Višňov
Višňov (maďarsky Visnyó, rusínsky Бишньов) je obec na Slovensku v okrese Trebišov.
Višňov | |
---|---|
Obecní úřad | |
Poloha | |
Souřadnice | 48°44′56″ s. š., 21°40′8″ v. d. |
Nadmořská výška | 131 m n. m. |
Stát | Slovensko |
Kraj | Košický |
Okres | Trebišov |
Tradiční region | Zemplín |
Višňov | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 4,76 km² |
Počet obyvatel | 247 (31.12.2011[1]) |
Hustota zalidnění | 51,89 obyv./km² |
Správa | |
Status | obec |
Starostka | Marta Pejová (2023) |
Vznik | 1245 (první písemná zmínka) |
Oficiální web | www |
obec | |
Adresa obecního úřadu | Hlavná 22, 076 61 Višňov |
Telefonní předvolba | +421-56 |
PSČ | 076 61 (pošta Bačkov) |
Označení vozidel (do r. 2022) | TV |
NUTS | 543934 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Polohopis editovat
Višňov leží v severozápadní části Východoslovenské nížiny, v nadmořské výšce kolem 130 m.
Vývoj názvu obce editovat
Dějiny editovat
Chronologický přehled
- 1270 – Obec daroval Štefan V. magistrovi Rajnoldovi, zakladateli rodu Rozgonyiovců.
- 1598 – Obec patří faře ve Vranově nad Topľou
- 1672 – Drugethovci darovali obec paulínům z Vranova nad Topľou
- 1493 – Obec měla 14 usedlostí, z toho 6 opuštěných.
- 1828 – V obci žilo 413 obyvatel v 54 domech.
- 1880 – 1910 – Mnoho obyvatel obce se vystěhovalo.
Na Višňovčíku, v katastru sousedního Bačkova, se našly stopy po sídlišti a keramika, pocházející z 8.–9. století.
První doklad o Višňovu je v listině krále Bély IV. z roku 1245 o prodeji statků Albinova a Techna (Dvorianky), sousedících s katastrem vesnice Višňov. Její název byl zapisován v 13.–14. století střídavě v české podobě Višňov a pomaďarštěné podobě Visnyo, od 15. století zcela převládal pomaďarštěný název, jehož kořeny spočívají ve slově višeň.
V polovině 13. století patřil Višňov jako věno haličskému knížeti Rostislavovi, zeti uherského krále Bély IV. Po smrti knížete připadl opět králi a Štěpán V. jej v roce 1270 jako majetkovou součást čičavského panství daroval šlechtici Reinoldovi, zakladateli rodu z Rozhanovců. Palatin Reinold a jeho synové darovali část višňovského statku zemanům jako svým vazalům, což listinou potvrdil roku 1296 palatin Omodej. Část višňovského statku a vesnice patřila k čičavskému, později k vranovskému panství i v 16.–17. století.
Na přelomu 13. a 14. století část višňovského statku nabyl případně zabral šlechtic Peter, syn Petena, který v roce 1306 horní část statku, resp. vesnici Vyšný Višňov, daroval svým vazalům. Petenovskou část Višňova daroval Karol Róbert v roce 1321 šlechticům z rodu Bokša jako majetkovou součást Sečovského panství. Část vesnice a višňovského statku příslušela k Sečovskému panství i ve 14.–15. století. V 17. století byl Višňov majetkem vranovského farního kostela.
Nepochybně již ve 13. století existovaly dvě, případně tři sídlištní části Višňova, které byly odlišeny názvy Velký, Malý resp. Nižný a Vyšný Višňov, jakož i kostelní Višňov. V 15.–16. století byl rozlišován Velký Višňov od Malého Višňova. Používáním maďarského názvu ve smyslu Kostelní Višňov, dokumentovaného k roku 1329, svědčí o tom, že ve Višňové byl kostel pravděpodobně již před 14. stoletím. V 17. století byl filiálním kostelem evangelické reformované farnosti Sečovce.
V roce 1441 byly sedláci z usedlostí v části Malý Višňov zdaněni čtrnácti zlatými. Zdanění se netýkalo místní části Velký Višňov, pravděpodobně proto, že vesnice vyhořela nebo tam sedláci nežili. V roce 1493 se v čičavsko – vranovské části Višňova, tedy ve Velkém Višňově, hospodařilo v osmi selských usedlostech, pozemky dalších šesti selských usedlostí byly neobhospodařované. Velkovišňovští sedláci, s výjimkou rychtáře, byli v roce 1567 zdaněni za 3,25 usedlosti. Kromě toho bylo v obci pět chalupníků a pět opuštěných usedlostí. V roce 1582 byli sedláci zdaněni za 3,5 usedlosti. V roce 1600 bylo ve Višňově patnáct obydlených poddanských domů, kostel, fara a škola.
Višňov byl na přelomu 16. a 17. století malou vesnicí s poddanským i farským obyvatelstvem. Narůstání chudoby a ubývání poddanských usedlostí pokračovalo i v 17. století. V roce 1610 byli tehdejší sedláci a chalupníci zdaněni za půl a osminu usedlosti, v roce 1635 pouze za čtvrtinu usedlosti. V roce 1715 bylo ve Višňově šest a v roce 1720 jen pět poddanských domácností.[2]
Symboly obce editovat
Podle heraldického rejstříku [3] obec tyto symboly přijala 31. července 2003. Na znaku je mluvící znamení podle otisku pečetidla obce z druhé poloviny 18. století.
Znak editovat
Ve stříbrném štítě zelenými větvičkami ověnčená nahoru otočená červená dvojvišně na zelené stopce.
Vlajka editovat
Vlajka má podobu šesti podélných pruhů bílého, červeného, zeleného, bílého, červeného a zeleného ve stejném poměru. Vlajka má poměr stran 2:3 a ukončena je třemi cípy, tj. dvěma zástřihy, sahajícími do třetiny jejího listu.
Obyvatelstvo editovat
V obci žije 247 obyvatel (údaj platný k roku 2011).
Demografie editovat
Podle národnosti
- Slovenská: 99%
Podle pohlaví
- Muži: 110
- Ženy: 111
Podle věku
- 0–14 let: 26
- 15–54 let ženy: 57
- 15–59 let muži: 67
- 55 a více let ženy a 60 a více let muži: 71
Občanská vybavenost editovat
V obci je vybudována rozvodová síť plynu, elektrické energie a veřejný vodovod. Obcí prochází silnice III. třídy.
V obci se nachází společenský sál, veřejná knihovna, nákupní středisko, katolický kostel, hřbitov a dům smutku.
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Višňov na slovenské Wikipedii.
- ↑ Štatistický úrad Slovenskej republiky (ZIP 128,1 kB)
- ↑ Ferdinand Uličný, Dejiny osídlenia Zemplínskej župy, Michalovce 2001
- ↑ Heraldický register SR V. - str.184-185
Externí odkazy editovat
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Višňov na Wikimedia Commons
Http://www.visnov.ocu.sk/ Archivováno 29. 7. 2020 na Wayback Machine.