Otevřít hlavní menu
Liga mistrů UEFA
Soubor:LC 1.JPG
Založeno 1955
(nový formát 1992)
Oblast konání Evropa (UEFA)
Počet účastníků 32 (základní skupina)
76 nebo 77 (celkem)
Úřadující vítěz Španělsko FC Barcelona
(4. titul)
Nejúspěšnější klub Španělsko Real Madrid
(9 vítězství)
Mediální dostupnost ČT4
Nova Sport
Oficiální web Oficiální stránky

Liga mistrů UEFA (Anglicky UEFA Champions League, obecně známá jako Liga mistrů) je výroční fotbalová soutěž pořádaná od roku 1955 Evropskou fotbalovou asociací (UEFA) pro nejlepší kluby evropských lig. Jedná se o nejprestižnější klubovou fotbalovou soutěž na území Evropy. Z dalšího světa je významem srovnatelná pouze obdobná soutěž z jihoamerického kontinentu zvaná Pohár osvoboditelů. Finále ročníku 2010/11 bylo s více než 145 miliony diváků nejsledovanějším sportovním televizním přenosem na světě [1]. Liga mistrů nesmí být zaměňována s Evropskou ligou, dříve Pohárem UEFA, další významnou evropskou klubovou soutěží, pořádanou taktéž UEFA.

Soutěž byla založena roku 1955 pod názvem "European Champion Clubs' Cup" (Česky známá jako Pohár mistrů evropských zemí). Kvalifikovat do ní se mohli pouze mistři jednotlivých evropských národních lig (nikoli další v pořadí jako dnes). Z bývalého názvu pohár vyplývá, že se soutěž hrála ve formátu poháru, čili vyřazovacím systémem [2]. Během expanze soutěže v devadesátých letech došlo k nucené změně formátu. Počínaje ročníkem 1991/92 (ještě pod názvem PMEZ) vstoupil do hry nový prvek ve formě dvou „základních skupin“ nahrazujících čtvrtfinále a semifinále. Nešlo však zcela o skupiny základní, když vezmeme v úvahu dvě před nimi sehraná kola. Přerod na zcela základní skupiny (s celkem 16 účastníky) se odehrál až v sezoně 1994/95. O tři roky později stoupl počet skupin na 6 a v sezoně 1999/2000 poprvé na 8, tak jak je tomu dnes. S postupným rozšiřováním došlo i ke zvýhodňování jednotlivých soutěží, kdy dnes je možná účast až 4 klubů z nejsilnějších ligových soutěží [2]. O počtu účastníků jednotlivé země či nasazení klubu do soutěže rozhoduje Žebříček koeficientů UEFA [3]. Poslední změna v systému nasazování se odehrála v roce 2009.

Současným držitelem trofeje pro vítěze soutěže je španělský velkoklub FC Barcelona [4]. Ta ve finále posledního ročníku porazila Manchester United FC a vybojovala své 4. prvenství v lize mistrů [5]. Nejúspěšnějším klubem vůbec je devítinásobný vítěz Real Madrid, přičemž úspěšný byl hned v prvních pěti soutěžních ročnících [6]. Španělské kluby získaly celkem 13 vítězství, což je o dvě více než druhá v pořadí Anglie. Vyhrát soutěž se podařilo celkem 21 klubům, přičemž 12 z nich se to podařilo více než jednou [6]. Vítěz Ligy mistrů si zajistí účast ve dvou velmi významných podnicích. Na počátku následující sezony hraje s vítězem Evropské ligy o Superpohár UEFA. V prosinci roku, kdy byl úspěšný nastoupí na Mistrovství světa ve fotbale klubů.

Obsah

Struktura a formát soutěžeEditovat

Soutěže se mohou účastnit pouze mistři jednotlivých lig z předchozího ročníku, popřípadě další týmy z horních pater tabulky, tak jak je tomu u prvních 15 zemí Žebříčku koeficientu UEFA [7]. Jeho podoba uzavřená ke konci předminulého ročníku určuje, které země posílají kolik zástupců a v jaké fázi jednotliví zástupci startují své působení v LM [8]. Vítěz předchozího ročníku má účast v tom následujícím jistou i v případě, že si ji nevybojuje v domácí soutěži. Postupuje přímo do fáze základních skupin [8].

Samotná soutěž se koná od poloviny července a její podzimní část (základní skupiny) končí zkraje prosince [9]. Jarní „vyřazovací“ část začíná v polovině února a končí v polovině či na konci května finálovým zápasem [9].

 
Mapa členů konfederace UEFA, jejichž kluby mohou nastoupit v Lize mistrů.
     Členové UEFA, jejichž kluby nastoupily v základní skupině LM
     Členové UEFA, jejichž kluby nikdy nenastoupily v základní skupině LM
     Nejsou členy UEFA

Sezona je rozdělena na několik různých částí. Na počátku má 76 nebo 77 účastníků (podle toho, zda se vítěz kvalifikuje z domácí soutěže, či nikoliv). Dvaadvacet z nich (21 + vítěz) má jistou účast v základních skupinách, které skýtají celkem 32 týmů. O deset zbývajících míst se zbylé týmy utkají ve 4 tzv. předkolech (poslední nese název Play Off). Předkola jsou rozdělena na mistrovskou a nemistrovskou část, přičemž z každé postoupí do základních skupin po 5 týmech. Mistrovské části se účastní pouze mistři svých zemí, nemistrovské týmy z předních pater tabulky (ze 2. - 4. pozice dle koeficientu země [7]). Nemistrovská část má pouze 3. a 4. předkolo [9][8].

Vlastní turnajEditovat

Za počátek vlastního turnaje se považuje fáze „Základních skupin“ s celkovým počtem 32 týmů. Tyto týmy jsou rozlosovány do 8 skupin po čtyřech. V jedné skupině se nemohou sejít dva kluby z jedné země. Losuje se ze čtyř košů rozdělených dle koeficientu klubů, postaveném na stejném principu jako má koeficient zemí.

Z každé skupiny postoupí 2 (celkem 16) do vyřazovací fáze (Anglicky: Knockout phase). Třetí týmy skupin postupují do 1. kola vyřazovací fáze Evropské ligy. Čtvrté týmy v evropských pohárech končí. Šestnáct týmů postupujících ze základních skupin projde celkem třemi vyřazovacími koly. V tom prvním je nalosováno osm vítězů proti osmi týmům z druhých míst, dále se losuje dle koeficientu klubů [7] Na konci vyřazovací části zbydou dva týmy, které se utkají v květnovém finále [9]. Z toho vzejde celkový vítěz ročníku. Během celého ročníku se dodržuje pohárový systém „doma-venku“, a to i v základních skupinách, kdy se zápasy se stejným týmem nehrájí následně po sobě (kromě 3. a 4. zápasu). Jedinou vyjímkou je finálový zápas, který se hraje jednokolově na předem určeném neutrálním hřišti. Nově je možné, že se do něj může dostat i domácí tým [10]. Liga mistrů využívá ve vyřazovacích kolech Pravidlo venkovních gólů v případě, že oba zápasy budou mít jiného vítěze nebo skončí nerozhodně. V případě, že oba zápasy skončí shodným výsledkem (v opačném vyznění), dojde na prodloužení. Když ani to nerozhodne, následuje Penaltový rozstřel.

HistorieEditovat

Související informace naleznete také na stránce Finále Poháru mistrů a Ligy mistrů UEFA.
 
Paříž, město zrození Ligy mistrů

První snahy o založení celoevropské klubové soutěže se datují až ke konci 19. století. V roce 1897 byl pro kluby tehdejší Rakousko-Uherské monarchie založen podnik zvaný Challenge Cup, do kterého se mohly zapojit kluby téměř celé střední Evropy [11]. Snaha o rozšíření do západní Evropy zkrachovala a s ní v roce 1911 i celý podnik. O něco úspěšnější byl Středoevropský pohár (jinak zvaný Mitropa Cup), soutěž v roce 1927 postavená na základech Challenge Cupu. Zde již nenastupovaly zástupci pouze jedné země, jak tomu bylo v případě jejího předchůdce, ale zástupci zemí více [12]. V roce 1930 se odehrál ojedinělý ročník Coupe des Nations (Poháru národů), ve kterém se utkaly zástupci (většinou mistři) hned 10 zemí včetně Itálie a Španělska [13]. Turnaj pořádal jeden z účastníků, švýcarská FC Servette Ženeva. Vítězem se stala maďarská Újpest FC, která ve finále porazila českou Slavii Praha [14]. Turnaj měl obrovský úspěch a stal se prvotním impulzem pro založení Ligy mistrů.

Tím druhým byl turnaj zvaný Latin Cup [15], ve kterém se mezi lety 1949 - 57 utkávali mistři Francie, Itálie, Portugalska a Španělska. Když se do Evropy navíc dostaly reportáže francouzského novináře Gabriela Hanota, popisující velké úspěchy jihoamerického „Mistrovství mistrů“, reagovala UEFA založením vlastní nadnárodní klubové soutěže [2]. V roce 1955 byl na kongresu v Paříži založen European Champion Clubs' Cup (v překladu známý jako Pohár mistrů evropských zemí) [2].

Pohár mistrů evropský zemíEditovat

Počátky soutěže (1955 — 1965)Editovat

Soutěž byla velmi nejistým podnikem zejména kvůli vyostřené politické situaci na území velké části Evropy (Studená válka a další). Prvního ročníku se proto zúčastnilo pouze 16 mužstev, které vyhrály v předchozí sezoně domácí ligovou soutěž. Nechyběli mistři Itálie, Španělska, Německa ani další. Chyběl však mistr Československa, kterým se v sezoně 1954 stala AC Sparta Praha (tehdejším názvem Spartak Praha Sokolovo) [16]. Prvním účastníkem slavné soutěže se tak stal o rok později ŠK Slovan Bratislava, který úspěšně prošel předkolem, ale v prvním kole již nestačil na Grasshopper Club Zürich.

Historicky prvním zápasem se 4. září 1955 stal duel mezi Sporting CP a FK Partizanem Bělehrad s konečným výsledkem 3-3. První branku historie vsítil hráč Sportingu João Baptista Martins. Nejlépe se však s nově vzniklou soutěží vyrovnal španělský mistr Real Madrid, který ve finále na Pařížském Parc des Princes porazil těsně 4-3 Stade Reims zastupující pořadatelskou zemi. Většinu zápasu přitom doháněl nepříznivé skóre [17]. Velkoklub z Madridu se tak stal prvním držitelem trofeje pro vítěze. A nezůstalo při jednom vítězství. Hned v následující sezoně Real opět dokráčel do finále, ve kterém měl tentokrát výhodu domácího prostředí ve formě Estadio Santiago Bernabéu. Toho dokázal využít a porazil 2-0 italský ACF Fiorentina. Nezastavitelný Real Madrid zvítězil v prvních pěti ročnících soutěže a ustanovil dosud platný rekord v počtu triumfů následujících po sobě. Vítěznou éru Realu Madrid tak zastavila FC Barcelona, která byla jako mistr španělska nucena hrát předkolo (obhájce měl účast jistou). To UEFA zavedla kvůli stále se zvyšujícímu počtu účastníků již ve druhém ročníku soutěže, kdy soutěžilo 22 týmů (v sezoně 60/61 jich bylo 28). Barcelona narazila na Real v prvním kole a zvítězila celkově 4-3, čímž znemožnila Realu pokus o šestý triumf v řadě a sama dokráčela až do finále. Tam však podlehla Benfice Lisabon 2-3. Po obhajobě portugalského klubu v sezoně 1961/62 se zdálo, že nastupuje éra tohoto klubu, ale nebylo tomu tak a ke slovu se posléze dostali i jiní jako například FC Internazionale Milano, ketrý vyhrál v letech 1964 a 1965 [18]. Těmito dvěma triumfy završil tříleté panování klubů ze San Sira. Ročník 1962/63 totiž opanoval jeho největší rival, AC Milan.

Rozšíření soutěže a „éra obhájců“ (1966 — 1991)Editovat

Soutěžní ročník 1965/66 byl v mnoha ohledech revoluční. Celkovým vítězem se sice již pošesté stal Real Madrid, ale byl posledním týmem, který za vítězství obdržel původní trofej (na obrázku vpravo). Pro následující sezonu byla totiž vytvořena nová trofej, kterou navrhli švýcarští zlatníci v čele s Hansem Stadelmannem. Jejím prvním držitelem se po vítězství ve finále hraném Lisabonu stal premiérově Celtic FC (jako první tým z Velká Británie a vůbec první tým mimo Jižní Evropu). V tomto ročníku zároveň poprvé došlo k navýšení počtu účastníků na 32 (a více), což znamenalo možnost přidání dalšího kola jako součást hlavní fáze [19].

Tabulka finalistů podle klubůEditovat

Klub Vítěz   Vítězné roky Prohraná finále
  Real Madrid
9
3
1956, 1957, 1958, 1959, 1960, 1966, 1998, 2000, 2002 1962, 1964, 1981
  AC Milan
7
4
1963, 1969, 1989, 1990, 1994, 2003, 2007 1958, 1993, 1995, 2005
  Liverpool FC
5
2
1977, 1978, 1981, 1984, 2005 1985, 2007
  FC Bayern München
4
4
1974, 1975, 1976, 2001 1982, 1987, 1999, 2010
  FC Barcelona
4
3
1992, 2006, 2009, 2011 1961, 1986, 1994
  AFC Ajax
4
2
1971, 1972, 1973, 1995 1969, 1996
  FC Internazionale Milano
3
2
1964, 1965, 2010 1967, 1972
  Manchester United FC
3
2
1968, 1999, 2008 2009, 2011
  Benfica Lisabon
2
5
1961, 1962 1963, 1965, 1968, 1988, 1990
  Juventus FC
2
5
1985, 1996 1973, 1983, 1997, 1998, 2003
  Nottingham Forest
2
- 1979, 1980
  FC Porto
2
- 1987, 2004
  Celtic FC
1
1
1967 1970
  Hamburger SV
1
1
1983 1980
  FC Steaua București
1
1
1986 1989
  Olympique de Marseille
1
1
1993 1991
  Feyenoord
1
- 1970
  Aston Villa FC
1
- 1982
  PSV Eindhoven
1
- 1988
  FK Crvena Zvezda
1
- 1991
  BV Borussia Dortmund
1
- 1997
  Stade de Reims -
2
1956, 1959
  Valencia CF -
2
2000, 2001
  ACF Fiorentina -
1
1957
  Eintracht Frankfurt -
1
1960
  Partizan -
1
1966
  Panathinaikos -
1
1971
  Atlético Madrid -
1
1974
  Leeds United AFC -
1
1975
  Saint-Étienne -
1
1976
  Borussia Mönchengladbach -
1
1977
  Club Brugge -
1
1978
  Malmö FF -
1
1979
  AS Roma -
1
1984
  UC Sampdoria -
1
1992
  Bayer 04 Leverkusen -
1
2002
  Monaco -
1
2004
  Arsenal FC -
1
2006
  Chelsea FC -
1
2008

Čeští účastníci Ligy mistrů a PMEZEditovat

Nejčastějšími českými kluby, kteří se zúčastnili hlavní soutěže, jsou Dukla Praha a AC Sparta Praha. Sparta v sezóně 1991/92 obsadila 2. místo v semifinálové skupině PMEZ (3.–4. místo celkem), což je největší úspěch českého klubu v mezinárodních soutěžích, v semifinále byla také Dukla Praha v sezóně 1966/67. Dalším českým týmem, který se zapojil do hlavní soutěže Ligy mistrů, je SK Slavia Praha, která se do Ligy mistrů dostala na 6. pokus, a to v sezoně 2007/08, kde v základní skupině uhrála 3. místo (takže v LM skončila a pokračovala v Poháru UEFA). V sezǒně 2011/12 do LM postoupila FC Viktoria Plzeň. Dřívejšího PMEZ se zúčastnil ještě FC Baník Ostrava, který v sezóně 1980/1981 postoupil do čtvrtfinále, a Spartak Hradec Králové, který do čtvrfinále postoupil v sezóně 1960/1961. Další kluby si zahrály pouze kvalifikaci.

Tři z českých hráčů působících v zahraničních klubech dokonce Ligu mistrů vyhráli:

Související článkyEditovat

Liga mistrů UEFA (Anglicky UEFA Champions League, obecně známá jako Liga mistrů) je výroční fotbalová soutěž pořádaná od roku 1955 Evropskou fotbalovou asociací (UEFA) pro nejlepší kluby evropských lig. Jedná se o nejprestižnější klubovou fotbalovou soutěž na území Evropy. Původní název soutěže zněl Pohár mistrů evropských zemí (PMEZ, Anglicky European Champion Clubs' Cup) [2]. Každá z členských zemí UEFA měla právo poslat do soutěže mistra národní ligy. Výjimku tvořilo a tvoří Lichtenštejnsko, které nemá vlastní soutěž a platí pro něj zvláštní podmínky. Po změně názvu na Ligu mistrů UEFA (před sezonou 1992/93) došlo i ke změně nasazování klubů do soutěže a dnes je možná účast až 4 týmů z jedné členské země [8].

Pohár mistrů se hrál v počtu 16-31, později 32-34 účastníků vyřazovacím dvojzápasovým systémem doma-venku. Finalista soutěže musel uspět ve třech (pokud startoval v předkole ve čtyřech) takto hraných kolech. Následné finále se pak odehrálo na jeden zápas, na předem určeném stadionu. První finálový zápas se odehrál na konci sezony 1955/56 na Pařížském stadionu Parc des Princes a utkali se v něm Real Madrid a domácí Stade Reims. Španělský Real Madrid zvítězil 4-3 a stal se prvním vítězem soutěže.

V posledním ročníku hraném pod názvem Pohár mistrů evropských zemí (1991/92) došlo k zavedení nového prvku do soutěžního formátu v podobě dvou semifinálových skupin, každá o čtyřech účastnících. Vítěz skupiny postupoval přímo do finále, které nakonec ovládla FC Barcelona. V této sezoně došlo i k nejlepšímu umístění českého (československého) týmu. AC Sparta Praha se tehdy umístila ve skupině na druhém místě o tři body za budoucím vítězem. Ze dvou semifinálových skupin se v ročníku 1994/95 staly 4 skupiny základní. Počet skupin byl později rozšíren na 6 a následně na dnešních 8 skupin. Z každé postupují dva týmy do Play off hraného pohárovým způsobem. Finálový souboj drží tradici z PMEZ a hraje se jednokolově na předem určeném stadionu. Při rovnosti skóre následuje prodloužení a případně rozhoduje Penaltový rozstřel.

Podle pravidel asociace UEFA má každý tým, který zvítězí ve třech ročnících v řadě nebo získá pátý triumf, právo ponechat si originální trofej. Ta je jinak putovní a vítěz je povinen jí do příštího finálového klání vrátit. Pokud toto právo některý z týmů využije, bude zhotovena nová putovní trofej stejná jako ta předchozí [20]. Právo ponechat si trofej získali ke konci sezony 2010/11 Real Madrid (3x v řadě, celkem 9), AFC Ajax (3x), FC Bayern München (3x), Liverpool FC (celkem 5) a AC Milan (celkem 7) [21].

Nejúspěšnějším klubem historie soutěže je španělský klub Real Madrid, který dokázal zvítězit celkem devětkrát a drží i rekord v počtu titulů v řadě (pět z období 1956 - 60). Zároveň má na kontě i 12 účatsí ve finále celkově, což je také nejvíce. Sport Lisboa e Benfica a Juventus FC mají na kontě nejvíce prohraných finále (celkem 5). Nejúspěšnější zemí je se 13 trofejemi Španělsko, ale o tento zisk se postaraly pouze dva kluby (Real Madrid a FC Barcelona). Druhá je Itálie (12), třetí Anglie (11), o jejíž zisk se však postaraly hned 4 kluby, což je taktéž rekordní počin. Nejvíce finalistů je také z Anglie, a to sedm. V úvahu je potřeba vzít i pětiletý zákaz startu pro týmy z Anglie po tragédii při finále ročníku 1984/85 [22]. Doposud posledním vítězem a úřadujícím šampionem je FC Barcelona, která 28. května 2011 porazila ve finále v Londýnském Wembley 3-1 Manchester United FC [23].

Volba finálového dějištěEditovat

Finále soutěže je jedna nejtradičnějších událostí světového sportu. Již od roku 1956 nese jasná pravidla, která se mění jen minimálním způsobem. Důraz je mimo jiné kladen zejména na bezpečnost. Pořadatelem finále Ligy mistrů UEFA se může stát každý stadion, který splňuje kritéria UEFA na úroveň reprezentovanou počtem hvězd. Stadion na němž se pořáda finále musí mít plný počet hvězd (5/5), čili Kategorie 4. Navíc je velký důraz kladen na kapacitu, která v posledních letech vždy překračuje 60,000 diváků.

Nejčastěji se finále pořádá na stadionu Wembley v britském Londýně, kde se pořádalo i doposud poslední finále 2011. V roce 2013 se zde finále bude hrát již posedmé v rámci oslav 150. výročí založení Anglické fotbalové asociace, která je nejstarší asociací světa [24] (1963, 1968, 1971, 1978, 1992, 2011, 2013)

Zvolená finálová dějiště
Ročník Datum Stadion Země Město Kapacita
2011/ 12 19. května 2012 Allianz Arena   Německo Mnichov 66.000
2012/ 13 25. května 2013 Stadion Wembley   Velká Británie Londýn 90.000

Zdroj: http://UEFA.com

Finalisté PMEZ a Ligy mistrůEditovat

Sezóna Země Vítěz Skóre Finalista Země Stadion
2010/ 11
Podrobnosti
    FC Barcelona (4)
Trenér - Josep Guardiola
3:1 Manchester United
Trenér - Sir Alex Ferguson
  Wembley Stadium,
Londýn  
2009/ 10
Podrobnosti
    FC Internazionale (3)
Trenér - José Mourinho
2:0 Bayern Mnichov
Trenér - Louis van Gaal
  Santiago Bernabéu,
Madrid  
2008/ 09
Podrobnosti
    FC Barcelona (3)
Trenér - Josep Guardiola
2:0 Manchester United
Trenér - Sir Alex Ferguson
  Stadio Olimpico,
Řím  
2007/ 08
Podrobnosti
    Manchester United FC (3)
Trenér - Sir Alex Ferguson
1:1
6:5 (na pen.)
Chelsea FC
Trenér - Avram Grant
  Stadion Lužniky,
Moskva  
2006/ 07
Podrobnosti
    AC Milan (7)
Trenér - Carlo Ancelotti
2:1 Liverpool FC
Trenér - Rafael Benítez
  Olympijský stadion,
Athény  
2005/ 06
Podrobnosti
    FC Barcelona (2)
Trenér - Frank Rijkaard
2:1 Arsenal FC
Trenér - Arsene Wenger
  Stade de France,
Saint-Denis, Paříž  
2004/ 05
Podrobnosti
    Liverpool FC (5)
Trenér - Rafael Benítez
3:3
3:2 (na pen.)
AC Milan
Trenér - Carlo Ancelotti
  Atatürk Olimpiyat Stadyumu,
İstanbul  
2003/ 04
Podrobnosti
    FC Porto (2)
Trenér - José Mourinho
3:0 AS Monaco FC
Trenér - Didier Deschamps
  Arena AufSchalke,
Gelsenkirchen  
2002/ 03
Podrobnosti
    AC Milan (6)
Trenér - Carlo Ancelotti
0:0
3:2 (na pen.)
Juventus FC
Trenér - Marcello Lippi
  Old Trafford,
Manchester  
2001/ 02
Podrobnosti
    Real Madrid (9)
Trenér - Vicente del Bosque
2:1 Bayer 04 Leverkusen
Trenér - Klaus Toppmöller
  Hampden Park,
Glasgow  
2000/ 01
Podrobnosti
    FC Bayern München (4)
Trenér - Ottmar Hitzfeld
1:1
5:4 (na pen.)
Valencia CF
Trenér - Héctor Cúper
  San Siro,
Milán  
1999/ 00
Podrobnosti
    Real Madrid (8)
Trenér - Vicente del Bosque
3:0 Valencia CF
Trenér - Héctor Cúper
  Stade de France,
Saint-Denis  
1998/ 99
Podrobnosti
    Manchester United FC (2)
Trenér - Alex Ferguson
2:1 FC Bayern München
Trenér - Ottmar Hitzfeld
  Camp Nou,
Barcelona  
1997/ 98
Podrobnosti
    Real Madrid (7)
Trenér - Jupp Heynckes
1:0 Juventus FC
Trenér - Marcello Lippi
  Amsterdam ArenA,
Amsterdam  
1996/ 97
Podrobnosti
    BV Borussia Dortmund (1)
Trenér - Ottmar Hitzfeld
3:1 Juventus FC
Trenér - Marcello Lippi
  Olympiastadion,
Mnichov  
1995/ 96
Podrobnosti
  Juventus FC (2)
Trenér - Marcello Lippi
1:1
4:2 (na pen.)
AFC Ajax
Trenér - Louis van Gaal
  Stadio Olimpico,
Řím  
1994/ 95
Podrobnosti
  AFC Ajax (4)
Trenér - Louis van Gaal
1:0 AC Milan
Trenér - Fabio Capello
  Ernst-Happel-Stadion,
Vídeň  
1993/ 94
Podrobnosti
    AC Milan (5)
Trenér - Fabio Capello
4:0 FC Barcelona
Trenér - Johan Cruyff
  Spiros Louis Stadium,
Athény  
1992/ 93
Podrobnosti
    Olympique de Marseille (1)
Trenér - Raymond Goethals
1:0 [25] AC Milan
Trenér - Fabio Capello
  Olympiastadion,
Mnichov  
1991/ 92
Podrobnosti
    FC Barcelona (1)
Trenér - Johan Cruyff
1:0
v prodl.
UC Sampdoria
Trenér - Vujadin Boškov
  Wembley Stadium,
Londýn  
1990/ 91
Podrobnosti
    FK Crvena Zvezda (1)
Trenér - Ljubomir Petrović
0:0
5:3 (na pen.)
Olympique de Marseille
Trenér - Raymond Goethals
  Stadio San Nicola,
Bari  
1989/ 90
Podrobnosti
    AC Milan (4)
Trenér - Arrigo Sacchi
1:0 Sport Lisboa e Benfica
Trenér - Sven-Göran Eriksson
  Ernst-Happel-Stadion,
Vídeň  
1988/ 89
Podrobnosti
    AC Milan (3)
Trenér - Arrigo Sacchi
4:0 FC Steaua Bucureşti
Trenér - Anghel Iordănescu
Rumunsko 1965-1989 Camp Nou,
Barcelona  
1987/ 88
Podrobnosti
    PSV Eindhoven (1)
Trenér - Guus Hiddink
0:0
6:5 (na pen.)
Sport Lisboa e Benfica
Trenér - Toni
  Neckarstadion,
Stuttgart  
1986/ 87
Podrobnosti
    FC Porto (1)
Trenér - Artur Jorge
2:1 FC Bayern München
Trenér - Udo Lattek
  Ernst-Happel-Stadion,
Vídeň  
1985/ 86
Podrobnosti
    FC Steaua Bucureşti (1)
Trenér - Emerich Jenei
0:0
2:0 (na pen.)
FC Barcelona
Trenér - Terry Venables
  Sánchez Pizjuán,
Sevilla  
1984/ 85
Podrobnosti
  Juventus FC (1)
Trenér - Giovanni Trapattoni
1:0 [26] Liverpool FC
Trenér - Joe Fagan
  Heysel Stadium,
Brusel  
1983/ 84
Podrobnosti
    Liverpool FC (4)
Trenér - Joe Fagan
1:1
4:2 (na pen.)
AS Roma
Trenér - Nils Liedholm
  Stadio Olimpico,
Řím  
1982/ 83
Podrobnosti
    Hamburger SV (1)
Trenér - Ernst Happel
1:0 Juventus FC
Trenér - Giovanni Trapattoni
  Spiros Louis Stadium,
Athény  
1981/ 82
Podrobnosti
    Aston Villa FC (1)
Trenér - Tony Barton
1:0 FC Bayern München
Trenér - Pál Csernai
  De Kuip,
Rotterdam  
1980 /81
Podrobnosti
    Liverpool FC (3)
Trenér - Bob Paisley
1:0 Real Madrid
Trenér - Vujadin Boskov
  Parc des Princes,
Paříž  
1979 /80
Podrobnosti
    Nottingham Forest FC (2)
Trenér - Brian Clough
1:0 Hamburger SV
Trenér - Branko Zebec
  Santiago Bernabéu,
Madrid  
1978 /79
Podrobnosti
    Nottingham Forest FC (1)
Trenér - Brian Clough
1:0 Malmö FF
Trenér - Robert Houghton
  Olympiastadion,
Mnichov  
1977 /78
Podrobnosti
    Liverpool FC (2)
Trenér - Bob Paisley
1:0 Club Brugge KV
Trenér - Ernst Happel
  Wembley Stadium,
Londýn  
1976 /77
Podrobnosti
    Liverpool FC (1)
Trenér - Bob Paisley
3:1 Borussia Mönchengladbach
Trenér - Udo Lattek
  Stadio Olimpico,
Řím  
1975 /76
Podrobnosti
    FC Bayern München (3)
Trenér - Dettmar Cramer
1:0 AS Saint-Étienne
Trenér - Robert Herbin
  Hampden Park,
Glasgow  
1974 /75
Podrobnosti
    FC Bayern München (2)
Trenér - Dettmar Cramer
2:0 Leeds United AFC
Trenér - Jimmy Armfield
  Parc des Princes,
Paříž  
1973 /74
Podrobnosti
    FC Bayern München (1)
Trenér - Udo Lattek
1:1 (po prodl.)
Opakovaný z. - 4:0
Atlético Madrid
Trenér - Juan Carlos Lorenzo
  Heysel Stadium,
Brusel  
1972 /73
Podrobnosti
  AFC Ajax (3)
Trenér - Stefan Kovacs
1:0 Juventus FC
Trenér - Čestmír Vycpálek
  Crvena Zvezda Stadium,
Bělehrad  
1971 /72
Podrobnosti
  AFC Ajax (2)
Trenér - Stefan Kovacs
2:0 FC Internazionale
Trenér - Giovanni Invernizzi
  De Kuip,
Rotterdam  
1970 /71
Podrobnosti
  AFC Ajax (1)
Trenér - Rinus Michels
2:0 Panathinaikos FC
Trenér - Ferenc Puskás
  Wembley Stadium,
Londýn  
1969 /70
Podrobnosti
    Feyenoord (1)
Trenér - Ernst Happel
2:1
v prodl.
Celtic FC
Trenér - Jock Stein
  San Siro,
Milan  
1968 /69
Podrobnosti
    AC Milan (2)
Trenér - Nereo Rocco
4:1 AFC Ajax
Trenér - Rinus Michels
  Santiago Bernabéu,
Madrid  
1967 /68
Podrobnosti
    Manchester United FC (1)
Trenér - Matt Busby
4:1
v prodl.
SL Benfica
Trenér - Otto Gloria
  Wembley Stadium,
Londýn  
1966 /67
Podrobnosti
    Celtic FC (1)
Trenér - Jock Stein
2:1 FC Internazionale
Trenér - Helenio Herrera
  Estádio Nacional,
Lisabon  
1965 /66
Podrobnosti
    Real Madrid (6)
Trenér - Miguel Munoz
2:1 FK Partizan
Trenér - Abdullah Gegic
  Heysel Stadium,
Brusel  
1964 /65
Podrobnosti
    FC Internazionale (2)
Trenér - Helenio Herrera
1:0 Sport Lisboa e Benfica
Trenér - Elek Schwartz
  San Siro,
Milán  
1963 /64
Podrobnosti
    FC Internazionale (1)
Trenér - Helenio Herrera
3:1 Real Madrid
Trenér - Miguel Munoz
  Ernst-Happel-Stadion,
Vídeň  
1962/ 63
Podrobnosti
    AC Milan (1)
Trenér - Nereo Rocco
2:1 Sport Lisboa e Benfica
Trenér - Fernando Riera
  Wembley Stadium,
Londýn  
1961/ 62
Podrobnosti
    Sport Lisboa e Benfica (2)
Trenér - Béla Guttmann
5:3 Real Madrid
Trenér - Miguel Munoz
  Olympisch Stadion,
Amsterodam  
1960/ 61
Podrobnosti
    Sport Lisboa e Benfica (1)
Trenér - Béla Guttmann
3:2 FC Barcelona
Trenér - Enrique Oriozola
  Wankdorf Stadium,
Bern  
1959/ 60
Podrobnosti
    Real Madrid (5)
Trenér - Miguel Munoz
7:3 Eintracht Frankfurt
Trenér - Paul Oßwald
  Hampden Park,
Glasgow  
1958/ 59
Podrobnosti
    Real Madrid (4)
Trenér - Luis Antonio Carniglia
2:0 Stade Reims
Trenér - Albert Batteux
  Neckarstadion,
Stuttgart  
1957/ 58
Podrobnosti
    Real Madrid (3)
Trenér - Luis Antonio Carniglia
3:2
v prodl.
AC Milan
Trenér - Giuseppe Viani
  Heysel Stadium,
Brusel  
1956/ 57
Podrobnosti
    Real Madrid (2)
Trenér - José Villalonga Llorente
2:0 ACF Fiorentina
Trenér - Fulvio Bernardini
  Santiago Bernabéu,
Madrid  
1955/ 56
Podrobnosti
    Real Madrid (1)
Trenér - José Villalonga Llorente
4:3 Stade Reims
Trenér - Albert Batteux
  Parc des Princes,
Paříž  

ReferenceEditovat

  1. Men Give Up Supermodels for Champions League Final [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e History - Football's premier club competition [online]. UEFA.com [cit. 2011-10-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. UEFA rankings [online]. UEFA.com [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Barcelona vyhrála Ligu mistrů [online]. Deník Sport, 28. května 2011 [cit. 2011-10-03]. Dostupné online. (česky) 
  5. Trophies FC Barcelona (anglicky)
  6. a b European Champions' Cup [online]. rsssf.com [cit. 2011-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené coef není určen žádný text
  8. a b c d Liga mistrů 2012/2013. Nasazování do soutěže a průběžný stav. [online]. coen.wz.cz, 4. října 2011 [cit. 2011-10-04]. Dostupné online. (česky)  Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „coefročník“ použit vícekrát s různým obsahem
  9. a b c d Matches [online]. UEFA [cit. 2011-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Finále ligy mistrů v roce 2012 proběhne v Mnichově [online]. CL.cz, 2. října 2009 [cit. 2011-10-04]. Dostupné online. (česky) 
  11. Austria/Habsburg Monarchy - Challenge Cup 1897-1911 [online]. rsssf.com [cit. 2011-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Mitropa Cup [online]. rsssf.com [cit. 2011-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Coupe des Nations 1930 z en.wiki.org (anglicky)
  14. Coupe des Nations 1930 [online]. rsssf.com [cit. 2011-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Latin Cup z en.wiki.org
  16. 1955/56 European Champions Clubs' Cup [online]. uefa.com [cit. 2011-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. European Champions' Cup 1955-56 - Details [online]. rsssf.com, 28.03.2007 [cit. 2011-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. 1955/56 European Champions Clubs' Cup [online]. uefa.com [cit. 2011-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. European Champions' Cup 1966-67 - Details [online]. rsssf.com, 28.03.2007 [cit. 2011-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Regulations of the UEFA Champions League [online]. UEFA [cit. 2011-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. 10.5 UEFA Direct. UEFA Direct. UEFA, 2005, čís. 42, s. 8. Dostupné online. (anglicky) 
  22. 1985: English teams banned after Heysel [online]. BBC, 31.05.2005 [cit. 2011-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Barcelona vyhrála Ligu mistrů [online]. Deník Sport, 28. května 2011 [cit. 2011-10-30]. Dostupné online. (česky) 
  24. Finále LM uvidí v roce 2013 opět Wembley [online]. Česká televize, 16. června 2011 [cit. 2011-10-30]. Dostupné online. (česky) 
  25. Mužstvu Marseille bylo příští rok zakázáno obhajovat titul po skandálu ve francouzské lize s ovlivňováním zápasů.
  26. Při tomto zápasu proběhla v publiku tragédie; následkem bylo pětileté vyloučení všech anglických klubů ze všech soutěží UEFA.