Wikipedie

Vilém I. Oranžský

nizozemský místodržící

Vilém I. Oranžský, nizozemsky Willem van Oranje, Willem de Zwijger (24. dubna 1533 Dillenburg – 10. července 1584 Delft), zvaný též Vilém Mlčenlivý, byl význačný představitel a organizátor nizozemské revoluce, národně osvobozeneckého boje Nizozemců proti španělskému režimu, který vyústil ve formální uznání nezávislosti nizozemských provincií v roce 1648 v rámci vestfálského míru. Roku 1559 byl Vilém Oranžský jmenován místodržitelem nizozemských provincií Holland, Zeeland, Utrecht, západní Frísko, Voorn a Briel. Nizozemský lid si Viléma zvolil za svého vůdce v boji proti španělské despocii. Stalo se tak na dordrechtském shromáždění v červenci 1572. Roku 1584, kdy byl Vilém Oranžský prohlášen i formálně hlavou Spojených provincií nizozemských (s titulem „hraběte holandského“), ho v Delftu zavraždil francouzský katolický fanatik Balthasar Gérard. Jeho osobu opěvuje nizozemská hymna, jíž latinská forma jeho jména (Wilhelmus) dala název.

Vilém I. Oranžský
Portrét od Adriaena Thomasze Keye, cca 1570–84
Narození24. dubna 1533
Dillenburg, Nasavské hrabství, Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská
Úmrtí10. července 1584 (ve věku 51 let)
Delft, Holandské hrabstvíHolandské hrabství Holandské hrabství, Spojené provincie nizozemskéSpojené provincie nizozemské Spojené provincie nizozemské
Místo pohřbeníNieuwe Kerk
Povolánípolitik a voják
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna
Nábož. vyznáníluteránství (do 1544)
katolicismus (1544–1573)
kalvinismus (od 1573)
ChoťAnna z Egmontu (od 1551)[1][2]
Anna Saská (od 1561)[1][2]
Šarlota Bourbonská (od 1575)[1][2]
Luisa de Coligny (od 1583)[1][2]
DětiFilip Vilém Oranžský[2]
Marie Oranžsko-Nasavská
Anna Nasavská[2]
Mořic Oranžský[3][2]
Emílie Oranžsko-Nasavská[4][2]
Luisa Juliana Oranžská[2]
… více na Wikidatech
RodičeVilém I. Nasavsko-Dillenburský[2] a Juliana ze Stolbergu[2]
RodOranžsko-Nasavští a Nasavští
PříbuzníAnna Nasavsko-Dillenburská, Magdaléna Nasavsko-Dillenburská, Marie Nasavsko-Dillenburská, Kateřina Hanavská, Kateřina Nasavsko-Dillenburská, Juliána Nasavsko-Dillenburská, Alžběta Nasavsko-Dillenburská, Jan VI. Nasavsko-Dillenburský, Adolf Nasavský, Ludvík Nasavský, Jindřich Nasavsko-Dillenburský, Filip III. Hanavsko-Münzenberský, Juliana Hanavská a Hermana Nasavsko-Siegenská[5][6][7][8][9] (sourozenci)
Jan Mořic Nasavsko-Siegenský (prasynovec)
Amálie ze Solms-Braunfelsu (snacha)
Alžběta Nasavsko-Siegenská (polorodá sestra z otcovy strany)[5][6][7][8]
Magdalena Nasavsko-Siegenská (polorodá sestra z otcovy strany)[5][6][7][8]
Funkceoranžský kníže (1544–1584)
místodržitel (1559–1584)
PodpisVilém I. Oranžský – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vilém I. Oranžský v mládí

Mládí

editovat

Vilém byl nejstarším synem hraběte Viléma Nasavského. Po strýci Reném de Chalon, oranžském knížeti, zdědil rozsáhlý majetek burgundského feudálního rodu. Panství se rozprostírala ve Francii, Nizozemí a Německu. Ceněnou součástí burgundského dědictví bylo knížectví Orange na jihovýchodě Francie (tvořila je 3 větší města a asi 500 vesnic, dvorů a zámků). Državy Reného de Chalon dále představovala panství ve svobodném hrabství burgundském (Franche-Comté) a bohatá panství a výnosné statky v Nizozemí (v Brabantsku, ve Flandrech, v Hennegavsku, v severních provinciích Holand, Zéland a Utrecht).

Příslušníci rodu hrabat nassavsko-dillenburských se brzy po Lutherově vystoupení stali stoupenci reformace. V rodném Dillenburgu strávil Vilém prvních 11 let svého života. V rodinném prostředí luterské zbožnosti a kázně byl Vilém veden k ctnosti a získával základní vzdělání. Protože podle platných zákonů se dědicem po oranžském knížeti mohl stát pouze katolík, byla na základě rozhodnutí císaře Karla V. Vilémovi určena od jeho 12 let výchova v přísně katolickém duchu odděleně od luterského rodinného prostředí. Vilém byl vychováván nejprve v Bredě (od jara 1545), později v Bruselu.

Boj za svobodné Nizozemí

editovat

Vilém Holandsko opustil na jaře roku 1567, kdy napětí mezi holandskou šlechtou a španělským králem Filipem II. zesílilo natolik, že se král rozhodl rozbouřené provincie donutit k poslušnosti násilím. 14. 4. 1568 složil Vilém na zámku Dillenburg slavný slib delegaci Nizozemců, že je podpoří v jejich boji za svobodu. Následně sestavil vojsko a vydal se do boje. Několik jeho válečných výprav proti španělskému vojsku ztroskotalo. V roce 1572 přešel Vilém Oranžský u Duisburgu Rýn a se svou armádou zahájil konečný boj za nezávislost severního Nizozemí. V následujících letech bojoval proti španělským vojskům, reorganizoval vojska severních provincií a snažil se zabránit rozdělení země. Přijal hodnost místodržitele Spojených nizozemských provincií. Jeho plány na udržení jednoty země však byly zmařeny. Pro Nizozemce se Vilém Oranžský stal symbolem hrdinství a obětavosti. Nazývali ho dokonce otcem vlasti. Byl skutečně neobyčejnou osobností.

Rodinný život

editovat

Vilémovou první manželkou byla Anna van Buren, která zemřela v mladém věku po třech porodech. V roce 1561 se Vilém oženil podruhé a jeho manželkou se stala luteránka Anna Saská, neteř kurfiřta Augusta Saského a vnučka lantkraběte Hesenského. Manželství nebylo příliš šťastné, jelikož Vilém byl často na cestách a později na bitevním poli. Anna tedy svého manžela nakonec opustila a usadila se v Kolíně nad Rýnem, kde svůj tamní pobyt financovala rozprodáváním zděděných šperků. V Kolíně nad Rýnem se seznámila s advokátem Dr. Janem Rubensem (ten se stal později otcem slavného malíře P. P. Rubense), který se pro Annu snažil získat další finanční prostředky u jejích příbuzných v Hesensku. Pracovní vztah Anny Oranžské a ženatého doktora Rubense, otce šesti dětí, přerostl ve vztah milenecký a 22. srpna 1571 porodila Anna nemanželskou dceru. V té době už byla kněžna Anna v domácím vězení na zámku Siegen a Rubens se ocitl ve vyšetřovací vazbě, kde se ke svému otcovství přiznal.

Anně byly všechny její děti odebrány, včetně dítěte nemanželského. Jan Rubens byl odsouzen k peněžitému trestu a musel se na pět let usadit se svou rodinou v Siegenu. Zde se manželům Rubensovým narodil 28. července 1577 syn Peter Paul Rubens. Anna Oranžská byla uvězněna na hradě Beilstein a Vilém Oranžský se s ní dal rozvést. V Nizozemí se pak roku 1575 znovu oženil, a to s Šarlotou Bourbonskou, jeptiškou, která uprchla z kláštera a stejně jako Vilém přestoupila ke kalvinismu. Rozvedená Anna se vrátila zpět do rodného Saska, kde v roce 1577 zemřela a byla pochována v Míšni. Počtvrté se Vilém Oranžský oženil v roce 1583 s Louisou de Coligny.

V roce 1584 Viléma I. Oranžského zavraždil fanatický stoupenec katolického Španělska Balthasar Gérard v Delftu. V tamním Oude Kerk (Starém kostele) byl Vilém pohřben do patrové hrobky s baldachýnem a ležící portrétní figurou na tumbě.

Manželství a potomci

editovat

Vilém I. Oranžský byl čtyřikrát ženat.

Poprvé se oženil 6. července roku 1551 s Annou van Buren (1533–1558). Z manželství vzešly tři děti:

  • Marie Nasavská (22. listopadu 1553 – 23. července 1555), zemřela jako dítě
  • Filip Vilém, oranžský kníže (19. prosince 1554 – 20. února 1618), žil téměř 30 let ve Španělsku jako rukojmí, ⚭ 1606 Eleanore Bourbon-Condé (30. dubna 1587 – 20. ledna 1619)
  • Marie Nasavská (7. února 1556 – 10. října 1616), ⚭ 1595 hrabě Filip zu Hohenlohe-Neuenstein (17. února 1550 – 6. března 1606)

25. srpna 1561 se oženil podruhé, a to s Annou Saskou (1544–1577), jedinou dcerou a dědičkou saského kurfiřta Mořice Saského. Z manželství, jež bylo v roce 1571 anulováno, vzešly čtyři děti:

  • Anna Nasavská (*/† 31. října 1562)
  • Anna Nasavská (5. listopadu 1563 – 13. června 1588), ⚭ 1587 hrabě Vilém Ludvík Nasavsko-Dillenburský (13. března 1560 – 13. července 1620)
  • Mořic August Filip von Nassau (8. prosince 1564 – 3. března 1566)
  • Mořic Oranžský, oranžský kníže (13. listopadu 1567 – 23. dubna 1625), oranžský kníže, místodržící Spojených provincií nizozemských, hrabě nasavsko-dillenburský
  • Emilie Nasavská (10. dubna 1569 – 16. března 1629), ⚭ 1597 Manuel Portugalský, syn portugalského krále Antonína I.

24. dubna 1575 se oženil potřetí, a to se Šarlotou Bourbonskou (1546–1582), dcerou Ludvíka III. de Montpensier. Z manželství se narodilo šest dcer:

Dne 24. dubna 1583 se oženil počtvrté, a to s Luisou de Coligny (1555–1620), dcerou slavného admirála Coligny, vůdce francouzských hugenotů. Pár měl jediného syna:

Vývod z předků

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  2. ↑ a b c d e f g h i j k ECARTICO. Dostupné online. [cit. 2023-08-08].
  3. ↑ Union List of Artist Names. 25. října 2016. Dostupné online. [cit. 2021-05-22].
  4. ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  5. ↑ a b c Otto Schutte: Genealogische gegevens. In: Nassau en Oranje in de Nederlandse geschiedenis. 1979.
  6. ↑ a b c Genealogie van het Vorstenhuis Nassau. Zaltbommel: Europese bibliotheek. 1970.
  7. ↑ a b c De afstammelingen van Juliana van Stolberg tot aan het jaar van de Vrede van Münster. In: Spiegel der Historie. 1968.
  8. ↑ a b c Het vorstenhuis Oranje-Nassau. Leiden, Utrecht: Uitgeverij A.W. Sijthoff. 1882.
  9. ↑ Nassauische Chronik. Herborn. 1617.

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vilém_I._Oranžský&oldid=22982606“