Uzavírací klauzule

Uzavírací klauzule neboli volební klauzule, někdy také nepřesně volební kvórum je minimální podíl (případně počet) hlasů, stanovený volebním zákonem, který musí politická strana získat ve volbách, aby se dostala do parlamentu či do jiného zastupitelského sboru. Uzavírací klauzule se téměř výhradně používá v poměrných volebních systémech, teoreticky není její uplatnění vyloučeno ani ve většinovém systému.[1]

Účel a účinky uzavírací klauzuleEditovat

Účelem klauzule je zabránit přílišnému štěpení politických sil v parlamentu a z toho případně plynoucí politické nestabilitě; jako negativní příklad bývá v této souvislosti uváděna Itálie.[2]

Účinkem uzavírací klauzule je zároveň snižování reprezentativnosti, protože hlasy stranám, které nedosáhly určité procentuální hranice, propadnou. Je však třeba říct, že aspoň minimální uzavírací klauzule je přirozeným rysem volebních systémů, minimální uzavírací klauzule je dána čistě matematicky. Uzavírací klauzule tohoto typu se označuje jako přirozená klauzule nebo přirozený práh.

Příklady uzavírací klauzuleEditovat

Příkladem země, která má uzavírací klauzuli velmi nízkou, je Izrael,[3] podobný systém s minimálními klauzulemi fungoval i v první Československé republice[1] a do konce 20. století i v Itálii. Některé země, např. Portugalsko, nemají stanovenu žádnou uzavírací klauzuli.[4] Nejmenší minimální klauzuli má Nizozemsko s 0,67%.[zdroj?]

Ve světě uzavírací klauzule zřídkakdy překračuje 5 %[5] (výjimkou je např. Turecko – 10 %).[3]

V rámci Evropy jsou uzavírací klauzule stanoveny následujícím způsobem:

Stát Pro jednotlivé strany Pro jiné typy subjektů
Albánie 3 % 5 % pro koalice v každém volebním obvodu[6]
Belgie 5 % (platí pouze pro jednotlivé volební obvody)
Bosna a Hercegovina 3 %
Bulharsko 4 %
Černá Hora 3 % speciální pravidla pro strany národnostních menšin[7]
Česko 5 % 8 % pro dvoučlennou koalici, 11 % pro vícečlennou
Dánsko 2 %[8][9]
Estonsko 5 %
Chorvatsko 5 %
Itálie 3 % 10 % pro koalice
Kypr 3,6 % (5 % v Severním Kypru)
Lotyšsko 5 %
Lichtenštejnsko 8 %
Litva 5 % 7 % pro koalice
Maďarsko 5 % 10 % pro dvoučlennou koalici, 15 % pro vícečlennou, 0,26 % pro národnostní menšiny (pouze jeden mandát)
Moldavsko 5 % 3 % pro nezávislé, 12 % pro koalice
Monako 5 %[10]
Německo 5 % v proporčně voleném obvodu nebo 3 vyhrané jednomandátové obvody 0 % pro strany národnostních menšin, 0 % pro volby do Evropského parlamentu
Nizozemsko 0 %[11]
Polsko 5 % 8 % pro koalice, 0 % pro strany národnostních menšin
Rakousko 4 % (neplatí v některých spolkových státech)
Rumnsko 5 % 10 % pro koalice
Rusko 5 %
Řecko 3 %
San Marino 5 %[12]
Srbsko 3 %[13] 0 % pro strany národnostní menšin[14][13]
Slovensko 5 % 7 % pro dvoučlennou koalici, 10 % pro vícečlennou
Slovinsko 4 %
Španělsko 3 %
Švédsko 4 % celostátně nebo 12 % ve volením obvodu
Ukrajina 5 %

Uzavírací klauzule v České republiceEditovat

V Česku je pro získání mandátů politickou stranou ve volbách do Poslanecké sněmovny, Evropského parlamentu i ve volbách do krajských zastupitelstev[15] nutné získat min. 5 % hlasů.

Pro volební koalice více politických stran či hnutí platila v České republice od roku 2000 pro volby do Poslanecké sněmovny uzavírací klauzule pro uskupení dvou stran 10 %, pro uskupení tří stran 15 % a pro uskupení více než tří stran 20 %.[5]

Tuto část volebního zákona posuzoval Ústavní soud České republiky a v nálezu z 24. ledna 2001 došel k závěru, že i s ohledem na různé úpravy v jiných státech „lze proto podle názoru Ústavního soudu toto napadené ustanovení stěží považovat za protiústavní“.[16]

Znovu toto ustanovení volebního zákona posuzoval Ústavní soud v roce 2021 a v nálezu z 3. února 2021 došel k opačnému závěru než v roce 2001, stanovení vyšších uzavíracích klauzulí pro koalice shledal v rozporu s Ústavou České republiky. Disentní stanovisko uplatnili čtyři ústavní soudci.[17]

Parlament proto následně přijal novelu volebního zákona, podle které pro volební koalice dvou stran platí kvórum 8 % a pro koalice tří a více stran kvórum 11 %.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Volebné kvórum na slovenské Wikipedii.

  1. a b BURĎÁK, Vlastimil. Uzavírací klauzule [online]. 2002-5-16 [cit. 2009-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-26. 
  2. http://www.e-polis.cz/komparace/306-vliv-volebniho-systemu-na-stranicky-system-italske-republiky-pred-a-po-roce-1993.html
  3. a b Volební systémy ve vybraných zemích Evropy [online]. PSP ČR [cit. 2014-05-30]. Dostupné online. 
  4. NĚMEC, Jan. Portugalsko: vleklé krize a radikální východiska na cestě k demokracii. In: ŘÍCHOVÁ, Blanka, a kol. Západoevropské politické systémy. Praha: Oeconomica, 2009. ISBN 978-80-245-1516-8. S. 164. (čeština)
  5. a b LEBEDA, Tomáš. Hlavní proměnné proporčních volebních systémů. Sociologický časopis. 2001, roč. 37, čís. 4, s. 442. Dostupné online. ISSN 0038-0288. 
  6. The Electoral Code of the Republic of Albania Archivováno 31. 3. 2010 na Wayback Machine, Artikel 162; vor der Wahl 2009 waren es bei völlig anderem Wahlsystem 2,5 % bzw. 4 % der gültigen Stimmen auf nationaler Ebene (nur für die Vergabe von Ausgleichssitzen; Direktmandate wurden ohne weitere Bedingungen an den stimmenstärksten Kandidaten zugeteilt)
  7. OSCE, 2016, Montenegro Parliamentary Elections 2016: OSCE/ODIHR Election Observation Mission Final Report
  8. Folketingsvalgloven [online]. [cit. 2014-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. BILLE, Lars; PEDERSEN, Karina. Political parties and electoral change. Redakce Mair Peter. [s.l.]: SAGE Publications, 2004. Dostupné online. ISBN 0-7619-4719-1. Kapitola Electoral Fortunes and Responses of the Social Democratic Party and Liberal Party in Denmark: Ups and Downs, s. 207. (anglicky) 
  10. Election Profile [online]. IFES [cit. 2013-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Who can vote and for whom? How the Dutch electoral system works [online]. [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. OSCE report on 2019 parliamentary elections [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. a b Parliament agrees to 3% electoral threshold [online]. 2020-02-10 [cit. 2020-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. OSCE. REPUBLIC OF SERBIA PARLIAMENTARY ELECTIONS Spring 2020 ODIHR Needs Assessment Mission Report [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Archivovaná kopie. cpssu.org [online]. [cit. 2009-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-26. 
  16. Nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2001 [online]. Ústavní soud České republiky, 2001-01-21 [cit. 2021-02-03]. Dostupné online. 
  17. Ústavní soud zrušil část volebního zákona pro porušení rovnosti volebního práva a šancí kandidujících stran [online]. Ústavní soud České republiky, 2021-02-03 [cit. 2021-02-03]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat