[4]

NázevEditovat

Jméno vesnice Otrokovici bylo odvozeno od osobního jména Otrok a jeho význam byl "Otrokovi lidé" (u slova otrok jsou ze slovanských jazyků doloženy významy "chlapec", "šibeničník, všivák", "dělník, nádeník", "páže, člen družiny", "vysloužilý voják", "nevolník, otrok"; který z těchto významů byl užíván na Moravě v době vzniku jména Otrokovic, nelze stanovit).[5]

HistorieEditovat

 
Socha Tomáše Bati v otrokovickém parku
 
Společenský dům
 
Baťovy domky v Otrokovicích

Archeologické nálezy objevené v katastru města svědčí o tom, že toto území je osídleno už od mladší doby kamenné. První písemná zmínka o Otrokovicích je obsažena v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka (nové historické bádání ji datuje rokem 1141). Až do poloviny 14. století byly Otrokovice církevním majetkem, pak přešly do rukou světských a byly poznamenány jak léty sporů mezi feudálními rody, tak obdobím rozkvětu, kdy tu začaly růst usedlosti a grunty a rozvíjelo se rybníkářství. Asi roku 1576 byla v Otrokovicích postavena tvrz, která se stala centrem menšího panství vyděleného z Malenovic. To zaniklo ve 2. polovině 17. století přikoupením k velkému rottalovskému dominiu Napajedla. Ve 2. polovině 18. století byla tvrz nahrazena loveckým zámečkem a v jeho sousedství vznikla novostavba mohutné barokní sýpky.

V 19. století patřily Otrokovice a Kvítkovice do oblasti východní Hané. Jednalo se o poslední hanácké obce, neboť sousední Malenovice již k regionu Hané nepatřily. Podle soupisu obyvatel měly roku 1843 Otrokovice 804 a Kvítkovice 363 obyvatel. V roce 1841 byla vybudována železniční trať pojmenovaná tehdy jako Severní dráha císaře Ferdinanda, která vedla z Vídně přes Břeclav a Ostravsko do Bochni v dnešním Polsku. Železniční zastávka však byla v Otrokovicích zřízena až v roce 1882. Roku 1899 byla do provozu uvedena přípojná lokální trať Otrokovice-Zlín-Vizovice.

V roce 1930 rozhodl koncern Baťa s ohledem na nedostatek vody a dopravní komplikace ve Zlíně o vybudování pobočného závodu v Otrokovicích.[6] Pro výstavbu byly vybrány pozemky zvané Bahňák a Menšov u řeky Moravy na hlavní železniční trati Přerov – Břeclav. Výstavba sídliště byla zahájena v září 1930 podle urbanistického plánu Františka Lydie Gahury. V tomto plánu je také poprvé uveden název Baťov, zprvu jen pro firemní čtvrť[7]. Prvních osm továrních objektů bylo postaveno v roce 1931.[8] Pracemi na Bahňáku byl pověřen Jan Antonín Baťa. Problém jak zvednout terén kvůli podmáčenému terénu, vyřešil zcela originální myšlenkou, která se stala později i spouštěčem udělení titulu doctor honoris causa. Šlo o metodu splavování zeminy z kopce Tresný na protějším břehu řeky Moravy proudem vody dřevěným korytem až na místo stavby. V následujícím období je realizována další výstavba. Na volné ploše je zřízeno také hlavní letiště pro Zlín. V červenci 1932 zde nedlouho po startu zahynul při leteckém neštěstí šéf koncernu Tomáš Baťa. To také vyvolalo zájem koncernu na oficiální zavedení názvu Baťov pro celé město, což bylo uskutečněno v roce 1939.[4] Do roku 1944 bylo postaveno 409 domů s 689 byty, v nichž bydlelo tři tisíce zaměstnanců.[9] Ředitelem zdejších Baťových pobočných závodů (BAPOZ) byl chvíli i švagr Jana Antonína BatiJosef Hlavnička.[3] V roce 1938 je uveden do provozu Baťův plavební kanál, jehož severní vyústění bylo v přístavu v areálu továrny. Další baťovské projekty však zpomalila nebo zastavila válka. Po druhé světové válce byl BAPOZ znárodněn, v plánované výstavbě se nepokračovalo.[10] V roce 1946 byl městu navrácen název Otrokovice.[4] Označení Baťov se však nadále neoficiálně používá pro čtvrť Bahňák.

Od 1. ledna 1949 byly Otrokovice a Kvítkovice součástí města Gottwaldova jako jeho XI. a X. městská čtvrť.[11] Ke spojení Otrokovic a Kvítkovic došlo v roce 1960. Roku 1964 byly Otrokovice povýšeny na město.

V 70. a 80. letech 20. století došlo k dalšímu výraznému zásahu do života města. V důsledku mohutné bytové výstavby opět podstatně vzrostl počet obyvatel, tentokrát na více než dvojnásobek. Z Otrokovic se stalo dvacetitisícové město. Tato změna zároveň znamenala faktickou likvidaci původních Otrokovic – nové paneláky se stavěly přímo v centru města, na území bývalé vesnice Otrokovice. Tradiční zástavba byla z větší části „srovnána se zemí“ a namísto ní vyrostlo centrální sídliště. Zároveň byly demolovány památky lovecký zámeček a sýpka. Dnes tato část města nese název Střed. V nových panelácích pak našli bydlení obyvatelé původní i nově příchozí.

Kvítkovice si naproti tomu do dnešních dnů zachovaly svoji identitu připomínající venkovskou pospolitost.

Části, z nichž město vznikloEditovat

PamětihodnostiEditovat

 
Kostel sv. Vojtěcha

OsobnostiEditovat

ObyvatelstvoEditovat

PrůmyslEditovat

Nachází se zde především závod na výrobu pneumatik Barum Continental a výrobce světoznámých sportovních letadel značky Zlín – společnost Moravan. Otrokovice jsou unikátní množstvím průmyslu, který se soustředí primárně v areálu Toma.

DopravaEditovat

Kromě běžných druhů dopravy je ve městě situováno také soukromé vnitrostátní letiště a nové přístaviště Baťova plavebního kanálu.

Silniční dopravaEditovat

Přes Otrokovice prochází severojižním směrem silnice I/55 (Olomouc – Břeclav – Rakousko), ze které se odpojuje směrem na východ silnice I/49 (směr Zlín a Slovensko). Silnice I/55 je postupně nahrazována dálnicí D55, jedním z jejich prvních úseků byl severovýchodní obchvat Otrokovic o délce 3 km zprovozněný 27. října 2006. Výstavba navazující jihovýchodní části obchvatu začala v říjnu 2018 a dokončena by měla být v říjnu 2021.

Železniční dopravaEditovat

Železniční stanice Otrokovice plní úlohu hlavního železničního terminálu pro zlínskou aglomeraci. Prochází tudy trať Přerov – Břeclav, součást druhého železničního koridoru. Se Zlínem jsou Otrokovice propojeny jednokolejnou dráhou do Vizovic. Společnost LEO Express provozuje moderní vlaky, které jezdí denně na trase mezi Starým Městem u Uherského Hradiště a Prahou a v Otrokovicích na nádraží zastavují.

Městská hromadná dopravaEditovat

Městskou hromadnou dopravu v Otrokovicích provozuje Dopravní společnost Zlín-Otrokovice, která zajišťuje jak dopravu autobusovou tak i dopravu trolejbusovou. Otrokovice jsou se Zlínem propojeny meziměstskou trolejbusovou tratí, která je v Otrokovicích ukončena před nádražím. Autobusy i trolejbusy jsou společně se železniční tratí Otrokovice – Zlín – Vizovice začleněny do integrovaného dopravního systému.

Cyklistická dopravaEditovat

Město se příhodně nachází v těsné blízkosti přírodního parku Chřiby. Vrchnatou krajinu, zajímavý a rozmanitý terén ocení i nároční cyklisté. Přes město, podél řeky Moravy, vede dálková (314 km) Moravská stezka č. 4 z Jeseníku do Mikulova. V okolí lze najít různě náročné a dlouhé cyklistické trasy a několik freeride/downhill tratí kolem kopce Tresný (tam se výrazně doporučují chrániče končetin a integrální přilba).

SportEditovat

 
Městská sportovní hala, domovská půda otrokovických Panterů

Fotbalový klub SK Baťov 1930 odehrál jeden ročník v nejvyšší soutěži (1964/65), pod názvem TJ Jiskra Otrokovice.[12] Ve druhé lize se klub objevil naposled v ročníku 1965/66, ve třetí nejvyšší soutěži hrál naposled v sezoně 1977/78. Nyní působí v divizi. Své domácí zápasy odehrává ve Sportovním areálu Baťov. Ligu Otrokovice kdysi hrávali ale jinde, na stadionu Jiskra.

Dalším fotbalovým klubem v Otrokovicích je SK Kvítkovice (dříve Viktoria, Tatran, Moravan). Ten dnes hraje na třetí ligové úrovni, tedy o soutěž výše než kdysi slavnější konkurent. K domácím zápasům nastupuje ve Sportovní areálu Trávníky, který má kapacitu 1500 diváků.

Největšími úspěchy se v novodobé éře může však pochlubit florbalový klub Panthers Otrokovice. Jeho domovským stánkem je Městská sportovní hala. Mužský A tým hraje v Superlize florbalu od sezóny 2010/11. Největším úspěchem týmu byla účast v semifinále a konečné čtvrté místo v sezóně 2013/14. Tým také získal stříbro v Poháru Českého florbalu v ročníku 2013.[13] V minulosti měl oddíl i ženský tým, který hrál jednu sezónu (2002/03) nejvyšší soutěž. Postoupit do Extraligy mohl tým i pro sezónu 2009/10, ale nepodal přihlášku.

ZajímavostEditovat

 
Komíny Teplárny Otrokovice

Partnerská městaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. a b Baťovy pomocné závody v Otrokovicích (BAPOZ): Výstavba obce Baťov
  4. a b c Vyhláška ministra vnitra č. 123/1947 Sb., o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1946. Dostupné online.
  5. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 211, 212.
  6. Fenomén Baťa: zlínská architektura 1910-1960. Zlín: Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, 200. 275 s. ISBN 978-80-85052-77-0. S. 135 a 137. 
  7. HORŇÁKOVÁ, Ladislava. Baťa satellite towns around the world. In: KLINGAN, Katrin; GUST, Kerstin. A Utopia of Modernity: Zlín. Berlin: Jovis, 2009. ISBN 978-3-86859-034-0. S. 120. (anglicky)
  8. Satelity funkcionalistického Zlína. Satellites of the Functionalist Zlín: Projekty a realizace ideálních průmyslových měst - továrních celků firmy Baťa. Zlín: Státní galerie ve Zlíně, 1998. 91 s. ISBN 80-85052-30-X. S. 25–26. 
  9. ČIPERA, Dominik. Ve službách práce a lidu. Zlín: Tisk, 1944. S. 289. 
  10. Vyhláška ministra průmyslu ze dne 27. prosince 1945 č. 919/1946 Ú.l.
  11. Vyhláška ministerstva vnitra č. 22/1949 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1948. Dostupné online.
  12. OSTRČILÍK, Daniel. Pamětník Jiskry Otrokovice v první lize. Byl to malý zázrak, vzpomíná Gajdůšek. Zlínský deník. 2017-08-19. Dostupné online [cit. 2022-08-14]. 
  13. Boleslavští florbalisté zdemolovali Otrokovice a získali Český pohár. iDNES.cz [online]. 2014-01-21 [cit. 2022-08-14]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • PELUNĚK, Lukáš. "Baťov, nejmladší město moravské". In: Od Karlova mostu ke Gottwaldovu: osobnosti v názvech měst a míst. Praha: Historický ústav, 2017, s. 93-102.
  • POKLUDA, Zdeněk. Bahňák - Baťov: 1929-1939. Otrokovice: Město Otrokovice, 2014.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat