Velehrad

obec v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji
Tento článek je o obci v okrese Uherské Hradiště. Další významy jsou uvedeny na stránce Velehrad (rozcestník).

Velehrad je obec v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji, 6 km severozápadně od Uherského Hradiště. Žije zde přibližně 1 100[1] obyvatel a nachází se zde jedno z nejvýznamnějších poutních míst České republiky. V lidové tradici je ztotožňován s hlavním střediskem Velké Moravy, Veligradem.

Velehrad
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje
Znak obce VelehradVlajka obce Velehrad
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecStaré Město
Obec s rozšířenou působnostíUherské Hradiště
(správní obvod)
OkresUherské Hradiště
KrajZlínský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 129 (2023)[1]
Rozloha22,25 km²[2]
Katastrální územíVelehrad
Nadmořská výška219 m n. m.
PSČ687 06
Počet domů311 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduHradišťská 231
687 06 Velehrad
ou.velehrad@iol.cz
StarostaMgr. Aleš Mergental
Oficiální web: www.velehrad.cz
Velehrad
Velehrad
Další údaje
Kód obce592790
Kód části obce177679
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Bazilika v únoru 2020
Boční pohled na baziliku (únor 2020)

V obci se nachází nejstarší cisterciácké opatství na Moravě, které náleží od roku 1890 jezuitům a je každoročně 5. července cílem Národní pouti na Velehradě, která se koná u příležitosti svátku svatých Cyrila a Metoděje, od roku 2000 v rámci Dnů lidí dobré vůle.

V současné době působí na Velehradě dva katolické řády: kromě už zmíněných jezuitů zde působí ještě Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje.

Historie editovat

V lidové tradici je obec dosud ztotožňována s hlavním střediskem Velké Moravy. V pramenech 9.-11. století však sídlo tohoto názvu není nikde zmíněno. Nejstarší doklad pro jméno Velehrad je až v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z r. 1131, respektive z r. 1141, kam je obvykle přesněji řazen vznik dokumentu. V této listině se připomíná osada Veligrad (villa Veligrad). Tento název však patřil dnešnímu Starému Městu. Obdobně se setkáváme s označením „trhová ves Velehrad“ (Welegrad villa forensis) v listině olomouckého biskupa Roberta ze srpna 1220, v níž se biskup vzdává desátků ve prospěch velehradského kláštera ve všech jeho vsích. V listině z r. 1228 (výčet statků velehradského kláštera v privilegiu Přemysla I. Otakara), se uvádí Weligrad, dříve město, nyní městys, nebo též někdejší hradiště, nyní trhová obec (Weligrad, civitas primo, modo burgus). Ve Veligradu - Starém Městě byl v té době hrad či hradiště, jehož funkce již končila a areál byl postupně zastavován.

V roce 1985 se na Velehrad u příležitosti Národní poutě navzdory obstrukcím ze strany státních orgánů sjelo mnohem víc lidí, než bylo za komunistického režimu zvykem (důvodem bylo kulaté 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje a okolnost, že se papež rozhodl udělit velehradské bazilice Zlatou růži). Projev ministra kultury Klusáka, který označil Cyrila a Metoděje za první komunisty, důsledně vynechával při řeči o nich přídomek svatý a pokusil se dát celé pouti „ten správný politický rozměr“, vyústil v to, že byl ministr z tribuny vypískán a celá akce přerostla v jednu z největších demonstrací odporu proti komunistickému režimu za celé období normalizace.

V roce 1990 navštívil Velehrad papež Jan Pavel II.

V roce 1993 na Velehradě proběhlo Celostátní setkání mládeže, jehož se zúčastnilo asi 8000 lidí z celé ČR.

Pamětihodnosti editovat

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Velehradě.

Velehradský klášter editovat

Související informace naleznete také v článku Velehradský klášter.
 
Jeden ze vchodů do bývalého kláštera

Velehradský klášter je první cisterciácký klášter založený na Moravě. Z podnětu olomouckého biskupa Roberta jej založil moravský markrabě Vladislav Jindřich v blízkosti vesnice Veligradu (dnešní Staré Město u Uherského Hradiště), po níž byl pojmenován (moderní obec Velehrad tehdy ještě neexistovala). Klášter byl dokončen ve 40. letech 13. století. Vybudován je v pozdním románském slohu, s vlivem rané gotiky. V současné době náleží jezuitům.

V lednu 1421 klášter vypálili moravští husité, k jeho obnově došlo až na konci 16. století (mezitím byl obydlen pouze tzv. opatský palác). V průběhu třicetileté války byl klášter zpustošen dvakrát, nejprve sedmihradskými vojsky (1623), podruhé povstalci z Valašska (1626). Po těchto událostech následovala další raně barokní přestavba (16291635). V roce 1681 došlo v klášteře ke zničujícímu požáru, který vyústil v rozsáhlou přestavbu konventu a následně (a zejména) kostela, která probíhala na přelomu 17. a 18. století. V roce 1784 byl klášter v rámci Josefínských reforem zrušen. Od té doby kostel působí jako farní, přičemž ale fara k němu byla zřízena až v roce 1825.

V roce 1890 klášter získali jezuité, kteří zde mimo jiné zřídili své vyučovací ústavy. Během jejich panování v klášteře byly provedeny dvoje vykopávky (19031906 a 19361941), jejichž hlavním cílem ovšem bylo vysušení a odvodnění klášterního podzemí. V letech 19351939 provedli jezuité rozsáhlé opravy objektu. V roce 1950 byl klášter v rámci Akce K přepaden policií, veškerá jeho činnost byla ukončena a jezuité byli odvlečeni do koncentračních klášterů.

V roce 1990 se jezuité do kláštera vrátili a tentýž rok Velehrad navštívil papež Jan Pavel II. Doprovázel jej František kardinál Tomášek. Na památku této události na nádvoří před bazilikou vztyčen velký kříž s jeho papežským znakem.

Klášterní bazilika editovat

Související informace naleznete také v článku Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje.
 
Bazilika v lednu 2008.

Součástí velehradského kláštera už v době založení stal klášterní „kostel Nanebevzetí Panny Marie“, dnešní bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje. Vysvěcen byl biskupem Robertem hned na počátku výstavby klášterního komplexu, 27. listopadu 1228. Od druhé poloviny 19. století zde rostla poutní tradice a dnes jde o nejvýznamnější poutní baziliku České republiky.

Současnou podobu bazilika získala při rozsáhlých přestavbách, které následovaly na přelomu 17. a 18. století po požáru v roce 1681. Navzdory nim jí však zůstal uchován románsko-gotický charakter. Během přestavby vzniklo 14 samostatných pobočných kaplí, byla zbořena předsíň a západní průčelí (délka baziliky tak klesla ze 100 na 86 metrů) a zcela byla předělána střecha a věže baziliky. Podlaha byla zvýšena na úroveň okolního terénu (v průběhu staletí došlo k navýšení okolí asi o 2 metry) a byly pod ní vybudovány krypty. Po dalším požáru v roce 1719 byly opravy dokončeny a dodána vnitřní výzdoba, na níž se mimo jiné podíleli sochař a štukatér Baldassare Fontana, sochař Carl Johann Steinhaüser a malíř Ignác Raab.

Přebudování kostela bylo ukončeno 2. října 1735 slavnostním druhým svěcením. V roce 1927 udělil kostelu papež Pius XI. titul basilika minor. V červnu 1985 obdržela bazilika od papeže Jana Pavla II. Zlatou růži.

Školy v klášteře editovat

Související informace naleznete také v článku Stojanovo gymnázium.

Jezuité zřídili v klášteře kolej a později řádové gymnázium, které mělo vychovávat kněze a misionáře. Gymnázium vzniklo v roce 1916, ovšem na počátku bylo jen pobočkou Arcibiskupského gymnázia v Praze-Bubenči. Obrovskou prestiž mu přinesl rok 1919, kdy papež Benedikt XV. povýšil kolej příslušející k ústavu na Papežský ústav. Kolej tak přijala jméno Papežský misijní ústav sv. Cyrila a Metoděje pro misie slovanské.

Gymnázium se zcela osamostatnilo až na konci roku 1937 pod názvem Řádové československé gymnázium Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. V roce 1942 bylo zrušeno nacisty a areál kláštera využívala Hitlerjugend. V roce 1945 byly oba ústavy obnoveny, ne však nadlouho. Činnost koleje i gymnázia byla násilně ukončena komunistickým režimem v rámci Akce K v noci z 13. na 14. dubna 1950, když byl klášter přepaden Státní bezpečností, která jej zabrala, ústavy jediným prohlášením zlikvidovala a jezuity odvezla do koncentračních klášterů.

V roce zde zahájilo výuku 2004 církevní Stojanovo gymnázium, založené olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem v roce 2001.[4]

Další pamětihodnosti editovat

 
Sloup se sochou Panny Marie
  • Kostel Zjevení Páně (Velehrad) - zvaný Cyrilka, neb se dle ústní tradice jednalo o místo Cyrilova kázání na Velehradě.
  • Socha svatého Jana Nepomuckého
  • Sloup se sochou Ježíše Krista z roku 1703 od neznámého autora stojí při silnici ze Starého Města na Velehrad u křižovatky na Modrou. Kristus je vytesán v poněkud menší než v životní velikosti. Jeho postava svázanýma rukama připoutaná k nízkému sloupku představuje „muže bolesti“.[5]
  • Sloup se sochou Panny Marie stojící v prostoru předklášteří (před západní klášterní branou) vytvořil na přání opata Petra Silaveckého velehradský cisterciácký konvrše Bernard Giermek. Mariánská socha na sloupu s korintskou hlavicí byla opatem posvěcena 5. srpna 1681. V roce 1715 byl sloup upraven v mohutnější sousoší, jako poděkování za šťastně přestálou morovou epidemii. Původní sloup s Immaculatou byl postaven na čtyřboký podklad z kvádrového zdiva, v němž byl upraven dopředu otevřený hrob jako jeskyně s ležící postavou sv. Rozálie. Proto je sousoší nazýváno „Rozárkou“. Na horní římse podkladu jsou po stranách soklu dvě postavy stojících andělů a na spodní římse tři kartuše, z nichž větší střední nese plastickou podobu Kristovy tváře s nápisem „Salvator mundi adiuva nos“. Nejspodnější partii tvoří balustráda s nárožními sochami čtyř patronů proti morusv. Jana Nepomuckého, sv. Šebestiána, sv. Rocha a sv. Bernarda.[6]
  • Sloup se sochou svatého Jana Nepomuckého
  • U silnice č. 428 asi 3,5 km severně od obce Modrá na hranici katastrů Jankovic a Velehradu se nachází kulturní památka – kamenný blok z hrubozrnného pískovce "Králův stůl", opředený pověstmi, pokládaný za megalitický dolmen. O tomto kameni existuje zmínka už v listině krále Přemysla Otakara I. z roku 1228.
  • Dne 13. června 2010 byla požehnána Poutní cesta růžence, která spojuje Staré Město u Uherského Hradiště s Velehradem. Poutní cestu požehnal olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Podle návrhu architektů Klementa a Todorova byly vydlážděny kamenné plochy pro vztyčení kamenných zastavení. Těchto zastavení je dvacet a nesou reliéfy zobrazující růžencová tajemství. Podle návrhu výtvarníka Milivoje Husáka z Lelekovic u Brna je vytesal kameník Josef Kozel. Návrhy byly schváleny liturgickou komisí v Olomouci, zbudování cesty zaštítila Matice velehradská. Stavba probíhala tři roky.[7]

Zahraniční místa nesoucí název Velehrad editovat

  • Itálie: Poutní dům Velehrad v Římě. Umístěn na Via delle Fornaci 200, to je cca 15 minut chůze od baziliky sv. Petra. Dále Oslavný sloup Marca Aurelia, odhalený v roce 196 po Kr., znázorňuje válečné tažení římských vojsk proti moravským Kvádům. Legie i s jistým počtem lodí vyrazila pravděpodobně z tábora Carnuntum a postupovala po obou březích Moravy severně proti Kvádům. Jeden výjev by mohl znázorňovat rozsáhlou kvádskou aglomeraci, možného předchůdce pozdějšího slovanského Veligradu (Staré Město či Mikulčice), svědčí o tom opevnění na obou stranách velké řeky, postup římských legií po jantarové stezce atd. [8]
  • Pastorační dům Velehrad. Tento poutní dům sloužící k pastoraci se nachází v horském údolí v obci St. Martin. Nachází se v 1310 metrech nad mořem blízko Walsbergu. Vrcholky obklopující pastorační dům dosahují výšky více než 2100 m n. m. Účelem domu je ubytování turistů, bohoslovců, kněžím a slouží také školám. Je zde spousta turistických stezek. Vrcholky Dolomit obklopující celou oblast v létě úplně vybízejí k turistice a v zimním období k lyžování.[9]
  • Velká Británie: Velehrad v Notting Hillu v Londýně. Je to české a slovenské krajanské středisko, činné v oblasti kultury.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. Historie školy [online]. Stojanovo gymnázium [cit. 2008-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-28. 
  5. Pojsl, Hyhlík - Velehrad v památkách osmi století
  6. Pojsl, Hyhlík - Velehrad v památkách osmi století
  7. Theofil.cz: Poutní cesta růžence na Velehradě. Petr Hudec, 26.07.2010.
  8. Marcus Aurelius, kvádský Veligrad
  9. http://www.pdvelehrad.cz/

Literatura editovat

  • kolektiv, Románský Velehrad - průvodce vykopávkami pod velehradskou bazilikou, 1974
  • Pojsl Miloslav - Velehrad - Stavební památky bývalého cisterciáckého kláštera, Muzejní a vlastivědná společnost Olomouc, 1990
  • HURT, Rudolf. Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě I. 1205-1650. Olomouc: Akademie velehradská, 1934. 439 s. 
  • HURT, Rudolf. Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě II. 1650-1784. Olomouc: Akademie velehradská, 1938. 438 s. 
  • JILÍK, Jiří; POJSL, Miloslav. Dobrodružství v klášteře Velehradském. Ilustrace Rozkopal Zdeněk. Břeclav: Moraviapress, 1997. 31 s. ISBN 80-902343-5-6. 
  • POJSL, Miloslav. Velehrad : Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad se sídlem na Velehradě, 2005. 32 s. ISBN 80-86157-16-4. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat