Albínov[1] (běžně též psáno jako Albinov, starší název Olbínov, maďarsky Albény, Albin,[2] v místním nářečí Oľbinov) je městská část Sečovců v okrese Trebišov v Košickém kraji na Slovensku. V minulosti byla samostatnou obcí, se Sečovci se sloučila v roce 1951.

Albinov
Albin[pozn 1]
Ulice v Albínově (pohled k severu)
Ulice v Albínově (pohled k severu)
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 135 m n. m.
Stát SlovenskoSlovensko Slovensko
kraj Košický
okres Trebišov
tradiční region Zemplín
Albinov
Albinov
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel 164 (1. 7. 2009)
Správa
Status městská část
Starosta MVDr. Jozef Gamrát
Vznik 1245 (první písemná zmínka)
Oficiální web www.secovce.sk
E-mail secovce@stonline.sk
Adresa obecního úřadu Nám. sv. Cyrila a Metoda 43/27,
078 01 Sečovce
Telefonní předvolba +421-56
PSČ 078 01
Označení vozidel TV
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

GeografieEditovat

Zástavba Albínova se nachází 1,5 km severně od intravilánu města Sečovce, na rozhraní geologických celků Východoslovenské pahorkatiny a Východoslovenské nížiny. Na západním okraji katastrálního území se nachází Albinovská hora, nejvyšší bod obce, s nadmořskou výškou 177 m n. m. Západovýchodním směrem protékají Albinovský kanál a Weissův kanál.[3]

Významným orientačním bodem je vedení velmi vysokého napětí (400 kV), které se táhne západovýchodním směrem jižně od intravilánu.

DějinyEditovat

 
Téměř dokončená budova Národní lidové školy v Albinově během školního roku 1958/1959

StředověkEditovat

Na cestě mezi Albínovem a Bačkovem byly v roce 1981 objeveny stopy rozsáhlejšího slovanského sídliště, které se podle střepového materiálu datuje do 8.9. století. V tomto období bylo zdejší území součástí Velkomoravské říše.[4]

Albínov vznikl pravděpodobně v prvních desetiletích 13. století, čemuž nasvědčuje název vesnice, zmínka z roku 1245 a zemanské vlastnictví majetku.[5] Kolem roku 1240 byl vlastníkem obce šlechtic Jan z Trebišova.[6] Podle uherského historika Antona Szirmaye to byl hrabě ze šlechtického rodu Parisovců.[7][pozn 2]

Listina uherského krále Bély IV. Z roku 1245 je první písemnou zmínkou o vsi. Panovník dokumentem potvrzuje, že šlechtic Jan z Trebišova prodal pozemky vesnic Albínov (uvádí se jako Albuñol) a Dvorianky (Techna) šlechtici Petrovi (zvanému Folthus), synovi Petra. Při popisu hranic prodaného pozemku se připomíná sousedství s katastrem Sečovců (Zeech) na západě. Dokument obsahuje i zmínku o cestě vedoucí do Albínova. O prodeji je stručná zmínka v listině Varadínské kapituly z roku 1300.[5]

Šlechtic Peter (zvaný Folthus) byl dědem či pradědem šlechtice Petra, syna Petunie nebo Petén (uvádí se i jako syn Petra zvaný Petula). Ten vlastnil na přelomu 13. a 14. století hradní panství sestávající z městečka Sečovce a okolních vesnic Albino, Kinčeš, Dvorianky, Hriadky, Višňov, Filová, Kravany, Stankovce, Parchovany, Sečovská Polianka, Cabov, Bačkov, Dargov, Trnávka a Zbehňov.[8] V období let 13151316 se neúspěšně pokusil zabít krále Karla I., proto utekl do Ruska. V roce 1312 daroval Karel I. panství Sečovce věrným Bokšovcům, vlivnému velmožskému rodu ze Zemplína, který tvořilo 6 větví.[9] Albínov se v roce 1358 připomíná jako majetek rodiny Zerdahelyů[8] (Szerdahelyi), tedy větve Bokšovců ze Stredy nad Bodrogom.

V roce 1441 vyplatily albinovské sedlácké domácnosti (kromě rychtáře) daň panovníkovi 18,5 zlatých, což značí, že obhospodařovaly pozemky v rozsahu přes 18,5 selských usedlostí.[5]

NovověkEditovat

Od konce 16. Do konce 17. století tu byly vlastníky většiny obce Drugetové. Albínov byl v těch dobách středně velkou vesnicí s poddanským obyvatelstvem, věnujícím se zejména zemědělství. Podle urbáře Sečovského panství Drugetů z roku 1601, museli poddaní v Albínově platit panstvu daň od usedlosti, která činila 1 zlatý a 66 denárů. Také bylo jejich povinností odvádět naturální dávku - 1 Gbely ovsa (cca 125 litrů), 2 chleby a 1 kuře- a devítek z prasat.[8]

V roce 1647 vesnici vyrabovalo a zpustošilo Turecké vojsko. V roce 1828 je evidována jako osada s 99 obyvateli žijícími v 9 domech.

V letech 19001903 probíhala výstavba železniční trati, která byla slavnostně otevřena 24. prosince 1903. Celkové náklady na výstavbu 30,5 kilometrů dlouhé železnice z Trebišova do Vranova nad Topľou dosáhly výše 2 miliony korun. Dopravní tepna sloužila pro přepravu zemědělských produktů.[10][11]

Moderní dějinyEditovat

V Sečovcích byl vyhlášen vznik Československé republiky 6. listopadu 1918, kdy do města vstoupily od Michalovců a Trebišova jednotky česko-slovenské legionářů. Maďarští politici se ale nedokázali smířit s rozpadem Uherska.

23. června 1919 po železniční trati procházel směrem na sever maďarský pancéřový vlak č.. IV. Příslušníci 36. pěšího pluku z Mladé Boleslav armády Československa mu však zatarasili koleje aby nemohl ani postupovat, ani ustoupit.[12] Toto obklíčení trvalo až do 30. června, kdy se zmocnili vlaku a to znamenalo definitivní konec bojů v této oblasti.

Během druhé světové války sehrál Albín spolu s okolními obcemi důležitou roli při plánu útoku sovětské armády na německou obrannou linii Gisela Stellung. Mezi Albinovom a Kravany se pohybovala německá hlídka. Právě její zničení prvními ruskými průzkumníky zalarmovali německé velení před příchodem Rudé armády do tohoto prostoru. 1. prosince 1944 15. útočná ženijní brigáda pod velením plukovníka M. D. Baroše obsadila Hriadky a získala přístup k Sečovce. O půlnoci 12. prosince začala bitva o město, která skončila obsazením města 107. a 11. střeleckým sborem Rudé armády a ústupem německých vojsk do obranných postavení v Slanských vrších.[13][14] Následně byly v Albinově umístěny sovětské kulometné a minometné hnízda ostřelující německé linie.

Během procesu kolektivizace zde bylo zřízeno jednotné zemědělské družstvo.[15] Na výroční schůzi Městského národního výboru Sečovce, která se konala 29. ledna 1961, byly sloučeny JZD Sečovce, JZD Kochanovce a JZD Albino pod společnou správu. Byla vypracována hospodářsko-technická úprava půdy, která v praxi znamenala rozoráváním mezí a slučování pozemků v procesu násilné kolektivizace. S tím souviselo i vybudování melioračního systému sestávajícího z vybudování nových a úpravy starých vodních kanálů, vybudování sítě melioračních studní a podzemních potrubí. Na družstevních statcích v Albinove se chovali zejména výkrm býci, koně. Fungoval i chov činčil na kožešinu, který byl však později pro neefektivnosti zrušen.

Na území obce byl postaven agrochemický podnik s napojením na železnici. Fungovala osobní železniční doprava a národní lidová škola v obci (1. - 4. ročník). Zřízena byla i hasičská zbrojnice. Od roku 1956 byl Albino administrativní zařazen jako městská část pod samosprávu Sečoviec. V červenci 1966 oficiálně spustil výrobu strojírenský závod Strojstav, který byl zřízen v Sečovcích jako pobočka stejnojmenného bratislavského podniku. Pro Albino znamenala výstavba této továrny také vybudování zpevněné asfaltové silnice vedoucí z Kollárově ulice do Albinova. Tato komunikace nahradila polní cestu, která vedla z Albinovskej ulice vedle hřbitově.

V části budovy bývalé lidové školy byla později zřízena Kaple Přesvaté Theodosij Pečerští; svt spadající pod řeckokatolickou Farnost Sečovce.[16] V roce 1997 byla dostavěna k chrámu malá zvonice.

Geologie a geografieEditovat

Geologické podloží tvoří pískovce, jílovce, štěrky a jiné sedimentární horniny z období mladších třetihorčtvrtohor. Pozůstatkem sopečné činnosti je andezit vyskytující se v horních vrstvách půdy a také několik minerálů a hornin vzniklých třetihorní vulkanickou činností (opál, obsidián). Zachovala se i malá ložiska ropy, lignitu, zemního plynu a kamenné soli.

PodnebíEditovat

Albínov patří do teplé, mírně suché klimatické oblasti.

PamětihodnostiEditovat

V centru intravilánu se nachází řeckokatolická kaple Přesvaté Bohorodičky Spolutrpitelky,[16] zřízena v jižní části budovy bývalé lidové školy. V katastrálním území se nacházejí tři kamenné kříže, nejstarší z roku 1888.

K nejstarším budovám patří selské domy datující se do 19. A začátku 20. století. Byly budovány z jílovité hlíny smíchané s plevami, která se mazala mezi dřevěné klady. Na základy a sklep se používal lomový andezitových kámen. Dřevěný krov se pokrýval azbestovými nebo hliněnými taškami. Dispozice sestávala ze tří hlavních místností - přední pokoj (nár.. Přední chýše) vnímána jako reprezentativní místnost, vstupní místnost sloužící jako kuchyň (nár.. Příklepu) a zadní pokoj (nár.. Zadní chýše). Komíny byly budovány z pálené cihly. V zadní části domu se nacházely hospodářské objekty - chlév (nár.. Chľiv), maštal resp. stáj pro hospodářská zvířata, kůlna a ostatní skladové prostory. Prostor půdy a sklepy se používal na skladování. Na dvorech se nacházely i dřevěné stodoly s kamennými základy sloužící pro skladování slámy, sena, zemědělských plodin a nástrojů.

Technickou památkou je zastávka na železniční trati 192, která do 2. února 2002 sloužila na osobní vlakovou dopravu. Z původní zděné budovy, jejíž součástí byla malá čekárna, prodejna jízdenek a byt správce se zachovaly jen betonové základy. I když nesla zastávka název podle obce Dvorianky, nacházela se ještě v katastrálním území Albinova, resp. města Sečovce.

DopravaEditovat

Silniční dopravaEditovat

Nejdůležitějšími silničními komunikacemi procházejícími katastrálním územím je cesta III. třídy 050210, III/050208 a III/050215. Na severu Albínova se nachází zastávka SAD.

Železniční dopravaEditovat

Východní hranicí obce prochází kolej železniční tratě 192 s nákladnou železniční zastávkou Dvorianky.[pozn 3] Z ní vede manipulační kolej k areálu celního skladu, kde se nachází nakládky s 2 koleje.

Potrubní dopravaEditovat

V severní části extravilánu směřuje přes lokalitu Líščie díry, od obce Dvorianky, plynovod, který končí v plynoregulačnej stanici SPP při cestě III/050208 ve směru na Višňov.[17]

HospodářstvíEditovat

V Albínově působí 13 firem, z toho 4 společnosti s ručením omezeným a 9 živností, většina působící v terciárním sektoru. V areálu bývalého agrochemického podniku sídlí celní sklad a několik menších firem.

KulturaEditovat

Albín nemá vlastní sportovní klub. Součástí areálu bývalé lidové školy je minifotbalové a volejbalové hřiště, které se ale v současnosti nevyužívají. Zaniklé je školní pískové doskočiště na skok do dálky. Méně frekventované silnice se využívají na cyklistiku, in-line bruslení a jogging.

Albínovem prochází část trati 3. ročníku silničních běžeckých závodů Sečovská desítka. Také byla hlavní silnice ve směru Bačkov - Albino - Višňov využita jako součást trasy 36. ročníku Rally Košice (16. - 18. září 2010).

OsobnostiEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Pôvodný názov od 13. storočia, ktorý sa aj v súčasnosti chybne vyskytuje v niektorých prameňoch.
  2. Listina Regest in Ellencho Buttkaiano, Fasc. 1, nr. 53, kterou Szirmay v tomto případě citoval, se nedochovala. Prof. PhDr. Ferdinand Uličný, DrSc. ale v knize Dejiny Trebišova uvádí, že i přesto, že se uvedený dokument nedochoval a Szirmay neměl ve svém výzkumu pokračovatele, lze tuto informáci považovat za věrohodnou.
  3. I přes název Dvorianky se zastávka nachází v katastrálním území Albínova, resp. Sečovců.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Albinov na slovenské Wikipedii.

  1. HAJČÍKOVÁ, Marta, SEITZOVÁ, Silvia, MAJTÁN, Milan. Geografické názvy okresu Trebišov. Bratislava : Slovenský úrad geodézie a kartografie, 1991. ISBN 8090050915, s. 51.
  2. Stanislav, Ján. Odkryté mená slovenských miest a dedín. Bratislava : Nakladateľstvo Dr. J. Orlovského, 1947. OCLC 14001075, s. 50.
  3. BUDAY, Rudolf; CITORÍKOVÁ, Ľudmila; ŠÍŘ, Zdeňek, et al. Slanské vrchy - Dargov. Spracovanie značkárskeho, turisticko-vlastivedného obsahu a textov Zdeněk Šíř, Viktor Muššák, Čeněk Čermák; Spracovanie ochrany prírody Jozef Kramárik. 1. vyd. Harmanec: Vojenský kartografický ústav, 1996. (Edícia letných turistických máp 1:50 000; sv. 117). ISBN 80-8042-018-1. Mapový list 58 x 102 cm. 
  4. MAGYAR, Július; GAČKOVÁ, Lýdia; KÓNYA, Peter. Sečovce. Příprava vydání Ján Ordoš. Sečovce: L.I.M. Sk, 1998. ISBN 80-968043-8-3. Kapitola Sečovce a okolie v praveku a včasnom stredoveku, s. 30. (po slovensky, resumé po slovensky a po anglicky) 
  5. a b c ULIČNÝ, Ferdinand. Sečovce. Příprava vydání Ján Ordoš. Sečovce: L.I.M. Sk, 1998. ISBN 80-968043-8-3. Kapitola Pôvod Sečoviec, s. 34. (po slovensky, resumé po slovensky a po anglicky) 
  6. ULIČNÝ, Ferdinand. Dejiny Trebišova. Příprava vydání Ladislav Tajták. Trebišov: Východoslovenské vydavateľstvo Košice, 1982. 83-031-82. Kapitola V. Počiatky a vývin Trebišova do konca 16. storočia, s. 109. (po slovensky, resumé po rusky a po maďarsky) 
  7. SZIRMAY, Antal. Notitia topographica, politica, inclyti comitatus Zempléniensis. Příprava vydání Márton György Kovachich. Buda: Typis Regiae Universitatis Pestanae, 1803. S. 238-239. (po latinsky) 
  8. a b c ULIČNÝ, Ferdinand. Sečovce. Příprava vydání Ján Ordoš. Sečovce: L.I.M. Sk, 1998. ISBN 80-968043-8-3. Kapitola Panstvo Sečovce v 11. – 16. storočí, s. 37-40. (po slovensky, resumé po slovensky a po anglicky) 
  9. FEDERMAYER, Frederik. Slovensko : Ottova obrazová encyklopédia. Sečovce: L.I.M. Sk, 2006. ISBN 80-7360-531-7. Kapitola História : Šľachtické rody, s. 57. 
  10. KORČMÁROŠ, Štefan. Sečovské obrázky. Příprava vydání Peter Sklenčár. Košice: Pastel Sečovce, 2010. ISBN 978-80-89412-10-5. Článok Starý štación, s. 58, 59. 
  11. KUBÁČEK, Jiří. Dejiny železníc na území Slovenska. Bratislava: Železnice SR, 1999. ISBN 80-968140-4-4. (po česky) 
  12. ŠPITÁLSKY, Jaroslav. Rakousko-Uherské vlaky [online]. rotanazdar.cz. Dostupné online. (po česky) 
  13. KORČMÁROŠ, Štefan. Na Dargovskom fronte. Trebišov: Okresný národný výbor Trebišov Odbor školstva a kultúry, 1969. 
  14. JAKUBEC, Michal; NOVÝKMEC, Peter. Dargovský priesmyk (december 1944 – január 1945). Trebišov: Slovenský zväz protifašistických bojovníkov Oblastný výbor Trebišov, Klub vojenských dôchodcov Trebišov, Klub vojenskej histórie Trebišov, 2007. Kapitola Východoslovenská operácia, s. 12 – 15. 
  15. KORBEĽ, Svetozár. Pamätnica 25 rokov STS a OPS. Bratislava: Príroda, 1974. Číslo publikácie 3532. Podkapitola STS Sečovce, s. 281, 282. 
  16. a b História farnosti Sečovce [online]. secovce.fara.sk. Dostupné online. 
  17. GIBALA, Peter. Územný obvod Sečovce. Sečovce: GIPRO IPK, 1996. Nástenná mapa umiestnená vo vestibule visutého pracoviska ÚPaSV v Sečovciach. 
  18. JAVORSKÝ, Mikuláš. Ján Danko z Albinova má 95 rokov. Sečovský obzor. 1998, roč. 3, čís. 5, s. 6. 

LiteraturaEditovat

  • ULIČNÝ, Ferdinand; MAGYAR, Július. Sečovce. Příprava vydání Ján Ordoš. Sečovce: L.I.M. Sk, 1998. ISBN 80-968043-8-3. (po slovensky, resumé po slovensky a po anglicky) 
  • MIŇOVÁ, Slávka; MIŇO, Štefan. Sečovce. Košice: Mesto Sečovce, 2006. 
  • KORČMÁROŠ, Štefan. Sečovské obrázky. Příprava vydání Peter Sklenčár. Košice: Pastel Sečovce, 2010. ISBN 978-80-89412-10-5. 

Externí odkazyEditovat