Otevřít hlavní menu

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

volby

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky upravuje zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, v platném znění. Konají se tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. a to každé čtyři roky[1] podle zásad poměrného zastoupení.[2] Volí se 200 poslanců.[1] Kandidovat může ten, kdo je starší 21 let.[3] Volby vyhlašuje prezident republiky[4] (zákon stanoví, že tak učiní nejpozději 90 dnů před konáním těchto voleb)[5].

Volebními obvody jsou kraje, voliči hlasují pro kandidáty na krajských kandidátních listinách s možností využití 4 preferenčních hlasů.[6]

Mapa volebních krajů

Obsah

Volební systém a volební právoEditovat

Podrobněji pak volby do poslanecké sněmovny upravuje zákon o volbách do Parlamentu ČR (247/1995 Sb.). Podle něj se volby konají vždy v pátek od 14 do 22 a v sobotu od 8 do 14 hodin,[7] zákon pamatuje i na časovou úpravu voleb v zahraničí[8] (na zastupitelských úřadech České republiky v zahraničí). Hlasovat smí každý, kdo dosáhl alespoň druhý den voleb věku 18 let,[9] kromě těch, kterým byla omezena osobní svoboda nebo jim byla v tomto směru omezena svéprávnost.[10] Pokud volič zažádá obecní nebo zastupitelský úřad o volební průkaz, může volit kdekoliv v ČR i na zastupitelském úřadě v zahraničí.[11]

Volební jednotkyEditovat

Územními volebními jednotkami jsou kraje, ty se dále dělí na volební okrsky. Pro každý kraj je zákonem určen maximální počet kandidátů na kandidátní listině – nejvíce, shodně 36, mají Praha a Moravskoslezský kraj, nejméně, 14, má Karlovarský kraj. Volič smí hlasovat jen pro jeden kandidující subjekt (strana, koalice stran nebo politické hnutí), smí však na lístku vyznačit až čtyři kandidáty, jimž v rámci zvoleného politického subjektu dává přednost[12] (jedná se tedy o systém vázaných, nikoliv však přísně vázaných kandidátních listin, ten se v ČR neuplatňuje při žádných volbách).

 
Mapa tzv. velkých krajů

Před ustanovením krajů jako vyšších územních samosprávných celků k 1. 1. 2000, byly volebními kraji dnešní územní kraje, tzv. velké kraje. Novela volebního zákona v roce 2001 (tedy v době opoziční smlouvy) zvýšila počet volebních krajů na 35, tuto změnu však zrušil Ústavní soud jako protiústavní.[13]

Volby v zahraničíEditovat

Od roku 2002 je možné volit též v zahraničí.[14] Statní volební komise losem určí, kterému volebnímu kraji jsou volební okrsky podřazeny.[15] Hlasování probíhá na všech zastupitelských úřadech a na některých konzulárních úřadech.[16] Obdržené hlasy jsou přiřazeny k vylosovanému volebnímu kraji. Popularita hlasování v zahraničí stoupá.[14]

rok volební kraj počet okrsků odevzdané hlasy % z celkového počtu hlasů
2002[14] Jihomoravský kraj 108 3 762 0,08
2006[14] Jihočeský kraj 108 6 743 0,13
2010[14] Jihočeský kraj 108 8 211 0,16
2013[14] Středočeský kraj 104 10 567 0,21
2017[17] Středočeský kraj 109 10 524 0,21

SčítáníEditovat

V každém okrsku spočítají komise platné hlasy, které obdržely jednotlivé strany a jejich jednotliví kandidáti, a předá je příslušnému krajskému pracovišti Českého statistického úřadu.[18] Český statistický úřad zjistí, jaký podíl má daný kraj na celkovém počtu hlasů (vydělí počet platných odevzdaných hlasů v daném kraji počtem platných odevzdaných hlasů ve všech krajích dohromady; potom tímto podílem dělí celkový počet poslanců, výsledek zaokrouhlí dolů, mandáty, které nebyly takto rozděleny, se postupně po jednom přidělují krajům, které vykázaly největší zbytek při dělení, vykázalo-li více krajů stejný zbytek, rozhodne o jejich pořadí los[19]).

Uzavírací klauzuleEditovat

Mandáty se rozdělují jen těm stranám či hnutím, které získaly alespoň 5 % hlasů z celkového počtu hlasů za ČR celkem, v případě dvojkoalic 10 %, trojkoalic 15 % a koalic ze čtyř a více subjektů 20 %[20] Tato hranice se nazývá uzavírací klauzule a jejím smyslem je zabránit přílišné roztříštěnosti zákonodárných sborů. Zákon pamatuje i na případ, kdy by nepostoupily do druhého skrutinia alespoň dva subjekty (klauzule se pak snižuje).[14] Do roku 2002 činila uzavírací klauzule pro dvojkoalice 7 %, trojkoalice 9 % a čtyř a vícekoalice 11 %, její zvýšení bylo kritizováno jako účelové.[13]

SkrutiniumEditovat

Subjekty, které překročily uzavírací klauzuli, postupují do tzv. skrutinia, k ostatním subjektům se již nepřihlíží. Ve skrutiniu se již rozdělují mandáty v rámci krajů. Pro každý subjekt se spočítají podíly tak, že se počet hlasů odevzdaných pro subjekt dělí postupně čísly 1, 2, 3 atd. (1+n – d'Hondtova metoda, do roku 2002 byla používána Hagenbach-Bischoffova metoda[14]), přičemž se vypočítá tolik podílů, kolik kandidátů bylo na volební listině daného subjektu. Podíly se zaokrouhlují na setiny procent. Následně se tyto podíly pro všechny subjekty seřadí sestupně podle velikosti do jednoho seznamu, na němž je tolik podílů, kolik se rozděluje mandátů v daném kraji. Tento seznam určuje, které ze subjektů získávají mandáty a kolik (podle toho, kolik podílů daného subjektu se na seznam dostalo). Pokud více subjektů získá stejný podíl, rozhoduje počet hlasů odevzdaných pro daný subjekt v rámci kraje; pokud by se ani pak nerozhodlo, pořadí se losuje,[21] to je ale velmi nepravděpodobné.

Rozdělování mandátůEditovat

Mandáty plynoucí ze seznamu podílů se přiřazují konkrétním kandidátům daných subjektů podle toho, v jakém pořadí stáli na kandidátce. Ke kandidátům, kteří před volbou odstoupili, ale na listině stále jsou, se již nepřihlíží. Pokud zároveň alespoň 5 % voličů dané strany dalo svůj preferenční hlas určitému kandidátovi, připadne mandát přednostně jemu (pokud je takových více, přidělují se jim podle počtu preferenčních hlasů). Výsledkem tedy je, že ti kandidáti daného subjektu, kteří počtem preferenčních hlasů překročili hranici 5 % hlasů pro daný subjekt (do roku 2010 7 %, do roku 2002 10 %[14]) v rámci kraje, se podle počtu preferenčních hlasů seřadí na začátek výsledného pořadí a zbývající kandidáti jsou již za nimi seřazení dle jejich původního pořadí na kandidátce. V případě rovnosti počtu preferenčních hlasů je rozhodující pořadí kandidáta na hlasovacím lístku.[21]

PříkladEditovat

V Tramtárii používají stejný volební systém jako v ČR. Tramtárie se také dělí na kraje. V kraji Kocourkov odevzdali voliči 1000 platných hlasů. Kandidovaly čtyři strany – A, B, C a D. A získala v kraji 50 % hlasů, B 30 %, C 16 % a D 4 %. V rámci celé Tramtárie získaly strany po řadě A 40 %, B 35 %, C 22 % a D 3 %. D nepřekročila v rámci celé Tramtárie volební klauzuli (5 %) a do skrutinia nepostoupila. Krajská pobočka Tramtarijského statistického úřadu vypočítala, že na Kocourkov připadne 10 poslaneckých mandátů z celkových 100 (PS Tramtárie má oproti PS PČR polovinu členů). Všechny strany poslaly do klání pět kandidátů. Na kandidátní listině strany C zakroužkovalo více než 5 % voličů této strany kandidáta č. 10, žádnému jinému z kandidátů se to však na žádné listině nepodařilo.

Podíly pro kraj Kocourkov se vypočítají následovně:

Kolo Strana A Strana B Strana C
1. 500 300 160
2. 250 150 80
3. 166,67 100 53,33
4. 125 75 40
5. 100 60 32

Nejvyšších deset čísel je tedy: 500 (A 1.), 300 (B 1.), 250 (A 2.), 166,67 (A 3.), 160 (C 1.), 150 (B 2.), 125 (A 4.), 100 (A 5. – při rovnosti podílů získává mandát přednostně subjekt s vyšším počtem hlasů v rámci kraje), 100 (B 3.) a 80 (C 2.). Na kandidátních listinách stran A a B se přidělují mandáty postupně, tedy ve straně A získají mandáty kandidáti s kandidátními čísly 1–5, ve straně B s čísly 1–3. Ve straně C však vzhledem k počtu svých preferenčních hlasů postupuje první kandidát s číslem 10 a po něm ten s číslem 1. Kandidát s číslem 2 mandát nezískal.

Jednotlivé volbyEditovat

Česká národní radaEditovat

Poslanecká sněmovnaEditovat

Zrušené volby 2009Editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2009.

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se měly konat již v roce 2009 vzhledem k přijetí Ústavního zákona o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny. Předčasnými volbami měla být vyřešena politická krize, která nastala po vyslovení nedůvěry druhé vládě Mirka Topolánka. Poslanec Miloš Melčák však ústavní zákon úspěšně napadl u Ústavního soudu, který jej 10. září 2009 zrušil. Další volby se tak konaly až v roce 2010 v řádném termínu.

V souvislosti s neúspěchem Poslanecké sněmovny zkrátit volební období přijetím ad hoc ústavního zákona, což byla praxe, která byla využita také např. v roce 1998,[22] byl do Ústavy ČR přijetím ústavního zákona[23] začleněn nový odstavec 2 v článku 35, který prezidentu republiky umožňuje Poslaneckou sněmovnu rozpustit, pakliže mu to navrhne 3/5 většina všech poslanců přijetím usnesení.

Volební účastEditovat

Povinná volební účast, která v Československu existovala de iure mezi lety 1920–1954 a de facto až do r. 1989,[24] byla zrušena a v současné době v České republice neexistuje. Po sametové revoluci tak přirozeně účast v hlavních volbách v České republice klesala. Ve volbách v roce 2002 se dostala na zatím rekordně nízkou úroveň 58,00 %; výjimečně nízký zájem voličů o volby v roce 2002 byl vysvětlován znechucením z politiky v reakci na opoziční smlouvu mezi ODS a ČSSD reprezentované tehdejšími předsedy stran Václavem Klausem a Milošem Zemanem.[25] Od té doby se účast ustálila a kolísá kolem hodnoty 60 %.

Rok konání voleb 1990 (ČNR) 1992 (ČNR) 1996 1998 2002 2006 2010 2013 2017
Volební účast v % 96,79 85,08 76,41 74,03 58,00 64,47 62,60 59,48 60,84
 

Volby dle počtu hlasůEditovat

Přehled odevzdaných volebních hlasů pro strany, které se dostaly do Poslanecké sněmovny (resp. v letech 1986, 1990 a 1992 České národní rady), pro strany, které zůstaly za branami Poslanecké sněmovny, a jejich rozdíl od voličů zapsaných pro jednotlivé volby v seznamu voličů, tedy počet nevoličů. Strany jsou řazeny dle přibližného pravo–levého spektra.

K níže uvedenému diagramu je zapotřebí uvést, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky dle čl. 106 odst. 1 Ústavy České republiky vznikla dnem účinnosti Ústavy (tj. 1. 1. 1993) z České národní rady. Členové České národní rady zvolení ve volbách v roce 1992 tak byli prvními poslanci Poslanecké sněmovny. Pro dokreslení situace jsou v diagramu uvedeny i výsledky z prvních svobodných voleb po událostech roku 1989, jakož i poslední "volby" před sametovou revolucí.


1 000 000
2 000 000
3 000 000
4 000 000
5 000 000
6 000 000
7 000 000
8 000 000
9 000 000
(1986)
1990
1992
1996
1998
2002
2006
2010
2013
2017
* Strany, které nepřekročily 5 % uzavírací volební klauzuli. Hlasy voličů těchto stran tak propadly.
Pozn.: Aktivní parlamentní strany tučně, aktivní neparlamentní strany bez formátování, neaktivní strany šedou kurzívou.

Volby dle rozdělovaných mandátůEditovat

Volby 1986
(nesvobodné)
200
KSČ resp. Národní fronta
Volby 1990
(ČNR)
33
KSČ
20
KDU
23
HSD-SMS
124
OF
Volby 1992
(ČNR)
35
LB
16
ČSSD
16
LSU
15
KDU-ČSL
14
HSD-SMS
14
ODA
10
KDS
66
ODS
14
SPR-RSČ
Volby 1996 22
KSČM
61
ČSSD
18
KDU-ČSL
13
ODA
68
ODS
18
SPR-RSČ
Volby 1998 24
KSČM
74
ČSSD
20
KDU-ČSL
19
US
63
ODS
Volby 2002 41
KSČM
70
ČSSD
23
KDU-ČSL
8
US-DEU
58
ODS
Volby 2006 26
KSČM
74
ČSSD
6
SZ
13
KDU-ČSL
81
ODS
Volby 2010 26
KSČM
56
ČSSD
24
VV
41
TOP 09
53
ODS
Volby 2013 33
KSČM
50
ČSSD
47
ANO
14
KDU-ČSL
26
TOP 09
16
ODS
14
ÚSVIT
Volby 2017 15
KSČM
15
ČSSD
22
PIRÁTI
78
ANO
10
KDU-ČSL
6
STAN
7
TOP 09
25
ODS
22
SPD

ReferenceEditovat

  1. a b čl. 16 odst. 1 úst. z. 1/1993 Sb.
  2. čl. 18 odst. 1 úst. z. 1/1993 Sb.
  3. čl.19 úst. z. 1/1993 Sb.
  4. čl. 63 úst. z. 1/1993 Sb.
  5. § 1 odst. 3 z. 247/1995 Sb.
  6. zákon č. 247/1995 Sb., § 39
  7. § 1 odst. 4 z. 247/1995 Sb.
  8. § 1 odst. 4 z. 247/1995 Sb.
  9. § 1 odst. 7 z. 247/1995 Sb.
  10. § 2 z. 247/1995 Sb.
  11. §6a z. 247/1995 Sb.
  12. § 39 z. 247/1995 Sb.
  13. a b NAVARA, Luděk; LIPOLD, Jan. Havel vyhrál spor o volební zákon. iDNES.cz [online]. 2001-01-25 [cit. 2018-08-11]. Dostupné online. 
  14. a b c d e f g h i 20 let svobodných voleb do zákonodárných orgánů ČR [online]. Praha: Český statistický úřad, 2016-05-31 [cit. 2018-08-11]. Dostupné online. 
  15. § 8 odst. 2 písm. i) z. 247/1995 Sb.
  16. § 3 odst. 2 z. 247/1995 Sb.
  17. Výsledky hlasování za územní celky – zvláštní volební okrsky | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2018-08-11]. Dostupné online. (česky) 
  18. § 46 z. 247/1995 Sb.
  19. § 48 z. 247/1995 Sb.
  20. § 49 z. 247/1995 Sb.
  21. a b § 50 z. 247/1995 Sb.
  22. č. 69/1998 Sb.
  23. č. 319/2009 Sb.
  24. Povinná volební účast? Recept na štěstí to není, Evropa od ní ustupuje. iDNES [online]. 2014-1019 [cit. 2017-10-01]. Dostupné online. 
  25. Mimořádný zájem. K volbám v pátek a sobotu přišlo nejvíce lidí od roku 1998. iROZHLAS. Dostupné online [cit. 2018-07-08]. (česky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat