Vladimír Kocman
Vladimír Kocman (* 5. dubna 1956 České Budějovice) je bývalý československý a český zápasník – judista, bronzový olympijský medailista a vicemistr světa.
| Vladimír Kocman | |
|---|---|
| Datum narození | 5. dubna 1956 (68 let) |
| Místo narození | České Budějovice  Československo |
| Stát | Československo |
| Výška | 196–197 cm |
| Hmotnost | cca 125 kg |
| Přezdívka | „Golem“ |
| Rodina | Jiřina Kocmanová (manželka) |
| Sportovní informace | |
| Klub / Dojo | RH České Budějovice (zač.) ASVŠ Dukla Banská Bystrica (klub 1975-82) VŠLD Zvolen (uni. klub) Slavia VŠ Praha (klub od 1983) Vltavan České Budějovice (klub 90. léta) |
| Trenéři | Petr Pávek (zač.) Jiří Synek (Dukla) Ludvík Wolf (Dukla do 81) Vladimír Novák (Dukla do 83) Petr Jákl st. (VŠ) František Jákl (VŠ) |
| Kategorie | těžká váha |
| Úchop | levý |
| Oblíbená technika | uči-mata, o-soto-gari, de-aši-harai, tai-otoši |
| Účast na LOH | 1980 |
| Údaje v infoboxu aktuální k roku 2020 | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Judo na LOH
| ||
| bronz | LOH 1980 Moskva | těžká váha |
| Mistrovství světa v judu | ||
| bronz | MS 1981 Maastricht | těžká váha |
| Mistrovství Evropy v judu | ||
| bronz | ME 1984 Lutych | těžká váha |
| MS v judu - bez rozdílu vah | ||
| stříbro | MSbrv Moskva 1983 | bez rozdílu vah |
| ME v judu - bez rozdílu vah | ||
| bronz | MEbrv Vídeň 1980 | bez rozdílu vah |
Osobní život editovat
S manželkou Jiřinou má tři děti.
Podniká v oblasti sportovních potřeb a zastává funkci místopředsedy správní rady Nadačního fondu jihočeských olympioniků. Je zakládajícím členem křesťanského sboru Naděje a šíří evangelium. Od roku 2015 se angažuje v Církvi víry Milost (obdobně jako např. slovenský judista Jaroslav Kříž).
8. ledna 2010 byl uveden do Síně slávy Českého svazu juda.
Sportovní kariéra editovat
Narodil se do rodiny lékaře – neurologa. Vyrůstal v centru Českých Budějovic se třemi bratry.[1] V dětství hrál hokej za ODPM České Budějovice, ale při náboru do ligového TJ Motor ho nevzali, protože nezvládal bruslit pozadu.[2] Studoval gymnázium ve Trhových Svinech, kam dojížděl všední dny autobusem.[3] Po návratu ze školy chodil do místní posilovny TJ START. Imponovaly mu fotky svalnatých mužů a chtěl se stát kulturistou.[4] Do posilovny STARTu chodili cvičit i místní judisté z klubu Rudá Hvězda. Trenér Rudé Hvězdy Petr Pávek ho jako urostlého mladíka oslovil s žádostí o pomoc v ligovém judistickém střetnutí – zranila se jim těžká váha. Tím v roce 1973 začala jeho sportovní kariéra v judu.[3]
Po maturitě na gymnáziu ho nepřijali na medicínu do Hradce Králové.[1] Povinnou vojenskou službu od roku 1975 absolvoval v Banské Bystrici, kde byl soustředěný i armádní judistický klub ASVS Dukly vedený Jiřím Synkem. V Dukle se připravoval tehdy nejlepší československý judista Vladimír Novák. Novák ho svým judistickým uměním upoutal natolik, že se v Banské Bystrici rozhodl zůstat po skončení povinné vojenské služby.[3] V roce 1977 poprvé zaskakoval za zraněného Nováka na mistrovství Evropy v německém v Ludwigshafenu ve váze nad 95 kg. Jedničkou v reprezentaci se stal v olympijském roce 1980, v době kdy Novák již nebyl kvůli zraněním schopen pokračovat ve vrcholové přípravě.
V roce 1980 startoval na olympijských hrách v Moskvě v těžké váze nad 95 kg a měl startovat od roku 1988 již neolympijské kategorii bez rozdílu vah. V těžké váze nastupoval 26. července v úvodním kole proti vysokému Nizozemci Peteru Adelaarovi. S Adelaarem měl zápornou zápasovou bilanci, naposledy s ním prohrál na květnovém mistrovství Evropy ve Vídni v boji na zemi (ne-waze).[5] V Moskvě však Adelaara překvapil, ujal se vedení na wazari a v závěru zápasu zvítězil po třetím napomenutí soupeře na tzv. sogo-gači (wazari + 3ךido). Ve čtvrtfinále prohrál po minutě souboje na ippon s pozdějším vítězem Angelo Parisim z Francie. Parisi byl typ dynamicko-technického judisty, který mu neseděl. V opravách porazil Poláka Wojciecha Reszka po taktické bitvě na praporky (tzv. hantei) a postoupil do souboje o třetí proti Britu Paulu Radburnovi.[6] Na přípravu měl pouhých 10 minut během níž si ho vzal do parády masér vzpěračů Jaroslav Kamas. Od úvodu souboje s Britem byl pasivní a v půlce sedmiminutového zápasu prohrával na wazari. Začátkem šesté minuty si však vybojoval svůj silný levý úchop a krásnou uči-matou poslal Radburna na ippon. Získal historicky první olympijskou medaili pro československé judo, bronzovou.[7] Za týden 2. srpna měl startovat v kategorii bez rozdílu vah, do které nenastoupil oficiálně z důvodu zranění. Později uvedl, že šlo o chybu vedoucího výpravy, který prošvihl termín podání přihlášky.[1]
V roce 1981 se mu nevydařilo květnové mistrovství Evropy v Debrecínu. V těžké váze nepostoupil ze základní skupiny a slabou útěchou mu bylo 5. místo v kategorii bez rozdílu vah. Na zářijovém mistrovství světa v nizozemském Maastrichtu prohrál v úvodním kole s ruským Sovětem Grigorijem Veričevem na ippon. Veričev ho však svým postupem do finále vytáhl do oprav. Přes opravy se probojoval do souboje o třetí místo proti východnímu Němci Fredu Olhornovi. Po taktické bitvě dovedli s Olhornem zápas k remíze a o jeho třetím místě rozhodli rozhodčí hlasováním na praporky. V kategorii bez rozdílu vah prohrál ve třetím kole s Američanem Dewey Mitchellem na ippon a nepostoupil do bojů o medaile.
V roce 1982 výsledkově propadl na mistrovství Evropy v Rostocku a v závěru roku se rozhodl s rodinou odejít z Bánské Bystrice do Prahy. Přestup do tehdy horších podmínek nebyl veřejností zcela pochopen a vedl k různým dohadům – v Dukle měl vysokou hodnost, velký byt a optimální podmínky pro přípravu.[8] Sám se ke svému konci v Dukle vyjádřil po letech – byly za tím vážné problémy v rodině, které zároveň vedly k jeho silnému náboženskému přesvědčení.[9]
V roce 1983 se již jako člen oddílu Slavie VŠ Praha představil na květnovém mistrovství Evropy v Paříži. Formu však vyladil až na říjnové mistrovství světa v Moskvě. V těžké váze nad 95 kg ho zastavil ve čtvrtfinále východní Němec Henry Stöhr na ippon. V kategorii bez rozdílu porazil ve čtvrtfinále svého velkého rivala Maďara Andráse Ozsvára na wazari a v semifinále dokonce na ippon mohutného Egypťana Mohameda Rašvána. Ve finále již nestačil na japonského favorita Hitoši Saitóa, kterému podlehl submisí páčením. Získal nečekanou stříbrnou medaili.
V olympijském roce 1984 se mu po dlouhé době podařilo vyladit formu na květnové mistrovství Evropy. V belgickém Lutychu obsadil krásné třetí místo, když porazil na body ruského Sověta Alexeje Ťurina. V přípravě na olympijské hry v Los Angeles se však z novin dozvěděl, že země východního bloku budou olympijské hry bojkotovat.[1]
V roce 1985 se podobně jako v roce 1982 výsledkově trápil. Na mistrovství světa v korejském Soulu ho dokonce poprvé po dlouhé době nahrazoval v kategorii bez rozdílu vah polotěžká váha Jiří Sosna. V roce 1986 ukončil své působení v reprezentaci. Dle vlastních slov z důvodů svých aktivit v evangelické církvi, které se neslučovaly s obrazem reprezentanta socialistické země.[1] Pracoval na plný úvazek v pražském podniku Chirana v Modřanech jako topič. Později se přestěhoval do rodných Českých Budějovic. Po sametové revoluci v roce 1989 se vrátil ke sportovní kariéře. V olympijském roce 1992 ho trenér reprezentace Vladimír Bárta povolal do širšího výběru reprezentace, ale na velkém podniku již v 36 letech nestartoval. Sportovní kariéru ukončil v roce 1994. Věnoval se trenérské práci v klubu Vltavan.
Novinář Rudolf Drmola o něm v roce 1981 napsal: Je typem mimořádně přemýšlivého, v rozhodujících chvílích mimořádně soustředěného, na necelých 25 let vyzrálého borce. Je individualitou, po které se tak často volá. Umí obhájit svůj názor. Jeho kvality nevyplývají jen z prosté a neúnavné dřiny, kterou kdysi považoval za jedinou podmínku cesty k vrcholům. Rodí se i ze schopnosti přemýšlet, hledat a poznávat, rodí se z ojedinělé silné a trvalé touhy ozřejmit si, na co má. Proto se neleká žádného, byť zdánlivě nemožného cíle.[2]
Výroky editovat
"Úpoly potřebují srdce a vůli se prosadit."[10]
"Čím více peněz ve sportu je tím méně tvrdosti sportovec má."[10]
Výsledky ve váhových kategoriích editovat
| Turnaj | 1976 | 1977 | 1978 | 1979 | 1980 | 1981 | 1982 | 1983 | 1984 | 1985 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | |
| +95 | ||||||||||
| Olympijské hry | — | 3. | — | |||||||
| Mistrovství světa | — | 3. | úč. | úč. | ||||||
| Mistrovství Evropy | — | 7. | — | — | 5. | úč. | úč. | úč. | 3. | úč. |
| ME juniorů | 3. | |||||||||
Výsledky v kategorii bez rozdílu vah editovat
| Turnaj | 1976 | 1977 | 1978 | 1979 | 1980 | 1981 | 1982 | 1983 | 1984 | 1985 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | |
| Olympijské hry | — | — | — | |||||||
| Mistrovství světa | — | úč. | 2. | — | ||||||
| Mistrovství Evropy | — | ? | — | — | 3. | 5. | úč. | úč. | úč. | úč. |
Olympijské hry a mistrovství světa editovat
| Olympijské hry a mistrovství světa | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Kolo | Výsledek | Bilance | Soupeř | Výsledek | Datum | Turnaj | Místo |
| 1985 Mistrovství světa nad 95 kg | |||||||
| 1/16 | prohra | 13-6 |  Henry Stöhr (GDR)
|
? | 26. září 1985 | Mistrovství světa |  Soul, Jižní Korea
|
1983 Mistrovství světa  bez rozdílu vah
| |||||||
| finále | prohra | 13-5 |  Hitoši Saitó (JPN)
|
ippon / páčení | 16. října 1983 | Mistrovství světa |  Moskva, Sovětský svaz
|
| semifinále | vítězství | 13-4 |  Mohamed Rašván (EGY)
|
ippon / uči-mata | |||
| čtvrtfinále | vítězství | 12-4 |  András Ozsvár (HUN)
|
juko / uči-mata | |||
| 1/16 | vítězství | 11-4 |  Jan Rapmund (NED)
|
juko | |||
| 1/32 | vítězství | 10-4 |  Johan Lopez (SWE)
|
0:57 / ippon | |||
| 1983 Mistrovství světa nad 95 kg | |||||||
| čtvrtfinále | prohra | 9-4 | Henry Stöhr (GDR)
|
0:17 / ippon | 13. října 1983 | Mistrovství světa | Moskva, Sovětský svaz
|
| 1/16 | vítězství | 9-3 |  Fahad al-Farhan (KUW)
|
ippon | |||
| 1/32 | vítězství | 8-3 |  Alexander von der Groeben (FRG)
|
ippon | |||
| 1981 Mistrovství světa bez rozdílu vah | |||||||
| 1/16 | prohra | 7-3 |  Dewey Mitchell (USA)
|
ippon | 6. září 1981 | Mistrovství světa | Maastricht, Nizozemsko
|
| 1/32 | vítězství | 7-2 | Ha Hjong-ču (KOR)
|
ippon | |||
1981 Mistrovství světa  nad 95 kg
| |||||||
| o bronz | vítězství | 6-2 | Fred Olhorn (GDR)
|
jusei-gači | 3. září 1981 | Mistrovství světa | Maastricht, Nizozemsko
|
| opravy | vítězství | 5-2 |  Wojciech Reszko (POL)
|
ippon | |||
| opravy | vítězství | 4-2 |  Marvin McLatchie (GBR)
|
ippon | |||
| 1/32 | prohra | 3-2 | Grigorij Veričev (URS)
|
ippon | |||
| 1980 Olympijské hry nad 95 kg
| |||||||
| o bronz | vítězství | 3-1 | Paul Radburn (GBR)
|
5:02 / uči-mata | 26. července 1980 | Olympijské hry | Moskva, Sovětský svaz
|
| opravy | vítězství | 2-1 | Wojciech Reszko (POL)
|
5:00 / jusei-gači | |||
| čtvrtfinále | prohra | 1-1 |  Angelo Parisi (FRA)
|
1:24 / ippon | |||
| 1/16 | vítězství | 1-0 | Peter Adelaar (NED)
|
4:56 / sog | |||
Odkazy editovat
Literatura editovat
- [1] Kreuz, F., Se lvíčkem na prsou, Olympia, 1982
- [2] noviny Rudé právo
- [3] Zápisník, časopis Hlavní politické správy československé lidové armády
- [4] noviny Práce
- [5] noviny Obrana lidu
- [6] magazín Pamět Národa (dostupné online)
- [7] Kotrba J., Olympijská dramata, Práce, 1980
Reference editovat
- ↑ a b c d e [6] https://www.pametnaroda.cz/cs/kocman-vladimir-20181123-0
- ↑ a b [3] 23.2.1981 str. 51
- ↑ a b c [2] 10.11.1984 str. 8
- ↑ [1] str. 86
- ↑ [7] str. 180
- ↑ [1] str. 90
- ↑ [7] str. 181
- ↑ [5] 29.10.1983 str. 8
- ↑ https://www.sedlcany-info.cz/hudebnik-caine-a-judista-kocman-byli-hosty-modlitebny/
- ↑ a b [4] 19.05.1994 str. 11
